Spartě chyběli kapitán Ladislav Krejčí mladší, Kuchta nebo Sadílek, kteří po reprezentačních povinnostech mají dovolenou. Dánský trenér letenského týmu Priske nasadil do obou poločasů rozdílné sestavy. První dějství odehrál například útočník Čvančara, který závěr minulé sezony vynechal kvůli zranění. Do druhé půle zasáhli z nových posil gólman Surovčík a záložník Ševčík, další letní akvizice Srb Birmančevič nenastoupil vůbec.

Jihlava se dostala do vedení v 77. minutě, kdy Araujo-Wilson využil špatné rozehrávky Surovčíka a zakončil do prázdné branky. Vzápětí srovnal střelou z dálky k tyči senegalský záložník Cissé, jenže Fila o několik minut později vystřelil Vysočině nečekanou výhru.

Spartu od 5. července čeká soustředění v rakouském Bad Kleinkirchheimu. Během něj se Letenští utkají s Dinamem Záhřeb, na který můžou narazit i v předkole Ligy mistrů, srbským celkem Čukarički a bruselským Anderlechtem.

Přípravné fotbalové utkání:

Sparta Praha – Jihlava 1:2 (0:0)

Branky: 79. Cissé – 77. Araujo-Wilson, 83. Fila.

Sestava Sparty:

I. poločas: Vorel – Plechatý, Panák, Kamenovič – Wiesner, Váňa, Souček, Suchomel – Ryneš, Čvančara, Goljan.

II. poločas: Surovčík – Mejdr, Vydra, Polidar – Kukučka, Cissé, Hodouš, Kaštánek – J. Pešek, Ševčík, Schánělec. Trenér: Priske.

V hlavní soutěži figuruje jedenáct Češek, muži jsou ve třech. Pět tenistek bude plnit roli nasazených hráček. Vedle Kvitové (9.) a Plíškové (18.) bude jako turnajová desítka hrát Barbora Krejčíková, jež začne proti domácí Britce Heather Watsonové. Šestnáctka Karolína Muchová bude čelit Němce Jule Niemeierové, Marie Bouzková (32.) narazí na švýcarskou kvalifikantku Simonu Waltertovou.

Kvitová, Plíšková, Krejčíková i Muchová jsou v hvězdami nabité dolní polovině pavouka. Na duel prvních dvou jmenovaných může dojí už ve třetím kole. 

Těžký los má v úvodu osmnáctiletá Linda Fruhvirtová, jež se utká s nasazenou třicítkou Petrou Martičovou z Chorvatska, Kateřina Siniaková se střetne s turnajovou čtyřiadvacítkou Čeng Čchin-wen z Číny.

Terezu Martincovou čeká Argentinka Nadia Podoroská, Markéta Vondroušová bude čelit Američance Payton Stearnsové, Linda Nosková vyzve Maďarku Dalmu Gálfiovou. Sedmatřicetiletá Barbora Strýcová, která se v rámci rozlučkového turné dostala do soutěže díky takzvanému chráněnému žebříčku, začne proti Belgičance Maryně Zanevské.

Šestatřicátý hráč světa Lehečka se pokusí poprvé postoupit do 2. kola Wimbledonu přes 69. hráče světa Ofnera. Devětadvacetiletý Veselý, který startuje díky chráněnému žebříčku, narazí na 25. hráče světa Kordu. Tomáš Macháč, jenž se probojoval z kvalifikace, začne při debutu v hlavní soutěži proti nasazené dvanáctce Britovi Cameronu Norriemu.

Vítěz rekordních 23 grandslamových titulů a obhájce titulu Novak Djokovič začne cestu za možným osmým wimbledonským titulem proti Argentinci Pedru Cáchinovi. Světová jednička Španěl Carlos Alcaraz má v 1. kole Francouze Jérémyho Chardyho.

Mezi ženami odstartuje vedoucí žena světového žebříčku Polka Iga Šwiateková duelem proti Číňance Ču Lin. Obhájkyně prvenství Jelena Rybakinová z Kazachstánu vyzve nejprve Američanku Shelby Rogersovou.

Jak často se vám stane, že si někdo rýpne, jestli jste neskončil s fotbalem moc brzo?

Stává se to poměrně často. Toho rozhodnutí ale vůbec nelituju. Spíš naopak. Co se mělo stát, se stalo. Je to dva roky a že by mi ligový fotbal nějak chyběl, to rozhodně nemůžu říct. Mám spokojený život. 

Pamatujete si ten okamžik, kdy se ve vás něco zlomilo a řekl jste si, že s fotbalem končíte?

