Měsíc: Prosinec 2022

Už žádné opiáty, oddechl si oceněný tenista. Zázračná operace ho zvedá z vozíku


Už to bude deset let od chvíle, kdy kvůli poškození míchy skončil na invalidním vozíku. Mělo to být natrvalo. Po unikátní operaci, kterou absolvoval ve Fakultní nemocnici Královské Vinohrady před třemi měsíci, se ale nadšený tenista Tomáš Svášek vrací zpět na nohy, i když zatím pouze na krátké chvíle.

V pondělí na vyhlášení ankety OKsystem Zlatý kanár 2022 v Přerově převzal dvaapadesátiletý Tomáš Svášek cenu pro nejlepšího českého tenistu na vozíku.

Jeho příběh, s nímž se v rozhovoru svěřil deníku Aktuálně.cz, je plný bolesti, ale i neutuchající vůle a naděje.

Ve svých dvaačtyřiceti letech celoživotního sportovce potkal vážný zdravotní problém. Zpočátku cítil Svášek únavu nohou, která se neustále stupňovala, až se mu během lyžování na sjezdovce zničehonic podlomily nohy.

Lékaři se nejprve domnívali, že za problémy může výhřez na bederní páteři. Už ho chtěli operovat, ale při dalším vyšetření upadl a už nevstal. Ochrnul v únoru 2013 přímo v nemocnici.

Poté lékaři určili správnou diagnózu: cévní malformaci na míše.

Svášek skončil na vozíku, na sportování ale nezanevřel. Vrhnul se na tenis, který hrál na slušné úrovni jako dítě a v osmatřiceti letech se k němu vrátil.

„Začátky na vozíku byly krušné. Musím říct, že to bylo strašně náročné,“ přiznal deníku Aktuálně.cz v Přerově po pondělním galavečeru.

„Když letěl míč na mě, bylo to v pohodě, ale pohyb na vozíku je poměrně velké umění, i když to tak třeba nevypadá. Je to náročné na horní končetiny, ale v tom to tolik není, spíš v odhadu a orientaci. Člověk se na vozíku hodně točí, naučit se to trvá roky. Nebylo to vůbec tak jednoduché, jak jsem si představoval,“ vysvětlil Svášek.

V průběhu let se dostal mezi českou špičku, i když mu život neustále komplikovaly bolesti a další nepříjemnosti spojené s jeho nemocí.

Když tedy letos na jaře přišla šance být jedním ze dvou prvních Čechů, kteří podstoupí zákrok třicet let zkoumaný švýcarskými odborníky, Svášek neváhal. 

Před třemi měsíci mu ve Fakultní nemocnici Královské Vinohrady zavedli do míchy elektrodu. Ta vysílá malou intenzitu elektrického proudu a ovlivňuje tkáň míchy a jejího okolí. Sám pacient od zákroku očekával jen úlevu od bolesti.

Nakonec dostal mnohem víc. Po letech se znovu postavil na nohy.

„Všechno je teď lepší. Svaly změkly, dokážu se postavit, na turnajích se můžu normálně osprchovat vestoje,“ řekl Svášek. Ujde i pár kroků, limituje ho ale bolest.

„Neuropatická složka bolesti v lýtkách pořád zůstává. Kdybych ji neměl, dokázal bych ujít strašnou spoustu. Ale v momentě, kdy nohy zatížím, bolest přichází rychle, lýtka se stáhnou do křeče a pak dlouho trvá, než se to vrátí do původního stavu. Ale je to cesta, pořád se to vyvíjí, uvidíme,“ dodal s nadějí.

Jeho zdravotní stav se zlepšil v mnoha ohledech. „Být vozíčkář není jen o tom, že nechodíte. Je tam spousta dalších věcí. Mám menší bolesti a nemusím brát žádné opiáty, to je hrozná výhoda, protože s nimi trpí střeva i močový měchýř,“ oddechl si český reprezentant.

Tomáš Svášek s Petrem Vichnarem při udělení cen Zlatý kanár 2022. | Foto: Milan Kammermayer

Zda mu nová metoda dokáže zlepší pohyb natolik, aby vozík mohl odložit úplně, zatím netuší.

