V Augsburgu skončil senzačně třetí. Mistr světa z roku 2021 Václav Chaloupka byl pátý. Vyhrál domácí Němec Sideris Tasiadis.

Elitní kajakář Prskavec při mezinárodním debutu na kánoi, které se věnuje zhruba dva roky, postoupil do finále z deváté příčky.

Jel jako druhý a díky skvělé závěrečné části tratě se dostal o více než dvě a půl vteřiny do čela. Pak ho porazil jen o jedenáct setin Slovák Matej Beňuš a o 3,19 vteřiny suverénní vítěz Tasiadis.

Po finálové jízdě měl Prskavec radost, i když ještě nevěděl, na jaké umístění to bude stačit.

„Myslím, že jsem předvedl prakticky maximum, na co mám. Pak jsem si říkal, že by to mohlo být takové šesté, páté místo,“ uvedl v nahrávce pro média.

V cílovém prostoru sledoval, jak jeho soupeři postupně kazí. „Trať byla nepříjemná, zvlášť pro ty, co na rozdíl ode mě nepřehazovali. Nakonec to vyšlo tak, že jsem skončil třetí. To fakt nechápu, přijde mi to neskutečné. Ale hrozně si toho vážím, že s klukama budu stát na stupních,“ rozplýval se český „obojživelník“.

„Je to haluz a myslím si, že to určitě nebude pravidlem, ale mám z toho strašnou radost,“ doplnil dvojnásobný mistr světa a pětinásobný evropský šampion na kajaku.

V Augsburgu paradoxně dopadl na kánoi lépe než ve své parádní disciplíně, na kajaku obsadil v pátek pátou příčku. Nyní se postaral o zatím jedinou českou medaili v Augsburgu.

Těsně pod stupni vítězů skončila na kánoi Tereza Fišerová, která také kombinuje obě kategorie. Mezi ženami je to ale mnohem obvyklejší. O pódium ji připravily čtyři trestné vteřiny.

„Celé se to odehrálo na kombinaci patnáct, šestnáct. Kdybych ji zajela o poznání lépe a neměla tam dva doteky, tak to na medaili stačí,“ posteskla si.

I se čtvrtým místem ale byla vcelku spokojená. „Po včerejšku, kdy jsem byla šestá, jsem to o něco vylepšila. Budu se těšit na Troju, kde to snad bude lepší,“ připomněla, že za týden bude SP hostit Praha.

Do finále se dostaly všechny tři české kanoistky. Tereza Kneblová obsadila pátou příčku. Martina Satková, která nahradila sestru Gabrielu, byla devátá.

Finále vyhrála o šest a půl sekundy australská hvězda Jessica Foxová, která si tak spravila chuť po pátečním pokaženém semifinále na kajaku.

Wimbledonská vítězka, která patřila k favoritkám pařížského grandslamu, se odhlásila před dnešním zápasem 3. kola se Španělkou Sarou Sorribesovou kvůli nemoci.

Přemožitelka Brendy Fruhvirtové a Lindy Noskové z úvodních kol to řekla na tiskové konferenci.

„Na rozcvičce jsem se snažila připravit, ale nakonec jsem se rozhodla, že bude nejlepší odstoupit. Hrát v tomhle stavu by bylo těžké,“ uvedla Rybakinová.

„Jsem zklamaná, že nemůžu nastoupit, ale takový je život. Jednou jste nahoře, jednou dole. Chtěla jsem dnes odevzdat stoprocentní výkon, ale k němu mám teď hodně daleko,“ doplnila.

Třiadvacetiletá finalistka letošního Australian Open mohla zaútočit na druhý grandslamový titul.

Rodačka z Moskvy reprezentující Kazachstán odstoupila po sérii osmi výher. Před turnajem v Paříži triumfovala na antuce v Římě.

„Mluvila jsem s doktorem a říkal, že tu v Paříži řádí nějaká viróza. Myslím, že mi s mou alergií selhal imunitní systém a něco jsem chytla,“ uvedla.

„Přijela jsem na turnaj pozitivně naladěná, ale nikdy nevíte, jak se budete cítit. Je to smůla. Pokusím se z toho dostat a co nejlépe se připravit na travnatou část sezony,“ dodala Rybakinová.

Šestadvacetiletá Sorribesová, které patří ve světovém žebříčku 132. místo, si díky postupu do osmifinále vylepšila grandslamové maximum ve dvouhře. Dosud byla nejdále ve 3. kole na US Open 2021.

Díky svému stylu hry si útočník František Černík vysloužil přezdívku „Kulový blesk“. Když se robustní střelec rozjel, nebyl k zastavení. Podle příjmení a kudrnatých černých vlasů se mu říkalo také „Čert“.

„Nejraději vzpomínám na hattrick proti Rusům, na mistrovství světa 1978 v Praze proti Vladislavu Treťjakovi. A pak ještě na rok 1981, kdy jsme s Vítkovicemi byli mistry republiky,“ usmívá se oslavenec.

Reprezentační dres oblékl Černík ve 151 zápasech, v nichž zaznamenal 42 gólů. Zahrál si na šesti šampionátech, z nichž má kromě zlata ze svého premiérového MS 1976 v Katovicích ještě tři stříbra a jeden bronz.

„Nástup do nároďáku v roce 1976 byl parádní, tehdy byla ta skladba jasná a málokdo nový se tam dostal. Bylo těžké se v reprezentaci prosadit, o to víc jsem si toho vážil,“ vzpomíná Černík.

