Co tomuto rozhodnutí Mezinárodní unie říkáte?

Je to velice smutný verdikt, a to i s ohledem na historii moderního pětiboje, jehož nedílnou součástí byla vždy jízda na koni. Tento sport vznikl přímo pro olympijské hry a poprvé se v něm bojovalo o cenné kovy už v roce 1912 ve Stockholmu. Jeho velkým propagátorem byl zakladatel olympijského hnutí Pierre de Coubertin. Takže bez jízdy na koni by moderní pětiboj už nikdy nebyl v takové podobě, na jakou jsme dlouhá léta byli zvyklí.

Co to znamená pro český moderní pětiboj?

Musíme se domluvit a zjistit, jak na to sportovní prostředí bude reagovat. Věřím, že se najde dostatečné množství sportovců i funkcionářů, kteří budou chtít moderní pětiboj v nějaké formě zachovat. Pokud by to pro většinu z nich nebyl dobrý nápad, tak bych to považoval za konec tohoto tradičního sportu. Nebude to nic snadného, ale věřím, že nějaké východisko se najde.

Koně se pro vás stali alfou i omegou tohoto sportu. Jaký byl váš kontakt s nimi?

Začínal jsem v 16 letech v Poděbradech u trenéra Kopeckého a hned jsem se věnoval všem pěti disciplínám. Moc mi to na koních nešlo, trochu jsem se bál, ale postupně odstraňoval chyby, získával zkušenosti a brzy jsem si jízdu na koni díky těmto úžasným zvířatům zamiloval. Nevadilo mmě ani velké množství pádů, které mně naštěstí nikdy nezpůsobily nějaké zranění. Asi jsem uměl padat a nebál jsem se v jízdě pokračovat.

Říká se, že před závodem je potřeba s koněm slovní komunikace. Platilo to i ve vašem případě?

Jistě, s koněm je potřeba vždy se domluvit, abychom při jízdě byli oba spokojeni. Ze zkušeností vím, že vlídné slovo je zbavuje nervozity, která je u nich někdy větší než u jezdce. Naučil jsem se k nim přistupovat jako k malým dětem. Většinou stačí je jen uklidnit a slíbit jim, že mají dobré vedení. Když má kůň důvěru v člověka, tak lze čekat bezproblémovou jízdu.

Která z vašich příhod s koňmi patří do kategorie nezapomenutelných?

Hned jedna z prvních. Na juniorském mistrovství světa v Maďarsku jsem ne moc dobře začal střelbou i šermem, a navíc jsem si vylosoval koně, kterého jsem v předstartovní zkušební jízdě vůbec nebyl schopen zvládnout. Uvažoval jsem dokonce o odstoupení ze závodu. Avšak parkur byl přímo skvělý, díky němu jsem se posunul do elitní desítky a nakonec obsadil pátou příčku. Byl to právě díky koni krásný závod a rád na něj dodnes vzpomínám. Výrazně se pak na zisku mého olympijského zlata před deseti lety v Londýně podepsal sedmiletý hnědák, jehož zásluhou jsem se probojoval na špici závodu a vedení si už udržel.

A naopak která příhoda z parkuru nebyla pro vás moc veselá?

Ta vůbec nejhorší je z olympiády v roce 2008 z Pekingu. Závod jsem měl výborně rozjetý a byla i velká šance na některou z medailí. Vylosoval jsem si však náročného koně a nedokázal ho zkrotit. Na deváté překážce mě pád s tímto divochem poslal v konečném hodnocení až na 29. místo. Byla to smutná realita, ale nepovažoval jsem to za nějakou sportovní tragédii. Hlavně že jsem zůstal zdravotně v pořádku a mohl pokračovat v tréninku.

Bavili jste se potom třeba s trenérem, kdo se dopustil, především v tom klíčovém okamžiku, nějaké chyby?

Napovídalo se toho hodně, ale zřejmě ani detektiv Poirot by neuměl přesně říci, kdo to zavinil. Bylo jen jasné, že jsme si s koněm nerozuměli, což bylo cítit už před startem. Největší chybu jsem vzal na sebe, protože jsem se nenaučil aspoň několik čínských slov, kterými bych ho třeba uklidnil, za což jsem byl potrestán (smích).

Modernímu pětiboji jste zůstal věrný i po skončení závodní kariéry. Kde a komu předáváte své bohaté zkušenosti?

Mám tento krásný sport v srdci, takže jsem moc rád, že v něm mohu pokračovat. V Dukle jsem se stal trenérem mládeže a věřím, že se mým svěřencům bude dařit. Podobně jako Lucii Hlaváčkové, kterou Mezinárodní unie vyhodnotila dokonce jako nejlepší světovou mládežnickou závodnici letošního roku. Mezi řadu mých dalších aktivit patří například spolupráce s olympijským výborem a s bratrem Tomášem chceme výhledově otevřít základní sportovní školu.

Sedmatřicetiletý bojovník je od minulého týdne v nemocnici se zánětem v těle. O zrušení souboje dnes informovali zástupci Oktagonu.

„Situace nás všechny samozřejmě velice mrzí. Přejeme Karlovi co nejrychlejší uzdravení a věřím, že se nám nový termín povede najít brzy,“ uvedl spolumajitel organizace Ondřej Novotný v tiskové zprávě.

