Lékaři zpočátku nevyloučili cizí zavinění, což mělo podíl na tom, že policie nejprve vedla vyšetřování ve věci trestného činu zabití. Přesně po pěti měsících však bylo zastaveno, prokuratura uvedla, že zmiňovaný skutek se nestal. Halenárovo úmrtí tak bylo kvalifikováno jako sebevražda.

 „Po vykonání všech procesních úkonů a znaleckých zkoumání pověřený příslušník v dané věci rozhodl a trestní stíhání zastavil. Víc informací poskytovat nebudeme,“ uvedla mluvčí bratislavské krajské policie Veronika Slamková.

Tělo Juraje Halenára bylo nalezeno s podřezanými žílami ve Vrakunském lesíku v Bratislavě. V tu dobu byl odchovanec Lokomotivy Trnava dva dny nezvěstný. Na místě činu našla policie kuchyňský nůž, a přestože se od začátku spekulovalo o sebevraždě, případ vykazoval několik podivných skutečností.

Halenár dva dny před smrtí oslavil 35. narozeniny. Ani pár dní předtím nic nenasvědčovalo tomu, že hodlá skoncovat se životem. „Přišel a dal mi kopačku, abych mu ji opravil. Byl si ji u mě spravit podruhé. Za opravu mi přinesl víno. Ani ve snu by mě nenapadlo, že se o pár dnů později dozvím tu strašnou zprávu,“ citoval server Pluska.sk obuvníka Štefana Jankovicse.

„Doteď nevěřím, že se zabil sám. Někdo mu určitě pomohl. Druhý den měl jet se synem na výlet. Proč by si s ním dohadoval sraz, kdyby plánoval sebevraždu?“ ptá se Juraj Čobej, bývalý brankář a trenér ve Slovanu Bratislava, v rozhovoru pro deník SME.sk.

Před smrtí se Halenár podle informací slovenských médií zúčastnil svatby svého kamaráda, pak zašel na vyhlášenou bratislavskou diskotéku Harley. Od té doby byl nezvěstný, jeho tělo se pak našlo v lesoparku asi 300 metrů od diskotéky.

Podle lidí z fotbalistova okolí měl Halenár potíže s financemi i alkoholem, navíc se mu rozpadl vztah s Romanou Procházkovou. S Miss Universe 2011 měl čtyřletého syna Nikolase, dva roky už s Procházkovou ale Halenár nežil.

„Pravda je, že býval arogantní, tvářil se jako hvězda. Nedivil bych se, kdyby přišel do hospody, byl by opitý a někdo by se na něm vyřádil,“ zamýšlí se Čobej.

Halenár na Slovensku hrál za Petržalku i Slovan Bratislava, v nejvyšší soutěži nastřílel 125 gólů a jako druhý v historii po Róbertu Semeníkovi v ní nastřílel sto gólů. Za reprezentaci odehrál tři utkání.

„Naším plánem je otevřít Síň slávy v březnu příštího roku. Momentálně se dělají studie, architekti na tom pracují a máme Síň slávy, která bude v Palladiu,“ prohlásil Hadamczik, jenž plánuje prozradit více v srpnu na tiskové konferenci.

Kamenná Síň slávy českého hokeje, která byla součástí nákupního centra v bezprostřední blízkosti pražské O2 areny, se náhle uzavřela 29. května po osmi letech kvůli ekonomické nevýhodnosti projektu v jeho aktuální podobě. Až o více než týden později schválil na svém zasedání projekt jejího přestěhování a vytvoření nové virtuální síně slávy výkonný výbor Českého svazu ledního hokeje.

„Dosavadní Síň slávy byla zdigitalizována ve 3D a bude součástí nové digitální, virtuální verze Síně slávy českého hokeje. Nová kamenná vznikne v exkluzivním prostoru v centru Prahy,“ uvedl svaz v tiskové zprávě z 8. června, přičemž právě o Palladiu se v této souvislosti spekulovalo.

Vedle zdigitalizované verze stávající Síně slávy má být na webových stránkách Českého hokeje dostupná i virtuální podoba, která za pomoci nejnovějších technologií připomene nejdůležitější momenty českého hokeje.

„Cílem nové Síně slávy je pokračovat v důstojném reprezentování historie českého hokeje, zároveň ale bez enormního zatěžování rozpočtu Českého svazu ledního hokeje. Tento krok zároveň výrazným způsobem pomůže k naplnění cíle svazu sestavovat vyrovnaný rozpočet tak, jak mu to předepisují stanovy,“ vysvětlil svaz kroky vedoucí k přestěhování Síně slávy.

Bývalý hokejista Jakub Koreis, jenž v současnosti podniká v realitách, ale zpochybnil, že přestěhování výstavy do prostor Palladia je úsporným řešením, jež by mělo vynést 150 milionů korun.

