Devětadvacetiletá Hunterová, která uzavřela sezonu na pozici deblové světové jedničky, to řekla australskému webu The Age. Obě tenistky by měly spolu nastoupit na lednovém Australian Open.

Olympijské šampionky z Tokia Siniaková s Krejčíkovou informovaly o konci spolupráce v listopadu po porážce v semifinále Poháru Billie Jean Kingové s Kanadou. Konec iniciovala právě rodačka z Hradce Králové, která hledala nový impulz. Nevyloučila ale, že se s Krejčíkovou dají v budoucnu opět dohromady.

Krejčíková se Siniakovou jsou se sedmi grandslamovými tituly nejúspěšnějším domácím párem. V historických tabulkách takzvané Open éry jim patří dělené páté místo.

Před večerním duelem s domácími Arthurem a Adrielsonem mají na dosah vítězství ve skupině a tím i přímý postup do čtvrtfinále.

Češi v prvním setu ve velkém vedru ani jednou neprohrávali a nakonec jej získali osmibodovým rozdílem. Druhá sada byla výrazně vyrovnanější. Perušič se Schweinerem v nervózní koncovce, v níž oba celky protestovaly proti verdiktům rozhodčího, dvakrát přišli o výhodu brejku a Nizozemci srovnali na 19:19. Nakonec Perušič proměnil druhý mečbol.

Pražští beachvolejbalisté, kteří z pozice nasazených jedniček usilují o čtvrtý titul ze světového okruhu, už letos ovládli turnaje v Uberlandii a Paříži. Minulý měsíc se v Mexiku stali mistry světa a zajistili si účast na olympijských hrách ve francouzské metropoli příští rok.

Před dvěma týdny jste vyhráli Euro Floorball Tour před domácími Švédy, Finy a Švýcary. Jak důležitý triumf to pro vás byl?

Byl to pro nás vrchol roku, chtěli jsme si vyzkoušet, jestli jdeme správným směrem v našem procesu. To jsme si potvrdili. Výsledky nebyly až tak důležité, ale zjistili jsme, že tým je zdravě nastavený. Prvky a principy, na kterých dbáme, nám fungují.

Jaký byl první zápas proti Švédům, které jste na jejich hřišti porazili 12:8? Vůbec poprvé v historii se švédské reprezentaci přihodilo, že by dostala více než devět gólů.

Hráli jsme proti sobě poprvé od finále loňského mistrovství světa (tam Švédové porazili Čechy 9:3, pozn. red.). Z nás trenérů i ze strany hráčů jsem cítil chuť rozdat si to znovu po delší době. Měli jsme trochu speciální motivaci. Jakmile jsme přečkali úvodní tlak Švédů, kteří nastoupili ve velké intenzitě, tak v dalším průběhu zápasu jsme byli lepší. Hráči to chtěli Švédům vrátit, hráli velice dobře. Byla to taková odplata.

Jak to brali Švédové?

Samozřejmě jim to moc nevonělo. Snažili se vytvořit tlak na nás i na rozhodčí, chtěli s tím cokoliv udělat. Ale byť hráli doma, i pro ně je to spíše přípravný turnaj. Rotovali sestavou, zkoušeli různé věci. Jen jim to dalo takový políček, v dalších zápasech už hráli nutně na vítězství.

Dříve čeští hráči mluvili o tom, že Švédové vůči nim vystupují někdy až arogantně. Nicméně v posledních letech vítězství Čechů přibývají, takže už i Švédové vás berou jako sobě rovné?

Arogance a sebevědomí, to je něco, co mají Švédové v mentalitě. Jsou v tom trochu jiní než Finové, tenhle projev obecně ve sportu mají. Působí dominantně až arogantně. Zároveň začínám pozorovat, že na zápasy proti nám se už chystají jinak. Finále MS hráli opravdu od podlahy, poctivě. Teď na turnaji Euro Floorball Tour nasadili proti nám svou nejsilnější sestavu. Berou nás jako rivala, výsledky tomu napovídají. Arogance a sebevědomí se nezmění, ale jinak k sobě oba národy přistupují s velkým respektem.

Bezprostředně po vítězném turnaji jste zmiňoval špatné starty do zápasů nebo to, že jste top výkon nedokázali zopakovat třikrát v řadě. Přitom Švýcary jste porazili 2:1, s Finy prohráli 4:5 až po nájezdech. Držíte tímhle tým na špičkách?

S odstupem času to hodnotím pozitivně, ale na místě jsme měli dílčí problémy. Když chcete být nejlepší na světě, není to tak příjemná pozice. Musíte být zkrátka nejlepší pořád, což se nám nepovedlo. Jeden zápas jsme prohráli, i když na nájezdy. Je těžké zahrát turnajově tři skvělé zápasy po sobě, v pátek, v sobotu a v neděli. I to ale chceme do týmu dostat, vloni v neděli ve finále MS už jsme nezahráli to, co bylo potřeba. Nároky jsou sice monstrózní až kruté, ale chceme být nejlepší na světě. Nebudeme se plácat po ramenou za druhé nebo třetí místo.

