Pardubický pivovar přestane vařit pivo. Výrobu ukončí k 31. březnu 2023. Její část patrně přesune do pivovaru Ostravar. V pátek o tom rozhodla valná hromada. Majoritním vlastníkem je od roku 2019 skupina Pivovary Staropramen. Ukončení výroby zdůvodnila tím, že v důsledku pandemie a vypuknutí války na Ukrajině nemohla uskutečnit své plány na rozšíření nabídky regionálních značek i navýšení produkce skupiny. Uvedla to v tiskové zprávě.

Pro pracovníky, kterých je kolem pěti desítek, firma připravila podpůrný program. „Akcionářům jsme objasnili důvody, které nás k tomuto kroku vedly. Rovněž jsme vysvětlili, že to nebylo jednoduché rozhodnutí zejména s ohledem na zaměstnance pivovaru,“ uvedla předsedkyně představenstva Pardubického pivovaru Petra Chovancová.

„Jako řádný hospodář s cílem zabránit prohlubující se ztrátě muselo představenstvo přistoupit k výše zmíněnému kroku. Ukončení výroby automaticky neznamená zánik všech značek. Pivovar naopak zvažuje, že vybrané z nich zachová. Pokračovat chce také v existujících partnerstvích v regionu,“ uvedla skupina v tiskové zprávě.

Představenstvo se bude zabývat dalším směřováním pivovaru, což zahrnuje další využití budov a areálu v Pardubicích. Pivovar vyrábí pivo desítky let, loni slavil 150. výročí existence. Nad koncem výroby vyslovilo zklamání například vedení města, které pivovar označilo za pomyslné rodinné stříbro města.

Goggiaová musela na svůj start s číslem 10 čekat více než pět minut, protože byl závod přerušen kvůli nehodě jednoho z pomocníků na trati.

Při samotné jízdě se pak Italce zachytila ruka o branku a stříbrná olympijská medailistka ze ZOH v Pekingu okamžitě po dojezdu zamířila do nemocnice.

Italkám se tak připomněl lednový superobří slalom v Cortině, kde Curtoniová vyhrála a Goggiaová měla těžký pád.

„Je to škoda, protože by bylo skvělé, kdybychom si mohly užít vyhlášení a hymnu společně. Vypadá to jako kletba, že když vyhraju, tak jí se něco stane. Ale nedělám to schválně, přísahám,“ dušovala se Curtoniová.

Jednatřicetiletá vítězka si pro třetí triumf v kariéře a druhý ve sjezdu dojela v těžkých podmínkách a na trati zkrácené kvůli mlze. V nejrychlejší disciplíně triumfovala dosud jen téměř před třemi lety v Bansku.

Goggiaová za sebou nechala s téměř půlsekundovou ztrátou olympijskou vítězku a mistryni světa Corinne Suterovou ze Švýcarska, jež v nové sezoně i ve třetím sjezdu obsadila medailovou pozici. Vybojovala ji o 11 setin před krajankou Jasmine Fluryovou a navázala na stříbro a bronz z Kanady.

Poprvé v kariéře jela sjezd ve Svatém Mořici americká hvězda Mikaela Shiffrinová. Specialistka na točivé disciplíny obsadila šesté místo a pojistila si celkové vedení ve Světovém poháru. V sobotu je ve Švýcarsku na programu druhý sjezd.

SP ve sjezdovém lyžování ve Svatém Mořici (Švýcarsko):

Ženy – sjezd: 1. Curtoniová 1:09,40, 2. Goggiaová (obě It.) -0,29, 3. C. Suterová -0,73, 4. Fluryová (obě Švýc.) -0,84, 5. Johnsonová -0,96, 6. Shiffrinová (obě USA) -1,23.

Pořadí sjezdu (po 3 z 9 závodů): 1. Goggiaová 280 b., 2. C. Suterová 200, 3. Curtoniová 154, 4. Ortliebová (Rak.) 138, 5. Štuhecová (Slovin.) 112, 6. Puchnerová (Rak.) 109.

Průběžné pořadí SP (po 10 z 39 závodů): 1. Shiffrinová 425, 2. Holdenerová (Švýc.) 366, 3. Vlhová (SR) 340, 4. Goggiaová 325, 5. C. Suterová 300, 6. Hectorová (Švéd.) 247, …36. Dubovská (ČR) 68.

U jediné branky poražených asistoval David Kämpf. Gólman Lukáš Dostál zastavil v Montrealu 23 střel, dovedl Anaheim k výhře 5:2 a připsal si ve druhém startu v sezoně od úvodní minuty první vítězství. Dvakrát inkasoval i Vítek Vaněček při prohře New Jersey 1:2 s Philadelphií.

