Argentince v Rajjánu poslal do vedení ve 35. minutě kapitán Lionel Messi a stylově oslavil 1000. utkání v profesionální kariéře. Pětatřicetiletý hvězdný útočník ve vyřazovací fázi MS skóroval poprvé a na katarském turnaji potřetí. Krátce po změně stran zvýšil Julián Álvarez. Osmifinále v 77. minutě zdramatizoval vlastní brankou Enzo Fernández, ale na senzaci Australané nedosáhli.

Outsideři v úvodu výborně bránili a Argentinu k ničemu nepouštěli. Messi ale ve 35. minutě využil jedinou šanci prvního poločasu. V šestnáctce převzal míč a umístěnou přízemní střelou překonal brankáře Ryana. Sedminásobný držitel Zlatého míče devátou trefou na MS předčil legendárního Diega Maradonu, víc branek má z Argentinců na kontě už pouze Gabriel Batistuta (10).

Messi z tisícovky soutěžních zápasů od října 2004 odehrál 169 za argentinskou reprezentaci, 778 za Barcelonu a 53 za současný tým Paris St. Germain. Během této doby zaznamenal 789 gólů proti 129 různým soupeřům. K tomu rodák z Rosaria přidal 338 asistencí.

Nezáživný zápas pokračoval i v úvodu druhé půle. Messi se dostal k další střele, ale tentokrát Ryana nepřekonal. Australský gólman však v 57. minutě zariskoval při rozehrávce, Álvarez mu sebral míč a střelou do prázdné branky na chvíli favorita uklidnil. Útočník Manchesteru City na turnaji skóroval podruhé.

Argentincům se cesta za hladkým vítězstvím nečekaně zkomplikovala v 77. minutě, kdy Fernández tečoval do vlastní branky Goodwinovu střelu. Vzápětí mohl po individuální akci vyrovnat Behich, ale střídající obránce Lisandro Martínez jeho pokus na poslední chvíli zblokoval.

„Albiceleste“ měli v závěru velký tlak i šance. Náhradník Lautaro Martínez po Messiho přihrávce v jasné pozici vypálil nad břevno, útočník Interu Milán poté v dalších šancích v nastavení neprostřelil Ryana. Jeho protějšek Emiliano Martínez těsně před koncem Argentině zachránil vítězství, když vychytal střídajícího Kuola.

Australským maximem na mistrovství světa zůstává osmifinále, kde „Socceroos“ vypadli i před 16 lety. Argentina na letošním šampionátu po úvodní šokující porážce 1:2 se Saúdskou Arábií zvítězila třikrát po sobě.

Argentina – Austrálie 2:1 (1:0)

Branky: 35. Messi, 57. Álvarez – 77. vlastní Fernández. Rozhodčí: Marciniak – Sokolnicki, Listkiewicz – Kwiatkowski (video, všichni Pol.). ŽK: Irvine, Degenek (oba Austrálie). Diváci: 45.032.

Argentina: E. Martínez – Molina (80. Montiel), Romero, Otamendi, Acuňa (72. Tagliafico) – De Paul, Fernández, Mac Allister (80. Palacios) – Álvarez (71. Lautaro Martínez), Messi, Papu Gómez (50. Lisandro Martínez). Trenér: Scaloni.

Austrálie: Ryan – Degenek (72. Karacic), Souttar, Rowles, Behich – Leckie (72. Kuol), Baccus (58. Hrustic), Mooy, McGree (58. Goodwin) – Duke (72. Maclaren), Irvine. Trenér: Arnold.

„Oranje“ si rozhodující náskok vypracovali už v prvním poločase, kdy se po přihrávkách Denzela Dumfriese trefili Memphis Depay a Daley Blind. V 76. minutě snížil střídající Haji Wright, ale o pět minut později uklidnil Nizozemsko Dumfries.

Nizozemci od loňské porážky v osmifinále Eura od českého týmu neprohráli 19. utkání za sebou a na světovém šampionátu zvládli třetí osmifinále po sobě. Při poslední účasti na turnaji v roce 2014 získali bronz. Jejich maximem je stříbro z let 1974, 1978 a 2010.

Spojené státy na MS uspěly v jediném z pěti osmifinále (v roce 2002). Jejich největším úspěchem nadále zůstává třetí místo z prvního šampionátu v roce 1930.

Američané už ve třetí minutě mohli jít vedení, brankář Noppert ale levou nohou zastavil Pulisicovu střelu. Naopak Nizozemci se z první šance nemýlili a po povedené kombinační akci v 10. minutě skórovali. Dumfries přihrál do vápna na zcela osamoceného Depaye a útočník Barcelony střelou k tyči nedal Turnerovi příležitost zasáhnout. Depay se 43. trefou osamostatnil na druhém místě v historickém pořadí nejlepších nizozemských střelců. Na prvního Van Persieho mu schází sedm gólů.

Dlouho se pak žádné šance nerodily, ale před odchodem do šatny Nizozemci navýšili náskok po podobné akci. Dumfries další přihrávkou našel v šestnáctce Blinda a záložník Ajaxu přízemní ranou překonal Turnera.

