Značce Ducati trvalo dlouhé roky, než se dostala do pozice současného lídra závodního pole MotoGP. O titul se teď perou dokonce jezdci ze dvou různých týmů provozujících italskou motorku („továrna“ a satelitní stáj Pramac). Navíc v patách mají zástupce třetí stáje se speciály z Boloni – Rossiho VR46.

Není se tedy čemu divit, že se osminásobný mistr světa Marquez rozhodl po dlouhých jedenácti letech opustit sedlo Hondy a podle všech indicií zamířit právě na italský stroj. Ten by měl pro něj připravovat tým Gresini Racing, „čtvrtý do mariáše“ s Ducati.

I když kontrakt ještě nebyl oficiálně potvrzen, právě u Gresiniho je jedno z posledních tří volných míst na startovním roštu MotoGP pro rok 2024. To další je u tovární Hondy, kterou opustí, a poslední u satelitního týmu KTM. Rakouská značka však nemůže momentálně nabídnout stroj, s nímž by šlo bojovat o titul.

Ducati je tedy logická volba. Ale také velká sázka do loterie. Závodníci jezdící dlouhé roky na jiných strojích si na ni jen velmi špatně zvykají. Čestnou výjimkou byl první mistr světa na Ducati, Casey Stoner. Australan před sezonou 2007 vyměnil Hondu za italskou motorku a hned s ní vyhrál šampionát.

Něco podobného, ale po přestupu z Yamahy, chtěl o tři roky předvést také Rossi. Italská legenda MotoGP na italské motorce, to by bylo přece terno.

Jenže tady se stroj na úspěchy známý jako „Doktor“ zasekl. Během dvou sezon ani jednou nevyhrál, jen třikrát stál na stupních vítězů. Důvodem byly specifické vlastnosti Ducati, které se na míle lišily od toho, na co byl předtím zvyklý.

„Snažili jsme se najít správné nastavení motorky, které by vyhovovalo mému stylu jízdy. Vyžadovalo to mnoho změn na motocyklu a neustálé experimentování. Nakonec jsem musel totálně svůj styl změnit, což byla velká mentální výzva,“ vzpomínal Rossi.

„Ducati měla své silné stránky. Ale byly tu i slabiny, které jsme museli řešit. Šlo hlavně o chování v zatáčkách. Celkově mě angažmá u Ducati hodně naučilo a udělalo ze mě lepšího jezdce. Ale bylo to těžké období mé kariéry,“ dodal populární Ital.

Do stejné řeky v roce 2017 vstoupila další legenda MotoGP, Lorenzo. Španěl usedl na Ducati po devíti úspěšných letech s Yamahou, kterou opustil kvůli napjatým vztahům s Rossim.

Jenže i on se záhy přesvědčil, že zkrotit Desmosedici není jen tak. První rok se výrazně trápil, ale následující sezonu už dokázal vyhrát tři Grand Prix. Také on se netajil nutností přizpůsobit své závodnické zvyklosti specifikám italské motorky.

„Jedním z hlavních problémů, které jsem měl s Ducati, bylo chování přední části motocyklu. Byl to boj najít správnou jistotu na předních pneumatikách. Ducati má neuvěřitelnou rychlost na rovinkách, ale potřebovali jsme najít lepší rovnováhu mezi ní a schopností zatáčet. Toho bylo těžké dosáhnout,“ vzpomínal Lorenzo, kterému nepovedlo splnit sen šéfu týmu v podobě zisku druhého titulu mistra světa. To dokázal až loni Ital Francesco Bagnaia.

Lorenzovo hodnocení angažmá u Ducati může mít pro Marqueze pozitivní vyznění, zároveň je i určitým varováním: „Věřím v potenciál Ducati. Zažili jsme několik dobrých momentů, ale jedinečným vlastnostem motocyklu to byla obtížná doba.“

New Jersey vstřelilo první dvě branky zápasu v osmé minutě během 36 sekund. U obou si připsal druhou asistenci Palát. Při prvním gólu vybojoval v přesilové hře u mantinelu puk a jeho práci zúročil Jesper Bratt, který skóroval v přípravě popáté. Vzápětí se český útočník zapojil do kombinace, kterou zakončil Luke Hughes.

