Odveta se odehraje příští týden v úterý na ledě Dynama a vítěze čeká ve čtvrtfinále úspěšnější z dvojice Innsbruck – Lukko Rauma. V barvách Ilvesu se představila čtveřice českých zástupců – brankář Jakub Málek, obránce Dominik Mašín a útočníci Petr Kodýtek a Šimon Stránský, který si připsal asistenci.

V úvodu zahrozil Kodýtek, ale neměl přesnou mušku, potom Willa ohrozil Stránský. V čase 10:49 už Dynamo inkasovalo, poté co sekundu před koncem Říčkova trestu otevřel skóre po přihrávce Stránského střelou z levého kruhu Meskanen. Odpovědět mohl Vondráček, ale nedotlačil puk za Málka. V 18. minutě už se hosté dočkali vyrovnání, z pozice za levým kruhem se trefil kanonýr Radil.

Dynamo se snažilo otočit stav už na konci úvodní části, ale povedlo se mu to až po 95 sekundách druhé třetiny, kdy z pravého kruhu překonal nedávného reprezentačního debutanta z turnaje Karjala Zohorna. Hosté se potom ubránili při Poulíčkově trestu a ve 28. minutě mohl zvýšit Hyka, ale nezamířil přesně.

Po Dvořákově trestu obral domácí hned po dvou sekundách o přesilovku faulem Kodýtek. Možnost vyrovnat měl při hře čtyř proti čtyřem Friman, Will ale zasáhl levým betonem. V 35. minutě se po Kousalově přihrávce dostal před Málka Radil, překonal jej bekhendovým blafákem mezi betony a zvýšil na 3:1. Pokusy Ilvesu o odpověď pochytal Will.

Na začátku závěrečné části měl po Zohornově nabídce možnost Kousal, ale Málka nepřekonal. Domácím při pokusech Pelliho, Lancastera, Ikonena či Meskanena chyběla přesnost, Latvalův pokus vytěsnil Will. Snížit se nepodařilo v závěru ani Frimanovi.

Úvodní utkání osmifinále hokejové Ligy mistrů:

Ilves Tampere – Dynamo Pardubice 1:3 (1:1, 0:2, 0:0)

Branky a nahrávky: 11. Meskanen (Š. Stránský, Lancaster) – 18. Radil (T. Zohorna, Vála), 22. T. Zohorna (Radil, R. Kousal), 35. Radil (R. Kousal, T. Zohorna). Rozhodčí: Linde (Švéd.), Hinterdobler (Něm.) – Hautamäki, Thomann (oba Fin.). Vyloučení: 1:3. Využití: 1:0. Diváci: 3538.

Ilves Tampere: J. Málek – Lancaster, Mašín, Clendening, Friman, Latvala, Parikka, Pelli – Meskanen, Palve, Suomi – Ikonen, Mäntykivi, Könönen – Ratinen, Kodýtek, Š. Stránský – Päkkilä, Gregoire, Alvarez – Bau. Trenér: Pennanen.

Pardubice: Will – Čerešňák, D. Musil, Košťálek, T. Dvořák, J. Kolář, Vála, Bučko – Hyka, L. Sedlák, Říčka – Radil, T. Zohorna, R. Kousal – M. Kaut, A. Musil, Cienciala – Vondráček, Poulíček, Mandát – Paulovič. Trenér: Varaďa.

Přitom po loňské sezoně jste netajil, že se zahraničními trenéry Schallertem a Bajcem bylo ke spokojenosti dost daleko. A se Slovinci si rozumíte?

S oběma mám dokonce vynikající vztah. Odvedli už velký kus práce, která sice zatím není vidět, ale už jejich přístup ke zlepšení dosavadní žalostné situace něco napovídá.

Jsou však jen o dva až čtyři roky starší než vy. Nechybějí jim potřebné zkušenosti?

Trček získal medaili na mistrovství světa v letech a Šinkovec řadu let pracoval v Planici. Oba zdobí především lidský přístup.

Jak jste na tom zdravotně?

Delší dobu jsem měl problémy s kolenem, ale už jsem fit, nemusím chodit ani na injekce. Hodně mi pomohl právě Šinkovec, který má za sebou podobné patálie a prozradil mi, jaká cesta vede k úspěšnému vyléčení. Na trénincích tak mohu koleno už plně zatěžovat. Na noze musím ještě posilovat svaly. Zaměřili jsme se na různá cvičení a i v tomto případě je vidět znatelný pokrok. Mohu bez bolesti trénovat i skákat.

