To ustanovení bylo vcelku nenápadné, ale ukázalo se, že geniální. Když se před 156 lety fotbalové celky Londýna a Sheffieldu rozhodly vzájemně změřit síly, vyměnili si jejich zástupci nejprve několik dopisů a informovaly také Fotbalovou asociaci. Ta jim pak stanovila základní rámec hry. Jeho součástí byla i dohoda, že zápas bude trvat 90 minut hrubého času.

Tak to platí od 13. března 1966, kdy se v Battersea Parku výběry anglických měst střetly. Letošní mistrovství světa možná tomuto letitému pravidlu vystrojí pohřeb.

Současná ustanovení říkají, že rozhodčí k základní hrací době může přidat další čas, aby kompenzoval prostoje, pokud je to v souladu s pravidly nebo dáno zásahem vnějších okolností.

Předseda komise rozhodčích Pierluigi Collina tvrdí, že novinka to není, že pokyn přidávat víc času měli sudí už před čtyřmi lety v Rusku. „Oslava gólu normálně trvá jednu, jednu a půl minuty. Takže v zápase se třemi vstřelenými góly ztrácíte pět nebo šest minut,“ řekl.

Není jasné, o jaká data se opírá. Podle výpočtu webu ResearchGate trvá oslava gólu v běžných zápasech jen něco přes 20 sekund. Na velkých turnajích o něco déle a záleží na tom, ve které fázi utkání gól padne. Od 30 a více vteřin s přibývajícím odehraným časem doba oslavy stoupá a ke konci už přeleze 40 sekund. V nastaveném čase jde křivka strmě nahoru až někam k 70 sekundám.

Collinovu teorii o minutě a půl výzkum nepotvrdil. Ovšem lze si představit, že když bude nastavený čas běžně mnohaminutový, bude padat víc gólů, bude se víc slavit a rozhodčí zase bude nastavovat.

Nejde samozřejmě jen o oslavy, hra stojí i z jiných důvodů. Mezinárodní pravidlová komise (IFAB) už před pěti lety zkoumala možnosti, jak zajistit, aby fotbalová utkání obsahovala 60 minut čistého času. K uspokojivému závěru nedošla. 

Zavede fotbal časoměřiče?

Šéf světových rozhodčí nyní říká, že cílem jeho komise je, aby v každém zápase byl ztracený čas „přesně vypočítán“. Už ale nezodpověděl otázku, co všechno bude za takový ztracený čas považováno. 

A bylo by to vlastně v duchu pravidel? Ukázat si to můžeme právě na oslavě gólu – pravidla neříkají, jak dlouho má trvat. Platí pouze, že hráči mužstva, jež vstřelí gól, by se co nejdříve měli shromáždit na vlastní polovině. Jsou známy případy, kdy rozhodčí nechal pokračovat ve hře, aniž by slavící tým byl připraven. Využil toho, že slaví na své půlce (třeba před lavičkou nebo některým sektorem v hledišti). Výsledkem takového rozhodnutí ovšem bývá gól soupeře a rozhořčené diskuse mají za následek ještě delší prostoj ve hře.

Ve FIFA uvažují, že úkol hlídat čas by mohl připadnout čtvrtému rozhodčímu. V Kataru ovšem působil i pátý a dění při častých střídáních a při všech emocích na lavičkách, zvlášť ve vypjatých zápasových koncovkách, jasně ukázalo, že sudí i ve dvojici měli někdy co dělat.

Bude ve fotbale zaveden institut časoměřiče? Bude sedět na hřišti, nebo někde v klidu u monitoru jako rozhodčí VAR? Do jaké úrovně bude povinný? Sotva si ho představit v amatérských soutěžích, které mají někdy problém obsadit utkání byť i jediným sudím.

Důležitost přestávky

Snaha, aby se víc hrálo, je motivována tím, aby utkání byla divácky atraktivní. Jenže co hráči? Dnešní profesionálové jsou skvěle kondičně připraveni, takže z obecného pohledu by jim nemělo dělat problém odehrát několik minut navíc. Naproti tomu vysoká schopnost vydat víc sil znamená, že síly i rychleji ubývají. Na konci poločasu mohou být dnešní hráči – i s prostoji během hry – vyšťaveni víc než amatéři z druhé poloviny 19. století.

