Nápad se v hlavě plavkyně z New Jersey zrodil během její cesty na olympijské hry a zpátky.

V Paříži 1924 chtěla pod pěti kruhy získat tři zlata. Vždyť doma lámala rekord za rekordem.

Ale stala se olympijskou šampionkou jen ve štafetě a ze dvou individuálních disciplín si vezla dva bronzy. 

V pouhých 18 letech potřebovala novou výzvu. A tak se upnula na lamanšský kanál, který do té doby přeplavali jen muži, žádná žena.

Zpěněných vln se nebála. Dcera německého přistěhovalce a řezníka vyrůstala v domku na pobřeží New Jersey. To v oceánu se naučila pořádně plavat.

Takže urazit vzdálenost 21 mil v kanálu mezi Francií a Anglií pro ni nebyl žádný strašák.

„Pro mě je moře jako blízký člověk, jako dítě. Vím, zní to šíleně, ale když plavu v moři, rozmlouvám s ním. Nikdy se v něm necítím sama,“ vyprávěla po letech Ederleová.

Její nápad nadchl americkou veřejnost. Jen pro představu: v polovině dvacátých let se světem šíří ohromná vlna emancipace, do ústav demokratických států se zapisují volební práva žen a sufražetky zažívají velkou euforii.

Myšlenka, že by mladá plavkyně dokázala zkrotit nevyzpytatelné mořské proudy a to, co muži, byla pro americkou veřejnost přímo vzrušující.

Jenže přišlo rychlé vystřízlivění. První pokus nevyšel. Po devíti hodinách ji trenér z vody vytáhl proto, že údajně nevypadala zdravě.

Dokonce se v médiích začalo šířit podezření, že jí někdo na břehu cíleně přiotrávil jídlo nebo pití, aby sen nedotáhla.

Ederleová se však nevzdala. Zařekla se, že příští rok přijede připravenější. Její odhodlání okouzlilo i šéfredaktora listu New York Daily News a zaplatil jí na tehdejší dobu senzačních pět tisíc dolarů za týdenní sloupky z její přípravy na druhý pokus.

6. srpna 1926 vykročila na písek u mysu Griz Nes usměvavá Američanka ve zvláštním outfitu. Sama si totiž vyrobila dvoudílné plavky a pomazala se podivnou mastí. Šlo o vrstvy olivového oleje, lanolinu, vazelíny a navrch i sádla, které ji měly trochu izolovat od chladné vody. Pod tím vším bylo pro diváky obtížné odhadnout, kde vůbec plavky začínají a kde končí.

Po sedmé hodině ranní se do té doby moc nevídaným kraulařským stylem vydala k anglickému břehu.

Po jejím boku plul podpůrný člun, odkud ji trenér zásoboval kuřecím masem, vývarem a čajem. Její sestra Margaret jí zase z natahovacího gramofonu pouštěla oblíbenou hudbu.

Až do pěti odpoledne vše probíhalo podle plánu, poté se ale začalo počasí kazit. Vlny se roztancovaly, spustil se déšť a blížila se bouře. 

Měla nateklý jazyk od slané vody

Reportéři, kteří plavkyni i její podpůrný člun z vlastní lodi sledovali, zachytili konverzaci, při které trenér svou svěřenkyni přemlouval, aby kvůli počasí pokus vzdala a vytáhla se na palubu. 

Na to konto prý ale zarputilá kraulařka jen z vody zavrčela: „A proč jako?“

Konec se nekonal. Jen upravila kurz víc na sever od Doveru, kam původně měla doplavat, aby se vyhnula tomu nejhoršímu počasí. 

Ve 21:48 se unavená, požahaná od medúz a s nateklým jazykem od slané vody dopotácela na oblázkovou pláž v Kingsdownu. Tam ji díky radiovému zpravodajství reportérů vítalo na čtyři tisíce nadšených Angličanů, kteří nemohli uvěřit.

