Když organizátoři ustoupili ze zajetých pořádků a o víkendu nabídly prestižnější časy také tenistkám, někteří diváci zkoušeli své vstupenky zpátky prodat, protože je zajímal spíš zápas mužské světové jedničky Carlose Alcaraze než Bělorusky Aryny Sabalenkové.

„Popravdě jsem čekala, že tu bude poloprázdný stadion, že na nás nikdo nepřijde, když se lidem programová změna nelíbila. Ale nakonec tu bylo plno a diváci se bavili, snad budou večerní utkání žen k vidění častěji,“ přála si Sabalenková po nedělním triumfu nad Američankou Sloane Stephensovou.

To Tunisanku Uns Džábirovou reakce některých fanoušků vyloženě namíchla. „Je čas změnit tenhle pohled na věc. Pozoruju, že spousta lidí ženský tenis nesleduje, a přesto ho odsuzuje. Přitom i na okruhu WTA je k vidění spousta skvělých zápasů,“ tvrdila aktuálně sedmá hráčka světa. 

Sama v sobotu odehrála dramatickou třísetovou bitvu proti Srbce Olze Danilovičové od osmi hodin večer. 

„Snad to pomůže lidem i organizátorům změnit mentalitu, protože ženy také tvrdě trénují a předvádí skvělé výkony,“ postěžovala si Džábirová.

Ale zdaleka ne všichni jsou účastí v atraktivních „night sessions“ zrovna nadšení. Třeba německý tenista Alexander Zverev by si takové privilegium klidně odpustil, protože to s sebou přináší i negativní důsledky.

„Dejme tomu, že začnete hrát v osm nebo v devět večer. Když to neukončíte ve třech setech, jste na kurtu ještě po půlnoci, to znamená, že se všemi dalšími povinnostmi nejste v posteli dřív než ve čtyři nebo pět ráno,“ líčil někdejší druhý hráč světa.

Ten, kdo vyhraje, se obere o čas na regeneraci, protože se musí připravit na další zápas. „Podle mě to pro hráče ani není moc zdravé, takže není o co stát,“ rýpl si Zverev.

Výjimkou mezi ženami, které chtějí být vidět i ve večerním programu, je světová jednička Iga Šwiateková.

„Přiznám se, že já v tomhle ostatním holkám moc nepomáhám. Naopak pokud to jde, prosím organizátory, aby mě zařazovali do programu co nejdřív. A tou dobou, kdy se hrají večerní zápasy, už regeneruju a o tenise nepřemýšlím. Ani se na něj nedívám, vyhovuje mi to tak,“ dodala Polka.

A organizátoři jí vyšli vstříc i ve čtvrtfinálovém programu: vždy hrají nejprve ženy a po nich až muži.

I Karolína Muchová v úterý celý program zahajovala. Podívejte se na sestřih jejího zápasu:

Osmadvacetiletý ofenzivní záložník se stoprocentně koncentruje na to, aby s italským celkem dosáhl na první evropskou trofej od roku 1961. Barák to uvedl pro Českou televizi.

„Reprezentaci teď nebudu komentovat, soustředím se jen na finále. Nechci tím nějak vyrušovat Fiorentinu nebo mé spoluhráče. Teď je to pro mě tak, jako by se to nestalo. Mám už pár dní v hlavě jen tenhle zápas,“ řekl Barák, který za reprezentační „áčko“ nastoupil do 37 utkání a podle počtu startů patří k nejzkušenějším hráčům aktuálního kádru.

Na klubové úrovni se po šesti letech vrátí do Edenu, kde hrával za Slavii.

„Je to krásné, jsem za to strašně rád, že se hraje finále v Edenu. Skvělá reklama pro český fotbal, povedlo se nám sem dostat třem českým hráčům. Já si toho strašně vážím, je to paráda,“ řekl Barák s připomínkou, že za soupeře z West Hamu hrají záložník Tomáš Souček a obránce Vladimír Coufal.

„Cítím velké emoce. Jsem hrdý na celou cestu, kterou jsme ušli jak s týmem, tak i já osobně, když si procházím všechny ty roky. Je to vyvrcholení, takový bod, který má pro mě obrovský význam. Budu tu mít hrozně známých, kamarádů, rodinu. Užívám si celou tu dobu, co tím finále žijeme,“ doplnil Barák.

Fiorentina se probojovala do finále evropského poháru poprvé od roku 1990, trofej dosud získala jen v sezoně 1960/61 v tehdejším Poháru vítězů pohárů.

„Očekávání jsou obrovská. Dostali jsme se v této sezoně do dvou finále, první se nám nepovedlo, v Italském poháru jsme prohráli s Interem Milán. Favorit byl jasný, na druhou stranu jsme si ten zápas nezasloužili prohrát, měli jsme jít minimálně do prodloužení,“ uvedl Barák.