Fernando Signorini, slavný kondiční trenér Diega Maradony, jenž dokázal do hry připravit tuto hvězdu v době, kdy brala kokain, už před více než deseti lety kritizoval současné vytížení hráčů. Dal to za vinu jim: „Jsou hlupáci, že se takhle nechají vydírat. Stávají se z nich moderní biologické stroje.“ Tato tendence zejména ve vyspělých zemích zesílila, vše komplikuje nabitý mezinárodní kalendář a šampionát v Kataru trend potvrdil – některé týmy měly na odpočinek jen dva dny a 64 utkání bylo vměstnáno do pouhých 29 dnů.

Pak je tu otázka psychiky, kterou lze natrénovat na předvídatelný výkon. Vědecké poznatky říkají, že trénovaný mozek se dokáže věnovat čtyři hodiny hluboké práci na jednom konkrétním úkolu. Samozřejmé jsou ovšem přestávky. Efektivní doba práce bez přestávky by měla být 40 minut.

V tom spočívá genialita rozhodnutí hrát fotbal na 2 krát 45 minut s patnáctiminutovou přestávkou. Závěrečná pětiminutovka každého poločasu vlastně představuje jakési „nastavení“ nad optimální hrací čas. Navíc vývoj zápasu předvídatelný není.

Studie publikovaná v roce 2018 v časopise Journal of Sport Science And Medicine došla na základě zkoumání hráčů v německé bundeslize k závěru, že tělo fotbalisty v době, kdy se nehraje, neodpočívá. Naopak počet přerušení a nutnost opětovného návratu do plné pohotovosti úměrně zvyšuje velikost únavy na konci poločasu. Když ten trvá nikoli 45, ale třeba 52 nebo dokonce 58 minut, nutně to znamená i víc přerušení.

Generální sekretář asociace fotbalových profesionálů Fifpro Jonas Baer-Hoffmann s praxí „nekonečných“ prodlužování, kterou jiní považují za skvělou, zásadně nesouhlasí: „Více než cokoli jiného podtrhuje, jak významné chránit hráče před kritickou zátěží. Je třeba to udělat okamžitě.“

Bezbrankový stav prolomil v čase 49:15 obránce Jan Košťálek a v 55. minutě zvýšil Jiří Smejkal. Brankář Marek Langhamer přišel o čisté konto tři minuty a 48 sekund před koncem po gólu Enza Corviho, připsal si však 45 úspěšných zákroků.

Debut v reprezentaci si odbyli útočníci Daniel Voženílek a Adam Najman, který byl hned v úvodu u první nebezpečné akce. Přihrával před branku volnému Tomáškovi, ten byl ale zezadu sražený soupeřem. Sudí Salonen a Kova ale nevylučovali. Přesilové hry se dočkal tým kouč Kariho Jalonena až před polovinou úvodní třetiny po Forově faulu, Švýcaři se ubránili.

Ve 14. minutě si vyměnil puk v přečíslení Voženílek s Černochem, jenže bekhendovým blafákem Hughese nepřekonal. Švýcarský gólman ustál i následný závar. Při vyloučení kapitána Tomáše Zohorny vyrazil Langhamer Riatovu střelu a pokryl prostor u levé tyče i před dorážejícím Riedim. Už po přesilovce měl další možnost domácích Mottet, ale zakončení se mu nepovedlo.

Na přelomu první a druhé třetiny se český tým ubránil při Jandusově vyloučení. Švýcaři si potom, vytvořil velký tlak i při plném počtu hráčů na ledě, ale v největší šanci neuspěl proti Langhamrovi Rod. Při vyloučení Zábranského trefil z levého kruhu Moy horní tyč a českého gólmana nepřekonal ani z pozice mezi kruhy Riat. Ve 34. minutě se dostal sám před Langhamra Scherwey, ale neprostřelil jej.

Jalonenův výběr se při Loeffelově pobytu na trestné lavici do šance nedostal. Langhamer musel řešit další nebezpečné pokusy soupeře a Češi podobně jako ve čtvrtek proti Finsku byli ve druhé třetině pod tlakem. Poměr střel v ní byl 17:1.

V úvodu třetí třetiny musel Langhamer krýt lapačkou Moyovu střelu. Na druhé straně Hughes ustál tlak Zohornovy formace. Při dalším náporu Švýcarů nepřekonal českého gólmana Riat, švýcarský brankář si poradil se střelami Špačka a Radila.

