Když Pedro Acosta v neděli v malajském Sepangu slavil titul mistra světa Moto2, tančil s ním vítězný tanec velký žralok. Ten připomněl, odkud mladý jezdec pochází – z rodiny rybáře ve španělské Murcii.

Acostovy oslavy titulu v Sepangu:

Dnes už dvojnásobný světový šampion (Moto3 ovládl v roce 2021) ale nezasekl háček v lovu na trofeje naposledy.

Talentovaný mladík, který se stal mistrem světa prostřední kubatury ještě dříve než dnes už legendární Marc Marquez, touží být nejlepším z nejlepších.

„Nesnažím se o té paralele s Marcem přemýšlet. Nakonec jsem nový Pedro Acosta, ne nový Marc Marquez,“ vyhlásil španělský závodník.

„Je to jiná éra s jinými motorkami, nemůžete to takhle srovnávat. Je hezké, když se objevíte vedle takových jmen, ale teď není čas přemýšlet o tom, co jsem dokázal a co ještě chci dokázat,“ doplnil.

Jeho jméno rezonovalo paddockem světového šampionátu od debutu před dvěma lety. Suverénní úřadující šampion Red Bull MotoGP Rookies Cupu (vyhrál všech šest závodů) dojel v premiéře v MS druhý v Kataru a hned následující Grand Prix vyhrál.

To mu bylo teprve 17 let a 166 dní. Pak přidal ještě pět vítězství a na konci roku o 43 bodů porazil v boji o titul Itala Dennise Foggiu.

Tento senzační výsledek nebyl žádným bleskem z čistého nebe. Kořeny Acostova úspěchu sahají už do roku 2013, kdy ve Španělsku získal svůj první titul na minibiku.

Premiérová ochutnávka sladkého pocitu vítězství zažehla jiskru, která se v roce 2015 proměnila v triumf ve třídě „Cuna de Campeones“ MiniGP 110 a v roce 2017 mu přinesla španělský titul ve třídě PreMoto3.

Cesta byla vytyčena a mladíček celému světu dokazoval, že se s ním musí počítat. Vedle výjimečného talentu je pro Acostu typický hluboký obdiv k legendám jedné stopy.

Jeho idolem je šampion „půllitrů“ z roku 1993 Kevin Schwantz. Ano, to je ten Schwantz, po němž je pojmenována nejslavnější zatáčka brněnského Masarykova okruhu.

I když se narodil až 11 let po Američanově triumfu v kubatuře do 500 ccm, Acosta a jeho otec se ponořili do videí ze Schwantzovy éry a čerpali inspiraci z úspěchů tohoto legendárního závodníka.

Podobně jako jeho idol vyhledával nové výzvy, takže loni zamířil do Moto2. Přes počáteční neúspěchy a nováčkovské chyby se v osmém závodě sezony dočkal v italském Mugellu vítězství. Na italském okruhu se stal nejmladším vítězem v Moto2 od vzniku této kategorie v roce 2010.

Lekce finského učitele

Jenže kariéra jak na horské dráze pokračovala. Acosta se v létě potýkal se zraněním stehna, ale zotavil se a vyhrál ještě v Aragonii a Valencii. Odolnost a hvězdné výkony mu vynesly titul nováčka roku.

Letos už nedal svým soupeřům v Moto2 šanci. Nerozhodilo ho, ani když se vedení v seriálu na chvíli ujal jeho italský rival Tony Arbolino, a mistrem světa se stal už dva závody před koncem sezony.

Acosta je hodně vděčný šéfovi své stáje, Finovi Akimu Ajovi, v jehož týmu v MS působí od svého debutu.

„Vždycky říkám: Aki je jedním z nejdůležitějších lidí, kteří zasáhli do mé kariéry. Hlavně díky tomu, že mě naučil něco na celý život. Po pádu v Le Mans mi řekl: ‚Nic se nestane, když někdy uděláš chybu, taková jsou pravidla života,'“ prozradil.

„A to jsou věci, které si člověk musí uvědomit, když chce mít úspěšnou kariéru,“ dodal vděčný závodník.

Teď ho čeká další velká výzva. Příští rok se posune do MotoGP, kde pojede v barvách GasGas Factory Racing Tech3 Teamu. Mladý Španěl je připraven pokračovat v přepisování historie.