„To je velmi těžké odhadnout. Zatím bych chtěl, aby bolestí ubývalo a já mohl stále více chodit o francouzských holích,“ přál si Svášek do příštího roku.

Muž, který je na světovém žebříčku 66. ve dvouhře a 44. ve čtyřhře, má i smělejší sportovní cíle. Letos se na mnoha turnajích dostal do čtvrtfinále, tuto hranu ale ne a ne prolomit.

„Konkurence je obrovská. Většina kluků se tomu věnuje od dětství, v Evropě na to mají akademie. Musím se dostat do semifinále, to by mi v žebříčku hodně pomohlo,“ uvedl.

Probojovat se na grandslamové turnaje je podle něj takřka nemožné. Ve Wimbledonu, Roland Garros, na US Open či v Austrálii si vždy zahraje jen šestnáct nejlepších hráčů světa.

„A to už jsou profesionálové. Mezi soutěží zdravých a vozíčkářů je pořád strašný nepoměr. Odměny jsou v řádu stovek eur,“ podotkl Svášek. Byl by rád, kdyby se v České republice vozíčkářský tenis více propojil s tím „zdravým“, především co se týče financování. A aby se vozíčkářskému tenisu věnovalo více mladých lidí.

„Potřebujeme mladé hráče, to bych chtěl zdůraznit. Klidně ať se ozvou přes moje sociální sítě. Máme zhruba padesát hráčů v republice a nejmladšímu je asi čtyřicet.“

„Tenis na vozíku je zřejmě nejnáročnější vozíčkářský sport, ale nemusí se toho bát, časem se to naučí. Ten adrenalin přebíjí bolest,“ poznamenal otec tří synů.



Zdroj příspěvku

Juventus Turín má už 27 světových šampionů. Teď k nim přibyli dva Argentinci


před 2 hodinami

Juventus Turín se může chlubit celkem 27 fotbalovými mistry světa. Rekordmanu mezi kluby přibyli po turnaji v Kataru Argentinci Ángel di María a Leandro Paredes.

1934

Nejvíc šampionů získali „Bianconeri“ hned v roce 1934. Tehdy bylo v kádru týmu, který ve finále zdolal Československo 2:1, hned devět hráčů z tohoto klubu: Luigi Bertolini, Felice Borel, Umberto Caligaris, Gianpiero Combi, Giovanni Ferrari, Luis Monti, Raimundo Orsi, Virginio Rosetta a Mario Varglien. Útočník s argentinskými kořeny Orsi se gólem podílel na finálovém triumfu Italů nad Československem. 


 

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!



Zdroj příspěvku

Rýže a brambory, jen výjimečně kuřecí paličky. Poznal jsem hlad, řekl Becker o vězení


S výhrůžkami násilím a nedostatkem jídla se musel vypořádat bývalý německý tenista Boris Becker během osmiměsíčního pobytu v britském vězení.

Trojnásobný wimbledonský vítěz si měl původně odpykat dva a půl roku za maření insolvenčního řízení, ale minulý týden byl propuštěn na svobodu. O své zkušenosti z vězení se podělil v exkluzivním rozhovoru pro televizní stanici Sat.1, která za interview podle německých médií zaplatila půl milionu eur (12 milionů korun).

Pětapadesátiletý Becker přiznal, že po příjezdu do věznice ve Wandsworthu se obával útoků jiných vězňů. „Ty mraky filmů, které jsem kdy viděl, tomu moc nepomohly,“ řekl bývalý první hráč světa, který byl později přeložen do věznice Huntercombe. Výhrůžky skutečně přišly, ale pomohli mu tři zkušení spoluvězni, kteří se do věci vložili.

Za mřížemi výrazně zhubnul. „Poprvé v životě jsem poznal hlad,“ uvedl Becker, který se stal milionářem už jako náctiletý. Spokojit se musel převážně s rýží, bramborami a omáčkou. „‚Nedělní pečeni‘ představovaly kuřecí paličky,“ řekl šestinásobný grandslamový šampion.

