Wimbledonská šampionka vstupovala do utkání se Sofií Keninovou po předchozí prohře Kateřiny Siniakové za stavu 0:1. Věděla, že v případě neúspěchu pro český tým turnaj po dnešku skončí. Zvítězila ale dvakrát 6:1,

Češky v následující čtyřhře dokonaly obrat a prošly do semifinále. Novinářům Vondroušová řekla, že ani za nepříznivého vývoje nebyla nervózní.

„Člověk na to samozřejmě myslí, že je to 0:1, a že když prohraje, tak je konec. V zápase na to ale nemyslím. Jsem ráda, že se do toho hned dostanu. Ta podpora lidí, kteří tu jsou s námi, je neskutečná. Týká se to i fanoušků. Pro mě je vždy za odměnu tady hrát,“ uvedla Vondroušová.

Čtyřiadvacetiletá rodačka ze Sokolova hrála v Seville poprvé. Úvodní duel proti Švýcarsku po přesunu z Turnaje mistryň vynechala. „V úterý jsem se rozhodla ještě počkat a holky to zvládly skvěle. Byla to dobrá volba. Šla jsem do toho s tím, že se cítím dobře. Snažila jsem se na ty předchozí prohry moc nemyslet, protože v Mexiku to bylo jiné. Myslím, že se mi to dnes podařilo,“ líčila Vondroušová.

V duelu týmových jedniček porazila Keninovou za 72 minut. V obou setech vždy vedla 5:0 a Američanka odvracela hrozbu „kanára“. „Ten výsledek vypadá jasněji, než to ve skutečnosti bylo. Dost jsme se tam tahaly,“ řekla Vondroušová.

„Důležitý byl game na 3:0 ve druhém setu. Kdyby se tam chytla, mohlo se to ještě zamotat. Výsledek je pro ni dost krutý. Někdy se to ale tak sejde, že to skóre vypadá příjemně, ale zápas moc příjemný nebyl,“ doplnila česká tenistka.

Světová sedmička vyhrála v týmových soutěžích jedenáctý singlový zápas za sebou a spolu se čtyřhrou zaznamenala 13. výhru po sobě. Vondroušovou těšilo, že sérii udržela i v důležitý moment za stavu 0:1 na zápasy.

„Už si vždy říkám, kdy to přijde. Jednou to samozřejmě bude muset nastat. Ale já reprezentuju moc ráda. Pro mě to má speciální význam být s týmem,“ řekla.

Přestože zvažovala, že by nastoupila i do závěrečné čtyřhry, nakonec byla ráda, že přednost dostaly Krejčíková se Siniakovou. I kvůli jejich dlouholeté sehranosti to značila za nejlepší volbu. Zápas pak prožívala na lavičce.

„Obdivuju, jak to jiné holky zvládají, protože za mě je o dost snazší hrát než se dívat,“ uvedla svěřenkyně trenéra Jana Hernycha.

Díky úspěšnému roku, triumfu ve Wimbledonu, umístění ve světové desítce i počtu odehraných zápasů v reprezentaci už cítí, že má v týmu slovo a renomé. Váží si toho a chce jít příkladem.

„V úterý jsem mluvila i s Lindou (Noskovou) a Maruškou (Bouzkovou). Snažím se je spíš motivovat, protože každá máme velké nervy a zodpovědnost za tým. Znám to ze svých zkušeností, kdy chcete vyhrát pro sebe i ostatní. Hlavní ale je si to užívat, i když to nevyjde. Je důležité, abychom stály za sebou a podporovaly se,“ dodala Vondroušová.

Nyní jednapadesátiletý Jágr hrál za Pittsburgh od roku 1990 jedenáct z celkově 24 sezon v NHL. Penguins pomohl v letech 1991 a 1992 získat první dva Stanley Cupy v klubové historii a v závěru působení v týmu byl také jeho kapitánem.

Pocty v podobě slavnostního vyřazení dresu se Jágr, který zatím stále neukončil kariéru, dočká jako čtvrtý český hokejista v NHL. V roce 2015 takto Dominika Haška ocenilo Buffalo a od roku 2018 visí u stropu hal čísla útočníků Milana Hejduka v Coloradu a Patrika Eliáše v New Jersey.