Zkraje druhé půle se po rohovém kopu dostal míč k Reamovi, americký stoper ale z malého vápna ideálně nezakončil a neoslavil gólově 50. reprezentační start. Vzápětí si na opačné straně dal málem vlastní branku jeho parťák z obrany Zimmerman, jenže gólman Turner balon vyrazil. McKennie poté přestřelil nizozemskou branku, Depayův pokus vytáhl Turner nad. Americký brankář si poradil i s ranou střídajícího Koopmeinerse zpoza vápna.

V 75. minutě Depay zpětnou přihrávkou „namazal“ míč dalšímu příchozímu hráči z lavičky Wrightovi, který obehrál Nopperta a vystřelil, radost z gólu mu ale včasným odkopem překazil Dumfries.

Za okamžik se ale Wright dočkal, poté co se vložil do přihrávky Pulisice a kuriózním zakončením přehodil Nopperta. Američané zvýšili úsilí, jenže naděje na vyrovnání jim vzal Dumfries. Hráč milánského Interu si naběhl na Blindův centr a z voleje na vzdálenější tyč dal výsledku konečnou podobu.

„Oranje“ neprohráli s USA v pátém ze šesti vzájemných utkání, v předchozích případech šlo vždy o přípravné duely.

Nizozemsko – USA 3:1 (2:0)

Branky: 10. Depay, 45.+1 Blind, 81. Dumfries – 76. Wright. Rozhodčí: Sampaio – Boschilia, Pires (všichni Braz.) – Gallo (video, Kol.). ŽK: Koopmeiners, F. de Jong (oba Niz.). Diváci: 44.846.

Nizozemsko: Noppert – Timber, Van Dijk, Aké (90.+3 De Ligt) – Dumfries, De Roon (46. Bergwijn), F. de Jong, Blind – Klaassen (46. Koopmeiners) – Gakpo (90.+3 Weghorst), Depay (82. Simons). Trenér: Van Gaal.

USA: Turner – Dest (75. Yedlin), Zimmerman, Ream, Robinson (90.+2 Morris) – Adams – Musah, McKennie (67. Wright) – Weah (67. Aaronson), Ferreira (46. Reyna), Pulisic. Trenér: Berhalter.

Paliativní léčba je komplexní péče o pacienta, který se nachází v pokročilém nebo terminálním stadiu onkologického onemocnění. Není zaměřená na léčbu samotné rakoviny, ale na udržení co nejvyšší kvality života.

Trojnásobný světový šampion byl hospitalizován v úterý kvůli otokům a „špatné srdeční funkci“. Podle pátečního vyjádření lékařů je ve stabilizovaném stavu, což následně potvrdil i sám Pelé, který na sociálních sítích uvedl, že je v nemocnici na pravidelné měsíční návštěvě.

Nicméně deník Folha de Sao Paulo v sobotu oznámil, že Pelé přestal reagovat na chemoterapii a byl převezen na oddělení, které pacientům poskytuje péči na samém sklonku jejich života. 

Dvaaosmdesátiletý někdejší útočník se s rakovinou léčí od loňského září, kdy lékaři při rutinní prohlídce objevili nádor v tlustém střevě. Po jeho odstranění se jeden z nejlepších fotbalistů historie podrobil několika chemoterapiím a opakovaně pobýval v nemocnici. Při kontrolách lékaři nádor objevili i v játrech a plicích, trápil ho i zánět močových cest.

Když Australan prohlásí, že fotbal (a řekne soccer, nikoli football) je pátým nejpopulárnějším sportem v zemi, bude to míněno jako vtip. O tom, kam v této hierarchii patří doopravdy, se opravdu žertuje a také je možné o tom vést spory.

Australský fotbal, z evropského pohledu ta surová hra na hřišti podivného tvaru, určitě vede. Jsou tu britské importy jako ragby, kriket, dostihy a tenis, všeobecně rozšířený basketbal a pak disciplíny od vody – plavání, surfing.

A-League, nejvyšší soutěž ve fotbalu, jak ho chápeme my, má průměrnou návštěvnost přes 10 tisíc lidí na zápas, což je méně, než má liga v ženském kriketu WBBL (14,5 tisíce) i ragbyová NRL (16 tisíc). A když zapředete hovor s někým, kdo je ochoten se na dané téma bavit, nebuďte překvapeni, když použije termín wingback. Ano, je to krajní obránce.

Cesta fotbalu do srdcí Australanů byla přetěžká. První oficiální tým byl vytvořen v roce 1922 víceméně proto, aby se země vyrovnala Novému Zélandu, který už ho měl. Klubová scéna zůstávala roztříštěná a reprezentace hrála jen přátelsky až do roku 1956.

V tom roce se v Melbourne konaly olympijské hry a poměr pořadatelské země k fotbalu je vidět na fotografiích z utkání hraných na stadionech pro kriket nebo „domácí“ fotbal. Národní celek sice slavně porazil 2:0 Japonsko, ale pak prohrál 2:4 s Indií a bylo po slávě. Získal alespoň přízvisko „Socceroos“, což je odvozenina od cangaroos (klokani).