„Primárně bych chtěl vidět ta čísla. Protože mi nedává smysl, že vybudovanou Síň slávy zavřeme, zařídíme stěhování a přesuneme ji do nejdražšího obchoďáku v centru Prahy a ušetříme tím 150 milionů. Ještě když se to všechno musí vybudovat znovu. To podle mě postrádá logiku,“ uvedl Koreis pro CNN Prima News.

Italský fotbal má s antisemitismem dlouhodobé problémy a kromě urážlivých pokřiků jsou při zápasech k vidění i nacistické symboly. V březnu dostal fanoušek Lazia Řím doživotní zákaz vstupu na zápasy za dres s číslem 88 a jmenovkou „Hitlerson“. Další dva byli potrestáni za hajlování.

Italská vláda a národní fotbalový svaz proto ve spolupráci s Mezinárodní aliancí pro připomínku holokaustu zavedly řadu opatření, která mají za cíl antisemitismus na tribunách vymýtit.

Vedle zákazu čísla 88 na dresech k nim patří například také přerušení zápasů kvůli urážlivým pokřikům nebo chování. Jde o podobný krok, ke kterému italský fotbal už sáhl při boji s rasismem.

Mužská tenisová asociace ATP prostřednictvím svého šéfa Andrey Gaudenziho přiznala, že se Saudy jedná. Italský funkcionář dokonce pro Financial Times označil výsledky dialogů za pozitivní.

Vstup profesionálních tenisových turnajů na saúdskou půdu se zdá být jen otázkou času. 

Vedení světového tenisu podle všeho nebude schopné odmítnout vstup na lukrativní saúdský trh, už dopředu však směrem k potenciálním investorům vysílá varování. Gaudenzi vzkázal, že se Saúdové budou muset držet respektu k historii sportu, k současnému produktu a nestavět se proti aktuálnímu nastavení tenisové tour.

„Musíte zachovat něco, co je téměř posvátné: pravidla hry. Toto není videohra, toto není film,“ prohlásil emotivně muž, který to v roce 1995 dotáhl na 18. místo světového žebříčku.

Odstrašujícím příkladem je pro všechny zainteresované světový golf, kterým od loňského příchodu profesionální tour LIV Golf financované právě státním investičním fondem Saúdské Arábie zmítají konflikty.

„Chcete mít jeden žebříček a chcete jeden jednoduchý příběh. Nakonec chcete vidět nejlepší hráče hrát na nejlepších akcích na světě. Čím více fragmentujete a rozdělujete, tím více vytváříte zmatek,“ podotkl se zřetelnými obavami Gaudenzi.

Saúdové zatím pořádali jen tenisovou exhibici, Diriyah Tennis Cup v letech 2019 a 2022. Minulý rok nalákali celou řadu velkých hvězd na obrovské finanční ohodnocení výměnou za minimum námahy.

Zúčastnili se třeba Daniil Medveděv, Nick Kyrgios, Taylor Fritz, Stan Wawrinka, Stefanos Tsitsipas nebo Alexander Zverev. Za pouhé tři dny tenisu činila odměna pro vítěze jeden milion amerických dolarů, královsky si ale vydělali všichni.V poměru cena/výkon šlo o jednu z nejlukrativnějších akcí sezony.

Tenisté, kteří na pozvání saúdského pořadatele kývli, se ale museli vyrovnávat s kritikou.

Ozývaly se zejména lidskoprávní organizace v čele s Amnesty International. Ta akci označila za nejnovější příklad sportswashingu Saúdské Arábie, země, která dlouhodobě omezuje svobodu projevu, práva žen či LGBTQ+ komunity.

Exhibice už každopádně bohatým Saúdům nestačí. Jejich průlom na tour ATP by mohl přijít prostřednictvím turnaje Next Gen Finals, tedy Turnaje mistrů pro hráče do 21 let.

Pětiletá smlouva s italským Milánem skončila loni, nyní se všeobecně očekává stěhování podniku do saúdskoarabské Džiddy.

K nevyhnutelnému přesunu celé řady tenisových akcí a následné výrazné proměně světového tenisu se před několika dny vyjádřila i mužská světová jednička, dvacetiletý Carlos Alcaraz. 

„Myslím si, že mají moc pořádat velké množství turnajů. Nikdy jsem tam nehrál, ale jsem zvědavý, jaké to v budoucnosti bude. Nepochybuji o tom, že tam budu brzy hrát,“ podotkl Španěl.

Podle Amnesty International chce Saúdská Arábie před světem pomocí sportovních událostí „vyprat“ svůj obraz, což arabské království odmítá.

Investice do sportu prý mají podpořit místní ekonomiku, i to ale kritici vidí jako problém, Saúdská Arábie totiž už osm let vede tak trochu zapomenutou válku se sousedním Jemenem.