Ono to postupně eskalovalo. Do Opavy jsem se strašně těšil. Pod trenérem Jiřím Balcárkem jsem nastupoval, fotbal mě zase začal bavit. Jenže s příchodem trenéra Radka Kováče se něco stalo, doteď nevím co. Přeřadili mě do béčka s tím, že si můžu hledat angažmá. Ale někam do druhé ligy se mi nechtělo, tak jsem čekal, co bude. Nakonec jsem nesměl hrát ani za béčko, jen jsem běhal kilometry kolem hřiště a ztrácel motivaci.

V nějaký nový impulz někde jinde jste nevěřil?

Začal jsem si uvědomovat, že už fotbal hraju jen proto, aby mi to, lidově řečeno, jen píplo na účet, ale jinak jsem z toho žádnou radost neměl. Řešil jsem ještě jiné nabídky, nějaké ze zahraničí, ale malá měla před nástupem do školky a já už rodinu nechtěl nikam jinam tahat.

Měl jste plán, co budete dělat?

První myšlenka byla, že zůstanu u fotbalu. Volal jsem majiteli Zlína panu Zdeňku Červenkovi, že budu končit s fotbalem a jestli bych nemohl dělat třeba vedoucího mužstva. Nabízel jsem mu, že to klidně budu dělat půl roku zadarmo, pak si to vyhodnotíme a řekneme si, co dál. Chtěl jsem prostě zůstat v kabině s klukama, pomáhat jim, zajišťovat servis týmu.

Co na takovou nabídku říkal?

Pan Červenka slíbil, že to projednají a ozvou se mi. Ale nikdo se mi neozval. To mě zklamalo, tak jsem to nechal plynout. Ve hře byla i trenéřina, protože nějaké trenérské licence mám, ale pak jsem si říkal, že být kouč je možná ještě horší než hráč. Člověk je někde tři čtyři měsíce a pak vás vyhodí, když se nedaří. Takové kolotoče jsem kvůli rodině nechtěl riskovat.  

Jak jste se tedy dostal od fotbalu k prodávání aut?

Byla to úplná náhoda. Jeli jsme se ženou z Prahy domů a ona si všimla billboardu, že Mercedes Benz Samohýl ve Zlíně nabírá nové zaměstnance. Říkala, jestli to nechci zkusit tam zavolat. Ale nevěřil jsem, že by mě vzali. Přišel jsem z fotbalu, všehovšudy mám výuční list na obráběče kovů a o autech vím, že má čtyři kola a volant. 

Nakonec jste ale přece jen zvedl telefon…

Někdy od ledna do března jsem to nechal uzrát, pořád jsem tou dobou řešil spíš návrat k fotbalu. Ale pak jsem si říkal, že už bych měl něco dělat, tak jsem to zkusil. Zavolal jsem, v pondělí jsem šel na pohovor, po kterém jsem si ale říkal, že to asi neklapne. Z fotbalu jsem zkušenosti s pohovory neměl, nevěděl jsem, jak to chodí.

Souběžně s tím jsem měl záložní řešení a předdomluvené angažmá ve slovinské lize, ve středu jsem měl jet podepsat smlouvu. Jenže ze Samohýla se v osm ráno ozvali, ať přijdu na druhé kolo pohovoru. Tím pádem jsem vsadil všechno na jednu kartu a definitivně fotbal odpískal. 

Fotbalisté mají rychlá a luxusní auta docela rádi, že? Pomáhá vám vaše minulost?

Nebudu zastírat, že díky kontaktům, které jsem si ve fotbale udělal, a to nejen z něj, ale ze sportovního prostředí obecně, nemám výhodnější pozici. Nějaká auta už jsem díky tomu prodal. Pomohlo mi i to, že jsem komunikativní typ. Jako hráč jsem dělal rozhovory v médiích a nikdy mi to nedělalo problém. Ale s čím jsem se musel potýkat, byly technické parametry aut.

Je pravda, že někdo, kdo zná jen čtyři kola a volant, má k prodejci aut daleko. Jak jste to zvládal?

Musel jsem se to naučit. Ale přiznám se, že ze začátku jsem na to měl strategii. Je normální, že když začínáte prohlídku auta v salonu, nejdřív klientům ukážete předek auta, pak se podíváte dovnitř, a pak dále. Já jsem s nimi šel nejdřív k zadku auta, kde jsem si přečetl, co je to vlastně za auto a pak jsem dělal chytrého. Horší bylo, když přišla auta z výroby třeba bez označení, to jsem byl v pasti. 

Fotbalisté kupují sporťáky

Kdo z fotbalového prostředí už má tedy auta od vás?

