Pětapadesátiletá Rettonová je v péči lékařů už více než týden a podle její dcery McKenny Kelleyové bojuje o život, protože nemůže sama od sebe dýchat. Navíc nemá zdravotní pojištění, Kelleyová proto požádala veřejnost o finanční pomoc.

Rettonová na olympiádě v roce 1984 jako první Američanka získala zlato ve víceboji a narušila nadvládu gymnastek z východní Evropy. Na hrách v Los Angeles navíc přidala v dalších disciplínách dvě stříbrné a dvě bronzové medaile.

Útočnice anglické Aston Villy se s tím svěřila v podcastu nazvaném Dir Tea Talk (slovní hříčka, která může znamenat Tvoje čajové povídání, spojení dir tea se však dá číst i jako „dirty“, v angličtině tedy hříšný, nemravný), který uvádí raper Shirin David.

„Byla jsem v Miami, mém oblíbeném místě, a potkala jsem se v klubu s přáteli. Dostala jsem na mobil zprávu, na kterou jsem neodpověděla. Ale ta samá osoba pak psala bodyguardovi, který se o mě staral,“ prozradila účastnice letního světového šampionátu v ženském fotbale.

„Zprávu psala velmi známá osoba, předtím jsme na sebe na tom večírku narazili. Stálo v ní: Zaplatím Alishe sto tisíc švýcarských franků, když se mnou stráví noc,“ pokračovala čtyřiadvacetiletá rodačka z Tägertschi.

Jak Lehmannová reagovala? „Moje odpověď byla – v žádném případě. A jen za sto tisíc?“ V přepočtu se jedná právě zhruba o 2,5 milionu korun.

Tím však případ neskončil. Její bodyguard dostal další zprávy, tentokrát od agenta oné celebrity, v nichž žádal, aby Lehmannová nabídku jeho klienta akceptovala.

„Šílené je, že tu zprávu mám pořád ve svém mobilu. Je to trochu hloupé,“ uznala fotbalistka, jež odmítla prozradit jméno loudila.

„Jestli je to fotbalista? Nemůžu prozradit jeho jméno. Ale je velmi, velmi známý po celém světě,“ prohlásila.

Lehmannová se otevřeně hlásí k bisexualitě a chodila s reprezentační kolegyní Ramonou Bachmannovou nebo brazilským záložníkem Aston Villy Douglasem Luizem.

Švýcarka je podle dat expertů analytické společnosti Gracenote Nielsen v čele žebříčku fotbalistek podle výdělků na Instagramu.

Za každý reklamní post dostane podle jejich údajů v přepočtu přes 6,5 milionu korun.

Právě na Instagramu má přes 15,5 milionu sledujících, čímž s přehledem trumfla třeba i švýcarskou tenisovou ikonu Rogera Federera.

Sestřih utkání Pittsburgh – Chicago | Video: Asociated Press

Mrázek kryl 38 střeleckých pokusů Penguins a s 95procentní úspěšností zásahů byl vyhlášen druhou hvězdou zápasu.

Zápas přitom pro českého gólmana nezačal nejšťastněji. V 8. minutě nedokázal zareagovat na teč Bryana Rusta a poprvé inkasoval.

Druhý gól obdržel chvíli po polovině zápasu z hole Sidneyho Crosbyho a s Chicagem to v tu chvíli nevypadalo dobře.

Ve zbytku zápasu český gólman svou branku zavřel a výrazně pomohl k cennému obratu. Blackhawks otočili nepříznivý stav, ještě ve druhé třetině snížili a ve třetím dějství třemi góly rozhodli o výhře 4:2.

Bedard, první volba červnového draftu, naskočil v elitním útoku Chicaga a na svůj premiérový bod v NHL čekal do 36. minuty, kdy se asistencí podepsal pod kontaktní branku Ryana Donata.

Osmnáctiletý talent v utkání odehrál 21 minut a 29 sekund a s pěti střeleckými pokusy byl nejaktivnějším hráčem Chicaga.

Hlavní podíl na obratu Blackhawks však měla čtvrtá formace ve složení Nick Foligno, Jason Dickinson, Corey Perry.

Foligno a Dickinson zaznamenali shodně gól a asistenci. Perry, který do Chicaga přišel před sezonou po roce stráveném v Tampě, vymyslel dvě gólové nahrávky.