Jak náročný je váš současný tréninkový program?

Trenér Trček je ve své činnosti doslova šílený, nejraději by někdy pracovat 20 hodin denně. Mně to však vyhovuje, protože jsem podobný typ člověka, takže si i v tomto velice dobře rozumíme. Často mě slovinské duo musí brzdit, protože bych nejraději hned dělal to, co je v programu až na další den.

Jak často trénujete?

Každý den a vždy s chutí. Na rozdíl od ještě nedávné minulosti cítím, že to má smysl a pomáhá mi to. Domů se sice vracím dost unavený, ale věřím, že je to správná cesta, po které jsem se vydal. Takže zase mně nechybí motivace, kterou už jsem ztrácel.

Nebrzdí vás ani trochu vyšší věk?

Je mi 34 let, ale cítím se jako dvacetiletý. Hlavu se mi stále daří oblbnout a tělo se zatím neozývá, svědomitě plní mé požadavky.

Jak pestrá byla vaše letní příprava?

Byli jsme ve Slovinsku, Rakousku, Německu i Polsku a hodně času jsme strávili v Liberci, kde máme výborné podmínky, včetně regenerace. Pro mě to bylo dost důležité i z rodinných důvodů. Mohl jsem se aspoň trochu věnovat dětem.

Dočkal jste se v přípravě něčeho, co pro vás bylo novinkou?

Po několika fádních letech jsem se dočkal hned několika zajímavých změn. Začal jsem se učit úplně nové věci, což mě vždy baví. Těšilo mě, jak jsem se postupně v různých činnostech zlepšoval. Cítím určité zadostiučinění, že se mi i v mých letech daří odstraňovat chyby.

V čem vidíte hlavní důvod mizérie, do které se český skok dostal?

Především v tom, že velice brzy skončila generace s Poláškem, Štursou a Vančurou. To byli skokani, kteří by teď byli na vrcholu a patřili by do širší světové špičky. Ani se jim však předčasného odchodu nedivím, protože v době, kdy potřebovali výkonnostně růst, tak náš sport padal až na dno. I já jsem byl rozhodnutý, že budu končit.

Myslíte si, že tato mizérie už patří minulosti?

Ze dna je potřeba se odrazit a dost věcí nasvědčuje tomu, že se to daří. Vrací se
odpovídající přístup k závodníkům, což konkrétně znamená být na trénincích tvrdý a po nich kamarádský. A protože za posledních osm až deset let se skok na lyžích dost změnil, tak nesmí chybět odvaha, je potřeba respektovat všechny novinky a mít důvěru k trenérovi.

Co říkáte tomu, že brzy se má v Harrachově přestavovat můstek K120?

Než k tomu dojde, tak budu pořád stát nohama na zemi. Je to ale snad na dobré cestě. Český skok by se díky velkým akcím zase dostal do povědomí veřejnosti a moc by mu to pomohlo.

A jaké jsou vaše plány ty nejbližší i vzdálené?

V letošní sezoně se chci po dohodě s trenérem zúčastňovat různých závodů, zjišťovat své nedostatky a tedy vědět, na čem je nutné pracovat. Čili – spíš koukat po soupeřích a poučit se z jejich vydařených vystoupeních. Věřím, že se dočkám i nějakého pěkného výsledku, protože skoky mě pořád baví, jsou pro mě všechno. Tím dlouhodobým cílem či přáním je účast na Zimních olympijských hrách v roce 2026.

Do pochodu před prvoligovým utkáním Vsetína se Sokolovem se zapojily stovky lidí. Oblečení byli v černém, řada z nich měla kolem krku klubové šály či dresy. V čele průvodu nesli fanoušci transparent s nápisem Legenda a s číslem 23, které bylo v domácím klubu s Čechmánkem spojeno.

Čechmánek byl jednou z velkých postav klubové historie, pomohl Vsetínu před odchodem do NHL k pěti extraligovým titulům.

Smuteční průvod, do kterého se zapojili lidé všech věkových kategorií, budil pozornost kolemjdoucích. Řada lidí se k průvodu připojila, případně si jej natáčela a fotografovala. Pochod se na chvíli zastavil na náměstí, kde fanoušci symbolicky odpálili 23 světlic a lidé začali spontánně tleskat.

Průvod se poté vydal k zimnímu stadionu na Lapači, fanoušci také skandovali Čechmánkovo jméno.

