Union po 12 soutěžních utkáních utnul sérii porážek, naposledy bodoval 26. srpna v německé lize proti Darmstadtu (4:1). Neapol sice poslal do vedení v 39. minutě Politano, krátce po změně stran ale vyrovnal po brejku Fofana. Union skóroval po pěti soutěžních utkáních a 561 minutách hry, navzdory zisku premiérového bodu v Lize mistrů v klubové historii ale ztratil šanci na jedno ze dvou postupových míst ve skupině C.

Do play off neprojde ani Benfica, která dnes v 21. minutě prohrávala už 0:3. Postupně se trefili Merino, Oyarzabal a Barrenetxea, a to ještě Méndez neproměnil penaltu. Za nepříznivého stavu vystřídal Jurásek v 31. minutě Florentina, lisabonský celek už ale dokázal po pauze jen snížit zásluhou Rafy Silvy.

San Sebastian slaví domácí výhru v Lize mistrů po 20 letech a ve skupině D zvítězil potřetí za sebou. Baskové mohou už dnes postoupit do osmifinále, pokud Inter Milán zvítězí v Salcburku.

Fotbalová Liga mistrů – 4. kolo:

Skupina C:

Neapol – Union Berlín 1:1 (1:0)

Branky: 39. Politano – 52. Fofana. Rozhodčí: Ruperti (Niz.).

21:00 Real Madrid – Braga.

Tabulka:

Skupina D:

San Sebastian – Benfica Lisabon 3:1 (3:0)

Branky: 6. Merino, 11. Oyarzabal, 21. Barrenetxea – 49. Rafa Silva. Rozhodčí: Taylor (Angl.).

21:00 Salcburk – Inter Milán.

Tabulka:

Skupina A:

21:00 Bayern Mnichov – Galatasaray Istanbul, FC Kodaň – Manchester United.

Skupina B:

21:00 Arsenal – FC Sevilla, PSV Eindhoven – Lens.

Šéf FAČR se soustředí jen na to, aby národní mužstvo nadcházející duely v Polsku a s Moldavskem zvládlo a postoupilo, spekulace o budoucnosti trenéra Jaroslava Šilhavého a jeho případných nástupcích neřeší.

Na tiskové konferenci připustil, že není překvapen tím, že se do týmu ani na listopadová utkání zatím nevrátil záložník Antonín Barák.

Český tým se před posledními dvěma zápasy kvalifikace drží na postupovém druhém místě za vedoucí Albánií a k účasti na šampionátu v příštím roce v Německu mu stačí na závěr doma porazit Moldavsko. Reprezentanty by na mistrovství velmi pravděpodobně poslaly i dvě remízy.

„Jednoznačným cílem zůstává postup na Euro, důvody jsou zřejmé – prestižní, sportovní, finanční. Myslím, že si to všichni uvědomují, že se na to realizační tým připravuje,“ řekl Fousek na tiskové konferenci po zasedání výkonného výboru.

„Pochopitelně jako tradičně se chystám na (pondělní) sraz. Pak i do Polska a do Olomouce. Není třeba vytvářet nějaké nadstandardy, protože každý si až velmi dobře uvědomuje, o co nám jde. Nemám zatím pocit, že by kdokoliv cokoliv podcenil. Tím myslím i přípravu a organizaci těch dvou zápasů,“ dodal.

Po říjnové prohře 0:3 v Albánii byla Šilhavého pozice v ohrožení, výkonný výbor ho ale potvrdil ve funkci i na závěr kvalifikace. Zároveň mírně upravil smlouvu s trenérem, kontrakt vyprší 30. listopadu s možností oboustranné opce. Není tedy zatím zcela jisté, že by Šilhavý v případě postupu vedl mužstvo i na šampionátu v létě příštího roku. Některá média spekulují o možných trenérových nástupcích, například o kouči Slovácka Martinu Svědíkovi.

