„Bylo pro nás těžké udělat takové rozhodnutí, ale sportovní situace týmu a výkony posledních týdnů byly rozhodující,“ uvedl Vauclair, který tým povede do konce sezony. Opakuje se tak situace z předešlé sezony, kdy někdejší vynikající obránce převzal mužstvo po Garym Sheehanovi.

Čtyřiačtyřicetiletý Pešán v minulosti úspěšně trénoval extraligový Liberec, se kterým v roce 2016 získal titul a poté Bílé Tygry dvakrát dovedl do finále extraligy.

Od sezony 2020/21 vedl seniorskou reprezentaci. Po neúspěchu na únorových olympijských hrách v Pekingu, kde Češi prohráli v předkole play off a poprvé v historii na velké mezinárodní akci nepostoupili do čtvrtfinále, ho výkonný výbor svazu z funkce odvolal.

Pešán vedl Ajoie ve 30 soutěžních zápasech, ve kterých tým získal 20 bodů. Na předposlední Lausanne ztrácí 14 bodů. Poslední výhru si tým připsal na konci října, kdy uspěl na ledě Ambri-Piotta. Od té doby získal jen tři body za porážky v prodloužení nebo po nájezdech.

Nové ocenění MVP tvoří bronzová postava basketbalisty, jenž se osvobozuje ze skály a natahuje se po nejcennější možné trofeji, křišťálovém míči. Pětinásobný držitel staré trofeje Jordan návrh nové podoby schválil.

Postava není Jordanovým portrétem, ale je prodchnuta číselnou symbolikou. Trofej je vysoká 23,6 palce a váží 23,6 libry, což je připomínka Jordanova čísla na dresu a šesti titulů NBA, jež získal v letech 1991-1993 a 1996-1998 s Chicagem. Základna sochy má pět stran za pět jeho cen MVP a je tvarovaná v úhlu 15 stupňů – podle počtu jeho odehraných sezon NBA.

Detaily trofeje pojmenované po Michaelu Jordanovi:

Také další prestižní trofeje nově ponesou jména basketbalových legend.

Nejlepší defenzivní hráč roku získá Hakeem Olajuwon Trophy:

Nejlepší nováček sezony dostane Wilt Chamberlain Trophy:

Nejlepší náhradník obdrží John Havlicek Trophy:

Hráč s největším zlepšením si odnese George Mikan Trophy:

A cenu Jerryho Westa získá hráč, na kterého je největší spoleh v rozhodujících okamžicích:

Amir Nasr-Azadaní, bývalý mládežnický reprezentant a pravý obránce klubů Rah-Ahan Teherán nebo FC Tractor, čelí v Íránu hrozbě popravy. Podle informací zpravodajského portálu IranWire byl šestadvacetiletý prvoligový fotbalista odsouzen za podíl na úmrtí plukovníka Ismaila Cheraghiho a dvou členů Basídž během celostátních protestů 17. listopadu.

Basídž jsou prorežimní a těžce vyzbrojenou bezpečnostní složkou v islámské republice. Nasr-Azadaní měl také vystoupit 20. listopadu ve státní televizi, kde se společně s dalšími dvěma muži ke svému činu „přiznal“.

Jeden ze svědků ovšem sdělil webu IranWire, že fotbalista sice byl na protestech a zúčastnil se skandování hesel, ale v oblasti, kde mělo dojít k zabití členů milice, se vůbec nevyskytoval. 

Masové protivládní protesty vyvolala v září letošního roku smrt dvaadvacetileté Mahsy Aminiové, která byla zadržena mravnostní policií kvůli „nesprávnému nošení hidžábu“ a krátce nato ve vazbě záhadně zemřela.

Podle aktivistů za lidská práva v Íránu bylo od začátku protestů zabito nejméně 488 lidí, především z řad demonstrantů. Úřady údajně zadržely přes osmnáct tisíc osob a nad některými z nich už vynášejí absolutní tresty.

Jen za poslední týden byli popraveni dva z protestujících. V pondělí přišel o život třiadvacetiletý Majid Reza Rahnavard, o němž státní média referovala, že byl odsouzen za zabití dvou členů bezpečnostních sil. Agentura Mizan zveřejnila snímky z veřejné popravy – Rahnavard byl za úsvitu oběšen na stavebním jeřábu se svázanýma rukama a nohama a s hlavou zakrytou černým pytlem.

Hrozba vykonání hrdelního trestu nad Amirem Nasr-Azadaním zděsila i zástupce mezinárodní hráčské asociace FIFPRO. Podle jejich vyjádření je vedení federace „šokováno a znechuceno“ zprávami, že profesionální fotbalista Amir Nasr-Azadaní čelí popravě v Íránu poté, co vedl kampaň za práva žen a základní svobodu ve své zemi.

Franta na MS v Melbourne prokázal výbornou formu už v dopolední rozplavbě, kdy za rekordem zaostal o pouhou setinu sekundy. Večer svůj čas z rozplavby o jednadvacet setin vylepšil, přesto byl téměř čtyři desetiny od postupu.

