Český rallyový pilot Erik Cais si na Sardinii podruhé v kariéře dojel pro body v mistrovství světa. Ale desáté místo v Italské rallye nezískal jen tak „zadarmo“.

Talentovaný mladík se potýkal nejen s defekty, ale i s jedním kuriózním problémem. V kabině Škody Fabia RS Rally2 náhle přestal fungovat interkom, přes který jezdec dostává od navigátora informace z rozpisu.

Soutěžní pilot se tak na celou jednu rychlostní zkoušku proměnil v závodníka do vrchu, který se také proplétá v plné rychlosti mezi stromy a domy, a přitom nemá od spolujezdce žádné informace o tom, co ho v nejbližších stovkách metrů čeká.

„Neděle byla opravdu těžká, protože byly mohutné deště. Nevyhnuly se nám potíže, měli jsme problém s interkomem, takže jsem jel jednu rychlostní zkoušku jenom na oči. Dostali jsme i defekt, takže to byl očistec,“ uvedl Cais.

Na rozdíl od něj osminásobný mistr světa v rallye Sébastien Ogier na netradiční problém doplatil havárií. Francouz přišel o vedení v soutěži v sobotní 14. rychlostní zkoušce.

Jak Ogier následně přiznal, havárie byla důsledkem sklouznutí zablácené boty z brzdového pedálu. Špína se na boty dostala při výměně kola na poslední chvíli před startem měřeného testu. „Bylo to pro nás bohužel rušné odpoledne. Samozřejmě to všechno začalo v této vodní tříšti, kdy došlo k poškození chladiče,“ postěžoval si zkušený závodník na přívaly vody.

„Před 14. erzetou jsme jeli po rozblácené silnici a já měl na výměnu kola jen minutu. Z té minuty se nám podařilo vyčerpat 58 sekund, takže jsme unikli penalizaci. Ale na všem včetně mé boty byla spousta bláta. Byla to hloupá chyba. Když jsem v zatáčce sešlápl brzdu, noha mi sklouzla z pedálu, takže jsem nedobrzdil. Nějak se zasekla mezi pedálem spojky a brzdy. Vytáhl jsem ji a znovu zabrzdil, ale přitom jsem zablokoval kolo a skončili jsme mimo trati,“ sypal si Ogier popel na hlavu.

Mezi nejlepší osmičkou v Paříži je poprvé i světová sedmička Uns Džábirová z Tuniska a po téměř čtyřhodinové bitvě také Beatriz Haddadová Maiaová, a to jako první Brazilka na grandslamu po 55 letech.

Stejně jako Gauffová nezaváhal poražený loňský finalista mužské dvouhry Casper Ruud. Čtvrtý nasazený norský tenista porazil Nicoláse Jarryho z Chile 7:6, 7:5, 7:5. Džábirová ve čtvrtém kole přehrála 6:3, 6:1 Američanku Bernardu Peraovou.

Osmadvacetiletá Tunisanka nedala Peraové šanci a zvítězila za 64 minut. Roland Garros byl dosud jediným grandslamem, kde neprošla alespoň do čtvrtfinále, jejím maximem bylo čtvrté kolo. Jako první africká hráčka tak dokázala projít mezi poslední osmičku na všech grandslamech.

„Paříž, to je prostě romantika. Ve dne i v noci. A vyhrát tady titul by bylo opravdu nezapomenutelný zážitek. Ale teď je lepší to brát zápas po zápase,“ uvedla finalistka loňského Wimbledonu a US Open Džábirová.

Další soupeřkou bývalé světové dvojky bude Haddadová Maiaová. Čtrnáctá nasazená Brazilka udolala Saru Sorribesovou ze Španělska po třech hodinách a 51 minutách 6:7, 6:3, 7:5. Poslední brazilskou tenistkou v grandslamovém čtvrtfinále byla v roce 1968 Maria Buenová.

Čtyřiadvacetiletý Ruud, jenž si vloni vedle Roland Garros zahrál finále rovněž na US Open, odvrátil v duelu s Jarrym 14 ze 17 brejkbolů a vyrovnaný duel pro sebe rozhodl díky lépe zvládnutým koncovkám setů. Agresivně hrajícímu soupeři nestačilo ani 56 vítězných míčů, norský favorit za necelé tři a půl hodiny proměnil druhý mečbol.

O postup do semifinále se Ruud, jenž devět ze svých deseti titulů na okruhu ATP získal na antuce, utká s vítězem duelu mezi Dánem Holgerem Runem a Franciscem Cerúndolem z Argentiny.

Tenisový turnaj French Open v Paříži (antuka, dotace 49,6 milionu eur):

Muži:

Dvouhra – 4. kolo: Ruud (4-Nor.) – Jarry (Chile) 7:6 (7:3), 7:5, 7:5.

Ženy:

Dvouhra – 4. kolo: Haddadová Maiaová (17-Braz.) – Sorribesová (Šp.) 6:7 (3:7), 6:3, 7:5.