Rangers snížili v prostřední třetině na 1:2 a 2:3. Vaněčka překonali Will Cuylle z dorážky a Adam Fox v přesilové hře pět na tři. Devils kontrovali pokaždé v početní převaze – prosadili se Dawson Mercer a Jack Hughes, u jehož trefy si připsal opět druhou asistenci Palát. Konečný výsledek stanovil Nico Hischier při hře hostů bez gólmana. V dresu vítězů odehrál patnáct minut i Tomáš Nosek.

Calgary smazalo v úvodní třetině dvoubrankovou ztrátu a přihrávku u kontaktního gólu si připsal Vladař. Český gólman zpracoval nahozený kotouč pro Nikitu Zadorova, který skóroval ze sóla přes celé kluziště. Edmonton rozhodl třemi góly v prostřední třetině a v 52. minutě potrestal Evander Kane špatnou Vladařovu rozehrávku brankou na 6:2. Na kanonádě Oilers se podíleli zejména Connor McDavid (1+3) a Connor Brown (2+1).

V útoku Calgary vyšel naprázdno Adam Klapka, ale ve statistice +/- skončil i přes hrozivé skóre na nule. Odehrál téměř dvanáct minut a dostal šanci i v přesilové hře. V zápase dvakrát vystřelil na branku a připsal si druhý nejvyšší počet srážek z týmu (3).

Pittsburgh s dvěma českými hráči v sestavě podlehl doma Detroitu 1:2. Libor Hájek, který po konci v Rangers bojuje o místo v Penguins, odehrál téměř devatenáct minut. Český bek si připsal v zápase ze všech hráčů v týmu nejvíce srážek (3). Jeho spoluhráč Radim Zohorna strávil na ledě podobný čas, z toho pět minut dokonce v přesilové hře, ale na branku vystřelil jen jednou a nebodoval.

Pittsburgh vedl trefou Xaviera Ouelleta, Detroit otočil skóre brankami Daniela Spronga a Simona Edvinssona.

Ve zbývajícím utkání porazil Columbus na svém ledě Buffalo 5:3. Vítězný gól dal ve 49. minutě Adam Fantilli, trojka posledního draftu. Za domácí plnil roli brankářské dvojky Pavel Čajan. Na straně hostů vyšel naprázdno Lukáš Rousek.

Přípravné zápasy před NHL:

Columbus – Buffalo 5:3 (2:1, 1:2, 2:0)

Branky: 7. Laine, 10. Bemström, 21. J. Gaudreau, 49. Fantilli, 59. Marčenko – 12. Girgensons, 34. Power, 39. Benson.

Pittsburgh – Detroit 1:2 (1:0, 0:1, 0:1)

Branky: 18. Ouellet – 26. Sprong, 54. Edvinsson.

New Jersey – New York Rangers 5:2 (2:0, 2:2, 1:0)

Branky: 8. Bratt (Palát), 8. L. Hughes (Palát), 26. Mercer, 34. J. Hughes (Palát), 58. Hischier – 22. Cuylle, 31. Fox. Vítek Vaněček odchytal za New Jersey celý zápas, inkasoval dvě branky z 21 střel a úspěšnost zásahů měl 90,5 procenta.

Edmonton – Calgary 7:2 (2:2, 3:0, 2:0)

Branky: 8. a 34. C. Brown, 6. McDavid, 23. Pederson, 31. Draisaitl, 52. E. Kane, 55. Lavoie – 16. Zadorov (Vladař), 18. Duehr. Daniel Vladař odchytal za Calgary celý zápas, inkasoval sedm branek ze 44 střel a úspěšnost zásahů měl 84,1 procenta.