„Myslím, že k práci médií patří občas i spekulovat. Jsem rád, že jsou i seriózní média, která nespekulují. Chci zdůraznit nejpodstatnější fakta – do těch dvou zápasů vede národní mužstvo trenér Šilhavý se svým realizačním týmem a jsme připraveni a odhodláni udělat vše pro postup,“ řekl Fousek. „Pro jakékoliv spekulace, co bude nebo nebude, jak by mohlo nebo nemohlo být, teď není prostor. Musíme udělat maximum, abychom zvládli Polsko a Moldavsko a dostali se do Německa,“ dodal.

Po mimořádném zasedání výkonného výboru v polovině října Fousek uvedl, že se chystá schůzka mezi Šilhavým a záložníkem Barákem, který od června nebyl v nominaci kvůli tomu, že se podle kouče nevhodně choval v týmu. Setkání se zatím neuskutečnilo a středopolař Fiorentiny bude chybět i v listopadu.

„Možná došlo k určitému nedorozumění. Zaznělo, že schůzka bude, ale nebylo řečeno kdy. Myslím, že primárně ta schůzka je mezi trenérem a manažerem (Tomášem Pešírem) na straně jedné a hráčem na straně druhé. To si musejí doladit spolu. Pokud bude potřeba, jsem pochopitelně připraven k tomu nějak přispět. Zatím myslím, že je to ve fázi, že od posledního srazu se věc neposunula,“ řekl Fousek.

„Nemyslel jsem si, že by to šlo tak rychle a (Antonín Barák) se vrátil už teď v listopadu. Vstupujeme do dvou rozhodujících utkání a jak to bude po nich, co se týče komunikaci mezi trenérem a Tondou Barákem, je asi předčasné. Až budeme příště nastolovat tohle téma, bude asi potřeba říct kdy,“ dodal.

Těší ho velký zájem fanoušků o poslední dva kvalifikační zápasy. Do Polska vyrazí dva tisíce českých příznivců a část z nich poveze do Varšavy speciální vlak. Duel s Moldavskem v Olomouci je vyprodaný.

„I ostatní návštěvy v průběhu kvalifikace svědčí o tom, že čeští fanoušci národní tým nezatratili, naopak ho podporují. Je třeba to ocenit a vážit si podpory. Pro fanoušky je pochopitelně lákadlem účast na mistrovství Evropy v Německu, kam by se jich mohly vypravit desítky tisíc. Je to v dojezdové vzdálenosti autem. Věřím, že to dojde naplnění,“ uvedl Fousek.

Tenistka s takřka dokonalou pověstí dostala za nález Roxadustatu – zakázané látky s podobnými účinky, jaké má hormon EPO – čtyřletý trest zákazu činnosti, který může pro dvojnásobnou granslamovou šampionku v jejích dvaatřiceti letech znamenat definitivní konec kariéry.

Halepová však boj o očištění svého jména a následný návrat na kurty nevzdává.

Případ žene až k poslední instanci, Mezinárodní sportovní arbitráži v Lausanne a chystá žalobu na výrobce výživového doplňku kolagenu, který požila a který stál za pozitivním výsledkem jejího testu.

Mezitím na povrch vyplouvají další detaily ostře sledovaného případu. V emotivním prohlášení na sebe vzal vinu za dopingový nález své svěřenkyně věhlasný trenér Patrick Mouratoglou.

„Cítím zodpovědnost za to, co se stalo, protože to byl můj tým, tedy v podstatě já, kdo jí přinesl tento kolagen,“ řekl majitel akademie v Nice a kouč, který hrál klíčovou roli v kariéře americké superstar Sereny Williamsové.

Přímým viníkem by podle francouzských médií měla být fyzioterapeutka Candice Gohierová, která se stala členkou týmu Halepové v dubnu 2022, tedy jen pár měsíců před pozitivním dopingovým testem. Na základě jejího doporučení začala Rumunka užívat kolagen vyrobený v Číně.

„Otevřelo mi to oči. Každý sportovec se může zítra kontaminovat, může se to stát každému. Je to hrozné, protože jste naprosto nevinní. Vaše pověst je najednou narušena a spojena s dopingem, i když jste žádný doping neužíval,“ prohlásil třiapadesátiletý Francouz.

„Mluvíme o extrémně nízké hladině té látky, opravdu extrémně nízké, to znamená, že má nulový efekt,“ dodal.

