Legenda zeleného plátna, která příští měsíc oslaví 48. narozeniny, se o tento netradiční nápad podělila v rámci filmové sondy do hráčovy mysli v dokumentu „Ronnie O’Sullivan: Hranice všeho“.

„Myslel jsem si, že se mi kyčel příliš vychyluje, což mi neumožňuje správně provádět údery,“ prohlásil O’Sullivan

Začal tedy přemýšlet o tom, zda by neměl v budoucnu podstoupit výměnu kyčle. Toužil totiž po stabilnějším postoji a zvažoval možnost pořízení kloubní náhrady, která by zlepšila jeho hru. Dokonce se s touto myšlenkou svěřil otci: „Kdybych si nechal tuhle kyčel zpevnit, nikdy bych neminul“.

Hráč známý jako „Raketa“ připustil, že někomu může připadat takový nápad jako hodně výstřední. „Vím, že jsem trochu blázen, ale byl jsem purista. Chtěl jsem hrát snooker. Chtěl jsem vyhrávat tituly a znamenalo to pro mě strašně moc.“

Nový filmový dokument se zabývá různými etapami O’Sullivanova života a zachycuje jeho cestu na piedestal nejlepšího hráče kulečníku na světě. Zahrnuje jeho boj s depresemi, bouřlivou výchovu i klíčový okamžik v roce 1992. Tehdy uvažoval o konci kariéry poté, co byl jeho otec uvězněn za vraždu.

Před chaosem v osobním životě nacházel O’Sullivan útěchu u kulečníkového stolu. Je to jediné místo, kde zažívá opravdový klid.

Během loňského finále světového šampionátu, kdy ískal sedmý titul se psychiatrovi Stevu Petersovi svěřil s tíhou tlaku, kterému čelil. „Cítím se pod tlakem špatně. Je to strašné. Nesnáším to.“ Přesto se mu podařilo výzvy překonat, porazit krajana Judda Trumpa a získal prémii 500 000 liber (cca 14 mil. Kč).

Vedení reprezentace prohřešek nespecifikovalo, podle deníku Sport trojice navštívila v hanácké metropoli noční klub, kde popíjela alkohol a vydržela až do ranních hodin.

Český tým se během soboty přesunul přes Ostravu do dějiště utkání Olomouce z Varšavy, kde v pátek remizoval 1:1 s Polskem. Mužstvo zůstalo ve své skupině na postupovém druhém místě a k účasti na šampionátu v příštím roce mu stačí s Moldavskem remizovat. Brabec, Coufal i Kuchta nastoupili v Polsku v základní sestavě.

Svěřenci trenéra Jaroslava Šilhavého měli po přesunu do Olomouce volnější program a regenerovali. Trojice zkušených hráčů Brabec, Coufal a Kuchta ale večer vyrazila do nočního klubu Belmondo, což deník Sport doložil v článku fotografiemi.

Na nich je mimo jiné i člen výkonného výboru FAČR a trenér futsalového národního mužstva Tomáš Neumann. Podle deníku trojici hráčů doprovázel také bývalý reprezentant a nyní obránce Sigmy Olomouc Filip Novák.

Coufal z West Hamu s Brabcem z Arisu Soluň patří k hlavním oporám národního celku a podle počtu startů jsou druhým a třetím nejzkušenějším hráčem aktuálního výběru trenéra Šilhavého za kapitánem Tomášem Součkem.

Jednatřicetiletý Brabec dosud za reprezentaci nastoupil k 41 utkáním, stejně starý Coufal odehrál o zápas méně. Šestadvacetiletý sparťan Kuchta má na kontě zatím 20 startů.

Trenér Šilhavý by se měl k incidentu vyjádřit na odpolední tiskové konferenci před utkáním, která začne v 16:45. Poté mužstvo absolvuje na Andrově stadionu trénink.

Po zápase v Polsku Šilhavý Coufalovi vytkl, že před inkasovaným gólem u postranní čáry nezastavil následně centrujícího Nicolu Zalewského. Zadák West Hamu nechtěl riskovat třetí žlutou kartu v kvalifikaci, která by ho připravila o utkání s Moldavskem.