Tampa Bay zdolala Nashville 5:3. První dvě třetiny úvodního zápasu sezony přinesly pouze po jedné brance na každé straně.

Ve třetí části se ale diváci na Floridě dočkali gólové smršti. Domácí Lightning v ní nasázeli čtyři góly a došli si pro výhru 5:3.

„Jsme rádi, že jsme uspěli. V prvním zápase je vždy tolik emocí,“ prohlásil trenér Lightning Jon Cooper.

„Je jasné, že v kontextu celé základní části dnešní výhra nic neznamená, ale ten zápas je přesto speciální. Kluci chtěli udělat dojem a to se jim povedlo,“ pochvaloval si.

Dvěma brankami a jednou asistencí se blýskl Nick Paul, tři body za tři gólové nahrávky zaznamenal Brayden Point. O výhře rozhodl Paul v čase 50:52, kdy v přesilové hře dorazil střelu Michaila Sergačova.

„Moje práce je stát před brankou a snažit se tam udělat co největší rozruch. Dneska se to povedlo a byl jsem odměněn dvěma góly,“ liboval si Paul.

Výsledky NHL:

Pittsburgh – Chicago 2:4 (1:0, 1:1, 0:3)

Branky: 8. Rust, 32. Crosby – 36. Donato, 51. Guttman, 56. Dickinson, 59. N. Foligno. Střely na branku: 40:37. Mrázek za Chicago odchytal celý zápas, inkasoval dvě branky ze 40 střel a úspěšnost zákroků měl 95 procent. Diváci: 18.411. Hvězdy zápasu: 1. Dickinson, 2. Mrázek (oba Chicago), 3. Rust (Pittsburgh).

Tampa Bay – Nashville 5:3 (1:0, 0:1, 4:2)

Branky: 10. a 60. Kučerov, 43. a 51. Paul, 44. z trestného střílení Hagel – 37. O’Reilly, 41. Pärssinen, 49. Novak. Střely na branku: 34:31. Diváci: 19.092. Hvězdy zápasu: 1. Paul, 2. Point, 3. Hagel (všichni Tampa Bay).

Stěží byste hledali atlety, kteří ve 36 letech dokázali ovládnout mistrovství republiky. Janu Velebovi se tohoto úspěchu povedlo dosáhnout letos v Táboře na oblíbené stovce.

„Každý rok se snažím něco zlepšovat, neusnout na vavřínech. Zároveň je třeba myslet na nepřetěžování, zdraví hraje důležitou roli,“ přemýšlí Veleba nad důvodem úspěchu.

Brněnský rodák se přitom potýká kromě soupeřů i se zdravotními problémy způsobené komplikovaným porodem.

„Narodil jsem se s přetočenou kyčlí, doteď kulhám a chodidla mám jako tučňák. K tomu všemu přišel ještě zánět mozkových blan, naštěstí vše dopadlo dobře,“ ulevil si Veleba.

Turbulentním obdobím byla pro Jana Velebu puberta. Svěřil se, že rozhodně nepatřil mezi „slušňáčky“, potýkal se s lehkými drogami, alkoholem, dokonce si vyzkoušel i sprejování.

„Byla to doba kolem roku 2000, kdy se začal poslouchat rap, jezdilo se na skateboardech a já byl v tom věku, kdy mě tyto věci zajímaly,“ vzpomíná Veleba.

Zároveň ale odmítá, že by svými činy chtěl někomu zadělat na problémy. „Na zeď jsem maloval nápisy, různá jména, jako třeba naší skupiny. Ale nebyli jsme rozhodně ti vandalové, co malovali třeba na nově postavený dům,“ zpovídá se Veleba.

„Půl litru rumu na ex? Žádný problém. Teď už bych asi umřel. (směje se) Zkoušel jsem i lysohlávky, denně hulil. Marihuana mi větší problémy nenadělala, ale co se týká lysohlávek, tak se přiznám, že tam se nějaké halucinace dostavily. Většinou to bylo zábavné, ale jednou jsem to zkombinoval s alkoholem, a to nebyl vůbec dobrý pocit, v centru Brna mi unikaly nápisy autobusů, nerozuměl jsem okolním lidem ani rodičům, na zvoncích neviděl své jméno, dokonce se měnily hlasy lidí,“ vybavuje si český sprinter jeden z nejnepříjemnějších okamžiků v životě.