Podobně mluvil nedávno v rozhovoru pro L’Equipe Jean-Claude Alvarez, soudní znalec francouzského Nejvyššího soudu a ředitel toxikologické laboratoře univerzitní nemocnice v Garches na předměstí Paříže. Právě jemu Halepová krátce po pozitivním testu poskytla vzorek vlasů a expert v něm zjistil jen zanedbatelné množství Roxadustatu. 

Je přesvědčen o tom, že ho nemohla požít vědomě, protože z nalezeného objemu látky nemůže plynout žádná výhoda či případné zlepšení výkonu.

„Člověk si říká, jestli se mu to jen nezdá. Právě teď odsuzujeme nevinnou ženu. Děláme chybu. Vzhledem ke koncentraci, kterou měla ve vlasech, není možné, aby to užívala efektivně. To množství neznamená vůbec nic, je to nesmysl,“ prohlásil Alvarez. Vyšetřování Světové antidopingové agentury WADA označil za skandální a upozornil na to, že experti v průběhu kauzy měnili své interpretace.

Mouratoglou je bytostně přesvědčen, že nezávislý tribunál v Lausanne Halepovou očistí. 

„Udělali jsme všechny možné testy a jsme si jistí, že jde o kontaminaci. Nezávislý soud uzná skutečnost, že nikdy nedopovala. Je to oběť a musí se vrátit na kurty co nejdříve,“ uvedl.

Po celou dobu dopingové kauzy proudí do veřejného prostoru popisy pevného charakteru Halepové, jemuž podle lidí, kteří ji znají, vévodí čest a smysl pro fair play.

Renomovaný trenér Darren Cahill, s nímž Halepová spolupracovala šest let, vzpomínal, jak chtěla Rumunka dvakrát nebo raději třikrát kontrolovat každý užívaný doplněk stravy.

„Pokud si nejste naprosto jistí, že je to čisté, nevezmu si to,“ říkávala prý.

Svou bývalou svěřenkyni popsal jako člověka neschopného lhát. „Upřímnost vždy byla její nejsilnější stránkou a zároveň největší slabostí. Často jsme se smáli tomu, jak nedokáže nic předstírat ani vyřknout byť jen malou lež. To je Simona. Vybudovala si úžasnou kariéru tím, že vždy dělala správné věci,“ uvedl Cahill.

Podobný obraz tenistky nabídl i rumunský miliardář Toni Iuruc, byť jeho manželství s Halepovou vydrželo pouhý rok. 

„Přísahám, že tato dívka, moje exmanželka, je posedlá jednou věcí – čestností. Simoně můžete vzít cokoli, ale když jí seberete její čest, její spravedlivost, zabijete ji. Už nebude člověkem,“ svěřil se médiím rumunský miliardář a dodal: „Něco takového by Simona neudělala, ani kdybyste jí chtěli uříznout ruku.“

Iuruc uvedl, že Halepová odmítla i lahev vody, pokud ji otevřel někdo jiný než ona sama, a nepolkla ani vitamin C, pokud to nejprve neschválil doktor.

Dosud největší tenisovou hvězdou potrestanou za doping byla vítězka pěti grandslamů Maria Šarapovová.

Ruska měla v roce 2016 na Australian Open pozitivní test na meldonium, které brala dlouhodobě a které bylo na seznam zakázaných látek zařazeno až bezprostředně před inkriminovanou sezonou. Původní dvouletý trest jí byl posléze zkrácen na 15 měsíců.

Slavná ruská hráčka rovnou přiznala vinu. Meldonium užívala předchozích deset let jako prevenci před cukrovkou, hojně se vyskytující v její rodině. Šarapovová se hájila tím, že přehlédla e-mail informující o zařazení látky mezi zakázané. 

Jak se stane, že se bývalý fotbalový brankář stane manažerem lyžařů?

