Zatímco o zdravotním stavu Michaela Schumachera, který 29. 12. 2013 utrpěl vážné zranění hlavy při pádu na lyžích, toho svět ví málo, sportovní osud jeho syna Micka je více než jasný.

23letý pilot možná doplatil na své jméno a všichni od něj čekali v F1 od začátku raketovou kariéru, každopádně po dvou sezonách v Haasu z kolotoče Grand Prix vypadl. Jestli jen na čas, to už záleží jen na něm.

Mick na sebe upoutal pozornost už jako závodník v motokáře. Tam pro jistotu začal kariéru pod pseudonymem Mick Betsch, aby ho hned každý nespojoval se sedminásobným mistrem světa formule 1.

V patnácti letech se už jako „Mick junior“ stal motokárovým vicemistrem světa i Evropy. Následoval logický přestup do školních formulí a s ním v sezoně 2018 titul evropského šampiona F3.

Když o dva roky později ovládl formuli 2, zdálo se, že tu je nová hvězda F1. Nejen díky slavnému jménu byl už v té době členem závodnické akademie Ferrari. Byl také testovacím pilotem této stáje i týmu Alfa Romeo.

Víc škody než dobrých výsledků

Na místo „ostrého“ pilota Scuderie samozřejmě ještě neměl dost zkušeností, tak putoval do stáje Haas, která používá motory z Maranella. Jenže loni americký tým zažíval svoji nejhorší sezonu.

Oba nováčci, Schumacher i Rus Nikita Mazepin, se nedokázali ani jednou umístit v bodované desítce, takže Haas dokázal bodově překonat i jinak bezzubý Williams.

Boss Guenther Steiner dal mladému Němci ještě jednu šanci. „Schumi junior“ se za ni odvděčil parádní jízdou v Silverstonu, kterou završil osmým místem a šestou pozicí na Red Bull Ringu.

Jenže vedle toho tu byla spousta bouraček, z velké části zaviněných přemotivovaností jezdce.

Když Steiner na konci roku bilancoval, vyšlo mu, že Schumacherovy havárie stály tým Haas čtyři miliony dolarů. A to je škoda, kterou nemůže zahladit ani tak slavné jméno.

Ještě před skončením sezony tým oznámil, že s ním neprodlouží smlouvu a na jeho místo angažuje jiného Němce, o dvanáct let staršího Nica Hülkenberga.

„Jsem velmi zklamaný. Nebyla to hladká cesta, ale neustále jsem se zlepšoval a jsem přesvědčený, že do formule 1 patřím,“ smutnil na sociálních sítích rodák z Vufflens-le-Château ve Švýcarsku, kde v té době stálo rodinné sídlo Schumacherů.

Naděje se jmenuje Mercedes

S vyhazovem od Haasu přišel i konec v akademii Ferrari. Po mladém Němci ale obratem sáhl Mercedes, který z něj udělal svoji trojku. Bude tak krýt záda Georgeovi Russellovi a Lewisi Hamiltonovi.

„Mick je talentovaný mladý jezdec a jsme rádi, že se k nám připojil. Je to dříč, má klidný a metodický přístup a stále má chuť se učit a zlepšovat jako pilot. Víme také, že s dvouletými zkušenostmi se závoděním ve formuli 1 bude okamžitě připraven, aby v případě potřeby mohl nahradit Lewise (Hamiltona) nebo George (Russella),“ uvedl šéf Mercedesu Toto Wolff.

Co se Michaela týče, ani rok 2022 nepřinesl – s výjimkou nepodložených drbů –  žádné zásadní novinky ohledně jeho aktuálního zdravotního stavu.

Ovšem jeho jméno má stále věhlas. Monopost Ferrari F2003-GA, v němž vybojoval v roce 2003 šestý ze svých sedmi titulů mistra světa, se letos v listopadu vydražil za rekordní částku 13,1 milionu eur (318,8 milionu korun).

Dvojnásobný olympionik a účastník tří světových šampionátů Tomáš Marcinko platí na ledě za urputného a důrazného soupeře, zato mimo kluziště působí dojmem klidného člověka se širokým rozhledem.

„Obecně je to tak, že v hokejové šatně neřešíme jen přesilovky, oslabení a založení útoku,“ usmívá se čtyřiatřicetiletý forvard a bourá leckde stále zažitý stereotyp o hokejistech coby sportovních strojích bez názoru.