Junioři:

Dvouhra – 1. kolo: Hrazdil (ČR) – Pires (Fr,) 6:2, 6:7 (4:7), 6:3.

Juniorky:

Dvouhra – 2. kolo: Perezová (6-Peru) – Kovačková (ČR) 6:3, 6:1.

Třicetiletému pravému bekovi se splnil sen přijet s „Kladiváři“ do Čech, sám však nečekal, k jak významnému zápasu to bude. Stejně jako jeho spoluhráč z West Hamu a reprezentace záložník Tomáš Souček označil středeční finále na stadionu bývalého klubu Slavie za největší utkání dosavadní kariéry.

„Je jasné, že se těšíme. Dostat se do finále v Edenu byl celosezonní cíl, který jsme splnili. Teď už jen ta třešnička na dortu, abychom to vyhráli a bude to úplně geniální. Snili jsme o tom, že jednou přivezeme West Ham pro české fanoušky do Česka, ale netušili jsme, jak to bude významný zápas,“ řekl Coufal ve společném rozhovoru se Součkem v pořadu Hyundai repre talk na youtubeovém kanále národního týmu.

Kapacita stadionu v Edenu byla snížena na 18 tisíc míst. Každý z finalistů bude mít v hledišti přes pět tisíc fanoušků a Coufalovi se povedlo získat lístky i pro jeho nejbližší. „Budu tam mít asi kolem 35 lidí. Musím říct, že bych asi ten stadion klidně vyprodal sám,“ vtipkoval Coufal.

„Poptávka je obrovská. Ty nejdůležitější lidi, které mám rád a kteří chodí na každý zápas, tam budu mít blízko u sebe. To je pro mě hlavní,“ doplnil.

Finále na stadionu Slavie, odkud v říjnu 2020 do West Hamu přestoupil, považuje za dosavadní vrchol kariéry. „Myslím, že určitě jo. Hráli jsme plno těžkých a důležitých zápasů, ale tohle je ještě něco navíc. Když se to povede, můžeme se zapsat do historie anglického týmu a zvednout nad hlavu evropskou trofej. Bylo by to skvělé,“ řekl Coufal.

Spoluhráči a lidé z klubu se jeho a Součka na Prahu a Eden v posledních dnech ptají skoro pořád. „Máme toho celkem hodně. Od chvíle, co jsme postoupili do finále, jsme na otázku, co je dobrého v Praze, odpovídali asi stokrát. Takže by to chtělo možná nějaký nahrávací kazeťák,“ smál se Coufal.

„Není toho málo, ale klub se to snaží rozmělnit mezi všechny hráče. Máme tady velká jména jako Rice nebo Paquetá, kteří jsou obletovaní daleko víc. My tím, že se hraje v Praze, toho taky nemáme úplně málo. Ale dá se to zvládnut. Jestli raději mít klid a nehrát finále, nebo týden šrumec a hrát ve finále, tak si vyberu druhou variantu,“ uvedl Coufal.

West Ham si zahraje finále velkého evropského poháru potřetí v historii a poprvé od roku 1976. Uspěl jen v sezoně 1964/65, kdy ovládl Pohár vítězů pohárů.

„Minulý rok jsme zažili zklamání, když jsme s Frankfurtem vypadli v semifinále Evropské ligy. Nechtěli jsme tohle zažít podruhé. Zatím jsme (se Součkem) v těch velkých zápasech zažívali zklamání. S reprezentací na Euru jsme ve čtvrtfinále vypadli s Dánskem, chyběl nám krůček k medaili. To samé vloni s Frankfurtem. Všude nám chyběly malinké krůčky k velké evropské medaili. Teď jsme ho udělali a doufám, že uděláme ještě ten jeden poslední,“ dodal Coufal.

Byl pro vás loňský rok tím nejhorším ve sportovní kariéře?

Určitě. Měla jsem dlouhotrvající bolestivé problémy se zády a přepadla mě borelióza. Přesto jsem pořád doufala, že se mi předchozí hezké období zase vrátí.

K obratu k lepšímu došlo v prosinci na mistrovství světa v krátkém bazénu v Melbourne. Co a kdo se pod to podepsal?

Velice dobrá spolupráce s novým švýcarským trenérem Lukou Gabrilem i s psychologem a samozřejmě také ustupující bolesti. Začala jsem plně respektovat svoje tělo. Vím, čeho potřebuju víc i čeho méně a plně to dodržuju. I tak pro mě bylo páté místo a pouhých 38 setin vteřiny od medaile po téměř roční přestávce něčím neuvěřitelným.

Jak a kde probíhala zimní příprava?

Se zahraniční skupinou střídavě v Rakousku, Španělsku a na Filipínách. Nejlepší podmínky byly v Tenerife, kde jsme měli skvělé zázemí, krátký i dlouhý bazén a navíc třeba možnost lítat s dronem. Pokud jde o tréninky, tak před každým mám teď na programu rozcvičku, která se ukazuje jako velice důležitá. I její zásluhou pak neprožívám žádnou velkou únavu či dokonce bolesti.