V listopadu se jeho parťákům podařilo k jeho narozeninám sehnat tři čokoládové dorty. „Takovou solidaritu jsem na svobodě nikdy nezažil,“ uvedl Becker. S kamarády z vězení podle svých slov chce zůstat v kontaktu.

Soud ho poslal za mříže kvůli zatajování majetku a nezákonnému převodu stovek tisíc eur, aby se vyhnul vyrovnání dluhů po vyhlášení bankrotu. „Samozřejmě jsem byl vinen. Mohlo to dopadnout mnohem hůř,“ prohlásil Becker, jenž byl uznán vinným ve čtyř z 29 bodů obžaloby.

V posledních deseti letech žil v Anglii, odkud byl po svém propuštění deportován do Německa. V rodné vlasti ale nejspíš nezůstane. Kvůli soukromí uvažuje se svou partnerkou Lilian o přestěhování do Dubaje nebo Miami.



Zdroj příspěvku

Rittich 35 zákroky vychytal výhru Winnipegu, Vaněček střídal


Hokejový brankář David Rittich poprvé v této sezoně NHL nastoupil do dvou po sobě jdoucích zápasů a 35 zásahy vychytal Winnipegu výhru 5:1 nad Ottawou. Nedařilo se Vítku Vaněčkovi, jenž v brance New Jersey inkasoval tři branky a po čtyřiceti minutách střídal. Útočník David Kämpf asistoval u vítězství Toronta 4:1 nad Tampou Bay.

Rittich kvůli nemoci týmové jedničky Connora Hellebuycka naskočil do branky Jets podruhé za sebou a svou příležitost využil takřka dokonale.Z 36 střeleckých pokusů Senators za svá záda pustil jediný a s úspěšností 97,2 procenta odchytal svůj nejvydařenější zápas v ročníku.

O první čisté konto od února 2021 připravil českého brankáře Drake Batherson, jenž v deváté minutě využil přesilovou hru a z pohledu Senators snížil na 1:2. Všechny ostatní střely i závary Rittich vyřešil a počtvrté v ročníku dovedl Jets k výhře.

Vaněčkův nevydařený večer odstartoval již ve dvacáté sekundě Jesperi Kotkaniemi, který využil svého důrazu na brankovišti a nadvakrát za něj dotlačil puk. Ve druhé třetině rodák z Havlíčkova Brodu inkasoval další dvě branky a do třetího dějství již nenastoupil.

Devils po jeho vystřídání dokázali snížit na 1:3, v 57. minutě ale rozhodl o výhře Caroliny Stefan Noesen. Devětadvacetiletý Američan překvapil náhradního gólmana Mackenzieho Blackwooda střelou zpoza brankové čáry a uzavřel skóre na konečných 4:1.

Toronto v souboji druhého s třetím týmem Atlantické divize porazilo Tampu Bay 4:1 a ukončilo pětizápasovou vítěznou sérii Lightning. Vítěznou branku Maple Leafs vstřelil v úvodu druhé třetiny Auston Matthews. V závěru zápasu si domácí pojistili výhru dvěma trefami do odkryté branky. Tu první Pierru Engvallovi připravil Kämpf, jenž zaznamenal 13. bod v aktuálním ročníku.

Výsledky NHL:

Toronto – Tampa Bay 4:1 (1:0, 1:0, 2:1)

Branky: 17. Bunting, 22. Matthews, 59. Engvall (Kämpf), 60. Nylander- 45. Naměstnikov. Střely na branku: 40:19. Diváci: 18.962. Hvězdy zápasu: 1. Bunting, 2. Matthews, 3. M. Murray (všichni Toronto).

Philadelphia – Columbus 5:3 (1:0, 2:2, 2:1)

Branky: 14. a 43. Konecny, 35. a 59. Tippett, 31. Frost – 26. Marčenko, 29. K. Johnson, 52. Peeke. Střely na branku: 39:33. Diváci: 19.432. Hvězdy zápasu: 1. Konecny, 2. York, 3. Frost (všichni Philadelphia).