Od roku 2019 tvoří manželský pár s Vladimírou Marcinkovou, která byla už v 25 letech členkou poradního týmu slovenského prezidenta Andreje Kisky. V současnosti je poslankyní Národní rady a doma na Slovensku je rovněž díky otevřenému vystupování všeobecně známou osobností.

Na Instagramu má Marcinková, členka politického klubu Sloboda a Solidarita, přes 47 tisíc sledujících, dvanáctkrát více než třinecký hokejista a slovenský reprezentant.

Takže je vaše manželka na Slovensku známější než vy?

Určitě ano, lidé poznávají spíše ji. Dělá vše pro to, aby pomáhala lidem, kteří ji volili, a snaží se svou prací přesvědčit ty, kteří jí hlasy nedali. Tímto způsobem si získává jejich náklonnost. Zato já působím delší dobu v Česku, nemám proti ní žádnou šanci. Kdo sleduje sport a hokej, možná pozná spíše mě, ale globálně je manželka přede mnou.

Jak moc vás zajímá manželčina práce a politika obecně?

Oba se snažíme být v obraze, co se týče oboru toho druhého, ale častokrát se snažíme nenosit práci domů. Když už manželka s dvouletou dcerkou Linou přijedou na hokej, tak s sebou mají transparent a fandí. Naopak i já se snažím vnímat politiku a udržovat si přehled. Sledoval jsem to i předtím, než jsme byli spolu. Dost věcí se člověk dozví z médií, samozřejmě se vyptávám i manželky, ale někdy už mě potom stopne. Politici ovlivňují naše životy, proto je dobré se o to zajímat.

Vaše manželka dokonce v podcastu Ocelářů na jaře říkala, že nebýt hokeje, nejspíš byste byl politikem. Je to tak?

Někdy dávněji jsem přemýšlel a říkal jsem si, že kdybych tam byl já, udělal bych to tak či onak. Ale postupně člověk zjišťuje, že to není tak jednoduché. Chtěl byste prosadit věci, které by třeba okamžitě pomohly lidem v těžké situaci, jenže když není politická vůle, nejde to. Neříkám jednoznačně, že bych chtěl v politice být, ale nebál bych se toho.

Řeší se politika a společenská témata i v kabině?

Ano, dojde i na to. Není to jen o tom, že řešíme přesilovky, oslabení a založení útoku. Na Ukrajině je válka, která bude trvat bohužel už skoro rok. Je to součást našich životů, jsou to naši sousedé. Vás čekají zase prezidentské volby, u nás máme problémy týkající se vlády. V šatně se ty aktuální problémy rozebírají. Ne vždy máme všichni stejný názor, ale umíme se o tom pobavit, což je správné.

Kdo se v Třinci nejvíce zapojuje do debaty?

Řekl bych, že třeba Daniel Voženílek a Andrej Nestrašil mají přehled v širokém spektru témat a jsou v obraze. Ale i ostatní kluci si k tomu umí říct své. Politika se nás týká všech. Do kabiny dostáváme taky noviny, nejen sportovní. Člověk se dozví, co potřebuje. Do toho mobily, televize, s přísunem informací není problém.

Když se v říjnu řešil příchod Samuela Bučka z Ruska do Třince, chápal jste vlnu emocí a negativních reakcí, která se ve veřejném prostoru strhla?

Snažím se moc nečíst komentáře na sociálních sítích a podobně, ale některé titulky se k vám dostanou. Patřilo to k tomu, pořád je to aktuální téma. Každý na to má svůj názor, někdo si myslí, že to nebylo správné rozhodnutí, jiný tvrdí, že to bylo na něm a na klubu. Těžko se k tomu vracet…

Vy jste tehdy deníku Sport řekl, že se vám nelíbí, že slovenský svaz neodsoudil ruskou agresi a dovoluje hráčům z KHL reprezentovat, ale zároveň jako profesionál musíte nového spoluhráče přijmout.

Ano. Každý den mě strašně mrzí a štve, jak Ukrajina a její lid trpí. Z mého pohledu je zřetelné a jasné, kdo je agresor a kdo se brání a chrání své hranice. Proto bychom se měli co nejvíce vyvarovat Ruska i působení tam. Ale někdo má na to jiný názor.

Mrzí vás, že na Slovensku není procento podporovatelů Ruska zrovna malé?