Přišlo to poté, co jsme s realizačním týmem sparťanského béčka dostali vyhazov. Začal jsem se poohlížet po možnostech mimo fotbal, to mě vždycky lákalo. Řešil jsem to se spoustou známých, nějak se rozkřiklo, že hledám práci a proběhl kontakt se Svazem lyžařů. Tady hledali někoho, kdo by jim pomohl organizačně s jednou reprezentační akcí na Hluboké. To bylo v dubnu, pak byla svazová konference, kde se odsouhlasila nová pozice – sportovní manažer. 

A tak sáhli po vás?

Hledali někoho, kdo je úplně mimo lyžování, kdo nemá vazby na jednotlivé úseky a nemůže tím pádem někomu nadržovat. Já měl nejprve pomoct s vytvořením té pozice jako takové, podílet se definování její agendy a oblastí, které by takový manažer měl obsáhnout. Teprve po tomto procesu, který trval nějaké dva tři měsíce, a na základě oboustranných zkušeností bylo místo nabídnuto právě mně. Od prvního října jsem se oficiálně stal sportovním manažerem.

Říkal jste si někdy, že byste mohl dělat právě tenhle typ práce?

Já jsem byl kdysi na Spartě předdomluvený, že bych tam pokračoval v takové funkci, která by byla něco mezi vedoucím a manažerem týmu. Nakonec jsem šel spolu s Michalem Špitem dělat trenéra gólmanů. Ale přitom jsem si potvrdil, že by mě víc bavila práce, která se odehrává ještě nad trenérem. Zajišťování hotelů, komunikace s různými organizacemi, firmami a podobně. 

Spousta bývalých hráčů po konci kariéry žehrá, že měli na konec kariéry víc myslet a připravit si nějaké budoucí zaměstnání. Taky vám to někdy proběhlo hlavou?

Jasně, ale ono je to logické. Je v tom určitá pohodlnost. V pětatřiceti tušíte, že to máte za pár, že už se kariéra nikam neposune, ale stejně se vám nechce sednout někam do školy. Doteď vám program dne tvořili týmoví manažeři, nic jste nemuseli řešit.  Když si začnete dělat trenérské licence, céčko ještě stihnete třeba za víkend, ale B-licence, to už je asi 160 hodin teorie. Těžko můžete v klubu říct ´Sorry, mám školu, teď tu čtyři dny nebudu´. 

Odrazila se pak absence vědomostí i v hledání práce?

Psal jsem životopisy, zkoušel jsem i síť Linked-In, inzerát na Jobs, ale když si tam dáte, že jste posledních dvaadvacet let jen stál v bráně, nevzbudí to velký ohlas. Naopak se jedna paní ozvala s tím, že nechce věřit, že jsem to opravdu já – ten fotbalista.

A co jste na to řekl?

Vyměnili jsme si asi čtyři maily. Radila mi, abych se víc pochválil, abych vyzdvihl víc věcí, které umím. Ale já jsem asi ze staré školy, neumím se moc chválit, držím se spíš při zemi a nechávám, ať hodnotí mou práci ostatní.

Co vy a lyžování, jaký k němu máte vztah?

Mám kladný vztah k lyžování a zimním sportům obecně. Od pěti jsem jezdil na běžkách, od sedmi na sjezdovkách. Díky rodičům jsme trávili spoustu času na horách. I během kariéry jsem často jezdil lyžovat do Itálie, přestože jsem kvůli smlouvě neměl, abych se nezranil. 

Vybaví se vám nějaké fotbalové soustředění, kdy vám běžky lezly krkem?

Určitě. Vím, že se Spartou jsme byli někde v Seefeldu a naháněli jsme tam Martina Haška, který se snad s běžkami na nohou narodil. Hrozně nás natíral. A to si třeba o sobě myslím, že mi to na běžkách docela jde, umím bruslit i klasiku. Stejně byl úplně jinde. Posledních osm nebo deset let se to ale z přípravy vytratilo, přibývá zahraničních hráčů, kteří by na běžkách stáli třeba úplně poprvé. Takže příprava probíhá už téměř jen na hřišti, většinou je jen pár běžeckých tréninků mimo trávník, běhání je řízeno podle postů na hřišti. A vše je hlídané sporttestery a GPS.

Pojďme se vrátit k vaší nové práci, co je tedy její náplní?