Vancouver – Seattle 1:2 (0:1, 1:0, 0:1)

Branky: 30. Soucy (Hronek) – 18. Poturalski, 53. Tolvanen. Hráno v Abbotsfordu.

Na okruhu nyní možná není víc motivovaná hráčka než tenistka z Athén. Sakkariová zažívá fantastický konec roku. Vyhrála turnaj v Guadalajaře a z devátého místa v kvalifikačním rankingu stále živí naději na postup do Turnaje mistryň.

To by jí zcela napravilo dojem, z její jinak dost divoké sezony, kdy se jí například na grandslamech vůbec nedařilo a na posledních třech vždy vypadla v prvním kole.

„Bylo by skvělé se kvalifikovat, udělám pro to maximum. Ale když to neklapne, alespoň budu mít delší čas na přípravu pro další sezonu,“ chlácholila se minulý týden před novináři Sakkariová.

Hnát se za vstupenkou na podnik pro nejlepších osm hráček přináší i rozporuplné pocity. Na jedné straně jde o velkou prestiž, kterou si mohou hráčky užít třeba i jedinkrát za život, na stranu druhou to bude stát velké oběti.

Hrát se totiž bude v mexickém Cancúnu, kam je třeba přeletět hned po asijské štaci, a další týden je na programu finále The Billie Jean King Cupu v Seville. Takže opět náročný přesun, tentokrát do Evropy. 

A tak je potřeba volit program závěru roku hodně uvážlivě. Zatímco Vondroušová hrála po US Open až v Pekingu a prohrála v prvním kole, Muchová stále odpočívá. A tak se jejich šesté a osmé místo na rankingu WTA Race, který určuje jejich kvalifikaci do Cancúnu, dostalo do ohrožení.

Na první pohled se zdá, že první trojice má na Sakkariovou velký náskok. Muchová na osmém místě hned celých 500 bodů. Jinými slovy, Řekyně potřebuje v Pekingu proniknout do finále, aby se dostala před své rivalky, které v čínském hlavním městě nehrají.

Na programu je ještě příští týden „pětistovkový“ turnaj v Čeng-čou a kvarteto zmiňovaných hráček v seznamu přihlášených zatím stále figuruje. Takže bitva by mohla být napínavá opravdu do poslední chvíle a rozhodovat může každý uhraný bod. 

Do pořadí ještě sále mohou promluvit i Lotyška Jelena Ostapenková nebo Ruska Veronika Kuděrmetovová. V jejich případě by to ale znamenalo odteď už i v Pekingu v podstatě vše vyhrát. 

Jen pro připomenutí. Pravidla jsou taková, že se do kvalifikačního žebříčku počítá 16 letošních turnajů: čtyři grandslamy, čtyři turnaje Mandatory (Indian Wells, Miami, Madrid, Řím), dva další nejlepší turnaje WTA 1000 a šest libovolných nejvyšších bodových zisků z jiných podniků. 

Hodně může napovědět už čtvrteční zápas Sakkariové proti domácí Wang Sin-jü. Kuděrmetovová si to o čtvrtfinále rozdá s šampionkou US Open Cori Gauffovou a Ostapenková, která má před sebou už duel o semifinále, si to rozdá s Ruskou Ljudmilou Samsonovou. 

Projekce bodů v boji o poslední místa na Turnaji mistryň:

Po 14 letech se moldavský celek do Edenu vrátí a od 21 hodin vyběhne k duelu ve skupině Evropské ligy proti Slavii. Znovu v roli outsidera, ale tentokrát už dávno ne jako neznámý a přehlížený tým.

V létě 2009 se Slavia zdála být na vrcholu. Na novém stadionu vybojovala druhý ligový titul v řadě a před kvalifikací Ligy mistrů kádr ještě značně posílila. Tak, aby nejenže postoupila do skupiny nejprestižnější klubové soutěže, ale aby i tam sehrála více než důstojnou roli.