David Pastrňák bodoval posedmé v řadě (5+3), ale Boston i přes jeho přihrávku podlehl doma Los Angeles 2:3 po nájezdech. Český útočník se neprosadil v rozstřelu, ve kterém neuspěl ani jeho spoluhráč David Krejčí.

Chytil udeřil ve čtvrté minutě z přesilové hry, kdy zakončil kombinaci do odkryté branky a otevřel skóre.

Toronto vyrovnalo ještě v první třetině. Kämpf tečoval střelu od modré a Michael Bunting dorazil puk do branky před Chytilem. Vedení strhl na stranu Rangers ve 36. minutě z přečíslení Jimmy Vesey, který zpečetil výhru v závěru při hře hostů bez gólmana. V dresu poražených nebodoval po dlouhé době Mitchell Marner, jeho série se zastavila na 23 utkáních.

Dostál inkasoval minule za polovinu zápasů pět gólů z 15 střel, tentokrát ale držel neprůstřelnost do třetí třetiny. V rozmezí 44. až 47. minuty jej dvakrát překonal Cole Caufield a vyrovnal na 2:2. Útočník Montrealu nejdříve využil přesilovou hru střelou bez přípravy z levého kruhu. Podruhé skóroval po nepřesné střele spoluhráče, puk sebral za brankou a zasunul ho k pravé tyči, kam se Dostál nestihl přesunout.

O výhře Anaheimu rozhodl v 51. minutě svou druhou trefou v zápase obránce John Klingberg. Zbývající dvě branky padly při risku Montrealu bez gólmana. Dostál si připsal v NHL druhou výhru v kariéře.

New Jersey vedlo od páté minuty individuální akcí Jacka Hughese. Více ale brankář Carter Hart nedovolil, v zápase chytil 48 střel a stal se první hvězdou zápasu. O obrat se zasloužili Scott Laughton, který využil střelou z pravého kruhu přesilovou hru, a z úniku Travis Konecny v čase 51:46. Vaněček kryl 22 střel.

Pastrňák připravil v polovině utkání gól na 2:0 a připsal si čtyřicátý bod v sezoně (19+21) ve 29. zápase. Rychlejší byl pouze před třemi lety (26 duelů). Český útočník přihrál mezi kruhy Bradu Marchandovi, který zamířil stejně jako o tři minuty dříve Taylor Hall přesně pod horní tyč. Los Angeles vyrovnal ve třetí třetině díky dvěma trefám Adriana Kempeho a rozstřel rozhodl v sedmé sérii Trevor Moore, který tak stylově oslavil novou pětiletou smlouvu.

Výsledky NHL:

Boston – Los Angeles 2:3 po sam. nájezdech (0:0, 2:0, 0:2 – 0:0)

Branky: 28. Hall, 31. Marchand (Pastrňák) – 49. a 58. Kempe, rozhodující sam. nájezd Moore. Střely na branku: 35:30. Diváci: 17.850. Hvězdy zápasu: 1. Kempe (Los Angeles), 2. Marchand, 3. Hall (oba Boston).

Carolina – Seattle 3:2 (2:0, 1:1, 0:1)

Branky: 11. A. Svečnikov, 18. Stepan, 23. Noesen z tr. střílení – 32. Donato, 50. Sprong. Střely na branku: 39:17. Diváci: 18.680. Hvězdy zápasu: 1. Noesen, 2. A. Svečnikov, 3. Stepan (všichni Carolina).

Florida – Pittsburgh 2:4 (1:0, 0:2, 1:2)

Branky: 6. Lomberg, 51. Reinhart – 33. a 59. Guentzel, 25. Letang, 49. Malkin. Střely na branku: 34:39. Diváci: 14.538. Hvězdy zápasu: 1. Letang, 2. Malkin (oba Pittsburgh), 3. Lomberg (Florida).

Montreal – Anaheim 2:5 (0:2, 0:0, 2:3)

Branky: 44. a 47. Caufield – 18. a 51. J. Klingberg, 18. Terry, 59. Henrique, 60. Vatrano. Střely na branku: 25:32. Lukáš Dostál odchytal za Anaheim celý zápas, inkasoval dva góly z 25 střel a úspěšnost zásahů měl 92 procent. Diváci: 21.105. Hvězdy zápasu: 1. Caufield (Montreal), 2. J. Klingberg, 3. Henrique (oba Anaheim).