V letech 2019 a 2021 jste s týmem juniorů vybojoval dvě světová zlata, teď se vám daří hráče z této generace zapojovat mezi muže. Jde to rychleji, než jste čekal?

Jsou hráči, kteří se stali pevnou součástí dospělé reprezentace. Jiní tam zase občas nakouknou, pak třeba vypadnou a zase se vrátí. Je pro nás velké pozitivum, že máme odkud brát. Tahle generace je v hlavě nastavená na vyhrávání, což jim pozici usnadňuje. Zároveň si dáváme pozor, ať to nepřeklopíme úplně do mladého týmu. Zápasy na nejvyšší úrovni mají určitý charakterový příběh a k tomu potřebujete zase zkušené hráče. Proto jsou s námi osobnosti jako Mates Jendrišák, Martin Tokoš, Tom Ondrušek nebo Martin Beneš. Vyvažují to a jsem strašně rád, že akceptují své role.

Jaké je nyní rozložení sil mezi Čechy, Švédy, Finy a Švýcary. Nastupují proti vám severské týmy ještě v roli favoritů, nebo už jste na jejich úrovni?

Když mám mluvit za sebe, od prvního momentu, kdy jsme k týmu přišli, ho připravujeme na to, že chceme pokaždé vyhrát. Ani proti Švédům a Finům nejdeme s pocitem outsidera nebo že bychom měli betonovat. Jdeme hrát otevřenou hru a chceme je porážet. Jsou to velmi těžké zápasy, top světová úroveň, ale dlouhodobé výsledky ukazují, že se nám daří.

Co Švýcaři? Jsou teď na čtvrtém místě o trochu níže?

Je to pro mě pořád stejná úroveň. Švýcaři si prochází přestavbou, na trenérské i hráčské úrovni. O to více se ale projevuje švýcarská pracovitost a houževnatost. Rozdíly mezi těmi čtyřmi zeměmi jsou malé, i oni umí zahrát třeba proti Švédům.

České týmy vozí z turnajů medaile napříč kategoriemi, což dříve nebylo tak časté. Potvrzuje to celkový vzestup florbalu u nás?

Začíná to tím, že se odvádí velice dobrá práce v klubech. Lidé, kteří u nás rozvíjejí hráče, pracují kvalitně a sledují světové trendy. Projevuje se koncepčnost a systematičnost. Celkově je to výsledek úsilí za poslední roky, ale jak to ve sportu bývá, bude těžké i nadále držet krok. Je potřeba neustále na sobě pracovat a rozvíjet se.

Jen ženská reprezentace čeká na medaili z MS už dlouhých 12 let. Zanedlouho ji čeká světový šampionát v Singapuru, jak vidíte její šance?

Vidím tam paralelu v tom, že do áčka nakukují holky, které byly úspěšné v juniorské kategorii. Vnesou tam nový přístup, takovou tu vítěznou mentalitu, o které jsem mluvil v souvislosti s muži. Zároveň má ženský tým nové trenérské vedení, působí to velmi svěže a zdravě. Určitě je v jejich silách medaili přivést a věřím, že to zvládnou.

Djokovič ve druhé dvouhře porazil dvakrát 6:4 Camerona Norrieho a zajistil Srbsku postup. Při rozhovoru se poté nejprve na hlučné fanoušky obořil: „Naučte se respektovat hráče, naučte se respektovat lidi. Držte huby, buďte zticha.“

Následně uvedl, že se ho celé utkání pokoušeli rozhodit.

„Předvedli nedostatek respektu, ale na to musíte být v Davisově poháru připravení,“ řekl vítěz rekordních 24 grandslamů. „Když to fanoušci přeženou, tak se musíte ozvat, aby věděli, že něco takového nebudete tolerovat,“ dodal Djokovič.

„Celý zápas se mě snažili rozhodit, takže jsme si to na konci museli trochu ujasnit,“ uvedl šestatřicetiletý tenista, kterého se srbským výběrem v sobotním semifinále čeká Itálie.

„Jedna moje část se už těší, až odložím raketu a odpočinu si, ale teď ještě na volno myslet nemůžu,“ prohlásil Djokovič, který by po 13 letech rád dovedl Srbsko k druhému triumfu v Davisově poháru.

Vyráží odtud k zápasům 49. ročníku mezinárodního turnaje O štít města Chebu s béčkem Norska a Slovenskem.

V nich se rozhoduje o konečné nominaci, kterou oznámí norský kouč českého výběru v sobotu v podvečer, tři dny před odletem na šampionát.

A Desortová by v ní samozřejmě nechtěla chybět, šlo by o její první vrcholnou akci.

Důvěru se snaží trenérům splácet výkony na hřišti. Letos už absolvovala kvalifikační zápasy o Euro 2024 proti Finsku (31:21) i v Portugalsku (30:26).

Pokaždé se zapsala mezi střelkyně, i když nepatřila k nejvíce vytěžovaným hráčkám. „Jsem ráda za každou minutu na hřišti,“ prohlásila Desortová.