Prvním úkolem je výkony přesvědčit nového parťáka Augusta Fernandeze, aby mu přenechal jeho startovní číslo 37. S ním získal oba tituly, ale v MotoGP se jej bude muset zatím vzdát. Jedno je však jisté – příběh Pedra Acosty ještě zdaleka nekončí.

Za stavu 1:1 kopalo ve čtvrtečním utkání brazilské ligy Atlético Mineiro standardní situaci asi ze 30 metrů.

Centr proletěl pokutovým územím, aniž by ho kdokoliv tečoval, a mířil přímo na gólmana. Ten se míči na poslední chvíli uhnul, a balon tak doplachtil do sítě.

Řada fanoušků na sociálních sítích měla okamžitě jasno: Podvodník, schválně si nechal dát gól, ovlivňuje zápasy!

Neuvědomili si to, co Cássio dobře věděl, totiž že rozhodčí nařídil jen nepřímý kop. 

A jelikož se po exekutorovi míče už nikdo nedotkl, následoval přesně podle litery pravidel odkop od brány.

„Génius,“ napsal server goal.com o Cássiovi do titulku článku, v němž o situaci referoval.

„1000 IQ Cássio,“ ocenil na síti X, dřívějším Twitteru, účet Brasileiro Play a přidal emotikon mozku.

Situace z utkání Corinthians – Atlético Mineiro:

Kdyby se ale Cássio rozhodl zasáhnout a míč se od něho nešťastně odrazil do sítě, pak by gól platil a Mineiro by šlo do vedení.

I díky gólmanovi, který to v letech 2007 – 2011 zkoušel i v Eindhovenu, skončil zápas 1:1. 

V aktuální tabulce jsou Corinthians na jedenáctém místě, Mineiru patří pátá příčka.

Sudí Jan Petřík měl Kubalovi udělit druhou žlutou a červenou kartu v 66. minutě. Sparta už v té době vedla 1:0 a tímto výsledkem také duel v Ostravě skončil. „Domácí hráč (Kubala) při krytí míče šlápl na nárt hostujícího hráče č. 27 (Panáka). VAR (videorozhodčí) dle protokolu správně neintervenoval,“ vysvětlila komise.

Prekop se ve 43. minutě v šestnáctce dostal do kontaktu s Dávidem Krčíkem a Čurmou. Zatímco při prvním souboji se podle komise hráči vzájemně drželi za dres a k přestupku nedošlo, poté Čurma útočníka Bohemians kopl do nohy a sudí Jan Machálek měl pro Pražany nařídit penaltu. „Klokani“ porazili Karvinou 1:0 gólem z 52. minuty. „Jednalo se o složitou a nejednoznačnou situaci, pád domácího hráče nebyl zcela přirozený, VAR správně neintervenoval,“ uvedla komise.

Ta souhlasila s verdiktem sudího Ladislava Szikszaye, jenž v sobotním utkání Hradec Králové – Liberec (1:1) po zásahu videorozhodčího neuznal v 82. minutě branku Východočechů, protože Daniel Vašulín v ofsajdové pozici ovlivnil brankáře Huga Jana Bačkovského. Tento verdikt kritizoval například královéhradecký trenér Václav Kotal na tiskové konferenci.

„Došlo k tomu v době, kdy byl míč ve hře a v blízkosti domácího hráče a hostujícího brankáře. Mezi zahráním míče hráčem domácího družstva č. 5 (Filipa Čiháka) a soubojem o míč mezi domácím hráčem č. 15 (Vašulína) a hostujícím brankářem č. 31 (Bačkovským) ještě došlo k odrazu míče od nohy hráče hostujícího družstva č. 30 (Filipa Prebsla). Z hlediska pravidel se jednalo o nevědomé hraní, a tak to nemělo na posouzení ofsajdové situace žádný vliv,“ vysvětlila komise.

Rozhodčí Ondřej Pechanec v 56. minutě nedělního zápasu mezi Plzní a Slováckem (1:4) správně nenařídil penaltu pro Viktorii za údajnou ruku Petra Reinberka. „VAR po zhlédnutí všech záběrů nenašel důkaz o hraní rukou. Z dostupných záběrů nelze s jistotou prokázat, že došlo k dotyku míče a ruky hráče hostujícího družstva č. 23 (Reinberk), VAR správně neintervenoval,“ uvedla komise, která podle manuálu od nové sezony komentuje v jednom kole vždy čtyři situace, které vyberou média.