NY Rangers – Toronto 3:1 (1:1, 1:0, 1:0)

Branky: 36. a 59. Vesey, 4. Chytil – 15. Bunting (Kämpf). Střely na branku: 20:23. Diváci: 18.006. Hvězdy zápasu: 1. Vesey, 2. Šesťorkin, 3. Chytil (všichni NY Rangers).

New Jersey – Philadelphia 1:2 (1:0, 0:1, 0:1)

Branky: 5. J. Hughes – 25. Laughton, 52. Konecny. Střely na branku: 49:24. Vítek Vaněček odchytal z New Jersey 57:49 minuty, inkasoval dvě branky z 24 střel a úspěšnost zásahů měl 91,7 procenta. Diváci: 14.137. Hvězdy zápasu: 1. Hart, 2. Konecny (oba Philadelphia), 3. J. Hughes (New Jersey).

Tampa Bay – Columbus 4:1 (1:0, 0:1, 3:0)

Branky: 54. a 58. Hagel, 4. Bellemare, 50. Point – 24. Marčenko. Střely na branku: 29:25. Diváci: 19.092. Hvězdy zápasu: 1. Point, 2. Elliott, 3. Kučerov (všichni Tampa Bay).

Washington – Dallas 1:2 (0:0, 1:0, 0:2)

Branky: 30. Sheary – 41. Jamie Benn, 43. C. Miller. Střely na branku: 46:26. Diváci: 18.573. Hvězdy zápasu: 1. Oettinger, 2. C. Miller (oba Dallas), 3. Lindgren (Washington).

Winnipeg – Nashville 2:1 v prodl. (1:1, 0:0, 0:0 – 1:0)

Branky: 16. DeMelo, 64. Connor – 10. F. Forsberg. Střely na branku: 41:26. Diváci: 13.949. Hvězdy zápasu: 1. Saros (Nashville), 2. DeMelo, 3. Connor (oba Winnipeg).

Chicago – Vegas 1:4 (0:1, 0:1, 1:2)

Branky: 57. Raddysh – 24. a 60. R. Smith, 15. Stephenson, 49. Kessel. Střely na branku: 25:25. Diváci: 15.911. Hvězdy zápasu: 1. R. Smith, 2. W. Karlsson, 3. Marchessault (všichni Vegas).

Colorado – Buffalo 2:4 (0:2, 0:1, 2:1)

Branky: 49. Rantanen, 59. Rodrigues – 1. Tage Thompson, 8. Tuch, 38. Dahlin, 60. Cozens. Střely na branku: 41:21. Diváci: 18.103. Hvězdy zápasu: 1. Tage Thompson, 2. Luukkonen (oba Buffalo), 3. Ničuškin (Colorado).

Edmonton – St. Louis 3:4 po sam. nájezdech (1:1, 1:0, 1:2 – 0:0)

Branky: 2. Hyman, 25. McDavid, 51. Yamamoto – 7. a rozhodující sam. nájezd Kyrou, 52. Thomas, 60. Tarasenko. Střely na branku: 27:32. Diváci: 17.550. Hvězdy zápasu: 1. Barrie (Edmonton), 2. Kyrou (St. Louis), 3. McDavid (Edmonton).

Naposledy se stejný úspěch povedl před třemi lety ročníku kolem Lindy Fruhvirtové, která je teď už v první stovce dospělého žebříčku. Dá se už ve 14 letech na tenistce poznat, že to je budoucí hvězda?

Každá generace je jiná. Někdo má potenciál větší někdo menší, ale určitě se o nich dá říct, že to je silný ročník. Už se celkem dají rozeznat některé charakterové rysy, jak která zvládá situace na kurtu a podobně. Vytušíte, jak jsou na tom fyzicky, tenisově, ale je to ještě dlouhá cesta, jsou teprve na začátku. 

Váš tým tvořily Eliška Forejtková, Laura Samsonová a Alena Kovačková. Přičemž o třetí jmenované se mluví jako o největším talentu téhle generace. Souhlasíte?

Za mě jsou všechny tři holky talentované. Ája měla fantastickou sezonu, ve své kategorii prohrála jeden jediný zápas. Vyhrála i mistrovství světa, začala hrát nějaké turnaje do 18 let a dařilo se jí. Vyzdvihla bych ale i Lauru, která hrála víc turnajů pro starší, takže nemá těch vítězství tolik, ale určitě je taky hodně talentovaná. 

Teď jim je sice teprve čtrnáct, ale už za pár let by klidně mohly hrát velké turnaje mezi dospělými. Jsou připravené na profesionální kariéru?

Jsou. Dneska je všechno profesionálnější a to už od raného věku. Když jsem viděla holky jíst, byla jsem mile překvapená. Jí spoustu zeleniny, sladkého minimum. Naopak si samy od sebe dávají ovoce, zeleninu, výživné věci. Klobouk dolů. 