Nebudu říkat kdo, nevím, jestli by kluci vůbec chtěli být takhle jmenovaní, ale už jsem prodal auta do Sparty, do Slavie, do Liberce, do Slovácka. Když jsou kluci spokojení, tak se vám kontakty rozvětví jako nějaký strom a už se vám ozývají další sami. Dokonce i ti, co hrají v reprezentaci třeba. 

Jaké typy aut je nejvíc zajímají?

Jdou hlavně po sportovních modelech, AMG, o které se ve firmě starám, a pak je zajímají samozřejmě rodinná SUV. A i s tím jsem jim schopný poradit a pomoct. 

Čas od času se objeví nějaký ten fotbalový škraloup hráče, co si v autě nepočínal zrovna podle přepisů. Jaký vy jste řidič?

Musím to zaklepat, ale co vlastním papíry, ještě jsem neměl autonehodu. Ale rychlou jízdu mám rád, co jsem teď víc přičuchl k autům, tak se jezdíme projet třeba i do Brna na závodní okruh.

A hlavně jezdíte rallye, to není zrovna běžný koníček. Jak jste se k němu dostal?

Je fakt, že už mám odježděné dva závody jako jezdec a možná přibydou i nějaké další. Vždycky jsem byl tak trochu blázen a chtěl jsem si všechno zkusit. Tak jsem to jednou zkusil na Mikulášské rallye jako spolujezdec. Lidi z tohoto sportu mě varovali, že rallye je droga, která mě nepustí. Já nechtěl věřit, ale měli pravdu. Udělal jsem si licenci a po roce jsem jel stejný závod jako řidič a teď mám za sebou i jeden rallye sprint. 

Takže to není jen tak sednout do auta a jet rallye, musíte mít licenci.

Přesně tak, k tomu zdravotní prohlídku, která je podobná jako ve fotbale, musíte projít i speciálním znalostním testem a pak si sehnat pronájem nějakého závodního auta. Jenže to není zrovna levný koníček. Kdyby byl, na rovinu říkám, že si chci odjet celý český šampionát. Potřebujete sponzory a ty v téhle době není snadné sehnat. Sním o tom, že bych si jednou zajel Barum Rallye, ale tam jsou třeba ještě třikrát tak větší náklady než na start rallye sprintu, který mám za sebou. 

Výsledkově to tedy není žádná sláva, končíte spíš až v druhé polovině startovního pole, ale zjevně vás baví ten adrenalin. Je to srovnatelné s nějakým vítězným gólem s v závěru ligového zápasu?

To se nedá srovnávat. Pamatuju si, že ve Zlíně jsem hlavně ten první rok kopal asi dvě nebo tři penalty v posledních minutách zápasu. Naštěstí jsem je proměnil a adrenalin i euforie byly veliké, ale rallye je úplně něco jiného. Tam sednete do auta a nevíte, kde vám to ustřelí. Jedou před vámi další auta, která nahrabou na silnici spoustu nepořádku z krajnice, pořád musíte být ve střehu. Podle mě je adrenalin v autě třeba dvakrát větší než ve fotbale.

Pojďme obloukem zpátky k fotbalu, prožíval jste letošní trápení Zlína?

Fotbal už tolik nesleduju. Podívám se, když je v televizi nějaký šlágr. Koukal jsem docela na boj o titul. Co se Zlína týče, byl jsem tam letos na Spartě, zajel jsem na derby se Slováckem, pak ještě na polední zápas s Baníkem, ale jinak jsem tam nebyl. Upřímně po tom, co se stalo a o čem jsem už mluvil, mě to tam ani nijak netáhne. Nechci působit jako uražený, ale teď už se vidím spíš jako takový ten hospodský divák fotbalu. A když si takhle s odstupem pustíte třeba Ligu mistrů, tak je to úplně jiný svět a česká liga vám nemá moc co nabídnout.

Ale sám říkáte, že jste sledoval boj o titul. Překvapilo vás, že Sparta přeskočila Slavii i Plzeň? 

Nevím, jestli to můžu říkat, zas dostanu od lidí nasypáno, ale teď už mi to asi může být jedno. Každý asi ví, že když jsem přestupoval do Slavie, že se o mně říkalo, jak jsem v mládí fandil Spartě. To je pravda a i proto jsem byl teď rád, že Sparta konečně urvala titul. Tým mi přišel sympatičtější, trenér Priske Spartu změnil, kluci byli semknutí, moc jsem jim to přál. I z pozice nestranného diváka se mi fakt líbí, že tituly nevyhrává pořád jeden tým. Ať si tu slávu každý zažije, je to pecka. 

Výsledky byly vyhlášeny během slavnostního večera v kongresovém centru O2 universum v Praze.