Nejenže se jako první žena zapsala do plavecké historie, ale ještě o dvě hodiny zlepšila mužský rekord, v cíli byla po 14 hodinách a 31 minutách. K tomu kvůli úpravám kurzu naplavala místo jednadvaceti odhadem 35 mil. Tedy asi 56 kilometrů.

Ederleová se přes noc stala opravdovou superstar. V New Yorku jí mávaly davy lidí, letadla shazovala na její loď v přístavu květiny a potřást rukou jí chtěl i americký prezident Calvin Coolidge.

Po období velké slávy, kdy dokonce hrála sama sebe v němém filmu, ale přišel smutný čas. Americká plavecká hvězda tlak a zvýšenou pozornost na svou osobu neunesla, navíc se jí začal horšit sluch, se kterým měla kvůli nemoci v dětství dlouhodobě problémy. Stáhla se tedy do ústraní a živila se jako lektorka plavání.

V roce 1933 ji potkal vážný úraz, když spadla ze schodů. Pochroumala si páteř a učila se znovu chodit.

Plavání se však nevzdala. I když měla po zbytek života omezenou schopnost pohybu, stala se z ní učitelka plavání pro neslyšící děti. 

Přesto všechno se dožila úctyhodných 98 let. „Úplně přetvořila tehdejší vnímání ženy jako sportovkyně. Zbořila argument, že ženy nedokážou to, co muži,“ shrnul její přínos historii spisovatel Glenn Stout, který napsal její biografii Mladá žena a moře.

Benfica získala ve skupině D první bod, po úvodním poločase to ale vypadalo na premiérové vítězství. Po hattricku Joaa Mária vedl lisabonský celek nad Interem 3:0, po změně stran ale o náskok přišel.

Na 3:3 vyrovnal italský tým z penalty po chybě lotyšského rozhodčího Andrise Treimanise. Ten nepochopitelně neodpískal evidentní faul Alexise Sáncheze na domácího Joaa Nevese těsně před pokutovým územím Interu, po rychlém brejku naopak nařídil desítku na druhé straně.

Slabý sudí v závěru vyloučil Benfice Antonia Silvu, po svém dalším chybném verdiktu ukázal za protesty domácímu kouči Rogeru Schmidtovi žlutou kartu.

Finalista minulého ročníku Inter sahal i po dokonalém obratu, portugalskému týmu však pomohla tyč.

Arsenal úvodní vzájemný zápas v Lensu překvapivě prohrál, v odvetě ale nedal francouzskému soupeři šanci. „Kanonýři“ nasázeli čtyři branky mezi 13. a 27. minutou, postupně se trefili Havertz, Jesus, Saka a Martinelli.

Ještě před pauzou přidal pátý zásah kapitán Ödegaard a Arsenal se stal prvním klubem, za který se prosadilo pět různých střelců v úvodním dějství zápasu Ligy mistrů. V 86. minutě uzavřel skóre z penalty Jorginho.

Lens se v posledním kole utká o třetí místo a postup alespoň do play off Evropské ligy se Sevillou. Andaluský klub nezvládl závěr duelu s PSV, do něhož s průměrem 32 let a 19 dní nastoupil v nejstarší základní sestavě v historii soutěže.

V 24. minutě poslal Sevillu do vedení stoper Ramos, jehož trefa po standardní situaci znamenala gól číslo 10.000 v Lize mistrů. V soutěži skóroval pošestnácté a je nejlepším střelcem mezi obránci společně s krajanem Piquém a Brazilcem Robertem Carlosem.

Po změně stran zvýšil Nasírí, v 66. minutě se ale nechal vyloučit Ocampos a PSV skóre otočil. Na Saibariho snížení navázala v 81. minutě Gudeljova vlastní branka a obrat dokonal v nastavení hlavou Pepi.

Vedení znovu neudržel ani Manchester United. Na hřišti Galatasaraye Istanbul po gólech Garnacha a Fernandese stejně jako v minulém kole v Kodani (3:4) brzy vedl o dvě branky.

Po půlhodině snížil po zaváhání brankáře Onany z přímého kopu Zijach, v 55. minutě však „Rudí ďáblové“ znovu odskočili zásluhou McTominaye.