Nevadí mu, že se finále bude hrát na stadionu s kapacitou jen necelých 20 tisíc míst.

„Ze začátku na to byly ohlasy, že stadion není dostatečně velký na evropské finále, s čímž můžu souhlasit. Zrovna týmy jako West Ham a Fiorentina, které čekají na úspěch delší dobu a mají fanouškovskou základnu, by určitě naplnily větší stadion. Na druhou stranu je to krásný, útulný a moderní stadion. Fanoušci tu dokážou udělat skvělou atmosféru. I když je kapacita menší, vůbec to nevadí. Finále to kredit kazit nebude, ba naopak,“ dodal Barák.

Světová dvojka Sabalenková po výhře dvakrát 6:4 čekala u sítě, aby si se soupeřkou potřásla rukou, ta ale dostála dřívějším slovům a v reakci na zapojení Běloruska do vojenské invaze na Ukrajině ji ignorovala.

Poté, co si vysloužila bučení některých fanoušků, řekla o Sabalenkové, že celou situaci jen přiživila. Běloruska se hájila, že šlo o sílu zvyku. Uvedla, že válku nepodporuje, a stejně tak ani v tuto chvíli prezidenta Alexandra Lukašenka.

Pětadvacetiletá Sabalenková vyřadila na Roland Garros už druhou reprezentantku Ukrajiny, před Svitolinovou porazila v 1. kole také Martu Kosťukovou. Také ta jí ruku nepodala, za což si vysloužila bučení. Svitolinovou, která o svém záměru informovala už dříve a po osmifinále si nepotřásla rukou ani s Ruskou Darjou Kasatkinovou, počínání Sabalenkové překvapilo.

„Upřímně nevím, na co tam u sítě čekala. Moje prohlášení bylo přeci jasné,“ řekla. Bučení fanoušků ji nepřekvapilo, čekala ho. Podle ní ale Sabalenková čekáním u sítě situaci přiživila. „Ano. Myslím, že ano. Bohužel,“ doplnila Svitolinová.

Sabalenková, která poslední dvě tiskové konference vynechala kvůli otázkám na politická témata, tentokrát mezi novináře dorazila. Hájila se, že na Svitolinovou čekala u sítě ze zvyku.

„Ani nevím, proč jsem tam šla. Byl to instinkt jako vždy po mých zápasech,“ uvedla. „Nemyslím si ale, že by si zasloužila, aby se na ni bučelo. Respektuji ji, co dokázala po porodu. Je to velmi obdivuhodné, co dělá,“ uvedla.

Vítězka Australian Open dostala také otázku na dřívější společné fotografie s prezidentem Lukašenkem.

„Hráli jsme v Bělorusku spoustu Fed Cupů. Byl na našich zápasech a po zápasech se s námi fotil. Tou dobou se v Bělorusku, na Ukrajině nebo Rusku nedělo nic zlého,“ řekla. „Jak jsem několikrát řekla: Nepodporují válku. Nechci, aby moje země byla zapojená do jakéhokoliv konfliktu,“ podotkla.

Když se jí proto novináři tázali, že když nepodporuje válku, zda stále podporuje Lukašenka, odpověděla: „Těžká otázka. Ale to, že nepodporuji válku, znamená, že v tuto chvíli nepodporuji Lukašenka.“

Sabalenková dosud neztratila na Roland Garros ani set, vyhrála dvanáctý grandslamový zápas po sobě a 34. v sezoně. V boji o finále narazí ve čtvrtek na Karolínu Muchovou.

V boji o finále vyzve vítěze večerního duelu mezi Španělem Carlosem Alcarazem a Řekem Stefanosem Tsitsipasem.

Šestatřicetiletý Djokovič útočí v Paříži na třetí titul po letech 2016 a 2021. Může využít absenci zraněného obhájce titulu Rafaela Nadala a osamostatnit se před ním v čele historického žebříčku podle počtu grandslamových vítězství. Nyní mají oba na kontě 22 triumfů.

Djokovič postoupil do 45. grandslamového semifinále v kariéře a nechal v této statistice za sebou Martinu Navrátilovou (44). Více semifinálových účastí mají v „open éře“ jen Švýcar Roger Federer (46) a Američanka Chris Evertová (52).

Rodák z Bělehradu zahrál v duelu s Chačanovem jedenáct es a zaznamenal 57 vítězných míčů. Jedenáctý hráč světa Chačanov jich měl o 19 méně.