Je to tak, vnímám ta čísla a průzkumy. Jsem zklamaný, vzdalujeme se tím nějakému evropskému průměru. Starší generace si prošly tím, kdy i nás agresor obsadil. Nebyla to ta samá situace, ale taky tady byly tanky a zabíjeli se lidé. Mrzí mě, že někteří lidé snadno zapomínají. A bude to i tím, že kritické myšlení Slováků se nerozvíjí tolik, jak by mělo. Lidé pak věří první zprávě, kterou vidí, vznikají jednoduché hoaxy a podobně. Někteří k tomu inklinovali v době pandemie, stejné je to i teď s válkou.

Příchod Bučka bylo něco, s čím jste se v kabině museli určitým způsobem vyrovnat. Jak nakonec zapadl do týmu?

Samo je fajn chlapec a kvalitní hokejista. Podepsal ho klub, takhle se rozhodli a my jsme to akceptovali. Ne všichni jsme s tím byli v pohodě, podle některých nebylo z jeho strany správné, že do Ruska šel. Třinec je navíc velký klub a organizace, kde se buduje určitá kultura a nastavení. Budujete to několik let a dá se to zbourat za pár momentů.

Pojďme ještě zpátky k vašemu manželství. Jak těžké je skloubit kariéry vás obou a najít si se ženou čas pro sebe?

Nechci se nijak litovat, protože lidé žijí v těžších situacích, ale ano, často je to náročné. Snažíme se sladit naše kariéry. Máme malou dcerku, teď čekáme další děťátko, takže to budete muset i dále přizpůsobovat a upravovat. S manželkou jeden druhému fandíme a kdykoliv můžeme, jsme spolu. Dá se říct, že si celoročně chybíme, jen v létě, když mám po sezoně, je to jiné. Ten čas, který strávíme spolu, je pro nás potom o to cennější.

Kde vlastně máte domov?

Přestože jsme oba z východního Slovenska a máme tam rodiny, žijeme v Bratislavě, kde je naše základna a domov. Netroufám si říct, jestli to tak bude i za deset let, ale momentálně to tak je. V Třinci se taky cítím jako doma, ale kde trávíte nejvíce času s rodinou, tam máte skutečný domov.

S třineckými hokejisty vás v lednu čeká utkání Winter Classic v Bratislavě proti Kometě Brno. Jak se na to těšíte? Máte zkušenost se zápasem pod otevřeným nebem?

Já osobně zkušenost nemám, těším se jako celý tým. Je to na Slovensku, ale těšil bych se i jinak, pořád nás vnímám jako jednu zemi. Těším se, že přijde hodně známých, už teď zjišťujeme, jak to bude se vstupenkami. Bude tam mnoho Slováků, spousta lidí přijede z blízkého Brna. Atmosféra bude určitě skvělá, tak jen aby vyšlo počasí.

Bude to specifické i po herní stránce, že?

Kluci, kteří to zažili, říkali, že je hlavně potřeba být stále v pohybu, ani na střídačce si moc nesedat. Všichni zjistíme, o čem to bude, a těšíme se. Já jsem takový Winter Classic zažil naposled někdy v šesté třídě v Gelnici, kde neměli střechu a nebylo kde jinde hrát. Mělo to rozhodně svoje kouzlo.

Čtyřnohý vetřelec se dostal na trať mezerou v plotu a přerušil závod na pět minut. Zatímco závodníci se bavili, pořadatelé se snažili psa zastavit. Nakonec ho zastavila únava.

Situaci na trati vtipně komentovali i televizní experti. „Právě se řítí po San Pietru, ale ani přilnavost na všech čtyřech ho neudržela v kurzu. Viditelně mu dochází pohonné hmoty,“ smál se bývalý britský lyžař Edward Drake.

Závod suverénně ovládl Marco Odermatt  a upevnil si první místo v průběžném pořadí Světového poháru. Švýcarský lyžař triumfoval popáté v sezoně a celkově pošestnácté v elitním seriálu.

Zvítězil o 64 setin před Rakušanem Vincentem Kriechmayrem, který na náročné sjezdovce Stelvio ovládl středeční závod ve sjezdu. Třetí Loic Meillard ze Švýcarska ztratil už bezmála sekundu a čtvrt.

Do Austrálie jste se vydala vůbec poprvé. Jak jste tuto dalekou cestu zvládla?

Z Prahy do Dubaje to trvalo necelých sedm hodin a po třech hodinách následovalo 13 hodin do Melbourne. Přibližně polovinu leteckého času jsem prospala a zbytek strávila v pohodě.

Jaké byly vaše první hodiny u protinožců?