V 62. minutě Zijach z takřka totožného přímého kopu znovu překvapil Onanu, jenž si srazil centrovaný míč sám do sítě, a o devět minut později srovnal Aktürkoglu.

Fernandes pak ještě trefil tyč, strhnout vítězství na svou stranu mohli ale z několika nadějných situací i Turci.

Ve druhém zápase jistý vítěz skupiny A Bayern přišel o stoprocentní bilanci a v Mnichově hrál bez branek s Kodaní. United tak mohou dosáhnout na postup už jen v případě vítězství v posledním kole nad Bayernem a remízy v duelu Kodaň – Galatasaray.

Ve skupině C si Real zajistil první místo triumfem 4:2 nad Neapolí. Přestřelku rozhodl v 84. minutě při svém debutu v milionářské soutěži devatenáctiletý Argentinec Paz.

Neapoli stačí v posledním kole bod z domácího duelu s Bragou, která navzdory hodinovému oslabení po Niakatého červené kartě uhrála s Unionem alespoň bod. V 51. minutě odpověděl na Gosensovu trefu Djaló. Předposlední tým německé ligy nevyhrál při debutu trenéra Bjelici 16. soutěžní utkání v řadě.

Před posledním kolem skupinové fáze je jistých 12 ze 16 účastníků osmifinále. O zbývajících čtyřech se rozhodne za dva týdny. Do play off prošly také Manchester City, Lipsko, Real Madrid, Bayern Mnichov, Inter Milán, San Sebastian, Atlético Madrid, Barcelona, Dortmund a Lazio Řím.

Fotbalová Liga mistrů – 5. kolo:

Skupina A:

Galatasaray Istanbul – Manchester United 3:3 (1:2)

Branky: 29. a 62. Zijach, 71. Aktürkoglu – 11. Garnacho, 18. Fernandes, 55. McTominay. Rozhodčí: Sánchez (Šp.).

Bayern Mnichov – FC Kodaň 0:0

Rozhodčí: Frappartová (Fr.).

Skupina B:

FC Sevilla – PSV Eindhoven 2:3 (1:0)

Branky: 24. Ramos, 47. Nasírí – 68. Saibari, 81. vlastní Gudelj, 90.+2 Pepi. ČK: 66. Ocampos (Sevilla). Rozhodčí: Massa (It.).

Arsenal – Lens 6:0 (5:0)

Branky: 13. Havertz, 21. Jesus, 23. Saka, 28. Martinelli, 45.+1 Ödegaard, 86. Jorginho z pen. Rozhodčí: Dias (Portug.).

Skupina C:

Real Madrid – Neapol 4:2 (2:1)

Branky: 11. Rodrygo, 21. Bellingham, 84. Paz, 90.+4 Joselu – 9. Simeone, 47. Anguissa. Rozhodčí: Letexier (Fr.).

Braga – Union Berlín 1:1 (0:1)

Branky: 51. Djaló – 42. Gosens. ČK: 31. Niakaté (Braga). Rozhodčí: Turpin (Fr.).

Skupina D:

Benfica Lisabon – Inter Milán 3:3 (3:0)

Branky: 5., 13. a 34. Joao Mário – 51. Arnautovič, 58. Frattesi, 72. Sánchez z pen. ČK: 86. Silva (Benfica). Rozhodčí: Treimanis (Lot.).

San Sebastian – Salcburk 0:0

Rozhodčí: Balakin (Ukr.).

Českou štafetu rozbíhala stejně jako v minulé sezoně Voborníková, které se úvod povedl.

Opravovala jen jednou a předávala Jislové na druhém místě v kontaktu s vedoucí Francií.

„Sníh je takový tahavý a těžký, takže je fajn jet za někým schovaný. Tempo té Francouzky pro mě bylo dostačující a jelo se mi za ní dobře,“ popisovala Voborníková v České televizi.

„Rozhodně jsem nebyla v pozici, že bych měla jít dopředu a táhnout to,“ doplnila.