Z Anderlechtu se vrátil střelec Stanislav Vlček, z Belgie přišel také Hocin Ragued. Slavia přivedla i Benjamina Vomáčku, mladého Adama Hlouška nebo ligou prověřené cizince Risteho Naumova a Vitalije Trubilu.

První překážkou na cestě do Evropy byl ve třetím předkole Ligy mistrů Šeriff, tehdy ještě skoro neznámý celek. Hned po příjezdu do Moldavska slávisté obdivovali špičkové zázemí klubu, který už byl na vzestupu.

Remíza 0:0 po nemastném neslaném výkonu ale málokoho vzrušovala.

Odvetu v Edenu začali Pražané náporem, a když po čtvrthodině dopravil míč do branky hlavičkující Hloušek, byli na nejlepší cestě za postupem. Další příležitosti ale Slavia nevyužila a před koncem zápasu se na její kopačky vkrádala nervozita.

Případný výsledek 1:1 by totiž kvůli pravidlu o gólech na hřišti soupeře poslal dál Tiraspol. A tak se také stalo.

V nastaveném čase na polovině hřiště zbytečně fauloval Petr Janda, Šeriff se dostal do útoku a odražený míč nakopl do šestnáctky. Střídající Libor Tafat tam švihl nohou naprázdno, promáchl míč a Brazilec Nadson Ferreira překonal Jana Hanuše.

Po závěrečném hvizdu propukla moldavská euforie, slávisté popadali na zem. Klub, jehož vedení už se vidělo v Lize mistrů, mířil jen do čtvrtého předkola Evropské ligy. Desítky milionů byly nenávratně pryč.

Titulky novin psaly další den o obrovském šoku nebo katastrofě.

„Měli jsme to odkopat, vydržet to,“ litoval záložník Jaroslav Černý. „Je to rána. Jsem z toho špatný, jako když mám balvan v žaludku. Dlouho jsem si myslel, že se mi to všechno jen zdá,“ říkal trenér Karel Jarolím.

„Bouřka v šatně nebyla a už ani nebude. Udusil jsem to v sobě. Máme šanci usilovat ještě o Evropskou ligu,“ dodal kouč, který rok předtím vrátil sešívané na ligový trůn.

Předkolo Evropské ligy proti Crvené zvezdě Pražané sice zvládli, ale ve skupině s Valencií, Lille a Janovem ani jednou nevyhráli. Obří investice zůstaly nezhodnoceny, navíc Slavia ztrácela půdu pod nohama i v lize.

V březnu 2010 padla na osmé místo a Jarolíma nahradil František Cipro. Sešívaní skončili sedmí a po 18 letech v řadě mohli zapomenout na evropského poháry. Místo toho začala cesta do pekla.

V Edenu se točili trenéři, vrátil se Jarolím, pak se objevili například Alex Pastoor, František Straka nebo Petr Rada. K tomu vedení nezvládalo plnit finanční závazky a klubu reálně hrozilo vyřazení z první ligy. Na jaře 2014 se zdecimovaný vršovický tým zachránil dokonce o jediný bod.

Příslib lepších časů přišel v září 2015 se změnami ve vlastnické struktuře. O rok později se Slavia vrátila do pohárů, v následujícím ročníku dobyla titul. A po deseti letech od Tiraspolu si zahrála v Lize mistrů.

Šeriff v roce 2009 po vyřazení Slavie vypadl s Olympiakosem Pireus. Hlavní fázi Ligy mistrů ochutnal celek z Podněstří o 12 let později.

Proti Šachtaru tehdy zvítězil a remizoval, hlavně však naprosto šokoval pozdějšího šampiona Real Madrid výhrou 2:1 na Santiago Bernabéu. Po dvou zápasech skupinu, v níž figuroval ještě Inter Milán, senzačně vedl. Nakonec prošel do jarní fáze Evropské ligy.

Vloni si naopak se Šeriffem na své cestě do Ligy mistrů poradila Plzeň.