Ve stejném roce si zahrál na Kanadském poháru, kde Čechoslováci šokovali Kanadu výhrou 1:0, prošli až do finále a tam právě Kanaďanům dvakrát podlehli. „Letět v té době do Kanady a narazit na hráče NHL, to byl neuvěřitelný zážitek,“ podotýká někdejší útočník.

Životní duel odehrál na zmiňovaném MS 1978 v Praze, kde se hattrickem podílel na výhře 6:4 nad úhlavním rivalem ze Sovětského svazu.

Tehdejší brankář Sovětů Treťjak o třech gólech ve vlastní síti mluvil i po čtyřiceti letech, když Černíkovi do Vítkovic posílal zdravici na videu při příležitosti vyvěšení útočníkova dresu.

„Nezapomenutelné, pro Treťjaka to musel být těžký moment,“ směje se Černík. „Ale byla smůla, že nám titul v Praze unikl jen o skóre. O rok dříve jsem zase o zlatý šampionát ve Vídni přišel kvůli noze v sádře,“ doplňuje.

S národním mužstvem se rozloučil jako kapitán na stříbrné olympiádě 1984 v Sarajevu a na jednu sezonu si vyzkoušel NHL v Detroitu.

„Šel jsem tam pozdě, v 31 letech. Emigrovat jsem předtím nechtěl, měl jsem tady manželku, děti, rodiče. Pro Evropany to tehdy bylo v zámoří dost těžké. Na ledě jsem problémy neměl, ale dostával jsem málo času. Nebyl jsem na to zvyklý,“ popisuje.

Na klubové scéně zasvětil rodák z Nového Jičína svůj hokejový život Vítkovicím, jen s výjimkou vojenské služby v Jihlavě.

V roce 1988 mu kluboví funkcionáři nabídli místo sekretáře Vítkovic a Černík se rozhodl pověsit brusle na hřebík. V roli „bafuňáře“ se rychle rozkoukal a postupně vystřídal mnoho funkcí v klubu i reprezentaci.

Jako generální manažer národního týmu se podílel na triumfech na olympiádě v Naganu i na šampionátech 2000, 2001 a 2010, Vítkovice dovedl v obdobné roli pětkrát do finále extraligy.

Černík proslul i svými výlevy vzteku. „Něco bych teď třeba vzal zpátky, ale emoce k mojí povaze zkrátka patří. Dnes už to samozřejmě sleduju s větším odstupem,“ míní čestný prezident Vítkovic.

Ve finále extraligy v roce 1993 přinesl sparťanům mistrovský pohár na střídačku už během druhé třetiny klíčového finále. Vítkovický tým měl totiž pocit, že se stal obětí otravy jídlem, Černíkovi se navíc nelíbilo rozhodování sudích.

„Vezměte si ho, raději si ho vezměte už teď, když neumíte vyhrávat férově! A odjeďte!“ burácel tehdy rozzlobený manažer Vítkovic.

„Byl jsem nervní, lítal jsem při zápasech do kabiny rozhodčích. Jednou jsem dokonce převrátil budku s brankovým sudím,“ dodává.

V hráčské i ve funkcionářské roli se otec dětí Michala a Andrey, který rád chalupaří a hraje tenis, vždy řídil heslem „Čert nikdy nespí“.

Češky většinu úvodní sady vedly a do koncovky šly s tříbodovým náskokem. Nakonec díky prasátku ze servisu Štochlové proměnily třetí setbol.

Ve druhém setu se oba páry přetahovaly ve vedení, po několika blocích Hermannové sedmé nasazené Švýcarky viditelně znervózněly.

Domácí hráčky vedly 11:8 i 18:16, nadějný stav ale nedotáhly po zbytečných chybách v útoku do konce.

Ve vypjatém tie-breaku domácí beachvolejbalistky otočily skóre z 2:4 na 5:4. Poté však znovu nabraly manko a už jej nedokázaly zlikvidovat, přestože jim soupeřky, olympijské medailistky z Tokia, šance nabízely. Především Štochlová se však viditelně trápila a v útoku kazila.

Přímo do čtvrtfinále v Ostravě postoupili díky třem výhrám ve dvou setech Perušič se Schweineremr.

Soupeř domácích jedniček vzejde z dopoledního osmifinálového zápasu mezi brazilskou dvojicí Evandro, Arthur Lanci a Francouzi Youssefem Krouem s Arnaudem Gauthierem-Ratem.

O účast mezi posledními čtyřmi týmy se bude hrát od 17:30.

Turnaj Pro Tour kategorie Elite v plážovém volejbalu v Ostravě:

Ženy:

Osmifinále: Vergéová-Dépréová, Mäderová (7-Švýc.) – Hermannová, Štochlová (12-ČR) 2:1 (-20, 19, 11).

Společnost, která závodiště provozuje, v pátek oznámila, že o tomto víkendu se ještě v Churchill Downs uskuteční dostihy podle plánu.

Další program až do 3. července se přesune do Ellis Parku v Hendersonu, rovněž ve státě Kentucky.

Vedení závodiště během vyšetřování vedeného s dostihovou komisí a úřadem pro bezpečnost dostihů dosud nezjistilo, co stojí za náhlým nárůstem úmrtí koní.

Povrch v Churchill Downs, které je dějištěm slavného Kentucky Derby, podle zveřejněné expertizy žádné nedostatky a odlišnosti od minulých let nevykazuje.

Podobný případ se řešil před třemi lety na kalifornském dostihovém závodišti Santa Anita, kde během čtrnácti měsíců přišlo o život 42 koní.