Zatímco loni skončil Pastrňák historicky druhým nejtěsnějším rozdílem o pouhé čtyři body druhý za Ondřejem Palátem, jenž se tentokrát nedostal do nejlepší desítky, letos zvítězil sedmadvacetiletý havířovský rodák jasně o 111 bodů. Krejčí zůstal za Nečasem o dalších 106 bodů. Celkově šestým triumfem se Pastrňák odpoutal od Dominika Haška, v počtu prvenství je před ním už jen Jaromír Jágr, který zvítězil dvanáctkrát.

Osobně si však tentokrát Pastrňák trofej nepřevzal, před třemi týdny se mu narodila dcera Freya Ivy a je stále v zámoří. „Krásný dobrý večer z Bostonu, dámy a pánové, letos mi to bohužel nevyšlo, moc rád bych tam byl s vámi. Alespoň touto cestou bych rád poslal poděkování všem fanouškům do Česka, na prvním místě rodině, mámě, bráchovi a samozřejmě Rebece, kteří mě podporují každý den a bez nich bych nebyl tam, kde jsem. Doufám, že si večer hezky užijete. Mějte se hezky,“ vzkázal ve videu.

Pastrňák v minulé sezoně potvrdil, že mezi nejlepšími hokejisty světa patří k nejužší špičce. Byl jasným ofenzivním lídrem a hnacím motorem Bruins při jejich cestě za rekordy – Boston vyhrál přesvědčivě Presidents‘ Trophy s 65 výhrami a 135 body. Hned na úvod play off ale tým nezvládl roli favorita a podlehl Floridě 3:4 na zápasy.

V produktivitě skončil Pastrňák v základní části NHL třetí a mezi střelci obsadil druhé místo. V 82 zápasech si vytvořil kariérní maxima se 113 body za 61 branek a 52 asistencí. Mezi kanonýry jej předčil o tři góly jen suverén sezony Connor McDavid z Edmontonu. Pastrňák lize vládl s 13 vítěznými trefami, třikrát dal hattrick a odehrál devět zápasů s alespoň třemi body.

Skvělé výkony vynesly držiteli bronzu z loňského mistrovství světa nominaci mezi trio finalistů na dvě nejprestižnější ceny: Hart Trophy určenou nejužitečnějšímu hráči a Ted Lindsay Award pro nejlepšího hráče sezony podle hráčské asociace NHLPA. Obě trofeje získal McDavid.

Pastrňák vyhrál už první dvě části ankety. Ve třetím kole ho na první příčku zařadilo 64 ze 65 hlasujících, pouze jeden upřednostnil reprezentačního kapitána Romana Červenku. Ten skončil za Dominikem Kubalíkem celkově pátý. Následovali útočníci Filip Chytil a Tomáš Hertl, brankář Vítek Vaněček, forvard Pavel Zacha a obránce Filip Hronek.

Vítěz z roku 2013 Krejčí se v nejlepší desítce objevil už potřinácté, více účastí mají jen Jágr (24) a Hašek (16). Nováčky mezi finalisty byli šestý Chytil a devátý Zacha. Alespoň jeden hlas obdrželo v 55. ročníku ankety 54 hokejistů.

Mezi nejlepší desítkou figuruje stejně jako loni osm útočníků, obránce a brankář. Devět nominovaných hráčů nastupuje v NHL a jeden v nejvyšší švýcarské soutěži. Stejně jako před rokem v desítce chybí zástupce české extraligy.

Nejlepším parahokejistou se stal kapitán národního týmu Radek Zelinka (SKV Sharks Karlovy Vary). „Radek se po roce u týmu stal kapitánem a o další dva roky později vedl tým k první historické medaili pro český parahokej z mistrovství světa. Byl nejlepším obráncem MS 2023 v Kanadě a zároveň je i autorem bronzové branky. Udělal na sobě velký kus práce,“ řekl předseda Českého para hokeje Jiří Šindler.

Nejlepší hokejistkou sezony byla vyhlášena útočnice Michaela Pejzlová z IFK Helsinky. „Míša patří už několik let mezi nejvýznamnější jména českého ženského hokeje, mezi její nejslavnější momenty patří gól v olympijském čtvrtfinále proti USA. Letos odehrála fantastickou sezonu, během níž ovládla statistiky nejvyšší finské soutěže a patřila k pilířům bronzového týmu na MS v Kanadě,“ uvedla předsedkyně komise ženského hokeje Tereza Sadilová.