„Roman zůstal v srdcích spousty fanoušků a zaslouží si důstojnou rozlučku,“ řekl ČTK zástupce fanoušků Ondřej Slováček.

Do pochodu fanoušků se zapojila například Eva ze Vsetína. „Na hokej chodím pravidelně. Jak je domácí zápas na Vsetíně, tak chodím. Roman Čechmánek byl vsetínská ikona, znávala jsem ho jako náctiletá. Zůstal v nás a je nám strašně líto, že už tady s námi není. Oceňujeme, že to byl vynikající brankář, byl v nároďáku, olympiáda… Pro Vsetín je čest, že náš brankář se dostal do národního týmu a slavil i úspěchy mezinárodní,“ řekla ČTK paní Eva.

S brankářem se s rodinou přijel symbolicky rozloučit také Jakub ze Zubří na Vsetínsku.

„Roman Čechmánek byl můj nejoblíbenější gólman, nezapomenu na něj. Byl to srdcař, nejlepší gólman po Haškovi, co u nás vyrostl,“ řekl ČTK. Akce ve Vsetíně na Čechmánkovu počest se mu líbila. „Je to pěkné gesto, poděkování za všechno. Myslím, že si to Roman zaslouží, a všichni mu přejeme všechno nejlepší tam nahoře,“ uvedl fanoušek.

U vstupu na stadion je pietní místo, kde lidé zapalují svíčky a mohou nechat vzkazy. Před zápasem klub uvedl, že vsetínští hokejisté absolvují rozbruslení symbolicky v dresech s jednotným číslem 23. Stejně tomu bude při pátečním derby ve Zlíně.

Klub, hráči i fanoušci také uctí Čechmánkovu památku minutou ticha před začátkem dnešního zápasu. Valaši do utkání nastoupí se smuteční černou páskou na rukávech. Na zápasových dresech také přibude nášivka 23, kterou na Čechmánkovu památku budou mít celou sezonu. Fanoušci na dnešek na 23. minutu utkání připravili pietní choreo.

Čechmánek prožil velmi úspěšnou hráčskou kariéru. Z mistrovství světa měl tituly z let 1996, 1999 a 2000 a také dvě bronzové medaile. Na turnaji století v Naganu dělal při tažení za olympijským zlatem náhradníka Dominiku Haškovi. Bývalý brankář Zlína, Jihlavy, Vsetína, Philadelphie, Los Angeles, Karlových Varů, Hamburku, Linköpingu a Třince ukončil kariéru v roce 2009, později se věnoval trénování. Naposledy působil od ledna jako šéftrenér mládeže v Uherském Hradišti.

Čechmánek zemřel v noci na neděli ve věku 52 let. Pitva podle policie prokázala, že nespáchal sebevraždu, na jeho smrti se nepodílel ani žádný další člověk. Přesnou příčinu úmrtí policie neuvedla.

Zdravotní pitva byla nařízena poté, co koronerka nemohla určit příčinu úmrtí. Před smrtí měl Čechmánek problémy s rukou, kvůli nimž šel na obstřiky.

Turnaj mistrů: Sinner – Djokovič | Video: Associated Press

Čtvrtý hráč světového žebříčku stále silněji potvrzuje svůj potenciál, který mu v posledních letech vysloužil nálepku jedné z nejzářivějších hvězd budoucnosti.

V Turíně po Stefanosovi Tsitsipasovi překonal i Novaka Djokoviče a má nakročeno do semifinále. Nejlépe o jeho aktuální formě hovoří zajímavý fakt: Sinner vyhrál všech svých posledních zápasů proti hráčům nejlepší světové pětky, a to během posledního měsíce a půl.

Více než tříhodinová bitva se světovou jedničkou v úterý přinesla špičkovou podívanou a nadchla svět tenisu.

„Můžu jen smeknout klobouk. Odehrál fantastický zápas, což jsem mu také řekl u sítě. Já neudělal moc věcí špatně, ale nestačilo to,“ prohlásil Djokovič poté, co mladý Ital po výsledku 7:5, 6:7, 7:6 ukončil jeho vítěznou sérii čítající 19 výher v řadě.

Srb prohrál poprvé od pětisetové porážky se Španělem Carlosem Alcarazem ve finále Wimbledonu před čtyřmi měsíci.

Nejen samotného Djokoviče ohromilo, jak si Sinner, který doposud se Srbem prohrál všechny tři vzájemné duely, počínal v rozhodujících momentech vypjatého thrilleru. 