Tiraspol už dnes v Evropě nikdo nepodcení, také AS Řím se v Moldavsku před dvěma týdny na vítězství 2:1 dost nadřel. I tak je Slavia po 14 letech znovu jasným favoritem. V Edenu by si ráda užila sladkou odplatu.

Ještě nedávno panovala shoda na tom, že pokud Bruins nepředvedou mistrnou výměnu, budou se muset ve středu prvních dvou útoků spokojit s Pavlem Zachou a Charliem Coylem.

Oproti hvězdnému duu Patrice Bergeron – David Krejčí, které v NHL definitivně ukončilo kariéru, je to znatelný sešup. 

Zacha většinu minulé sezony odehrál na levém křídle a tolik zodpovědnosti jako teď na něj ještě nikdy nepadlo. Coyle během kariéry proslul spíš jako centr číslo tři.

Nakonec je tu ale ještě jedno jméno. Matthew Poitras.

Teprve 19letý centr odehrál čtyři z pěti přípravných zápasů, posbíral čtyři body (2+2) a místy připomínal Krejčího. „Stejně jako bývalý hráč Bostonu nejvíc vyniká s pukem na holi a při vytváření šancí pro spoluhráče,“ napsal online deník The Athletic.

Stejný web přitom před časem nezařadil Poitrase mezi 168 největších hokejových talentů do 23 let a útočníkovu budoucnost v profesionálním hokeji označil za diskutabilní.

Poitras zamířil do Bostonu jako 54. hráč draftu 2022 po slušné, ale nijak ohromující 50bodové sezoně v kanadské juniorce OHL.

V minulé základní části se v podobném počtu zápasů (63) zlepšil na skvělých 95 bodů. V ligové produktivitě skončil šestý, se 79 nahrávkami byl dokonce druhý.

Přesto se mělo za to, že do přípravného kempu Bruins jde jen na zkušenou. A že návrat do OHL je nevyhnutelný. 

To kvůli Kanaďanově nezkušenosti při bránění a tělesným proporcím – při 180 centimetrech váží 80 kilogramů, což je pro NHL málo.

Poitras ale přesvědčil jinými kvalitami. „S pukem na hokejce je i pod tlakem hodně klidný, zakládá akce a chytře podporuje spoluhráče,“ chválil teenagera trenér Bostonu Jim Montgomery.

Ještě dál zašel nový kapitán mančaftu Brad Marchand, jenž Poitrase srovnal s jednou z největších hvězd současnosti Mitchem Marnerem: „Herně mi ho hodně připomíná. S pukem mu to jde skvěle a počíná si chytře, i když ho zrovna nemá.“

„Je schopný si na ledě najít klidnější místo, kde má na to, aby něco udělal, vteřinku navíc,“ pokračoval Marchand. „A i pokud je pod tlakem, dokáže v soupeřově obraně najít nějakou skulinku. Má skvělý přehled.“

Poitras zaujal, ať už naskočil vedle dalších „zelenáčů“, kteří bojují o místo, nebo hvězd typu Marchanda a Davida Pastrňáka.

Absolvovat může ještě jeden přípravný zápas, v noci na pátek čeká Boston generálka na ledě newyorských Rangers.

V zámořských médiích ale už teď převládá přesvědčení, že Poitras načne sezonu v NHL zřejmě jako druhý centr za Zachou. Padají slova jako překvapení a senzace.

Sám náctiletý Kanaďan, který oslaví dvacátiny až v březnu příštího roku, netuší, zda si místo u Bruins skutečně zajistil. „Ale myslím, že jsem jim dost ztížil rozhodování (jestli ho vyškrtnout, jak se čekalo – pozn. red.),“ poznamenal.

Je možné, že Boston pustí Poitrase do ostrých zápasů a pak znovu zhodnotí, jestli v 19 letech na NHL má.

Pokud usoudí, že ne, nenechá centra odehrát víc než devět duelů, aby se mu naplno nerozběhla nováčkovská smlouva. Pak by Poitras odešel zpátky do juniorky, protože na farmě kvůli pravidlům zatím hrát nemůže.