Kincl, který je držitelem pásu Oktagonu, by se měl 30. prosince v O2 areně představit. O jeho novém soupeři organizace jedná. Variantou je být souboj se Srbem Aleksandarem Iličem, kterého Vémola v červenci porazil a získal titul v polotěžké váze do 93 kg.

„Vracím se hlavně z toho důvodu, že stále věřím, že můžu svými postřehy Karolíně pomoct. Její hra se po zranění ruky postupně zlepšovala a v mých očích dokázala, že se stále může měřit s těmi nejlepšími na světě. Na tyto výkony budeme chtít navázat, a proto jsme se rozhodli naše spojení obnovit. Už se nemůžu dočkat, až budu zase sedět v jejím rohu,“ řekl Bajin.

Osmatřicetiletý kouč vedl Plíškovou od listopadu 2020 do letošního července. Vítězka 16 turnajů WTA ve dvouhře se pod jeho vedením dostala vloni do finále Wimbledonu. V této sezoně se jí však po zlomenině zápěstí tak nedařilo a v létě spolupráci s Bajinem ukončila. S Friedlem se sice dostala do čtvrtfinále US Open, ve světovém žebříčku však klesla na 31. místo.

Připravujeme podrobnosti.

Před čtyřmi lety v Rusku všechny africké týmy skončily už ve skupině. Katar svědčí mančaftům z černého kontinentu výrazně více. Do osmifinále prošly Senegal a Maroko, Tunisku i Kamerunu unikl postup těsně a oba týmy porazily favorita na celkové vítězství. Tunisané zdolali Francii a Kamerun zase vyzrál na Brazilce (oba výsledky 1:0).

„Poprvé v historii pět afrických týmů vedlo pět afrických trenérů, to je milník. Dosud totiž žádný celek pod zahraničním trenérem mistrovství světa nevyhrál,“ upozorňuje ugandská reportérka Usher Komugishaová. 

Last minute změna trenéra

Otázka trenéra byla pro marocký tým dlouho palčivá. Reprezentace v letošním roce neměla formu, zápasy jí nevycházely ani výsledkově. Vahid Halilhodžič byl u týmu tři roky a až v srpnu před mistrovstvím světa se fotbalový svaz rozhodl jej vyměnit.

K mužstvu povolal Walida Regraguiho. Ten měl jen necelé čtyři měsíce na to, aby ho poznal a vtiskl mu svou představu. „Regragui je však bývalý reprezentant Maroka a dobře rozumí kultuře této země, ví, jak vítězit,“ dodává spolupracovnice al-Džazíry, BBC či ESPN.

Elitní výběr převzal po kontroverzním Halilhodžičovi. Sedmdesátiletý Bosňan je známý svérázným přístupem ke svým svěřencům a často napjatými vztahy v kabině.

„Klíčové bylo, že Regragui oživil Hakíma Zijacha. Zijach pod Halilhodžičem nehrál ani na Africkém poháru,“ připomněla Komugishaová působení křídelníka Chelsea v národním týmu.

„Řekl mu, že na něm chce stavět svou hru. Zijach je klíčový, ale nespoléhají se jen na něj. Na hrotu je také Júsuf Nasjrí,“ dodává. Nasjrí se jako první Maročan gólově prosadil na dvou různých mistrovstvích světa.

Po vítězství nad Kanadou hráči Maroka objímali trenéra Regraguiho a vyhazovali jej do vzduchu. „V týmu je skvělá atmosféra. Nic takového jsme pod Halilhodžičem neviděli,“ doplnila Komugishaová.

Na stadionu v Al Rajánu bude navíc Maročany čekat domácí atmosféra. Zatímco v zápasech evropských reprezentací byla v Kataru někdy až komorní nálada, arabské celky se stejně jako ty z Jižní Ameriky těšily velké podpoře. 

„Je to arabský tým, takže hrát v Kataru je pro ně jako nastupovat doma. V emirátu navíc hodně Maročanů žije,“ připomíná novinářka. Reprezentaci k tomu podporuje přímo král Mohamed VI. Pro turnaj vyčlenil fanouškům dvě letadla a zadotoval nákup vstupenek, aby hráče mohlo podpořit co nejvíce příznivců. 

Obří tréninkové centrum

Podpora ovšem není nahodilá, jak zdůraznila novinářka Komugishaová pro Sky Sports.

„Maroko je odměněno za investice do zázemí. Jeho úspěch nespadl z nebe, je to jasný záměr. Postavilo komplex Mohameda VI. v Maamouře, který se rozkládá na ploše 30 hektarů. Investovali do toho přes 65 milionů dolarů (asi 1,5 miliardy korun),“ vyjmenovává Komugishaová.

Tréninkové centrum využívají všechny reprezentační týmy od mládeže až po A-mužstvo. „Zároveň je důležité, aby se hráči jako Zijach nebo Ašraf Hakimí cítili komfortně i v Maroku, když na sraz přijedou z Chelsea nebo PSG. Hraje za ně i hodně hráčů, kteří se narodili v Evropě. Odmalička jsou zvyklí na velmi kvalitní zázemí a trochu jinou mentalitu,“ uzavírá reportérka.

Maroko vyzve Španělsko, a přestože svou skupinu F bez porážky vyhrálo, bude outsiderem. Oba týmy se potkaly už před čtyřmi lety na šampionátu v Rusku, kde si Maroko dlouho šlo za senzačním vítězstvím, a zápas nakonec skončil remízou 2:2.