„Když šlo do tuhého, šel si pro to. Byl víc odvážný, víc agresivní a mnohem rozhodnější než já. Převzal kontrolu nad výměnami,“ chválil svého přemožitele.

Sinner nemohl být pyšnější. „Myslím, že jsem byl v klíčových chvílích opravdu statečný a inteligentní. Byl to zápas nejvyšší úrovně,“ prohlásil rodák z Innichenu a děkoval divokým fanouškům v turínské hale Pala Alpitour.

Dav musela několikrát napomínat umpirová rozhodčí, v koncovce třetího setu na něj reagoval i Djokovič a to dříve neviděným způsobem. Směrem k publiku začal ironicky gestikulovat a následný pískot s úsměvem dirigoval.

„Čekal jsem, že to bude bouřlivé, je jediným Italem na tomto turnaji, je tady kolem něj velký humbuk a velké vzrušení. Má skvělou formu a je normální, že si lidé přáli, aby vyhrál,“ komentoval fanoušky na tiskové konferenci. 

„Jejich drajv mi strašně pomohl, atmosféra byla neuvěřitelná. Je pro mě velkým privilegiem tady hrát před takovým publikem,“ řekl Sinner, který výhrou nad Djokovičem zlomil další letošní kariérní milník.

Ve Wimbledonu si poprvé zahrál grandslamové semifinále, v Torontu získal první titul z podniku Masters 1000 a jako první Ital v otevřené éře vyhrál během jedné sezony víc než 54 zápasů.

Pětatřicetiletého kanonýra Barcelony stále považuje za jednoho z nejlepších útočníků na světě. Hložek zároveň ve videorozhovoru pro média od FAČR připustil, že se pere s aktuálním menším vytížením v Leverkusenu. Jednadvacetiletý útočník se nicméně snaží chovat profesionálně, aby dostával šanci aspoň v pohárech.

Lewandowski Polákům v říjnu kvůli zranění scházel, na listopadový program se ale do reprezentace vrátil. Hvězdný kanonýr dal za 144 zápasů za národní tým 81 branek a je suverénně nejlepším střelcem své země.

„Vnímám ho jako jednoho z nejlepších útočníků na světě. Myslím, že to prokazuje každým rokem, kdy vždy střílí 20 a více gólů. Pro nás bude hrozně důležité se na tohohle hráče připravit a zabránit mu v tom, aby ty góly vstřelil,“ uvedl Hložek před podvečerním odletem národního mužstva do Varšavy.

Český tým před závěrečnými zápasy kvalifikační skupiny drží postupové druhé místo za vedoucí Albánií a účast na šampionátu v příštím roce v Německu si může definitivně zajistit už v pátek. Potřebuje ale zvítězit ve Varšavě a zároveň doufat, že Moldavsko doma ve stejný den neporazí Albánce. Bez ohledu na zbylé výsledky by Česko poslala na závěrečný turnaj výhra v posledním duelu skupiny doma s Moldavskem.

„Do Polska si určitě jedeme pro tři body. Víme, jak jsou karty rozehrané. Teď nás čekají dvě důležitá utkání, kterými to můžeme zakončit a udělat poslední krok na Euro,“ prohlásil Hložek.

V prvním vzájemném duelu ve skupině Češi v březnu na úvod skupiny doma porazili Polsko 3:1 poté, co už ve třetí minutě vedli 2:0. „Určitě se z toho zápasu dá něco vzít. Víme, že je to skvělý tým, výborní hráči ze skvělých klubů. Taky víme, že změnili trenéra. Taktika z jejich strany možná bude jiná, možná se na nás budou připravovat jinak. To je na našem realizačním týmu, aby nás na to připravili. A pak je to na nás, na hráčích, abychom podali nejlepší výkon,“ uvedl Hložek.

V úvodu sezony se pere s nižším vytížením v klubu. V dosavadních 11 kolech německé ligy nenastoupil za Leverkusen, neporaženého lídra tabulky, ani jednou v základní sestavě. Šanci od začátku dostal pouze v domácím poháru a Evropské lize.

„Jsme 17 (soutěžních) zápasů neporaženi, daří se nám. Vím, že minutáž pro mě není ideální. Je to pro mě v tomhle těžké. Bohužel nemohu nic říct, protože se vyhrává a výsledky přicházejí,“ uvedl Hložek. „Samozřejmě se snažím chovat profesionálně a pracovat na tréninku, abych dostával minutáž aspoň třeba v těch pohárech,“ dodal bývalý hráč pražské Sparty.