„Jsem mile překvapený. Nevěděl jsem stále, co od sebe čekat, vzhledem ke zranění, ale to mě už nelimitovalo a mohl jsem se do závodu konečně pořádně opřít,“ uvedl Franta v tiskové zprávě svazu. Už postup do semifinále mu udělal velkou radost. „Ráno byl velmi rychlý postup oproti minulému roku. V rozplavbách jsem udělal dost zásadních chyb, které jsem se snažil eliminovat v semifinále. To se mi povedlo a čas mi udělal obrovskou radost a samozřejmě i umístění,“ dodal.

K finálové osmičce měla blíž Kubová, která za ní zaostala zhruba o čtvrt sekundy. Jednatřicetiletá plavkyně byla v semifinále o čtyři setiny pomalejší než v rozplavbě a v čase 56,80 dohmátla ve svém semifinále pátá. Pak ji předstihlo ještě šest plavkyň, takže Kubová nezopakuje finálovou účast z loňského MS v Abú Zabí.

S časy ale byla moc spokojená. „Byla to moje pátá a šestá nejrychlejší stovka v kariéře, což si myslím, že je hodně dobrý výkon. Bohužel letos bylo pole hodně vyrovnané a můj výkon stačil na 11. místo, 26 setin od postupu do finále. To mě trochu mrzí, nicméně jsem věděla, že to bude hodně těžké se do finále probojovat,“ zhodnotila Kubová, jež by ráda na padesátce útočila na český rekord.

Hned první závod šampionátu přinesl radost domácím fanouškům. Kraulařskou čtyřstovku ovládla Lani Pallisterová, která téměř o sekundu porazila Novozélanďanku Eriku Fairweatherovou. Dvacetiletá plavkyně, která je trojnásobnou juniorskou mistryní světa z roku 2019, se po bronzu z patnáctistovky na letošním MS v dlouhém bazénu v Budapešti radovala z prvního titulu na globální akci dospělých.

Domácí kvarteto Mollie O’Callaghanová, Madison Wilsonová, Meg Harrisová a Emma McKeownová pak triumfovalo v kraulařské štafetě na 4×100 metrů. Australské plavkyně své vítězství ozdobily světovým rekordem 3:25,43. Byly o 1,1 sekundy rychlejší než dosud rekordní Nizozemky na MS v roce 2014.

Historické tabulky se přepisovaly také v mužské štafetě na 4×100 metrů volný způsob. O rekord se postarali Italové Alessandro Miressi, Paolo Conte Bonin, Leonardo Deplano a Thomas Ceccon. Jako první se dostali pod hranici tří minut a tří sekund, jejich čas 3:02,75 byl o 28 setin lepší než čtyři roky starý rekord štafety Spojených států amerických.

„Pocity jsou skvělé. Je to velká motivace a zpětná vazba na to, co jsme minulý rok zvládli. Určitě je velký úspěch toto ocenění vyhrát,“ řekla hráčka TK Sparta Praha v nahrávce pro média. „Musím říct, že jsem to nečekala. Přijde mi, že je nás teď hodně dobrých juniorek, takže mě to překvapilo,“ doplnila Havlíčková.

V žebříčku WTA jí patří 398. místo. Svěřenkyně trenéra Lukáše Dlouhého letos zvítězila ve dvouhře na juniorském Roland Garros a navázala na loňský triumf Lindy Noskové. Společně s krajankou Sárou Bejlek poté uspěla i ve čtyřhře. Na US Open Havlíčková vyhrála debl po boku Rusky Diany Šnajderové a po turnaji se stala juniorskou světovou jedničkou.

„Tahle sezona byla zatím moje nejlepší. Na začátku se mi vůbec nedařilo a musela jsem se z toho vyhrabat. Přišlo to v Brazílii (Criciúma), kde jsem vyhrála turnaj kategorie A. Poté jsem vyhrála Paříž v singlu a deblu a následně uspěla i na US Open. Myslím, že právě tímhle jsem si to ocenění zasloužila. Byla to skvělá sezona,“ připomněla Havlíčková

Z českých tenistek ovládly anketu ITF v minulých letech Barbora Krejčíková s Kateřinou Siniakovou, které vloni a před čtyřmi lety získaly ocenění pro nejlepší deblový pár. V roce 2011 vyhrála Petra Kvitová hlavní ocenění, juniorem roku tehdy byl Jiří Veselý.

V příští sezoně si Havlíčková dala za cíl hrát co nejvíce turnajů mezi dospělými a stoupat žebříčkem. Ráda by hrála kvalifikace grandslamů v dospělé kategorii a dostala se do hlavní soutěže. „Plány ještě nejsou přesné. Začátkem ledna poletíme pravděpodobně na nějakou čtyřicítku, což je novinka na ITF. Poté se uvidí, jaký bude žebříček a podle toho budou následující plány,“ dodala.