Kdy jste si své nynější zranění přivodil?

Bolest v tříslu jsem cítil už v Praze před odletem do Tokia, ale myslel jsem si, že jde jen o nějaké natažení a za dva tři dny budu fit. Podle fyzioterapeuta profesora Koláře mohlo jít i o nějaké naražení kyčelního kloubu, a proto jsem se rozhodl, že do Japonska pojedu a budu se snažit získat nějaké body do už probíhající olympijské kvalifikace.

Nemyslel jste při odstoupení z turnaje v Tokiu také na účast v soutěži Masters, která se uskuteční ve dnech 20. až 22. prosince v Jeruzalémě?

Dokonce to byl hlavní důvod mého předčasného odchodu. Masters se určitě zúčastní špičkoví světoví judisté a nerad bych, zvláště po mém nevydařeném mistrovství světa, mezi nimi chyběl. Navíc za vítězná střetnutí se na tomto turnaji získávají vysoké body. Proto jsem chtěl být především zdravotně stoprocentně připravený. V současné situaci je však nad mým startem velký otazník a bude záležet jen na tom, zda bolavé tříslo bude v pořádku.

Jaké máte za této situace tréninkové možnosti?

Hlavně se snažím posilováním o udržení fyzické kondice. Včera jsem dokonce v exhibičním závodě na trenažéru bojoval na stometrové trati s olympijským medailistou na kajaku Pepou Dostálem a zůstal jsem za ním časem 0,21 jen dvě vteřiny, což mě mile překvapilo.

Máte s trenažérem určité zkušenosti?

Mám jich docela dost, ale tento vodácký byl pro mě novinkou, seděl jsem v něm poprvé. Když si uvědomím, že bych v něm měl být na lodi, tak jsem si jistý, že bych hned skončil ve vodě (smích). Ještě chci dodat, že s Lukášem jsme v kamarádském vztahu, ale zároveň i hecíři, kteří se chtějí navzájem porazit. Mimochodem já mu také porážku z trenažéru hned oplatil na žíněnce.

Čekal jste, že by vás letos různé zdravotní problémy mohly tak výrazně omezovat?

Bylo jich opravdu hodně. Hned začátkem roku jsem po zranění ramene a žeber byl marod tři měsíce, pak mě zlobil triceps a teď pro změnu třísla. Je mi však 32 let, což je to nejpodstatnější, protože mám za sebou dost dlouhý a náročný judistický život. A tak musím počítat s tím, že zdravotně stoprocentně v pořádku už asi nebudu nikdy a medaile začínají být dost daleko.

A jaký máte program do konce roku?

Kdyby se splnilo mé přání a Masters jsem se v Jeruzalémě zúčastnil, tak do Prahy bych se vrátil 23. prosince a ve stejný den bych s rodinou zamířil někam do teplých krajů.

Česká biatlonistka tak téměř zopakovala druhou příčku ze čtvrtečního sprintu. Připsala si tak 11. medaili ve Světovém poháru či na MS, toto byl její nejlepší výsledek ze stíhačky.

Do druhé střelby vedla vítězka sprintu Denise Herrmannová-Wicková. Na ní ale zaváhala a do čela šly doposud bezchybná Davidová a Julia Simonová z Francie.

Ve třetí střelecké položce si však Davidová připsala dvě chyby, což znamenalo propad na čtvrté místo se ztrátou 25,5 na vedoucí Francouzku. Chuť si Češka spravila při poslední střelbě, kterou zvládla bez jediné chyby.

Simonová si suverénně dojela pro vítězství. Davidová za ní bojovala s Ingrid Landmark Tandrevoldovou, ovšem Norka měla víc sil. Česká reprezentantka tak doběhla třetí, na Simonovou ztratila 28,1 sekundy.

Jessica Jislová skončila po třech chybách na 30. pozici, což proti sprintu znamenalo posun o 25 míst. Lucie Charvátová byla a pěti nepovedenými ranami na 44. místě.