První zkušenost z národního týmu žen měla už za trenéra Jana Bašného, který ji v listopadu 2019 povolal na přípravu se Švýcarskem. Na další nominaci však čekala dlouho marně, přišla až letos.

„Sama jsem si lámala hlavu tím, co dělám špatně. Hnalo mě to k tomu, abych na sobě makala ještě víc a dokázala, že na to mám,“ vyprávěla během chebského turnaje.

A na co při „lámání hlavy“ přišla. „Je to souhrn více faktorů. Na reprezentační úrovni to je úplně jiný level, rychlostně i silově. Takže jsem se v první řadě snažila nabrat fyzičku,“ popisovala Desortová.

Zřejmě jí pomohla i změna klubu, před sezonou opustila ostravskou Porubu, kde strávila většinu dospělé kariéry, a zamířila do Dunajské Stredy, která patří k absolutní špičce česko-slovenské MOL ligy.

„Beru to jako takový mezistupeň, nechtěla jsem udělat hned velký skok a jít někam dál do ciziny. Ale i tohle je obrovská škola, s trenérem se nedokážu moc pobavit. Mluví jen maďarsky a španělsky, o to je to náročnější, ale zase budu lépe připravená na případné další zahraniční angažmá,“ přála si Desortová.

Studium muselo jít stranou

Kvůli angažmá na Žitném ostrově se vzdala i studia na vysoké škole. Letos sice udělala přijímačky v oboru rekreologie, ale nakonec nenastoupila.

„Bohužel to nešlo dálkově a při denním studiu bych chyběla na dopoledních trénincích. A to jsem po přestupu do nového klubu nechtěla,“ vysvětlovala.

Studií se ještě úplně nevzdala, ale teď má jasnou prioritu – házenou, které obětuje všechno. A nerada prohrává.

„Každá porážka mě trápí dlouho, na zápas se pak ještě podívám na videu a hledám svoje chyby, abych se z nich poučila,“ přiznala.

Když je úplně nejhůř, vyrazí s přítelem do fitka. „Nebo zajdeme někam do přírody, to máme oba rádi,“ naznačila, jak se nejlépe odreaguje. „Ráda hraju taky fotbal, ale to si jdu spíš jen tak zakopat na bránu,“ dodala s úsměvem.

Teď se ale plně soustředí na to, aby se dostala do závěrečné nominace pro světový šampionát v Dánsku. Na jejím postu levé spojky je pořádná konkurence, září tam především Markéta Jeřábková, dvojnásobná vítězka Ligy mistryň a jedna z nejlepších házenkářek světa.

„Maki teď hraje v nároďáku spíše na středu, takže na levé spojce je víc prostoru,“ doufala, že dostane opět šanci.

Start na šampionátu v Dánsku by Desortovou lákal i proto, že tato země patří k jejím vysněným házenkářským destinacím. „Věřím, že budou plné haly. Moc ráda bych se tam podívala,“ zadoufala a ještě jednou se vrátila k parťačce Jeřábkové.

„Její příběh je i pro mě velkou motivací. Můj celoživotní cíl je dostat se do zahraničního klubu. I já bych si jednou ráda zahrála v Norsku nebo Dánsku.“

Pestrý národnostní mix

Nepohrdla by prý ovšem ani španělskou nebo německou ligou. Zatím tedy zvolila pozvolný krok, v létě zamířila z Poruby do předního slovenského klubu.

I když slovenského… Ambiciózní celek vede zkušený maďarský kouč Viktor Debre a soupiska je plná zahraničních hráček.

„Většinou jsou to Maďarky, jsou tam jen dvě Slovenky, pak ještě Srbka a dvě Brazilky,“ přibližuje Desortová mix národností v kabině Dunajské Stredy.

„Mluví se hlavně maďarsky, což je hodně těžký jazyk. Jakmile trenér spustí plynule, nechytám se. Ale házenkářské pokyny už pochytím, stejně tak nadávky,“ smála se. „Když děláme nějaká cvičení nebo mi kouč něco vysvětluje, pochopím, o co jde.“

Trenéra-cizince poznává i teď v reprezentačním dresu, ale s Bentem Dahlem prý je to něco jiného.

„On má tendenci každé hráčce všechno do detailu vysvětlovat, takový přístup se mi líbí,“ pochvalovala si Desortová a věří, že jí dá uznávaný odborník šanci i na mistrovství světa.

Český tým na něm odehraje základní skupinu ve Frederikshavnu, kde se střetne s Kongem (30. 11., 20.30), Argentinou (2. 12., 15.30) a Nizozemskem (4. 12., 20.30). Tři postupují do finálové fáze šampionátu, na čtvrtý celek čekají boje útěchy o Prezidentský pohár.

„Nebojím se říct, že postup ze skupiny je povinnost. Máme na to,“ prohlásila sebevědomě, i když pak přece jen svoje slova trochu zmírnila. „Musíme jít krok po kroku, ale postup ze skupiny je náš první cíl,“ zopakovala.