Ale je tu i spousta jiných lákadel Instagram, Tik Tok… S tím nemají problém?

I v tomhle byly profesionální. Přesně jsem čekala, kde se ukáže důsledek téhle doby plné sociálních sítí a ono ne. Na kurtu telefon vůbec nevytáhly. Kdyby se tak stalo, tak by telefon zase putoval zpátky, to je jasné. Kromě výjimečných situací, kdy třeba čekáte na nějakou zprávu od rodiny, ho na kurtu nechci vidět.

A mimo kurt?

Nenapadlo je to ani na týmovém obědě. A to byly kolem jiné zahraniční týmy, které měly vytažené mobily a vůbec spolu třeba u stolu nekomunikovaly. Ale naše holky ne. To je super. Když jsou spolu a společně se baví, posiluje je to jako tým. 

Bývalá švédská tenisová hvězda Mats Wilander nedávno prohlásil, že Češky jsou generaci co generaci tak dobré proto, že si navzájem drží tenisovou kvalitu. Hrají proti sobě odmala v České republice a táhnou se tak společně do velkého světa. Myslíte, že to je ten hlavní důvod?

Něco na tom bude. Určitě je fajn, že spolu můžou hrát holky, které jsou pár let od sebe, hrají díky tomu kvalitní zápasy. Začíná to ale už u rodičů, kteří děti podporují, taky je tu díky práci svazu spoustu turnajů. Děti nemusí jezdit někam do zahraničí a spoustu zápasů odehrají doma. To je obrovská výhoda. 

Navíc hrají rozmanitě, mezi českými tenistkami najdeme ranařky, běhavé obranářky i šikovné celodvorcové hráčky. Čím to je?

Je to dané národní tradicí a školou. V Americe se kluci a holky narodí a hrajou na betonu. Takže jedou dril, učí je hrát co nejrychleji. Španělé hrají naopak hodně na antuce, pracují na kondici a trénují lifty.  Češi jsou hodně šikovný národ obecně na všechny možné sporty. Hrajeme jak na antuce tak betonu, což je znát pak na té všestrannosti. A trenéři pak rozvíjejí přednosti hráček, než aby je drtili konkrétní styl.

Sama jste byla reprezentantkou do 14 let. Vzpomenete si co pro vás bylo nejtěžší na tom dostat se do špičky mezi dospělými? 

Nejtěžší bylo zůstat zdravý. A že já nějaká ta zranění měla. Vždycky pro mě bylo hrozně těžké se dostávat zpátky do formy prakticky od začátku. Důležité pak bylo vydržet přechod do dospělých. Je to velký rozdíl. V těch dětských kategoriích ještě dostanete pár míčů zadarmo, ale jak hrajete se staršími, víc si to musíte uhrávat a koncovky jsou těžší. 

Takže je potřeba silná hlava?

Někdy zahrajete skvělý zápas a stejně prohrajete, protože ta na druhé straně zahrál ještě líp. To není snadné překousnout. Ale vy si to nesmíte brát, poučit se z toho a a pracovat dál. 

A vy jste vydržela, nakonec jste to dotáhla na 25. místo v žebříčku. Co vás navzdory všem zraněním motivovalo?

Vždycky jsem tenis měla ráda a pořád ho mám moc ráda. Je to krásný sport. A bavil mě i ten pocit vítězství a soutěž s ostatními.  

Andrea Sestini Hlaváčková v jednom z nedávných rozhovorů pro Aktuálně.cz přiznala, že má o mladou generaci hráček částečně i strach, protože už od útlého věku musí snášet velký fyzický i psychický tlak. Myslíte si, že se to může na holkách podepsat?

Souhlasím, je to náročnější než dřív. Všechno jde hrozně dopředu a vysoké nároky jsou kladené na opravdu malé holky. Člověk si občas ani neuvědomuje, co takhle mladé dívky zvládnou. Nesmí se to přehnat, nesmí se jim zkazit chuť do tenisu, kterou mají. V tomhle věku si rády hrajou, takže musíte do tréninku přidat složky, při které něco trénují, ale vlastně je to hra.

Je něco, co byste sama coby tenisové dítě dělala při práci na vlastním vývoji jinak?

Já věřím na to, že každý máme v genech tak nějak napsáno, jestli mám tendenci se zranit nebo ne. Někdo k tomu má větší sklon, někdo menší. Záleží na stavbě kostry, těla, muskulatuře. Samozřejmě je něco, co bych udělala trošku jinak, za nás se nepovažovalo tolik za nutné věnovat se třeba kompenzačním cvičením. Začít s kondiční přípravou už od dřívějšího věku, aby to nebyla extra námaha, ale zkvalitnilo by mi to přípravu pro budoucnost. Dneska je to úplně jinde.