Jislová nastoupila do štafety poté, co vynechala nedělní vytrvalostní závod kvůli nachlazení. Také ona udržela český tým na druhé pozici.

Při položce vleže dobíjela jednou, ve „stojce“ dvakrát. Jislová předala Davidové do druhé poloviny závodu štafetu se ztrátou 37 vteřin na vedoucí Norky.

„Na mém výkonu mají dnes velkou zásluhu lyže. První kolo jsem byla schovaná za Francouzkou a nemusela tak dřít. Hodně mi to pomohlo, protože můj stav není na závodění úplně ideální,“ líčila Jislová.

Hlavní opoře Davidové ale závod nevyšel. Při střelbě vleže minula první tři rány, poté netrefila ještě jednu a musela na jedno trestné kolo. Její ztráta na čelo narostla na minutu a 14 vteřin.

Bezchybná nebyla Davidová ani při položce vestoje, kde opravovala dvakrát. Češky byly před závěrečným úsekem čtvrté, na třetí Němky ztrácely přes minutu.

Nedařilo se ani finišmance Charvátové, které nevyšla střelba vleže, musela po ní na dvě trestná kola a klesla na šesté místo. Na stejné příčce závod dokončila. Vedle tří trestných kol Češky třináctkrát dobíjely a na vítězné Norky ztratily dvě minuty a 47 vteřin.

Norky zvítězily také díky střeleckému selhání švédské finišmanky Hanny Öbergové. Dvojnásobná olympijská vítězka musela po závěrečné střelbě vestoje na trestné kolo a doběhla se ztrátou 41,6 vteřiny za Ingrid Landmark Tandrevoldovou.

Třetí místo braly Němky.

Světový pohár v Östersundu pokračuje ve čtvrtek štafetou mužů. V dalších dnech přijdou na řadu sprinty a stíhací závody.

SP v biatlonu v Östersundu:

Ženy – štafeta (4×6 km): 1. Norsko (Johansenová, Arnekleivová, Knottenová, Tandrevoldová) 1:18:48,3 (0 tr. okruhů + 9 dobíjení), 2. Švédsko (Magnussonová, Perssonová, E. Öbergová, H. Öbergová) -41,6 (1+9), 3. Německo (Hettichová-Walzová, Grotianová, Voigtová, Preussová) -47,9 (0+4), 4. Švýcarsko -2:19,9 (0+10), 5. Francie -2:23,4 (1+10), 6. Česko (Voborníková, Jislová, Davidová, Charvátová) -2:47,9 (3+13).

Podle nových regulí nebudou smět být váženi gymnasté do 10 let, od 11 do 18 let budou moci pouze se souhlasem svým a rodičů či opatrovníků.

Zjišťovat hmotnost mladých sportovců budou moci pouze zdravotničtí pracovníci a budou pro to muset mít závažné lékařské důvody, například hlídání růstu.

„Jde o to, abychom na ně v gymnastice nekoukali jako na gymnasty, ale jako na mladé lidi, na děti. Nechceme stavět medaile nad jejich duševní pohodu,“ řekla BBC šéfka British Gymnastics Sarah Powellová.

Nová pravidla, jež se netýkají jen vážení, ale například i školní docházky mladých sportovců, jsou reakcí na zprávu komise pod vedením právničky Anne Whyteové z loňského roku.

Ta na základě 400 podnětů zjistila, že gymnasté jsou v Británii ve snaze o úspěch vystaveni rozsáhlému fyzickému a psychickému zneužívání.

Gymnastka Eloise Jotischkyová BBC řekla, že vážení bylo využíváno jako trest. Jotischkyová jako první a dosud jediná gymnastka vyhrála civilní soud s British Gymnastics kvůli zneužívání, jemuž v letech 2016 až 2018 čelila od trenéra Andrewa Griffithse, který má nyní zákaz koučování.

Jak jste prožívala bratrův stříbrný závod na 20 kilometrů?