Poslední zápas Jiřího Procházky | Video: Telly/Premier Sport

Rozhodnutí zkušeného sudího Marca Goddarda přišlo během setiny sekundy. Jiří Procházka dostal necelou minutu před koncem druhého z pěti kol od Brazilce salvu úderů loktem a rozhodčí v nepřehledné situaci duel raději ukončil.

Podle reakcí z publika v proslulé newyorské hale předčasně, podle samotného Procházky i podle analýz osobností českého MMA ne tak docela.

„Ahoj všichni, chtěl jsem jen poděkovat všem za podporu. Tohle je pro mě jenom nová motivace, nic jiného. Marc Goddard rozhodl správně. Možná kdybych dostal dvě nebo tři sekundy, bylo by to jiné, ale co se stalo, stalo se. Akceptuji to. Vrátím se silnější než kdy jindy,“ vzkázal český bijec s odstupem svým fanouškům.

Jeden z nejlepších českých rozhodčích Jan Voborník s rozhodnutím Goddarda souhlasil.

„Upřímně, když jsem to viděl poprvé, tak jsem se zhrozil. Hlava se brání akceptovat, že tam Jirka kleknul. Jako jeho skalňák tohle nechceš vidět a samozřejmě si tam najdeš prostor věřit, že konec nastal moc brzo. My všichni ale pracujeme jen s úhlem, který nám nabídla kamera. Nedíváme se na to pohledem frajera, co stál přímo ve středu klece,“ citoval Voborníka web kaocko.cz.

Podle něj musel Goddard vnímat indicie z řeči Procházkova těla a některé detaily televizní kamery přece jen nedokáží správně zachytit.

„Myslím, že i kvůli tomu se na to Joe Rogan zeptal Jirky přímo v kleci. A ten mu odpověděl, že byl opravdu vypnutej. Jiřina je totiž čistej jako pramenitá voda, přesně proto ho všichni tolik milujeme. Musíme si zkrátka uvědomit, že pokud to stejně jako on vyhodnotil i Goddard, jeho úkolem bylo v tu chvíli vytáhnout bojovníka okamžitě ze zápasu,“ vysvětlil český sudí, přestože Procházku považuje za dobrého kamaráda.

Podobně jako Patrik Kincl, šampion organizace Oktagon MMA. Ani on neměl s ukončením žádný problém, byť ho mrzelo, že pro Procházku znamenalo první porážku v organizaci UFC.

„Viděl jsem spoustu vyjádření ohledně předčasného ukončení, za mě to bylo učebnicové, takhle to má být, zdraví zápasníků je na prvním místě. Jirka byl otřesený a pak přišlo ještě asi deset úderů, po tom posledním to vypadalo, že Jirka už padá, na což rozhodčí reagoval,“ uvedl Kincl na svém youtube kanálu.

Bral argument, že by bojovníci v titulovém zápase měli dostat šanci na comeback, přesto v tomto případě souhlasil s Goddardovým rozhodnutím.

„My, co známe Jirku víme, že se dostal i z horších situací, těžko ale říct, jestli by se dostal i z tohohle. Pereira už by byl na něm, mohla přijít spousta úderů. Zdraví je na prvním místě a nepotřebuju vidět Jirku Procházku, kluka se kterým se znám hodně dlouho, aby ležel na zemi v bezvědomí. Neříká se mi to snadno, ale s ohledem na další Jirkovu kariéru to bylo dobré rozhodnutí,“ vysvětlil Kincl

Výkon krajana v hlavním zápase večera se mu extrémně líbil. 

„Pro mě osobně to byl jeho nejlepší kariérní výkon, soustředěný, nechvátal, skvěle zvolený plán, navíc proti nejlepšímu postojáři planety v téhle váhové kategorii. Kdyby vyhrál, byl by to scénář pro Netflix. Nevyšlo to, ale jestli se někdo dokáže posunout díky prohrám, tak je to právě Jirka Procházka,“ uzavřel český fighter.