Když se obránce Darius Kasparaitis v roce 1997 od novinářů dozvěděl, že Islanders po pouhých dvou letech končí s rybářským logem, na němž měla stát nová image týmu, pořádně si oddychl.

„To je dobře,“ vypálil s nezvyklou upřímností. „Vypadali jsme jako idioti.“

V polovině 90. let byli Islanders nepříliš populárním týmem z ligového suterénu. Od jejich panování, při němž slavili čtyři Stanley Cupy v řadě, uplynulo víc než deset let, což se odrazilo v ochozech, kde návštěvnost postupně spadla na slabých 12 tisíc.

Živořící klub zastiňovali přímí konkurenti Rangers i rozjetí Devils z nedalekého New Jersey. V létě 1995 tak Islanders učinili radikální krok. Jako trenéra najali televizního experta a bývalého obránce a trenéra Bostonu Mikea Milburyho, jenž u nich později usedl na manažerskou židli, a hlavně představili novou image.

Tradiční logo s obrysem Long Islandu, kde mužstvo sídlí, zmizelo ve prospěch rybáře. K modré, oranžové a bílé pak přibyla nová klubová barva – tyrkysová. Pozornost poutal i dres s vlnami a nezvyklým provedením hráčských jmen a čísel na zádech.

Milbury měl radost, že po letech v televizním studiu získal další práci v NHL, ale z nového kabátu Islanders nadšený nebyl, jak před časem přiznal webu The Athletic.

Hokejisté newyorského mančaftu na tom byli podobně. „Myslím, že se jim ta identita vůbec nelíbila,“ líčil Milbury. „Měl jsem z nich pocit, že si v duchu říkají: ‚Bože. Co to k čertu je?‘ Navíc jsme tehdy neměli moc dobrý tým, takže pro hráče a fanoušky ostatních klubů bylo snadné se nám všemožnými způsoby vysmívat.“

Žně měli především příznivci Rangers, kteří při zápasech s Islanders skandovali „We want fishsticks!“ (Chceme rybí prsty). Naráželi na to, že rybář z loga Islanders připomíná toho z emblému firmy, která se ve Spojených státech proslavila prodejem rybích prstů.

„Samozřejmě jsme to slyšeli,“ zavzpomínal pro web NHL.com někdejší bek Islanders Bryan McCabe. „Nešlo to přeslechnout, když to skandovalo 17 tisíc fanoušků Rangers. Není to tak, že by se nám tím dostali pod kůži nebo že bychom nemohli hrát, ale bylo to pro nás trapné.“

Vedení Islanders po těchto reakcích zařadilo zpátečku. Rybář přežil jen dvě sezony, přičemž v té druhé už se střídal s tradičním logem. Klub z Long Islandu nakonec odhodil také extravagantní dres a vrátil se k osvědčenému designu, který s drobnými úpravami používá i dnes.

Hvězdný Matthew Barzal v dresu Islanders, který má z pohledu historie klubu tradiční logo i design. | Foto: ČTK

Na „rybářskou“ éru newyorského mančaftu se však nezapomnělo.

Nick Hirshon, profesor žurnalistiky na William Paterson University, o ní dokonce napsal knihu s příhodným názvem We Want Fishsticks.

„Moc si nedokážu představit, že profesionální sportovní klub by se dnes dopustil stejných chyb a nezareagoval by na odpor fanoušků dříve. Myslím, že šlo o produkt doby, kdy budování vlastní značky nebylo tak sofistikované a neexistovaly sociální sítě,“ prohlásil Hirshon.

Podle něj si Islanders nedělali žádnou anketu mezi svými fanoušky, novou image jednoduše vypálili „na první dobrou“. Do určitého průzkumu se pustil jen funkcionář Tim Beach, který dres s logem rybáře ukázal při univerzitní přednášce a studentů se ptal, co na něj říkají. Reakce byly smíšené.

Letos v prosinci vytáhli Islanders nechvalně proslulý dres znovu, ovšem jen jako zpestřující retro sadu, v níž ve stávající sezoně nastoupí pouze několikrát. Rybář navíc prošel úpravou, tyrkysová takřka zmizela. Úbor celkově nepůsobí tak křiklavě jako před lety.

Možná proto teď vyvolává v médiích i mezi fanoušky spíše pozitivní reakce. Roli hraje i fakt, že tentokrát dres neboří staré pořádky.