Aktualizujeme…

Severoafrická země se nejprve přes Belgii probojovala do osmifinále, v play off světového šampionátu se objevila po dlouhých 36 letech. Následovala velkolepá oslava, v roli outsidera totiž Maročané po penaltách vyřadili Španělsko a připsali si historický fotbalový úspěch.

Stali se po Kamerunu (1990), Senegalu (2002) a Ghaně (2010) čtvrtým africkým týmem ve čtvrtfinále MS.

Brankář, který na dresu nosí přezdívku „Bono“, k tomu přispěl zásadní měrou. V Kataru ho dosud překonal pouze spoluhráč, stoper West Hamu Nájif Aguerd, který si dal nešťastný vlastní gól v duelu s Kanadou. 

Právě v kanadském Montrealu se Bunú v roce 1991 narodil marockým rodičům. Když mu byli tři, rodina se stěhovala zpět domů, do Casablancy. Talentovaného brankáře před lety oslovil kanadský fotbalový svaz, Bunú měl ale jasno, čí národní dres by rád navlékal.

„Vždycky jsem snil o tom, že nastoupím za Lvy z Atlasu,“ zdůrazňuje Bono dodnes. Povedlo se mu to už na olympiádě v Londýně v roce 2012, sen o světovém šampionátu si splnil až letos. Už coby brankář širší světové špičky. 

Před deseti lety, pár týdnů před londýnskou olympiádou, přestoupil tehdy jednadvacetiletý brankář z marockého Wydadu do Atlética Madrid. Na hostování v Zaragoze začal chytat druhou ligu a ve Španělsku dlouho bojoval o své místo na slunci.

Dočkal se vlastně až před dvěma lety, kdy v Seville vystrnadil z místa jasné jedničky českého brankáře Tomáše Vaclíka, který nakonec raději odešel do řeckého Olympiakosu. 

Maročan nejprve chytal jen Evropskou ligu, když ale dovedl Rojiblancos k vítězné trofeji, přičemž k zoufalství přivedl kanonýry Wolverhamptonu, Manchesteru United i Interu Milán, bylo jasno. Bonova hvězda se prudce rozzářila. 

V uplynulé sezoně byl dokonce vyhlášen nejlepším gólmanem La ligy. Porazil i Thibauta Courtoise z Realu a o jeho nákup začala údajně usilovat Barcelona.

Přestupu do některého z gigantických klubů se jednatřicetiletý fotbalista, představitel klidné síly, ještě nedočkal. Národní euforie ale ano.

„Je to neuvěřitelné. Historický moment. Na penaltový rozstřel jsem se ani nepřipravoval, snažil jsem se si to užít,“ usmíval se poté, co zařídil španělské fiasko.

Ještě dvě hodiny po životním duelu běhal tenhle polyglot od jednoho rozhovoru k druhému. Odpovídal v arabštině, španělštině, angličtině i francouzštině. „Penalty jsou jen o instinktu a troše štěstí. Není v tom nic jiného,“ vysvětloval skromně.

V Kataru kromě Španělů vynuloval i obhájce stříbra Chorvaty a nechytal jen proti Belgii. Před zápasem ho bolela hlava, necítil se dobře. Byl v sestavě, dokonce stál na hřišti i při úvodním ceremoniálu a zpíval marockou hymnu. Těsně před prvním hvizdem ale raději řekl vyděšenému trenérovi, že chytat nemůže.

Naštěstí se nakonec nejednalo o nic vážného, bez Bona by marocké šance prudce klesaly.

V sobotu ho čeká další náročný úkol. Čelit bude Portugalcům, kteří nahnali všem soupeřům strach osmifinálovým šestigólovým koncertem proti Švýcarsku.

Záchranáři sice podle informací stránek goal.com 48letému americkému žurnalistovi poskytli ještě na stadionu v Losailu kardiopulmonální resuscitaci, tedy nepřímou srdeční masáž a umělou plicní ventilaci, ale veškerá snaha o záchranu života byla marná.