Přivítalo nás krásné počasí s teplotou 26 stupňů, ale druhý den už bylo jen 13 stupňů a toto více než nečekané a samozřejmě nepříjemné ochlazení trvalo skoro až do našeho odjezdu. Trochu se vlivem časového posunu upravilo spaní, ale v tom jsem problém neměla. 

Kvůli aklimatizaci celá česká výprava přiletěla do Melbourne s více než týdenním předstihem a dny před šampionátem jste prožili v přípravném kempu. Splnil vaše očekávání?

Určitě! V menším hotelu na okraji Melbourne jsme měli k dispozici posilovnu i bazén a vůbec celkové prostředí bylo velice  příjemné.

Měli jste čas i na nějaký výlet?

Měli jsme dva volné dny a jeden jsme věnovali návštěvě zoologické zahrady. V nádherném tamním safari byli od nás pouhé dva metry koalové, klokani a další krásná zvířata. Skoro všichni jsme se obávali setkání s hady, ale ty jsme neviděli. Už před prohlídkou jsme byli upozorněni, že v takovém případě stačí zadupat a každý had hned zmizí. Jinak jsme našli cestu i k moři, kde mě překvapila dost špinavá voda. Podívali jsme se i do města, v němž mrakodrapy střídaly i malé domky.

Jak jste byla před šampionátem i v jeho průběhu spokojena s celkovými podmínkami, hlavně pak s ubytováním a stravováním?

Na ubytování si nemohu stěžovat, zato s jídelníčkem jsem moc nadšená nebyla. Nemám nic proti těstovinám, ale když je mám na talíři skoro denně, tak by mně víc chutnalo něco jiného. Nebylo také moc příjemné, že kvůli chladnému počasí bylo potřeba i v plaveckém areálu nosit až do startu kabát.

Do semifinále jste doplavala jen v závodě na 200 metrů prsa. Čekala jste víc?

Letošní sezona po operaci srdce nebyla moc dobrá a přesto jsem na šampionátu čekala lepší výsledky. Platí to hlavně na dvoustovkový polohový závod. Na mé nejoblíbenější trati, kterou je 200 metrů prsa, jsem k lepšímu než 13. místu potřebovala svůj rekordní čas a toho jsem nedosáhla. Náladu mi zvedl až postup naší štafety na 4×50 metrů až do finále, na kterém jsem se také podílela. Bylo to hezké zpestření toho, co jsem tam do té doby předvedla.

Co toto mistrovství světa v  krátkém bazénu českému plavání prozradilo?

Tři finálová umístění, osm postupů do semifinále a několik nových českých rekordů – to vše je nesporný a povzbuzující úspěch. Avšak do elitní světové společnosti je stále dost daleko. Výjimkou je jen kraulařka Barbora Seemanová, která svoji skvělou výkonnost potvrdila hlavně v závodě na 200 metrů, v kterém ji na pátém místě dělilo od medaile jen 38 setin vteřiny.

Jaký je váš nejbližší program a co v příštím roce bude pro vás nejdůležitější?

V lednu budu nejprve sbírat fyzické síly na běžkách a teprve potom začnou plavecké tréninky. V únoru se pak vydám do španělského Tenerife. Nejdůležitější pro mě bude dosáhnout kvalitních výsledků na letním mistrovství světa v dlouhém bazénu v Japonsku, protože půjde zároveň o kvalifikaci na olympijské hry.

„Mluvil jsem s ním hned po utkání, dosáhl hlavního cíle své kariéry. Také jsem chtěl další trofej, ale neuspěl jsem,“ podotkl Mbappé po duelu se Štrasburkem, který rozhodl v šesté minutě nastavení z pokutového kopu.

Mbappé nastřílel ve finále hattrick a s osmi trefami se stal nejlepším střelcem šampionátu v Kataru, Francii ale k obhajobě titulu nedovedl. Messi dal o gól méně a byl vyhlášen nejlepším hráčem turnaje. Argentinci získali titul po 36 letech a někteří hráči se během oslav „trefovali“ i do Mbappého.

„Tohle není můj problém. Nemá cenu plýtvat energií na nepodstatných věcech. Pro mě je teď důležité pomoct svému klubu. Brzy se nám vrátí Leo a zase budeme společně vyhrávat,“ řekl nejlepší střelec francouzské ligy.

Messi se vrátí k týmu 2. nebo 3. ledna, jak uvedl kouč Christophe Galtier. Vynechá tak ještě minimálně novoroční šlágr prvních dvou týmů tabulky na hřišti Lens.