Jste spokojena i s výkony na závodech v posledních dvou týdnech?

Nemůžu si stěžovat. Jsem ráda, že jsem si v Šamoríně pojistila účast na červencovém mistrovství světa a dařilo se mi i na pražském mezinárodním mítinku Czech Open. Startovala jsem v pěti závodech a všechny vyhrála. Nejcennější jsou dvě prvenství před Kanaďankou Sanchezovou, která má tucet medailí z olympijských her a světových šampionátů.

V závodě na 100 metrů motýlek jste si dokonce vytvořila osobní rekord.

Bylo to trochu nečekané, takže to těší. Už jsem slyšela i úsměvný názor, že jsem rychlejší než motýl. Zatím však jen skoro rychlejší. (smích)

Vaším cílem je jistě účast na olympiádě. Jaká vede k letence do Paříže cesta?

V mé disciplíně 200 metrů volný způsob je potřeba dosáhnout času pod 1:57,2, což zatím neřeším. Chci se co nejlépe připravit na mistrovství světa a co nejvíc se přiblížit mému osobnímu rekordu z tokijské olympiády na této trati, který je 1:55,45.

Aktualizováno před 1 hodinou

Na konci sezony 2020 získala v hlasování hráček cenu Karen Krantzckeové za fair play a příkladné vystupování na kurtu i mimo něj. „Jsem dojatá, že mohu kráčet ve stopách Petry Kvitové,“ říkala tehdy Bouzková s narážkou na svou krajanku, která ocenění získala před ní, a to hned sedmkrát v řadě.

Otázkou je, zda se po nedělním incidentu na Roland Garros podobné pocty ještě někdy dočká, což také záhy naznačila bývalá světová jednička Pam Shriverová. 

„Tady je seznam posledních vítězek ceny fair play. Znamená tahle situace, že už Bouzková nikdy znovu nevyhraje?“ položila si Američanka otázku.

Čtyřiadvacetiletá pražská rodačka a její španělská spoluhráčka Sara Sorribesová jsou nadále pod palbou tenisové veřejnosti kvůli způsobu, jakým v neděli v Paříži prošly do čtvrtfinále čtyřhry přes japonsko-indonéský pár Miju Katóová, Aldila Sutjiadiová.

Ve druhém setu za stavu 7:6, 1:3 trefila Japonka v přerušené hře sběračku míčků: nechtěně a s velmi malou intenzitou.

Sorribesová s Bouzkovou u umpirového rozhodčího, který nejprve soupeřkám udělil jen napomenutí, celou situaci dlouze reklamovaly. „Vždyť brečí,“ opakovaly s jasným cílem dosáhnout většího trestu pro soupeřky.

Utkání bylo na několik minut přerušeno a po vyšetřování rozhodčí se supervizorem rozhodli o diskvalifikaci. Katóová verdikt oplakala.

Tenisové fanoušky naštvala i fotografie zachycující Češku se Španělkou, jak se při rozhodovacím procesu o diskvalifikaci smějí.

K negativním ohlasům se přidal třeba bývalý hvězdný francouzský hráč Gilles Simon. Podle něj tenistky požadovaly diskvalifikaci, aniž by vůbec viděly, co se vlastně stalo.

„Doufám, že teď nebudou moct spát. Co se týče samotného rozhodnutí, podle mě je to stupidní,“ prohlásil Simon.

„Nevypadá to vůbec dobře, když trváte na diskvalifikaci ve chvíli, kdy je jasné, že tam nebyl žádný špatný úmysl,“ dodal známý srbský novinář Saša Ozmo.

„Neuvěřitelně odpudivé chování Bouzkové a Sorribesové,“ podotkl moderátor amerického tenisového podcastu Craig Shapiro.

Pohled na poslední instagramové příspěvky české tenistky není příjemný, zaplavily je stovky kritických i nenávistných komentářů.

Bouzkovou a Sorribesovou vybučeli diváci přímo na kurtu. „Diváci nebyli nadšení, přitom jsme za to úplně nemohly. Fakt jsme z toho byly se Sarou nesvé, protože takhle odejít z kurtu je divné,“ řekla Češka novinářům s tím, že se diskvalifikovaným soupeřkám omlouvaly.

„Jen jsme jim řekly, že se omlouváme, že je to blbé. A to je tak asi všechno. Je to nemilá situace. Doufám, že se do ní už nikdy nedostanu,“ přála si Bouzková.

Nešťastná Japonka Katóová po utkání vydala prohlášení.

„Chtěla bych se upřímně omluvit té dívce, mé spoluhráčce, týmu a fanouškům za dnešní nešťastnou nehodu. Bylo to zcela neúmyslné. V důsledku toho jsem ze strany Roland Garros potrestána ztrátou peněz i bodů. Vážím si vaší pokračující podpory!“ uvedla 410. hráčka světového žebříčku.