Nejlepším juniorem je brankář Tomáš Suchánek z celku Tri-City Americans z WHL. „Na stříbrném světovém šampionátu dvacítek v Kanadě odchytal všech sedm zápasů ve famózní formě a měl na zisku stříbrných medailí pro českou juniorskou reprezentaci velkou zásluhu. Proto se sportovní oddělení rozhodlo zvolit juniorem sezony právě jeho,“ řekl Milan Hnilička ze sportovního oddělení Českého hokeje.

Anketu Zlatá hokejka, jejíž první ročník proběhl v roce 1969, vyhlašují Český hokej a společnost BPA sport marketing. Hlasují v ní zástupci Českého hokeje, trenéři reprezentace, mládežnických výběrů a klubů nejvyšší soutěže, stejně jako novináři, kteří se věnují lednímu hokeji.

55. ročník ankety Zlatá hokejka:

1. David Pastrňák (Boston Bruins/NHL) 649 bodů, 2. Martin Nečas (Carolina Hurricanes/NHL) 538, 3. David Krejčí (Boston Bruins/NHL) 432, 4. Dominik Kubalík (Detroit Red Wings/NHL) 393, 5. Roman Červenka (Rapperswil-Jona Lakers/Švýc.) 372, 6. Filip Chytil (New York Rangers/NHL) 335, 7. Tomáš Hertl (San Jose Sharks/NHL) 282, 8. Vítek Vaněček (New Jersey Devils/NHL) 216, 9. Pavel Zacha (Boston Bruins/NHL) 198, 10. Filip Hronek (Detroit Red Wings/Vancouver Canucks/NHL) 160.

Další pořadí:

11. Karel Vejmelka (Arizona Coyotes/NHL) 253, 12. Radko Gudas (Florida Panthers/NHL) 200, 13. Lukáš Sedlák (Colorado Avalanche/Philadephia Flyers/NHL/HC Dynamo Pardubice) 189, 14. Jan Kovář (EV Zug/Švýc.) 93, 15. Martin Růžička (HC Oceláři Třinec) 58, 16. Ondřej Palát (New Jersey Devils/NHL) 51, 17. Jiří Kulich (Rochester Americans/AHL) 44, 18. David Jiříček (Cleveland Monsters/AHL/Columbus Blue Jackets/NHL) 39, 19. Tomáš Plekanec (Rytíř Kladno) 26, 20. Šimon Hrubec (ZSC Lions Curych) 24, 21. Ondřej Kacetl (HC Oceláři Třinec) 19, 22. Jiří Smejkal (IK Oskarshamn/Švéd.) 18, 23. Jan Rutta (Pittsburgh Penguins/NHL) 16, 24. – 28. Michael Špaček (Ambri-Piotta/Švýc.), Michal Řepík (HC Sparta Praha), Aleš Stezka (HC Vítkovice Ridera), Marek Langhamer (Ilves Tampere/Fin.) a Daniel Voženílek (HC Oceláři Třinec) všichni 15, 29. Matěj Stránský (Davos/Švýc.) 12, 30. – 31. Roman Will (HC Dynamo Pardubice) a Michal Kempný (HC Sparta Praha) oba 11, 32. Pavel Francouz (Colorado Avalanche/NHL) 10, 33. – 34. Jakub Kovář (HC Sparta Praha) a Jakub Voráček (Columbus Blue Jackets/NHL) oba 9, 35. Tomáš Suchánek (Tri-City Americans/WHL) 8, 36. Daniel Vladař (Calgary Flames/NHL) 7, 37. Lukáš Pech (HC Motor České Budějovice) 6, 38. – 39. David Sklenička (Brynäs IF/Švéd.) a Radan Lenc (HV71/Švéd.) oba 5, 40. – 41. Stanislav Svozil (Regina Pats/WHL/Columbus Blue Jackets/NHL) a Filip Chlapík (Ambri-Piotta/Švýc.) oba 4, 42. – 46. David Kämpf (Toronto Maple Leafs/NHL), Andrej Nestrašil, Marek Mazanec (oba HC Oceláři Třinec), Jaromír Jágr (Rytíří Kladno) a Dominik Lakatoš (HC Vítkovice Ridera) všichni 3, 47. – 51. Lukáš Jašek (Lahti Pelicans/Fin.), Tomáš Nosek (Boston Bruins/NHL), David Špaček (Sherbrooke Phoenix/QMJHL), Oscar Flynn (Bílí Tygři Liberec) a Radek Faksa (Dallas Stars/NHL) všichni 2, 52. – 54. Jakub Vrána (St. Louis Blues/Detroit Red Wings/NHL), Matěj Blümel (Texas Stars/AHL/Dallas Stars/NHL) a Šimon Stránský (HC Verva Litvínov) všichni 1.