Vystřízlivění přišlo na střední škole. „Na truhlářovi jsem si uvědomil, že tohle asi jako nechci dělat úplně celý život. Prostě chci dělat něco, co umím, atletiku,“ vrací se Veleba do doby, v níž řešil svou atletickou budoucnost.

Český sprinter dostál svým slovům, začal pořádně makat a první velký výsledek se dostavil o dva roky později, kdy vyhrál svou první medaili na mistrovství republiky.

Následoval rok 2010 a první národní rekord 10,23. Jenže potom přišlo těžké období devíti let.

Blížící se konec kariéry? Ale kdeže! V roce 2019 získal Jan Veleba na mistrovství republiky v Brně titul v národním rekordu 10,16, o nějž se v současnosti dělí se svým již bývalým svěřencem Dominikem Záleským a Zdeňkem Stromšíkem.

„Žena mi řekla, že ona bude tou první, kdo mi řekne, že na to nemám. Tu jsem po smolném světovém šampionátu v Berlíně 2018, kdy jsem ze zdravotních důvodů musel odstoupit ze štafety, neslyšel.“

„Na domácí šampionát v Brně jsem se ohromně těšil. Povrch mi vyhovoval, denně jsem tu trénoval, takže vztah k tomu místu snad ani nemusím popisovat. Navíc přišli kamarádi, jež běžně sport nezajímá, třeba i ti, co se mnou brali drogy, měl jsem tu také rodiče a dvouletého syna. Bylo zde prostě víc vjemů a motivace byla obrovská. Přiznávám, že se vždycky před důležitým startem modlím a mluvím s těmi lidmi, co tu už nejsou a v tom sportu mě podporovali, a právě v Brně jsem měl pocit, že na tom startu nejsem sám a že teď je ten moment, kdy mám co ukázat,“ vzpomíná Jan Veleba na jeden z nejhezčích okamžiků kariéry.

Jan Veleba se vyjádřil i k aktuálnímu stavu české atletiky. „Velkých jmen je málo, aspektů je víc. Nenajeli jsme na nové metody, které můžou výkony vyšpičkovat někam jinam, a shodou okolností nemáme štěstí na jednotlivce, jako byli třeba Roman Šebrle či Tomáš Dvořák,“ uvažuje.

Český sprinter rozhodně nemluví do větru. Sám totiž už oficiálně není veden jako závodník, ale jako trenér.

„Myslím si, že by měl být vyvíjen větší tlak na zlepšení nejen závodníků, ale i trenérů. Já osobně chci změnit to, co se mi nelíbí na jiných trenérech, rád bych se po konci aktivní kariéry vzdělával. Pokud chceme být nejlepší, tak se musíme přizpůsobovat pořád. Věřím, že v Česku ty možnosti jsou, ale nevyužívají se,“ hlásí Veleba.

Poslední závodní sen? Účast na olympijských hrách v Paříži, které se konají za dva roky.

„Věřím, že máme šanci zúčastnit se olympiády se štafetou. Na jaře máme na Bahamách mistrovství světa štafet a prvních dvanáct štafet jede na olympiádu rovnou. Chceme se na tuto akci připravit a udělat všechno pro to, abychom se kvalifikovali. A my na to máme!“ věří Jan Veleba, úřadující český mistr na stovce a spoludržitel národního rekordu.

Komentář – Podmínky ve Velké ceně Kataru formule 1 byly doslova nelidské. I když se jelo večer a tři hodiny po západu slunce, panovalo na okruhu extrémní vedro. Pro závodníky to znamenalo odjet 308,6 km v očistci.

Americký nováček Logan Sargeant zajel do depa s bušícím srdcem na hranici infarktu. „Logane, to není žádná ostuda, když odstoupíš,“ chlácholili ho z boxů Williamsu, když chtěl za každou cenu pokračovat.

Jezdec Alpine Esteban Ocon přiznal, že se během Velké ceny minimálně dvakrát pozvracel do své helmy.

V cíli se jezdci jen stěží vyvrávorali z kokpitu, někteří to zvládli jen s pomocí mechaniků. Všichni se hned sháněli po nějakém osvěžení a mnozí preventivně skončili na ošetřovně kvůli totální dehydrataci.