Djokovičovi v utkání chvíli trvalo, než vyzrál na soupeřův servis. V prvním setu nedokázal Chačanova ani jednou brejknout a soupeř se ujal po 58 minutách hry vedení. Ani ve druhé sadě Srb nezískal jediný brejk a Rusa zdolal až ve zkrácené hře, kterou ovládl jasně 7:0. Djokovič vyhrál na grandslamu už 119. tie-break, vícekrát to dokázali jen Američan John Isner (124) a Federer (152).

Teprve poté se Djokovič dostal do herní pohody. Ve třetím setu soupeře dvakrát brejkl a vývoj otočil. Ve čtvrté sadě sice přišel o vedení, od stavu 4:4 ale vyhrál zbývající dvě hry a při vlastním servisu proměnil hned první mečbol.

Přání se mu splnilo a ve středu ho v Edenu, kde před odchodem do londýnského celku nastupoval za Slavii, čeká zápas proti Fiorentině.

Kapitán české reprezentace si myslí, že půjde o nezapomenutelnou sezonu, pokud jeho tým zvítězí, přestože v anglické lize skončil až čtrnáctý. Utkání je pro Součka o to pikantnější, že italský celek o něho půl roku před odchodem do West Hamu projevil zájem.

„Když se před rokem ukázalo, že si zahrajeme Konferenční ligu a že se finále uskuteční v Praze, hned jsem si řekl, že se do něj musíme dostat. Teď jsme tady, v Edenu v Praze. Je to propojení mezi dvěma kluby, které miluju. Zítra máme šanci tady pozvednout trofej. Uděláme pro to všechno. Finále v Praze je pro mě speciální,“ řekl Souček na tiskové konferenci v Edenu.

V anglické lize West Ham dlouho bojoval o záchranu.

„Tahle sezona byla nahoru dolů. Z této sezony můžeme udělat nezapomenutelnou sezonu, pokud vyhrajeme a pozvedneme trofej,“ uvedl osmadvacetiletý rodák z Havlíčkova Brodu, se kterým ve West Hamu působí i další český reprezentant a obránce Vladimír Coufal.

Pro „Kladiváře“ je vítězství v EKL jediným způsobem, jak si zajistit účast v evropských pohárech i v příští sezoně.

„V pohárech hrajeme druhou sezonu po sobě. Všichni si to užíváme a chceme to protáhnout na tři sezony v řadě. To je náš velký cíl. Zisk trofeje, zlaté medaile a přepsání historie stojí ještě výš. Nemůžeme si vybrat jen jednu věc. Chceme vyhrát a zároveň znovu postoupit do Evropy,“ mínil Souček, jenž se loni probojoval s West Hamem do semifinále Evropské ligy.

Ocenil i příznivce svého týmu. „Je neuvěřitelné, kolik fanoušků se sem chystá, i bez vstupenek. West Ham má skvělou historii, ale můžeme ji ještě vylepšit, pokud zítra vyhrajeme. Pro všechny z nás to bude velký zápas. Fanoušci si mě váží a panuje mezi námi velký respekt. Chceme být na finále připraveni jak individuálně, tak týmově,“ poznamenal Souček.

V minulosti o něj stála Fiorentina, v níž působí jiný český reprezentant a záložník Antonín Barák. „Šest měsíců před odchodem do West Hamu mi od ní přišla nabídka. Potěšila mě, hodně jsem si jí vážil, ale zrovna jsme se se Slavií dostali do skupiny Ligy mistrů, kterou jsem si chtěl zahrát, takže jsem ve Slavii zůstal další půlrok. Poté přišla nabídka od West Hamu,“ konstatoval Souček.

Těší ho, že londýnskému týmu připadla kabina Slavie, přestože ve finále je uveden jako hostující mužstvo.

„Máme taky tribunu Sever, na kterou jsem zvyklý ze Slavie, za to jsem hodně rád. Bude mi to připomínat moje časy ve Slavii i v reprezentaci, když tady hrajeme. Doufám, že mi to dá i pohodlí do zápasu a předvedu individuální výkon jako ve slávistických letech. Kustod se mě ptal, kde (v šatně) sedím, tak jsem mu vysvětlil, kde je moje místečko. Teď už to ví,“ prohlásil Souček.

„Věřím, že se tady budu cítit jako doma. Hned od příjezdu na stadion půjdu do šatny, kterou znám, půjdu na rozcvičku a uvidím fanoušky West Hamu, které taky skvěle znám. Cítím se komfortně. Čím déle to probíhá, tím víc se těším na zítřek,“ řekl někdejší hráč Žižkova či Liberci.

Po příchodu na stadion ho zaplavily vzpomínky. „Když jsme přišli do tunelu, hned jsem si vzpomněl na fotky, které jsou nyní pod plakáty Konferenční ligy, na nichž jsou zachyceny Liga mistrů a tituly. Hned vidím posilovnu, šatnu a mnoho dalších věcí, díky nimž se cítím jako doma,“ podotkl Souček.