Původně jsem neplánovala, že na to budu s rodiči koukat, ale nakonec jsem za nimi přijela. Byla škoda, že to na České televizi nedávali živě, museli jsme se dívat v pracovně na počítači. Pořád jsem si říkala, ať mu hlavně nedojdou síly. A když pak v závěrečném stoupání letěl jako blesk, bylo to úžasné. Máma si asi pět minut předtím rozbila svůj hrnek, říkala, že snad je to znamení.

Tak to bylo šťastné znamení. Museli jste od počítače vyskočit, když bratr v závěru zaútočil, ne?

Ano, skákal hlavně táta. Ale bylo to skvělé, mně se i po závodě ještě klepaly ruce. Když se něco takového povede někomu z rodiny, ten adrenalin je pak o to výraznější.

Michal Novák se stal po deseti letech prvním Čechem od Lukáše Bauera, který ve Světovém poháru vystoupil na stupně vítězů. Přesto si v cíli lehce vyčítal, že měl vyhrát…

Vypadal z nich nejlépe a jediný, kdo chtěl rozhodnout už v kopci. Kdyby brácha nezačal, nerozjel by to asi nikdo. Takhle to byl on, kdo udělal odstup, což se po 20 kilometrech hodně cení. Že nebyl první, to je škoda, ale aspoň třeba příště bude vědět, co ve finiši udělat lépe.

Byla to známka jeho povahy? Že hned přemýšlel, jak být ještě lepší?

Jasně, on takový je. Mohl vyhrát, ale už je to jen co by kdyby. Druhé místo je skvělé.

Samozřejmě hned začala různá srovnání s Bauerem a sám Michal říkal, že oba si museli cestu mezi špičku SP vydřít. Sedí to? Především mezi muži je ta konkurence, hlavně z Norska, obrovská. 

Je to tak, obecně v běžeckém lyžování to tak funguje. Člověk musí vstřebat hodně let dřiny, aby se v té kondici srovnal se světem. Málokdo naskočí do Světového poháru hodně mladý a hned patří mezi nejlepší. V českém prostředí si to každý musí oddřít. Ať už je to brácha, byl to Lukáš Bauer, Jakšík (Martin Jakš, pozn. red.), Razýmka (Kateřina Razýmová) nebo i já.

Michal už byl v závodě SP pátý, vícekrát v první desítce. Může být ale první umístění na stupních vítězů zlomem?

Myslím, že získal ten pocit, že je to on, kdo dokáže rozjet spurt a skupinu rozbít. Získal podle mě sebedůvěru, že může rozhodnout. Je důležité, aby nečekal, že v každém závodě teď bude na stupních vítězů nebo blízko nich. Aby to okolí nečekalo a netlačilo na něj. Nejhorší je tlak a stres, který si člověk nechá připustit. Pokud to zvládne, věřím, že to půjde.

Snaží se spolupracovat na vývoji lyží, vloni v přípravě bolestivě posouval neuromuskulární práh, má osobního kouče z Norska. Hraje velkou roli, že každý rok pracuje na tom, aby přípravu ještě zlepšil?

Na vrcholové úrovni už jde o ty drobnosti. Musíte pořád dřít, ale rozhodují drobnosti. Spousta chlapů i žen je připravena špičkově. Je přínosné, že se brácha každý rok snaží tomu dát něco nového.

Vloni přerušil studium, aby mohl sto procent energie věnovat běžkám. Pomohlo mu to?

Myslím, že ano. Prakticky celý život podřídil lyžím, i co se týče osobního života. Přerušil studium a vsadil na jednu kartu. To je rozdíl mezi ním a mnou, já jsem na vysoké škole pokračovala. Chtěla jsem mít po kariéře možnost pracovat v dobré profesi.

Ve sportu, jako je běžecké lyžování, je tohle uvažování nutné, viďte?

Kdybychom hráli tenis, bylo by to něco jiného. Běžecké lyžování je ale v Česku trochu opomíjené a ne úplně dobře ohodnocené. Kdo nevítězí často, ten se tím nezajistí.