Penguins oznámili vyřazení Jágrova dresu mimo jiné videem na sociální síti X, jež s nadsázkou zachycuje moment, kdy kladenského rodáka zve klub na slavnostní ceremonii. „Pittsburgh? Osmnáctého února? Dobře, budu tam,“ říká Jágr do telefonu a poté se obrací na kameru a fanouškům vzkazuje: „Pittsburghu, vracím se domů.“

Penguins si budoucí hvězdu NHL vybrali na draftu v roce 1990 v prvním kole jako celkově pátého hráče. Jágr v dresu s tučňákem na prsou odehrál v základní části 806 utkání a připsal si 1079 bodů (439+640).

V klubové historii je mezi nejlepšími pěti v odehraných zápasech (5.), vstřelených gólech (4.), asistencích (4.), bodech (4.), hodnocení plus/minus (2.) a vítězných gólech (4.). Byl jedním z 13 kapitánů klubu, „céčko“ nosil v letech 1998-2001.

Hned ve svých prvních dvou sezonách v NHL pomohl mladý Jágr vyhrát Pittsburghu dva Stanley Cupy. Zářil především v play off v roce 1992, v němž ve 21 zápasech zaznamenal 24 bodů (11+13).

Celkově Jágr ve vyřazovacích bojích odehrál 208 utkání a připsal si 201 bodů (78+123). Je jedním z šesti hráčů historie NHL, kteří v play off dosáhli na hranici 200 bodů.

Během působení v Pittsburghu také Jágr získal všech pět svých Art Ross Trophy pro nejproduktivnějšího hráče ligy a v roce 1999 obdržel Hart Trophy pro nejlepšího hokejistu sezony NHL.

Po odchodu z Pittsburghu v roce 2001 hrál hvězdný pravý křídelník v NHL za Washington, New York Rangers, Philadelphii, Dallas, Boston, New Jersey, Floridu a Calgary, v jehož dresu na začátku roku 2018 ukončil kariéru v elitní zámořské soutěži. Odehrál v ní 1733 zápasů a nasbíral 1921 bodů za 766 gólů a 1155 asistencí.

Je druhým nejproduktivnějším hráčem soutěže za nedostižným Waynem Gretzkým (2857), čtvrté místo mu patří v odehraných zápasech a gólech a pátý je v počtu asistencí. Jeho 135 vítězných gólů je absolutní rekord NHL.

Společně s Jiřím Šlégrem je Jágr jedním ze dvou Čechů, kteří jsou členy takzvaného Triple Gold Clubu. Jágr se mezi ně zařadil díky výhře ve Stanley Cupu s Pittsburghem, ziskem zlatých medailí z MS (2005 a 2010) a historickým triumfem na olympijských hrách v Naganu v roce 1998.

Po ukončení kariéry v NHL působí Jágr ve svém mateřském klubu Rytíři Kladno, jehož je majitelem. V zápase se naposledy představil v minulé sezoně 21. dubna, kdy kladenští hokejisté v baráži se Zlínem uhájili extraligovou příslušnost.

Kariéru levonohého ofenzivního záložníka s tvrdou střelou přitom brzdily problémy s operovaným kolenem. Berger, jenž na sebe upozornil i bojkotem reprezentace, bude od 10. listopadu padesátníkem.

„Nikdo nám nevěřil, vylezli jsme ze skupiny smrti. Stříbro pro nás bylo nakonec jako zlato,“ vzpomínal Berger na úspěch na Euru 1996. „Bylo to fajn, ale já jsem takový, že moc dozadu nekoukám,“ dodal poslední aktivní pamětník z týmu vicemistrů Evropy, který ukončil kariéru až počátkem roku 2010.

Přestože s fotbalem začínal synovec hvězdy 80. let Jana Bergera jako šestiletý ve Spartě, v roce 1991 ho trenér Václav Ježek přetáhl do konkurenční Slavie. To už měl talentovaný mladík na kontě triumf na evropském šampionátu do 16 let.

V sešívaném dresu se brzy vypracoval mezi největší hvězdy federální ligy a v březnu 1993 si proti Kypru odbyl reprezentační premiéru. V kvalifikaci ME 1996 už byl se šesti brankami nejlepším českým střelcem, o místo v základní sestavě na závěrečném turnaji v Anglii však musel tvrdě bojovat. Přesto se nakonec i díky proměněné penaltě ve finále s Německem dostal do týmu hvězd šampionátu.