„Celá americká fotbalová rodina přijala se zlomeným srdcem informaci, že jsme ztratili Granta Wahla. Fanoušci fotbalu a žurnalistiky nejvyšší kvality věděli, že se můžeme vždy spolehnout, že jim Grant poskytne poučné a zábavné příběhy o naší hře a jejích hlavních protagonistech: týmech, hráčích, trenérech a mnohých osobnostech, díky kterým se fotbal nepodobá žádnému sportu,“ uvedli ve svém prohlášení zástupci amerického fotbalového svazu.

Ti připomněli také novinářův boj za dodržování lidských práv. Wahl se už v úvodu šampionátu vydal na stadion Al Rajánu v duhovém tričku podporujícím hnutí LGBTQ+ a byl na krátkou dobu zadržen.

„Stejně důležitá jako jeho práce byla i Grantova víra v sílu hry prosazovat lidská práva. Tím zůstane inspirací pro všechny. Grant udělal z fotbalu své celoživotní dílo a jsme zdrceni, že s námi nebude ani on, ani jeho skvělé psaní,“ stojí v komuniké organizace US Soccer.

Wahl měl za sebou osm mistrovství světa mužů i žen, v roce 2011 dokonce kandidoval na prezidenta FIFA. Byl známý i jako spisovatel, napsal knihu „Beckhamův experiment“ o příchodu Davida Beckhama do americké MLS v roce 2007.

San Jose i díky dvěma asistencím Tomáše Hertla zvítězilo na ledě Anaheimu 6:1. Vítek Vaněček byl poprvé v sezoně střídán, když pustil čtyři branky ze 17 střel při prohře New Jersey 4:6 s New Yorkem Islanders.

Z českých gólmanů zasáhl v pátečním programu do hry ještě David Rittich, který se podílel 22 zákroky na výhře Winnipegu 3:1 v Chicagu. Jan Rutta přispěl asistencí k vítězství Pittsburghu 4:3 v prodloužení na ledě Buffala.

Pastrňák skóroval podesáté z posledních devíti zápasů, když v přesilové hře vyrovnal na 1:1 střelou bez přípravy z levého kruhu. Boston upravil ve 28. minutě na 2:1, Vejmelku překonal z dorážky Charlie Coyle.

Český gólman poté už nestačil pouze na střelu Nicka Foligna z pravého kruhu, jehož uvolnil u branky na 3:3 křížným pasem Krejčí. O výhře Arizony rozhodl až 14 sekund před koncem Lawson Crouse svou druhou trefou v zápase.

Vejmelka byl vyhlášen druhou hvězdou utkání a svým výkonem pomohl zastavit nepříjemnou sérii. Arizona porazila Boston poprvé od října 2010, v následujících 19 vzájemných zápasech získala jen jediný bod.

Hertl si připsal první bod u úvodního gólu zápasu za vyhrané vhazování a ještě získal druhou asistenci u trefy na 3:0. Odchovanec pražské Slavie tak zaokrouhlil počet přihrávek v této sezoně na dvacet a z českých hráčů je v této statistice nejlepším.

Hlavními strůjci výhry San Jose ale byli Erik Karlsson a Timo Meier, kteří dosáhli shodné bilance 1+1. Sharks rozhodli třemi trefami během 26. až 28. minuty, čímž odskočili na 4:0.

Vaněček vychytal minule nulu, ale tentokrát inkasoval čtyřikrát v rozmezí 16. až 25. minuty při obratu Islanders na 4:1. Nejdříve jej překonal Brock Nelson, který obkroužil branku a český gólman nestihl ucpat prostor u tyčky. Anders Lee se prosadil střelou zpoza mezikruží, nekrytý Casey Cizikas zakončil rychlý kontr zblízka nad Vaněčkovu lapačku a gólovou smršť završil Oliver Wahlström z levého kruhu.

NHL:

Buffalo – Pittsburgh 3:4 v prodl., New Jersey – NY Islanders 4:6, Washington – Seattle 4:1, Columbus – Calgary 3:1, Colorado – NY Rangers 1:2 po sam. nájezdech, Edmonton – Minnesota 5:2, Chicago – Winnipeg 1:3, Arizona – Boston 4:3, Vegas – Philadelphia 2:1 v prodl., Anaheim – San Jose 1:6.