Vítězný Max Verstappen i druhý Oscar Piastri se v prostoru, jemuž se evidentně ne bez důvodu říká „chladicí místnost“, svalili před předáváním cen vyčerpáním na zem. „Bylo to 57 ostrých kvalifikačních kol,“ poznamenal pak Piastri.

Mnohé scény připomněly jinou katarskou sportovní spoušť. Maratonský běh žen na MS před čtyřmi lety dokončila v nesnesitelném dusnu jen polovina účastnic a řada běžkyň zkolabovala.

Právě pouštní klima přineslo výzvu, jakou F1 dlouhé roky nezažila. Teplota vzduchu přesahovala i v pozdních večerních hodinách 30 stupňů Celsia. K tomu si přičtěte vysokou vlhkost vzduchu a v kokpitu máte rázem 60 až 80 stupňů Celsia. Navíc okruh v Losailu je tvořený převážně rychlými zatáčkami, takže rovinek na „profouknutí“ bylo málo.

Ani pokus zvednout hledí přilby, ať se ochladí aspoň hlava, nebyl úspěšný. „Okamžitě mi začal létat písek do očí,“ postěžoval si Juki Cunoda ze stáje AlphaTauri. Inu, postavit autodrom přímo v poušti nese svá rizika.

„Nevěřím, že by někdo z nás řekl, že to nebyl jeho nejtěžší závod v životě,“ shrnul jezdec Ferrari Charles Leclerc dojmy ze sedmnácté letošní Velké ceny.

Piloti formule 1 jsou velmi dobře placení profesionálové a měli by to být ti nejlepší závodníci na světě. Tak proč by si neměli poradit s extrémními podmínkami?

Na první pohled to zní jako logická námitka. Jenže ani lidský organismus není schopen přežít všechno. A hlavně, formule 1 nejsou římské gladiátorské hry, které zvládne jen hrstka nejsilnějších.  Je to show, která přináší adrenalin, ale určitě ne za cenu lidských životů.

Toho si je vědoma i Mezinárodní automobilová federace (FIA), která chce problém s horkem ve formuli 1 začít okamžitě řešit. „I když to jsou elitními sportovci, nemělo by se od nich očekávat, že budou závodit za podmínek, které by mohly ohrozit jejich zdraví nebo bezpečnost,“ stojí v oficiálním komuniké FIA.

Přitom řešení tohoto problému jsou známa už roky. Například spousta sportovních vozů je vybavena klimatizací. Ne kvůli tomu, aby se jezdci osvěžili, ale prostě proto, aby v kabině nezkolabovali.

Jenže kvůli hmotnosti klimatizační jednotky je toho řešení nejspíš moc radikální. Jak však uvedl bývalý pilot F1 a dnes televizní komentátor Tiff Needell, východisko tu je. „Chladicí obleky a vzduchové trubky v helmách máme už desítky let, ale inženýři formule 1 by jezdce od jejich používání odrazovali, protože jsou posedlí hmotností,“ uvedl Brit na sítí X.

Hmotnost je alfou a omegou konstrukce současných monopostů. Umanutost předpisů dokonce právě kvůli ní znemožnila ulehčit Fernandovi Alonsovi od jeho „sedacího“ problému.

Španěla po celý závod cosi pálilo do sedačky. Vzhledem k tomu, že kvůli nadměrnému opotřebování pneumatik byly v neděli povinné hned tři zastávky v boxech, požádal mechaniky o spršku vody. „Sedačka hoří. Můžeme s tím něco udělat během pit stopu? Polít mě vodou nebo něco takového?“

Jenže ouha, nic takové nebylo možné. Během závodu nelze dodat do auta jakoukoliv tekutinu, protože by tím mohla být porušena pravidla o minimální hmotnosti vozu. Takže se dvojnásobný mistr světa po celý závod doslova pekl.

Co teď s tím? Ze všeho nejdřív je třeba přesunout závod v Kataru na příhodnější termín. To se FIA už podařilo, pojede se zde až 1. prosince 2024. Poté je potřeba dát do souladu technické regule s nutností chránit závodníky před uvařením ve vlastní šťávě.

Jen za necelých šest týdnů bude formule 1 řešit v Las Vegas zcela opačný problém. Noční závod ulicemi nevadského města se pojede za očekávané teploty mezi 7 až 10 Celsia. Tady bude dobrý každý způsob, jak se zahřát.

Á propos, nemáte doma nějaký přebytečný teplomet?