V té době už „Páťa“ hájil barvy Borussie Dortmund, jíž sice pomohl vybojovat ligový titul, ale nedostával tolik příležitostí, kolik by si představoval. Po úspěšném Euru tedy ochotně kývl na nabídku FC Liverpool, který z něj díky necelým 135 milionům korun udělal jednoho z nejdražších tuzemských hráčů.

V dresu slavného klubu se Berger takřka okamžitě vypracoval v miláčka ochozů, během sedmiletého působení pomohl „Reds“ k zisku šesti trofejí v čele s triumfem v Poháru UEFA v roce 2001. Po odchodu z Anfield Road ještě v Anglii zůstal a vystřídal barvy Portsmouthu, Aston Villy a Stoke City, než v létě 2008 přijal nabídku Sparty a po 13 sezonách v zahraničí se vrátil do české ligy.

Mezitím v roce 2001 definitivně – a dle mnohých předčasně – uzavřel reprezentační kariéru, která se zastavila na 44 zápasech a 18 gólech. O další starty ho kromě různých zdravotních problémů připravily i spory s trenérem Dušanem Uhrinem, kvůli nimž národní tým více než dva roky bojkotoval a vrátil se do něj až pod novým koučem Jozefem Chovancem.

Na podzim 2009 podstoupil vítěz domácích anket Fotbalista roku 1996 a Zlatý míč 1999 už osmou operaci kolena a v zimní přestávce znovu začal trénovat. Po pár týdnech se však autor 72 prvoligových branek rozhodl, že jeho noha už zátěž profesionálního fotbalu nevydrží.

„Teď si užívám rodiny, hraju golf, jezdím na dovolené. Prostě si užívám života,“ prozradil nové priority otec Patrika a Valentýny, jenž si zamiloval také rybaření.

Udržet český výběr ve hře o postup se pokusí Markéta Vondroušová, která se utká ve druhé dvouhře se Sofií Keninovou. Do čtyřhry jsou předběžně nahlášené Siniaková s Barborou Krejčíkovou proti Sloane Stephensové a Taylor Townsendové.

Siniaková měla doposud proti Američankám dobrou bilanci. Vloni porazila v Poháru Billie Jean Kingové Cori Gauffovou, před pěti lety ve finále zdolala Alison Riskeovou a Keninovou. Proti Collinsové ale nezískala jediný brejk, sama o servis třikrát přišla a za hodinu a 26 minut odešla poražena

Sedmadvacetiletá rodačka z Hradce Králové držela v úvodu s bývalou světovou sedmičkou krok. V sedmém gamu měla jako první tři brejkboly. Collinsová je ale odvrátila a vzápětí udeřila. Za stavu 4:3 udělala Siniaková dvě dvojchyby a Američanka její servis prolomila. Set poté za 46 minut dopodávala.

Také ve druhé sadě hledala Siniaková recept na tvrdý servis a hru soupeřky. Collinsová tentokrát získala brejk už ve třetí hře a utekla do vedení 3:1. V sedmé hře měla dobře returnující Američanka dalších šest brejkbolů, poslední využila a duel dotáhla do konce.

Vítězky dnešního zápasu se utkají v semifinále s Kanadou, která ve skupině C porazila domácí Španělsko a Polsko vždy 3:0. Druhou semifinálovou dvojici tvoří Itálie se Slovinskem.

Finálový turnaj tenisového Poháru Billie Jean Kingové v Seville:

Skupina A:

USA – Česko 1:0

Collinsová – Siniaková 6:3, 6:2.

Skupina B:

Kazachstán – Slovinsko 2:1

Danilinová – Juvanová 1:6, 0:6, Putincevová – Zidanšeková 2:6, 6:2 skreč, Zidanšeková, Danilinová, Kulambajevová – Erjavecová, Miličová 2:6, 6:4, 10:7.

Konečná tabulka:

Skupina D:

Francie – Německo 3:0

Burelová – Niemeierová 6:4, 6:3, Gračovová – Mariaová 0:3 skreč Mariaová, Garciaová, Mladenovicová – Siegemundová, Niemeierová 5:7, 6:3, 10:1.

Konečná tabulka:

Skupina C: 16:00 Polsko – Španělsko.