Český kouč bude muset vymyslet, kým zkušené hráče v sestavě nahradí. Zejména Coufal s Brabcem stabilně patřili do zahajovací jedenáctky a v poslední době pravidelně nastupoval i Kuchta.

Z mužstva byl už v červnu kvůli údajnému porušení interních týmových pravidel vyřazen také záložník Antonín Barák. V jeho přípravě ale šlo podle všeho o reakci na to, že středopolař Fiorentiny velmi nelibě nesl nezařazení do základní sestavy v březnovém utkání kvalifikace doma s Polskem (3:1).

Prohřešek trojice Brabec, Coufal a Kuchta není první podobnou aférou u české reprezentace. V dubnu 2009 byli z národního mužstva vyřazeni Tomáš Ujfaluši, Milan Baroš, Radoslav Kováč, Martin Fenin, Marek Matějovský a Václav Svěrkoš.

Ti po domácí porážce 1:2 se Slovenskem, která týmu výrazně snížila šance na postup na mistrovství světa, strávili večer a noc v jedné z pražských restaurací. Podle bulváru na večírku nechyběly placené společnice, to ale hráči rezolutně odmítli a označili zprávy v tisku za lživé. Zároveň se hájili tím, že už to bylo po skončení srazu.

Přísný trest ale následoval i proto, že o dva roky dříve se skupinka v čele s Ujfalušim po prohře rovněž 1:2 s Německem „odreagovávala“ se společnicemi v již neexistujícím hotelu Praha na nechvalně proslulém pokoji 433. Tehdy tým dostal pokutu milion korun.

Po trestu na jaře 2009 se postupně do mužstva vrátili všichni hráči až na Ujfalušiho, jenž ještě před vyřazením z kádru sám ukončil reprezentační kariéru.

Sáblíková v dějišti loňských olympijských her vylepšila výsledek z předešlého SP, na kterém skončila ve stejné disciplíně pátá. V průběžném pořadí se šestatřicetiletá reprezentantka posunula na druhé místo za úřadující mistryni světa na této distanci Wiklundovou.

Svěřenkyně trenéra Petra Nováka se po zdravotních problémech v Japonsku rozhodla startovat v Číně pouze v jednom závodě. Představila se v závěrečné rozjížďce společně s Wiklundovou, se kterou jela i v Obihiru.

Za favorizovanou soupeřkou sice od startu zaostávala, dlouho se držela na průběžném čtvrtém místě, dvě kola před cílem se ale posunula na druhou pozici a dojela si pro další medailové umístění v seriálu. Při druhém startu premiérové v sezoně.

Sáblíková nakonec zajela čas 4:04,86 a byla o dvě desetiny sekundy pomalejší než před týdnem, kdy si vytvořila sezonní maximum.

Další dvě české rychlobruslařky se představily v divizi B. Lucie Korvasová skončila s časem 4:20,78 osmnáctá, Zuzana Kuršová zajala čas o téměř osm sekund horší a byla poslední.

Světový pohár bude pokračovat třetím dílem na začátku prosince ve Stavangeru.

SP v rychlobruslení v Pekingu:

Muži:

1000 m: 1. Nuis (Niz.) 1:08,11, 2. Lorentzen (Nor.) 1:08,99, 3. Ning Čung-jen (Čína) 1:09,03.

Průběžné pořadí SP (po 2 ze 7 závodů): 1. Nuis 103, 2. Ning Čung-jen 102, 3. Jamada (Jap.) 84.

Ženy:

500 m: 1. Jacksonová (USA) 37,54, 2. Kim Min-sun (Korea) 37,85, 3. Leerdamová (Niz.) 37,88.

Průběžné pořadí SP (po 4 z 10 závodů): 1. Jacksonová 217, 2. Goetzová (USA) 205, 3. Kim Min-sun 178.

3000 m: 1. Wiklundová (Nor.) 4:03,41, 2. Sáblíková (ČR) 4:04,86, 3. Chan Mei (Čína) 4:05,45, …divize B: 18. Korvasová 4:20,78, 24. Kuršová (obě ČR) 4:28,51.