Kdo se pokládal za patriota, díval se na hru provozovanou imigranty z Chorvatska, Řecka, Itálie, Nizozemska, Rakouska, Izraele a dalších zemí spatra. Nahodile složené týmy z hráčů jedné země původu mezi sebou hrávaly poněkud bizarní mezinárodní turnaje, některé dokonce jako „mistrovství světa“.

V roce 1959 vyřadila FIFA australskou fotbalovou federaci ze svých struktur. To už existoval klub českých přistěhovalců Sydney FC Praha. Ten a ještě další dva z téhož města a dva z Melbourne začaly „dovážet“ hráče z Evropy. Lákaly na uvolněný životní styl a nabízely i dost peněz. Jenže odmítly zaplatit jakékoli poplatky za přestup se zvláštním argumentem, že fotbalisté přišli jako migranti.
Tento stav trval čtyři roky a teprve pak začali „světový“ fotbal v Austrálii organizovat lidé, kteří si dali za cíl zrušit izolovanost země v tomto sportu.

Nejprve vznikla pohárová soutěž pro celky ze všech částí země a v roce 1977 se začala hrát i pravidelná liga. Austrálie dokonce hrála na světovém šampionátu 1974 v Německu, ale trvalo dvaatřicet let, než se to podařilo znovu.
Funkcionářům vyšel mistrovsky tah, o němž se v Austrálii pochybovalo, a sice přesídlit z oceánské části kvalifikace MS do asijské. Nejprve jí úspěšně prošla „zlatá generace“, jejímiž členy byly například brankář Mark Schwarzer a útočníci Harry Kewell a Mark Viduka, a dotáhla to v Německu 2006 až do osmifinále (prohra 0:1 s Itálií).

Od té doby na závěrečném turnaji Australané nikdy nechyběli a letos podruhé v historii postoupili ze základní skupiny.

Cesta současného výběru byla dlouhá, v kvalifikaci odehrál 20 zápasů (rekord to není, před čtyřmi roky jich bylo dokonce 22). Ten poslední 13. června. Interkontinentální play off proti Peru skončilo bez branek i v prodloužení, Socceroos vyhráli 5:4 na penalty. Hrálo se na Stadionu Ahmada bin Aliho v Kataru a Australané věří, že to může být jejich výhoda, protože jejich osmifinále proti Argentině se koná právě tam. Velká část země bude od brzkého rána na nohou.

Úřadující olympijský šampion z této disciplíny Bö běžel ze všech nejrychleji, takže i po jednom trestném kole zvítězil o 10,4 sekundy před krajanem Sturlou Holmem Laegreidem, který byl na střelnici bezchybný. Třetí skončil rovněž přesně střílející Němec Roman Rees. Bö se díky vítězství posunul do čela průběžného pořadí Světového poháru, které vede o bod před Švédem Martinem Ponsiluomou.

Stříbrný olympijský medailista z roku 2018 Krčmář měl na trati až dvaačtyřicátý čas se ztrátou více než minuty a půl na vítězného Nora. „Já jsem do toho dával úplně všechno. Přišlo mi, že to jede, ale podle času, co jsem viděl, tak to nejelo. Dostal jsem naloženo a musíme si to vyhodnotit. Nejsem z toho úplně nadšenej,“ posteskl si v rozhovoru s Českou televizí.

Nulou na střelnici se blýskl Mikyska, ale na trati byl ještě výrazně pomalejší než Krčmář a obsadil 42. místo. Do stíhačky se navzdory dvěma chybám dostal Karlík, který odstartuje z 51. místa. Jakubovi Štvrteckému po třech chybách utekl stíhací závod o pět pozic, Jonáš Mareček o pět příček za ním uzavřel sedmou desítku pořadí.

Ve 13:45 začne v Kontiolahti sprint žen.

SP v biatlonu v Kontiolahti (Finsko):

Muži – sprint (10 km): 1. J. T. Bö 23:09,0 (1 trest. okruh), 2. Laegreid (oba Nor.) -10,5 (0), 3. Rees (Něm.) -28,8 (0), 4. Samuelsson (Švéd.) -36,2 (1), 5. Jacquelin (Fr.) -39,5 (1), 6. Andersen (Nor.) -49,7 (1), …32. Krčmář -1:49,8 (1), 42. Mikyska 2:03,8 (0), 51. Karlík -2:14,2 (2), 65. Štvrtecký -2:38,3 (3), 70. Mareček (všichni ČR) -2:49,4 (2)

Průběžné pořadí SP (po 2 závodech): 1. J. T. Bö 119 bodů, 2. Ponsiluoma (Švéd.) 118, 3. Laegreid 115, 4. Rees 110, 5. Hartweg (Švýc.) 100, 6. Samuelsson 95, …20. Krčmář 37, 39. Štvrtecký 14.

13:45 sprint 7,5 km ženy.