V 50. minutě se nepodařilo Švýcarům vyhodit puk, z pozice za pravým kruhem napřáhl Košťálek a propálil Hughese. Domácí tým nedokázal gólmana Ilvesu Tampere překonat ani při Kodýtkově vyloučení. Naopak udeřili Češi a puk odražený po Němečkově střele od zadního mantinelu z levé strany z poslal za švýcarského gólman Smejkal.

Domácí sáhli brzy k power play a nakonec po velkém tlaku zamířil z levé strany do protější šibenice Corvi. Jalonenův výběr ale odolal, mohl i pojistit náskok do prázdné branky, jenže Kučeřík trefil jen boční konstrukci. Český tým oplatil Švýcarům porážku 2:3 v prodloužení z listopadového turnaje Karjala v Turku.

Švýcarsko – Česko 1:2 (0:0, 0:0, 1:2)

Branky a nahrávky: 57. Egli (Haas, Le Coultre) – 50. Košťálek (Flek), 55. Smejkal (Němeček, Kodýtek). Rozhodčí: Salonen, Kova (oba Fin.) – Altmann, Wolf (oba Švýc.). Vyloučení: 3:5. Bez využití. Diváci: 3578.

Švýcarsko: C. Hughes – Fora, Alatalo, Egli, Marti, Loeffel, Le Coultre – Riat, Corvi, Herzog – Moy, Haas, Andrighetto – Mottet, Ch. Bertschy, Scherwey – Rod, Thürkauf, Riedi. Trenér: Patrick Fischer.

Česko: Langhamer – Košťálek, T. Dvořák, Zámorský, Kučeřík, M. Jandus, Němeček, Zábranský ml. – A. Najman, M. Špaček, Tomášek – M. Stránský, T. Zohorna, Radil – Fridrich, Kodýtek, Smejkal – D. Voženílek, Černoch, Flek. Trenér: Kari Jalonen.

Tabulka turnaje:

Tabulka EHT:

Kape vykročil za výhrou již v prvním kole, v jehož závěru se mu málem podařilo duel předčasně ukončit. Dvořák ale útok na levé rameno ustál a od lékaře následně dostal i povolení pokračovat v boji.

Ve druhém kole byl ale viditelně limitovaný a bývalý šampion japonské organizace Rizin měl navrch. Několikrát Dvořáka přesně zasáhl a dostal i na zem. Předčasně ukončit zápas se Kapemu nepodařilo, i proto, že jej ve třetím kole spíše kontroloval s vědomím, že rozhodčí jej bezpečně označí za vítěze, což se také stalo.

Dvořák si tak připsal druhou porážku za sebou, na konci března jej porazil Brazilec Matheus Nicolau.

Boston začal v souboji nejlepšího týmu Východní konference s nejhorším potvrzovat roli favorita v 8. minutě, kdy v přesilovce otevřel skóre Pastrňák. Český kanonýr se prosadil už podvacáté v sezoně, přičemž potřetí v kariéře se na tuto metu dostal už po 30 zápasech. Šestadvacetiletý havířovský rodák si zároveň zajistil sezonu s minimálně 20 góly posedmé za sebou, čímž se vyrovnal slavným postavám klubové historie Peteru McNabovi a Bobbymu Orrovi.

Columbus ve druhé třetině srovnal díky Booneu Jennerovi, ale do vedení Bruins opět poslal Krejčí. Zkušený centr se prosadil ve 38. minutě v přesilovce tvrdou ranou bez přípravy a skóroval podeváté v sezoně.

O vítězství Boston definitivně rozhodl slepenými góly během 19 sekund v 53. minutě. Na 3:1 zvýšil Taylor Hall dorážkou Pastrňákovy střely po Krejčího přihrávce a krátce nato Nosek přidal po důrazu před brankou čtvrtý gól. Blue Jackets ještě snížili díky Patriku Laineovi v přesilovce při vyloučení Pavla Zachy, domácí si ale výhru vzít nenechali.

Obránce Filip Hronek skóroval při prohře Detroitu 3:6 s Ottawou. Domácí se ujali vedení už ve 3. minutě po gólu Joea Velena a asistenci Dominika Kubalíka, nepodařilo se jim však náskok udržet. Poslední branku Red Wings vstřelil v 33. minutě v přesilovce Hronek a sedmou trefou v ročníku vyrovnal na 3:3, pak už ale skórovali jen Senators.