Průběžné pořadí SP (po 2 ze 6 závodů): 1. Wiklundová 120, 2. Sáblíková 94, 3. Beuneová (Niz.) 86, …42. Korvasová 12, 43. Kuršová 10.

Downův syndrom je genetická porucha, jíž trpí přes pět milionů lidí na světě. Mimo jiné opožďuje tělesný růst a způsobuje mentální postižení. Přesto se najdou lidé, kteří se i navzdory tomuto handicapu prosadí v náročných sportovních kláních.

Před třemi lety například Američan Chris Nikic jako první člověk s Downovým syndromem dokončil triatlonového Ironmana. Jeho krajanka Williamsonová v první listopadovou neděli jako první žena s touto poruchou doběhla do cíle Newyorského maratonu.

Zvládla to za deset hodin a devět minut. V cíli propukla v radostný pláč, zároveň přišel čas na oslavné tanečky a objetí s mámou Sandy, po boku které závod absolvovala.

„Celý závod jsem si upravovala vlasy,“ smála se Williamsonová, jež od doby, co se běhání věnuje, dokončila už dvacítku půlmaratonů nebo třeba Bostonský maraton.

„Maraton v New Yorku ale změnil pohled, jakým se na dceru dívám,“ říkala Sandy Williamsonová. „V některých částech závodu se moc trápila, svaly ji hrozně bolely. Přesto nezastavila, nechtěla se vzdát,“ popisovala.

S dcerou žijí v Austinu v Texasu, kde 20. únor je v kalendáři zanesený jako „den Kayleigh Williamsonové“ jako vzpomínka na moment, kdy běžkyně s handicapem dokončila místní maraton.

To v New Yorku závodila Kayleigh pro svou babičku, která snila, že právě tam vnučku vezme na výlet a společně si prohlédnou městskou vánoční výzdobu. Jenže před šesti lety onemocněla Alzheimerovou chorobou a předloni zemřela.

Když se její dcera Sandy v roce 2017 o diagnóze dozvěděla, začala běhat, aby zlepšila vlastní životní styl. Kayleigh se ke své mámě brzy přidala a běhání propadla.

„Při běhu se cítím šťastná,“ osvětlila Kayleigh jednoduše. Na sociálních sítích sdílí i videa z tréninku a inspiruje tisícovky sledujících.

V nejhorších chvílích newyorského maratonu si na babičku vzpomněla, ostatně také na tričku měla nápis vyjadřující, pro koho že závodí.

„Moje dcera má schopnost vidět přímo do lidských srdcí. A při závodě bylo pro mě stěžejním momentem, když mi několikrát zopakovala, že obě běžíme pro babičku,“ zmiňovala Sandy Williamsonová.

Po společné oslavě v New Yorku měly při cestě zpět domů do Texasu mezipřistání v St. Louis. A když se jeden ze zaměstnanců na letišti ptal, zda Kayleigh potřebuje vozíček, máma pohotově odvětila: „Ne, právě zaběhla maraton.“

O jeho úmrtí dnes informoval na svém webu klub Olymp Praha, za který hrál a v němž po skončení kariéry působil jako trenér.

„S hlubokým zármutkem Vám musíme oznámit, že nás opustil ‚MISTR‘ pan Zdeněk Groessl,“ napsal Olymp.

Rodák z Plzně, přezdívaný „Patař“, se vedle světového zlata podílel s reprezentací Československa na dvou stříbrech z mistrovství Evropy (1967 a 1971). V dresu tehdejší Rudé hvězdy Praha se stal dvakrát mistrem republiky (1966 a 1972). Olympu poté zůstal věrný jako trenér mužů a asistent Stanislava Mitáče u žen.

„Volejbal jako takový je můj celoživotní osud,“ uvedl v medailonku Českého volejbalového svazu před dvěma lety ke stému výročí založení organizace. „Největší úspěch bylo vítězství na mistrovství světa v šestašedesátém tady v Praze. To bylo nepopsatelné. To jsme nečekali, že to vyhrajeme,“ vzpomínal.

V roce 2017 obdržel Groessl od svazu Cenu za celoživotní dílo.