Sparta po delší době nebyla herně lepším týmem, ale jakákoli výhra se počítá. Pro ni je důležité, že se hráči smekli, dobře bránili, padali do střel jako v hokeji a neinkasovali. Prokázala kvalitu, zvládla i tohle utkání, což je kolikrát těžší a hlavně cennější, než když soupeře válcujete. 

I když se člověku nezdá, náročný program na mužstvo dolehne. Letíte na evropský pohár, spíte v cizině, domů se dostanete druhý den, další ráno předzápasový trénink, jedete na doraz. Sparta má však abnormálně široký velmi kvalitní kádr, může trenér prostřídat hráče, ale nějaké stopy to zanechá, únava se trošku projeví. Sejde se toho někdy víc, ale zvítězila.

Pomohla si standardkou, kdy po centru z rohu Filip Panák nádherně visel ve vzduchu. Je podivné, že hráče se 193 centimetry a výborného hlavičkáře ponechají obránci skákat samotného. Může přijít námitka, že si pro balon mohl jít brankář Letáček. Ale pozor – Kuchta ho velmi dobře blokoval, k němu navázaný další obránce, těžko se brankář k centru dostává. Dříve platilo – malé vápno doména gólmana, kde ho nesmí nikdo atakovat, dneska ovšem do nich protivníci jdou.   

Baník hrál velmi dobře, bod by asi zasloužil, ale neproměnil šance. Statistka pro něj hovořila jasně, po půli střely 12:1, rohy 10:0. Přes místy velkou převahu, ovšem pouze optickou, neřešil dobře předfinální fázi, což je ale zase síla Sparty, že mu to nedovolila.

Největší šanci měl Rigo, který byl sám před Vindahlem. Určitě mohl zakončit lépe. Vystřelil ve výšce, které je pro brankáře ideální, výstižněji řečeno chytatelná. Kdyby střílel po zemi, nebo nad něj, bylo by to mnohem složitější. Je třeba však zdůraznit, že brankář předvedl vynikající zákrok a mužstvo podržel.

Utkání bylo vyhecované, bojovné, zapojily se do pošťuchování i lavičky, fotbalově moc pohledné ovšem nebylo. Druhý poločas byl rozkouskovaný, neměl patřičné tempo jako první. Spartě to vyhovovalo, i takové věci k fotbalu patří. Stačilo málo a mohlo se to zvrtnout k nepěkným scénám jako v derby.

Naopak zápas Olomouc – Slavia byl velmi hezký, hodně zásluhou domácích. Slavia měla v létě několik změn, odešly jí opory, nějaký čas potřebovala, aby si noví hráči zvykli. Na náročnost trenéra Trpišovského, na systém, přišli do jiného prostředí. Nyní se zdá, že si to sedá. V utkání s AS Řím a v Olomouci jsme viděli starou dobrou Slavii, která soupeře válcuje a presuje. Jde o to, aby to potvrzovala dál.

Plzeň po výhře na Slavii a v Konferenční lize s Dinamem Záhřeb opět doma prohrála, po Karviné se Slováckem dokonce vysokým rozdílem. Nemá na rozdíl od Sparty a Slavie tak široký kádr. Chybějí jí útočníci, zraněný je Kliment už delší dobu, k němu se přidali Durosinmi a Vydra. Nemá kam sáhnout. To se projeví zvláště v kombinaci s evropskou soutěží.

Kdyby však za stavu 1:0 přidala druhý gól, vyložené šance měla, Jirka trefil břevno, vypadlo by to jinak. Slovácko však do poločasu vyrovnalo a ve druhém v deseti minutách skorovalo třikrát. To by zatřáslo i s jinými týmy evropské úrovně. Hráči jsou pod dekou a není v jejich schopnostech s utkáním ještě něco udělat, když prohrávají o tři góly. 

České Budějovice jsou poslední, mluví se o odvolání trenérů. Já nejsem příznivcem takových rozhodnutí, trenéři se snaží odvádět dobrou práci. Je však neuvěřitelné, co hráči nepromění. A jaké mají zakončení. Proti Teplicím dvacet střel, ale jen dvě na branku. Leží to na nich, musí se s tím něco udělat, odvolávat trenéry však nevidím jako správné řešení.