O vašem bratrovi se přitom mluví ve smyslu, že má na školu vlohy. Studoval elektrotechniku na ČVUT a v českém týmu má dokonce přezdívku Mr. Computer…

To ani nevím. (smích) Ale ano, hodně se zajímá o programování nebo robotiku. I doma je tímhle směrem zaměřený, sám si zkoumá určité věci. Je to asi škoda, mohl by v tom být šikovný. Ale je takový, že když bude chtít, spoustu věcí se dokáže naučit sám.

Potěšil vás jeho nedělní výsledek i z toho důvodu, že vám stupně vítězů v závodě SP unikaly? Vaším maximem je šesté místo ze skiatlonu v Lillehammeru v roce 2015.

Jsem hrozně ráda, že se to povedlo právě jemu a můžu být pyšná. Na druhou stranu ve mně trochu hlodá červíček, že kdybych nebyla tolikrát zraněná, mohla jsem taky zajet podobný výsledek. Vracet se pořád zpátky bylo dost náročné. Těší mě, že brácha je relativně zdravý a bez zranění, snad pojede na téhle vlně ještě dlouho.

Když jste letos na jaře ukončila kariéru, Michal napsal na sociální sítě příspěvek, ve kterém vás zmiňoval jako vzor. Začal s lyžováním i díky vám?

To si nemyslím. Byli jsme tlačeni už z domova, táta pracuje v Německu a nebýval přes týden doma, máma nás brala na běžky. Rodiče nás k tomu nenutili, ale připravovali nás na to, že běžky v našem životě budou. My už jsme pak sami chtěli lyžovat dál, byli jsme v oddíle, měli jsme úspěchy. S bráchou nás hnala i určitá dravost mezi sourozenci. Jeden chtěl předběhnout druhého, byla to dravost i podpora.

Nesl špatně, když jste ho porážela?

(úsměv) Do určitého věku asi jo. Pak už mě zase porážel jenom on a musela jsem se smířit, že vždycky budu pomalejší.

Jaký je pro vás začátek zimy po dlouhých letech bez běžeckého lyžování a bez závodění?

Končila jsem s tím, že jsem šla rovnou na operaci kolena. Byl to takový skok rovnýma nohama přímo do nicnedělání. Postupně se vracím ke sportu i k běžkám, chtěla bych dělat různé sporty. Ale k vrcholovému sportu už se vracet nechci, tlaku a stresu bylo za ty roky dost. Nicméně ráda se dívám a fandím, mám tam mnoho kamarádů, v českém týmu i z jiných zemí.

A co profesně? Kde pracujete a jak jste spokojená?

Je to moje první práce relativně v oboru, jsem spokojená. Pracuju v Mattoni, jako specialista bezpečnosti potravin. Dost věcí se učím, je to něco jiného než ve škole, ale baví mě to.

Takže práce v laboratoři?

Částečně ano, je to zajímavá a rozmanitá práce.

Máte inženýrský titul z VŠCHT v Praze. V jakém oboru?

Vystudovala jsem bakalářský obor forenzní analýzu na potravinářské fakultě, navazující studium byla forenzní biologická analýza, taky na potravinách. Současná práce se s některými věcmi ze školy prolíná a prim u mě hrálo to, že jsem chtěla zůstat v Karlových Varech. Není jednoduché tady sehnat práci, jsem ráda, že se mi to povedlo.

V průběhu kariéry vás trápily problémy s rameny, kyčlí, kolenem… Teď si vaše tělo konečně trochu odpočalo?

Je to tak, i když mi teď trochu vadí, že nemám žádnou výkonnost. Když jsem byla po operaci poprvé běhat, běžela jsem pět minut a deset jsem pak šla pěšky. To jsem si říkala, že už na tom asi nikdy nebudu jako v minulosti. Ale ano, tělo si odpočalo a má se lépe. Chodím sportovat často, nicméně už ne v takových dávkách. Tělo je po kariéře zhuntované, ale co má zvládat, to zvládá krásně.