Zjednodušeně řečeno, jsem osoba, která propojuje všechny, co tady na svazu dělají, s trenéry a sportovci ze všech úseků. Řešíme soustředění, závody, logistiku. Teď jsem dostal za úkol oslovit výrobce různých fyzioterapeutických pomůcek, aby měli sportovci například možnost si sami aplikovat lymfatické kalhoty na soustředění.

A v tom všem už se orientujete?

Je to práce ve sportu, prostředí je mi blízké, i když se pořád učím. Když sečtu všechny týmy, a-týmy, b-týmy, juniory, je to nějakých 170 lidí, to si nejde všechno hned zapamatovat. Ale vrhl jsem se do vody a makám.

Narazil jste už na nějaký problém?

Začal jsem tím, že jsem objel všechny sportovní úseky a dozvěděl jsem se, že tu neexistuje žádné centrální lékařské zabezpečení. Jednotlivé týmy to doteď řešily po svém. Třeba jako já, mám problém s křižákem v koleni, zavolám známému doktorovi a řeknu: ´vyšetři mě´. Teď se nám jako svazu ale podařilo navázat spolupráci s podle mě nejlepší nemocnicí u nás, s Ústřední vojenskou nemocnicí, která se nám bude starat o komplexní péči. To samé ještě chceme zajistit pro sportovce na Moravě.

V jaké kondici je vůbec podle vás české lyžování?

Je úžasné, že na to, jak jsme malá země, která nemá velehory a sněhu ubývá, pořád jsme národ lyžařů se špičkovými vrcholovými sportovci. Jak jsem říkal, objel jsem všechny úseky a můžu říct, že všichni makají na 150 – 200 procent. 

Velkým tématem je ubývající sníh, může to být pro vrcholové sportovce brzy problém?

Co na to říct. Globální oteplování vážně existuje a není to legrace. Například alpští lyžaři v rychlostních disciplínách nebo snowboardisti už musejí v rámci přípravy jezdit do Chile nebo na Nový Zéland, aby absolvovali plnohodnotnou přípravu, a to se strašně prodražuje. Běžci se nám nedávno vrátili z Davosu, kde nebyl sníh a museli na poslední chvíli jet na Boží Dar, aby tam trénovali na kolečkových lyžích. Celá předsezónní příprava už není o dlouhodobém plánu, ale neustálém operativním řešení a přesunech. Je to logisticky velmi náročné. 

Má tedy smysl pořádat závody už v říjnu?

To je spíš otázka na FIS. Byl jsem teď ve švýcarskému Churu na Světovém poháru v Big Airu, kde se závodilo ve čtrnácti stupních a za deště. Byla tam montovaná konstrukce, sportovci se rozjížděli z umělé hmoty, zasněžený byl jen ten můstek se skokem a pak dopadová plocha. Přesto všechno tam bylo přes 12 tisíc nadšených diváků, kteří viděli velkou show. Třeba to je budoucnost.

Že by se lyžovalo na trávě?

Třeba ano. Samozřejmě mi tam každý řekl, že to s klasickým freestyle lyžováním nemá nic společného. Ale slyšel jsem, že třeba Japonci jsou ještě o kus dál, vyvinuli takový druh povrchu, který ještě lépe imituje sníh a mohou na tom mnohem lépe trénovat. Pak se to ukázalo i ve výsledcích, protože ve finálové desítce bylo snad pět Japonců.

Z toho, o čem vyprávíte, se zdá, že už jste se vážně stal lyžařským expertem…

Strašně mě to baví a naplňuje. V poslední době jsem dostal i nějaké fotbalové nabídky na trénování, ale s díky jsem odmítl. 

A kolik je u lyžování fanoušků Slavie?

Pár jo, ale to mě baví se s nimi hecovat. Kupříkladu skokan Roman Koudelka je velký slávista. Tak jsem jeho klukovi dal svou sparťanskou kartičku. Ten to hned nesl hrdě ukázat tátovi. Koudy se nad tím docela zasekl, ale hned jsme si to vyříkali. Tohle ke sportu patří a i proto jsem si to tu tak oblíbil.