Prakticky za veškerými investicemi stojí Public Investment Fund fakticky spravovaný korunním princem a premiérem země Muhammadem bin Salmánem. Sedmatřicetiletý princ patří se jměním odhadovaným na 7,5 bilionu korun k nejbohatším lidem světa a podle západních médií stojí mimo jiné za vraždou nepohodlného novináře Džamála Chášukdžího v roce 2018.

Právě jeho nevyčerpatelný investiční fond dokázal do Saúdské Arábie v posledních měsících na astronomické platy přilákat velké fotbalové hvězdy Cristiana Ronalda, Karima Benzemu, N’Gola Kantého či Rúbena Nevese.

V roce 2021 vstoupili Saúdové také do anglické Premier League, stali se majiteli klubu Newcastle United.

Naposled se „Lvíčatům“ podařilo projít do vyřazovací fáze ME v roce 2011 v Dánsku. Skončila čtvrtá, prohraný zápas o bronz proti Bělorusku tehdy stál generaci kolem Tomáše Vaclíka, Marka Suchého či Bořka Dočkala také účast na olympiádě v Londýně.

O turnaj pod pěti kruhy mohou Češi zabojovat i letos, vedle Francie se za rok do Paříže podívají ještě tři nejlepší týmy aktuálního šampionátu.

Prvním úkolem pro svěřence trenéra Jana Suchopárka na této cestě je přejít v posledním utkání ve skupině přes Izrael. Postačí i remíza.

„Na to ale vůbec nemyslíme. Chceme vyhrát. Víme o síle soupeře a víme, že je schopný hrát dobrý fotbal s dobrou organizací hry,“ ujišťoval kouč hned po nedělním vítězství proti Německu.

Přestože Izrael ve fotbalové Evropě zdaleka nedosahuje zvuku Německa a Anglie, nedá se v souboji s Čechy považovat za outsidera.

S Němci na úvod remizoval 1:1, přestože hrál celý druhý poločas v deseti. Ani proti Angličanům (0:2) pak izraelští mladíci nepropadli.

„Izrael je nevyzpytatelný a skrývá v sobě velkou sílu,“ tvrdil před startem šampionátu Štěpán Vachoušek, kapitán zlatých „Lvíčat“ z roku 2002.

Svou reputaci mladí fotbalisté ze země Blízkého východu pořádně posílili především v období posledního roku.

Vloni v létě došla izraelská devatenáctka na ME na Slovensku až k boji o titul. V semifinále vyřadila Francii a ve finále s Anglií po poločase vedla. Nakonec padla 1:3 až v prodloužení.

Před necelými třemi týdny si zase tým Izraele do 20 let přivezl bronz z mistrovství světa v Argentině. Ve čtvrtfinále zaskočil Brazílii, následně podlehl později zlaté Uruguayi, ale v duelu o bronz přemohl Koreu.

Na Euru jednadvacítek v Gruzii má izraelský trenér Guy Luzon k ruce pětici hráčů, kteří zažili loňský úspěch, a stejný počet hráčů, kteří mají doma medaili z Argentiny. Pro srovnání, Češi ani na jednom z těchto turnajů nebyli.

Hlavní hvězdou Izraele je devatenáctiletý útočník Oscar Gloukh, jenž v zimě přestoupil z Maccabi Tel-Aviv do Salcburku. Na stole měl přitom nabídky z Barcelony nebo Tottenhamu.

„Přišli pozdě. Navíc větší smysl mi z hráčského pohledu dával Salcburk,“ říkal Gloukh. A přiznal, že ve Španělsku by se mu víc líbilo v Madridu.

„Můj největší sen je zahrát si na Santiago Bernabéu a obléknout dres Realu. Odmalička mu fandím. Pokud se tam někdy dostanu, bude to naprostý vrchol,“ prozradil.

Web The Athletic ale Gloukha přirovnal k bývalým hráčům Barcelony.

„Je rychlý a hbitý, se svou výškou 170 centimetrů má nízké těžiště. Je to takový mix herních stylů Lionela Messiho a Alexise Sáncheze, kterého připomíná driblinkem nebo častými zasekávačkami,“ napsali novináři Thom Harris a Liam Tharme ve své analýze.

„Gloukh je nebezpečný ve hře jeden na jednoho i v rychlých brejcích. Jak předvedl vloni ve finále proti Anglii, umí dávat i nádherné góly,“ doplnili.

Na Euru jednadvacítek v Gruzii zatím Gloukh střelecky mlčí.

Zatímco Čechy posune do čtvrtfinále i bod, Izrael dnes potřebuje nutně vyhrát. Navíc by se v takovém případě ohlížel ještě na výsledek zápasu Německa s Anglií.

Utkání startuje v Kutaisi, kam se Češi přesunuli z Batumi, v 18 hodin a sledovat ho můžete prostřednictvím on-line přenosu Aktuálně.cz.

Anglie už má ve skupině C jistou první příčku. Nejlepší z tria Česko, Německo, Izrael narazí v sobotním čtvrtfinále na domácí Gruzii, překvapivého vítěze skupiny A.