Pittsburgh – NY Rangers 3:2 (0:1, 2:0, 1:1)

Branky: 35. Malkin, 40. Rust, 49. Crosby – 1. a 51. Kreider. Střely na branku: 24:28. Diváci: 18.005. Hvězdy zápasu: 1. Crosby (Pittsburgh), 2. Kreider (NY Rangers), 3. Rust (Pittsburgh).

Winnipeg – Ottawa 5:1 (3:1, 2:0, 0:0)

Branky: 22. a 35. Connor, 2. Stenlund, 7. Morrissey, 20. Gagner – 9. Batherson. Střely na branku: 24:36. David Rittich odchytal za Winnipeg celý zápas, inkasoval jeden gól z 36 střel a úspěšnost zákroků měl 97,2 procenta. Diváci: 14.277. Hvězdy zápasu: 1. Morrissey, 2. Connor, 3. Rittich (všichni Winnipeg).

Carolina – New Jersey 4:1 (1:0, 2:0, 1:1)

Branky: 1. Kotkaniemi, 25. J. Staal, 27. Teräväinen, 57. Noesen – 56. J. Hughes. Střely na branku: 20:38. Vítek Vaněček odchytal za New Jersey 40 minut, inkasoval 3 branky z 13 střel a úspěšnost zákroků měl 76,9 procenta. Diváci: 18.680. Hvězdy zápasu: 1. Kočetkov, 2. Slavin, 3. Kotkaniemi (všichni Carolina).

San Jose – Calgary 3:7 (1:2, 1:1, 1:4)

Branky: 15. Sturm, 40. Barabanov, 44. Meier – 1. a 59. Toffoli, 51. a 59. Kadri, 1. Dubé, 31. Lewis, 57. Lucic. Střely na branku: 27:39. Diváci: 10.431. Hvězdy zápasu: 1. E. Lindholm (Calgary), 2. Meier (San Jose), 3. Kadri (Calgary).

Seattle – St. Louis 5:2 (1:0, 3:0, 1:2)

Branky: 17. Donato, 30. Soucy, 37. Sprong, 40. McCann, 56. B. Tanev – 46. Parayko, 51. Bučněvič. Střely na branku: 33:24. Diváci: 17.151. Hvězdy zápasu: 1. Soucy, 2. Geekie, 3. Sprong (všichni Seattle).

Los Angeles – Anaheim 4:1 (0:0, 2:1, 2:0)

Branky: 27. Doughty, 40. Iafallo, 44. Arvidsson, 51. Fiala – 35. Vatrano. Střely na branku: 41:25. Lukáš Dostál odchytal za Anaheim 59 minut a 29 sekund, inkasoval čtyři branky z 41 střel a úspěšnost zákroků měl 90,2 procenta. Diváci: 18.230. Hvězdy zápasu: 1. Doughty, 2. Fiala, 3. Iafallo (všichni Los Angeles).

Tabulky NHL:

Východní konference:

Atlantická divize:

1. Boston 31 25 2 4 123:69 52
2. Toronto 33 20 6 7 107:79 46
3. Tampa Bay 31 20 1 10 111:90 41
4. Buffalo 32 16 2 14 127:109 34
5. Florida 33 15 4 14 111:111 34
6. Detroit 31 13 7 11 91:101 33
7. Montreal 32 15 2 15 92:112 32
8. Ottawa 32 14 2 16 98:103 30

Metropolitní divize:

1. Carolina 32 20 6 6 96:82 46
2. New Jersey 32 21 2 9 108:81 44
3. Pittsburgh 32 19 4 9 111:91 42
4. NY Rangers 34 18 5 11 111:93 41
5. NY Islanders 33 18 2 13 104:92 38
6. Washington 34 17 4 13 104:99 38
7. Philadelphia 33 11 7 15 82:109 29
8. Columbus 32 10 2 20 87:130 22

Západní konference:

Centrální divize:

1. Dallas 33 19 6 8 118:91 44
2. Winnipeg 32 21 1 10 108:81 43
3. Minnesota 31 18 2 11 100:89 38
4. Colorado 30 17 2 11 91:81 36
5. St. Louis 33 16 1 16 101:119 33
6. Nashville 30 13 4 13 76:93 30
7. Arizona 30 10 5 15 83:111 25
8. Chicago 30 7 4 19 68:116 18

Pacifická divize:

1. Vegas 34 22 1 11 112:94 45
2. Los Angeles 35 18 5 12 116:123 41
3. Seattle 31 18 3 10 108:98 39
4. Edmonton 33 17 2 14 118:114 36
5. Calgary 33 15 6 12 104:103 36
6. Vancouver 31 13 3 15 103:122 29
7. San Jose 34 10 6 18 103:127 26
8. Anaheim 33 9 3 21 80:139 21



Zdroj příspěvku

Tvrdému tátovi je Roučková dones vděčná. Na Dakar Classic jede s autem z kopřiv


Původně s motory neměla nic společného, ale má za sebou už dva úspěšné starty na Rallye Dakar v Jižní Americe a nyní podruhé pojede v kategorii Dakar Classic v Saúdské Arábii. Hostem dalšího dílu podcastu Bez frází plus, který je připravovaný ve spolupráci s deníkem Aktuálně.cz, byla Olga „Ollie“ Roučková. Ta se rozpovídala nejen o svých začátcích, ale i o svém tátovi, kterého má dodnes za vzor.

Závodnice v dálkových rallye začínala s atletikou či karate, k motorům se dostala až v roce 2003.

„Dokud za mnou bývalý přítel nepřijel na čtyřkolce, tak mě to k benzinu nijak netáhlo. Byla jsem do něj zamilovaná. Byla to taková ta první veliká láska a chtěla jsem s ním trávit čas. A při tom jsem zjistila, proč má tu čtyřkolku tak rád. Postupně jsem si ji osahala a začala se mi taky líbit,“ zavzpomínala.

Trvalo to dva roky, než zjistila, že bez čtyřkolky nemůže být. „Ze začátku jsem padala, nešlo mi řadit, prostě jsem nic neuměla. Dva roky jsem se s tím trápila a mordovala.“

Od ježdění pro zábavu vedla k závodění na Dakaru ještě dlouhá cesta. „Dobrých pět šest let trvalo, než jsem jezdila tak, jak jsem si to představovala. V té době jsem studovala, takže mě to naučilo cenit si práce a toho všeho kolem. Ono to totiž není jen o tom, že vám v garáži stojí auto nebo čtyřkolka. Musíte si sami vydělat na benzin a najít si čas,“ ví své 38letá jezdkyně.

Trnitá cesta ke splnění snu

Závodění Roučkové šlo, dokonce získala titul šampionky České republiky. „Ta prvotní nafoukanost, že jsem šampionka republiky, mě ale brzy přešla. Dalších pár let mi trvalo, než jsem mohla plnohodnotně závodit s chlapama a začít je i porážet.“

Postupně v ní narůstalo přesvědčení, že bude schopná absolvovat Rallye Dakar. „První ve mně uzrála myšlenka, až pak jsem začala přemýšlet o tom, jak toho dosáhnu. Chtěla jsem tam jet. Věděla jsem, že když si něco moc přeješ a uděláš pro to maximum, tak to vyjde. Ale nespadne to jen tak do klína, musíš pro to tvrdě pracovat,“ naučila se rodačka z Děčína.

První start na Dakaru proměnila ve třetí místo ve sloučené kategorii žen motocykly + čtyřkolky. „Nejsem hrdá ani tak na ten výkon, protože jsem bojovala sama se sebou. Ale jela jsem ze všech svých sil a jsem třetí,“ pochválila se se smíchem.

V roce 2019 vyrazila na Dakar v bugině a letos v lednu poprvé v kategorii Dakar Classic s offroadovým autem Suzuki Samurai. Její projekt se jmenuje Z kopřiv na Dakar, což nyní bude tak trochu symbolizovat i její navigátor. Jmenuje se totiž Jiří Kopřiva.