Boston – Columbus 4:2 (1:0, 1:1, 2:1)

Branky: 8. Pastrňák, 38. Krejčí, 53. Hall (Pastrňák, Krejčí), 53. Nosek – 34. Jenner, 55. Laine. Střely na branku: 39:33. Diváci: 17.850. Hvězdy zápasu: 1. Bergeron, 2. Pastrňák, 3. Swayman (všichni Boston).

Detroit – Ottawa 3:6 (2:2, 1:1, 0:3)

Branky: 3. Veleno (Kubalík), 15. Erne, 33. Hronek – 13. a 22. Batherson, 19. Chabot, 49. Giroux, 53. Motte, 57. Watson. Střely na branku: 32:28. Diváci: 19.515. Hvězdy zápasu: 1. Batherson, 2. B. Tkachuk (oba Ottawa), 3. DeBrincat (Detroit).

Zatímco úvodní vzájemné utkání ve skupině skončilo 0:0, dnes už v úvodní desetiminutovce skórovali Joško Gvardiol a další obránce Ašraf Darí. Chorvatům těsně před pauzou vrátil vedení Mislav Oršič. Maroko, které na MS jako první africký tým postoupilo do semifinále, tak nezískalo premiérovou medaili.

Chorvaté začali aktivněji a v sedmé minutě dali první gól. Majer rozehrál přímý kop, Perišič prodloužil míč na Gvardiola a ten další hlavičkou překonal Bunúa. Marocký brankář už předtím málem zamířil do vlastní sítě po riskantní rozehrávce.

Severoafrické mužstvo odpovědělo už za dvě minuty z podobné situace. Po standardce a nechtěné teči bránícího Majera se zblízka hlavou trefil Darí, který zaznamenal premiérovou reprezentační branku.

„Vatreni“ byli ve zbytku prvního poločasu aktivnější a nebezpečnější. Střelu kapitána Modriče ještě nadvakrát zlikvidoval Bunú, ale ve 42. minutě už Chorvatům vrátil vedení Oršič povedenou technickou střelou o tyč.

V jedenáctém z posledních 12 utkání o třetí místo na mistrovství světa tak padly nejméně tři góly. Výjimkou byl minulý turnaj, na kterém Belgie v souboji o bronz porazila Anglii 2:0.

Oršič zahrozil i krátce po změně stran, kdy napálil boční síť. Chorvaté si pak dlouho především kontrolovali náskok, v 74. minutě se však hodně zlobili, že katarští rozhodčí za faul Amrabata na Gvardiola nenařídili penaltu.

Na druhé straně Nasírí zblízka napálil gólmana Livakoviče, jinak se Maročané do zakončení příliš nedostávali. Naopak Kovačič v 87. minutě mohl přidat pojistku, ale zblízka těsně přestřelil. V závěru šestiminutového nastavení pak odmítnul vyrovnání Nasírí, jenž hlavičkoval nad břevno.

Chorvati na šampionátu v Kataru zvítězili v základní hrací době teprve podruhé. Maročané dostali dvě branky stejně jako v semifinále s Francií (0:2), přitom v předchozích pěti duelech na turnaji inkasovali pouze jednou po vlastním gólu.

Chorvatsko – Maroko 2:1 (2:1)

Branky: 7. Gvardiol, 42. Oršič – 9. Darí. Rozhodčí: Džasím – T. Marrí, Makalí (všichni Kat.) – Bascuňán (video, Chile). ŽK: Únahí, Amallá (oba Maroko). Diváci: 44.137.

Chorvatsko: Livakovič – Stanišič, Šutalo, Gvardiol, Perišič – Modrič, Kovačič – Majer (66. Pašalič), Kramarič (61. Vlašič), Oršič (90.+5 Jakič) – Livaja (66. Petkovič). Trenér: Dalič.

Maroko: Bunú – Hakimí, Jamík (66. Amallá), Darí (64. Banún), Attíat-Allá – Channús (56. Únahí), Amrabat, Sabirí (46. Chaír) – Zijach, Nasírí, Búfál (64. Zarurí). Trenér: Radžradžuí.