„Kruh se uzavřel,“ směje se pilotka. „Původně jsem v lednu měla jet na Dakar v jiném autě a jiné kategorii, ale nevyšlo to. Měla jsem zajištěné sponzory, už jsem ohlásila, že tam pojedu, tak jsem hledala alternativu. A objevila jsem kategorii Classic. To jsou stará auta a čišelo z nich závodní srdce.“

Mechanici v němém úžasu

Přišla fáze hledání vhodného auta. Roučková postupně zavrhla Fiata Pandu i Ladu Niva, až objevila Suzuki Samurai.

Proč sáhla právě po rezavém autě, které doslova vytáhla z kopřiv? „Nízká pořizovací cena, hodně lidí má na zahradě náhradní díly a pár jich to auto už stavělo.“

Ale když „Samuraie“ ve stavu, v jakém ho získala, přivezla na dílnu, nebyla přivítána s ovacemi. „Kluci na mě asi deset minut koukali. Nikdo nepromluvil a jen chodili kolem auta. Otevřeli dveře, ty upadly. Koukli se dovnitř, tam viděli na zem. Pak jsem jim ukázala fotku, jak chci, aby Suzuki vypadalo. Bylo to hodně práce, ale za půl roku jsme auto postavili. Bylo to peklo.“

Dostat Suzuki Samurai do stavu, aby vůz mohl závodit, dalo hodně práce. | Foto: Sedivy_Photography

Vůz byl nakonec tak „vyšperkován“, že letos v lednu mohl v rámci klání Dakar Classic debutovat a 31. prosince se vydá na start dalšího ročníku.

Závodění neznamená jen úspěchy, ale také řadu pádů. A to ne jen těch reálných ze čtyřkolky. „Co tě nezabije, to tě posílí,“ prohodila lakonicky Roučková. „Největší zklamání bylo, když jsem věřila radám lidem z týmu. Ti mě obešli a vzali to, co bylo moje. Díky tomu jsem se ale stala silnější, pomohlo mi to odrazit se ode dna a teď pojedu počtvrté na Dakar.“

Ani účast na Dakaru neudělala ze závodnice čistou profesionálku. „Je to krásný koníček, splnění krásného snu, ale vždycky k tomu musíte mít nějakou práci nebo brigádu,“ říká vystudovaná mluvčí, která už zkusila novinařinu, tři roky dělala v cukrárně a nyní se vedle ježdění věnuje různým brigádám. To vše proto, aby během sezony utratila za přípravu, testy, soutěže a další věci spojené s týmem Czech Samurai několik milionů korun.

„Snažím se, aby závodění bylo na full time. Ono totiž nejde jen o ježdění. Musím shánět sponzory, zajišťuju si PR a třeba i balím doprovodné auto,“ vysvětlovala.

Tvrdej, drsnej a úžasnej táta

Všechno to dohromady zabere denně někdy i víc než dvanáct hodin. „Neznám něco jako konec pracovní doby. Když přijdou e-maily, které je nutné vyřešit, tak je vyřeším třeba v noci. Nemám víkendy, nemám dovolenou. S manželem na sebe moc času nemáme, ale snažím se rodinu striktně oddělovat a v té chvíli pro mě nic jiného neexistuje,“ vysvětlila Roučková.

Důležitým člověkem, který formoval její povahu, byl otec. „Tatínek byl tvrdej, drsnej a úžasnej. Byl to pro mě ten nejúžasnější člověk na světě. Nic mi neodpustil a byl tak striktní, že když něco řekl, tak to prostě platilo. Zjednal si velký respekt, na což si myslím, že spousta lidí dneska zapomíná, mít respekt ke svým rodičům,“ domnívá se.

Táta jí dal hodně věcí do života. „A také rad, který jsem nechápala. Až časem a věkem jsem ho pochopila. Kdyby to šlo vrátit, řekla bych mu to ráda osobně. Mám naučené dělat věci absolutně naplno,“ zamyslela se.



Zdroj příspěvku

Scroll to top