Tým kapitána Petra Pály už je po peripetiích se složitým cestováním z Mexika kompletní, otázka ale je, jak na tom Češky budou se silami.

Papírové podobizny v lehce nadživotní velikosti už svou úlohu splnily, úspěšně zastoupily české tenistky během mediálních povinností, na kurtech při samotných zápasech však české hráčky nahradit nedovedou.

Češky v uplynulých dnech bavily tenisový svět humorem, s nímž se vyrovnávaly s absurdní situací zaviněnou sérií špatných rozhodnutí a vzájemnou nekomunikací mezi organizacemi WTA, která pořádá Turnaj mistryň, a ITF, organizátorem někdejšího Fed Cupu.

Nejprve se čekalo na Markétu Vondroušovou, singlovou účastnici WTA Finals, deblistky Barbora Krejčíková s Kateřinou Siniakovou pak z mexického Cancúnu do španělské Sevilly dorazily až během pondělí. 

Petr Pála přiznal, že byl z termínové kolize rozčarovaný a naštvaný, nyní už se ale soustředí na to, co může sám ovlivnit. Ostrou kritiku si ovšem neodpustil.

„Že dají Turnaj mistryň pod otevřené nebe, když hned po něm následuje další akce, na které chtějí mít nejlepší na světě, mi přijde jako pohrdání hráčkami. Na WTA by se měli zamyslet a spolupracovat i s ITF. Blbé je, že nejvíc trpí holky, které hrají jeden sport, jenže jeho představitelé spolu nekomunikují tak, aby jim dokázali vyjít vstříc. Už jsem takový rezignovaný,“ prohlásil Pála. 

Takové trable s nominací za dlouhou dobu svého působení u národního týmu ještě nezažil. 

„A doufám, že už to nezažiju. Něco jiného je, když je to kvůli zranění. To se nám už stalo. Ale nikdy jsem nečekal, kdo v kolik hodin přiletí. Je příšerné dnes přijet a zítra hrát zápas, nebo být schopný ho hrát. Chtějí, aby se propagoval Billie Jean King Cup, máme takovou krásnou sestavu a holky jsou donucené přijet den předem,“ doplnil týmový kapitán.

O nominaci za Švýcarky se bude rozhodovat na poslední chvíli, kapitáni ji musí nahlásit hodinu před zápasem, který má na sevillském Estadio de la Cartuja začít nejdříve v 16 hodin.

Přes problémy netají Pála nejvyšší ambice. Chybí mu sice zraněná Karolína Muchová, i tak má v týmu dvě hráčky elitní světové desítky, a navíc jeden z nejlepších deblových párů světa.

Tříčlenná základní skupina však nepřipouští žádné zaváhání. Do semifinále postupují jen její vítězky, kromě Švýcarek čeká na české hráčky USA bez největších hvězd Coco Gauffové a Jessicy Pegulaové.

„S takovým týmem bychom určitě měli mít ambice vyhrát. Nebo se o to alespoň pokusit. Tým na to máme,“ uvedl Pála. „Člověk by se neměl schovávat za to, že nepatří k favoritům. Už několik let víme, že k nim patříme. Každý rok sice vyhrát nejde, ale vždy se o to musíme pokusit,“ dodal.

Češky triumfovaly v týmové soutěži šestkrát za posledních 12 let. Naposledy ale v roce 2018 ve starém formátu. Loni prohrály v semifinále právě se Švýcarskem.

Jedničkou týmu bude sedmá hráčka světa Vondroušová, která po neúspěšném vystoupení v Cancúnu po přesunu rychle pookřála. 

„Je to tady super, stokrát lepší než v Mexiku. Jsem spokojená. Nefouká tady a je to rovné, takže úplná paráda,“ pochvalovala si. Od US Open ji trápil bolavý loket, ale nyní se cítí v pořádku.

„Než jsme odlétali do Mexika, tak jsem moc netrénovala. Dostala jsem i několik injekcí, neservírovala jsem úplně naplno a kolikrát jsem se s tím prala. Ale teď jsem to v žádném zápase necítila, takže jsem ráda, že můžu zase podávat na sto procent,“ uvedla hráčka štvanického klubu I. ČLTK Praha.

Boston byl v Dallasu dvě třetiny střelecky aktivnějším týmem a do závěrečné dvacetiminutovky šel s dvoubrankovým náskokem. V prvním dějství vedení Bruins zařídili netradiční střelci. Skóre otevřel John Beecher a na 2:0 zvýšil Mason Lohrei. Oba hokejisté se v NHL prosadil poprvé v kariéře.

Stars po pěti minutách třetí části zásluhou Wyatta Johnstona snížili, Bruins si ale dvougólový náskok vzali zpět. Přesilovku po akci Pastrňáka a Jamese van Riemsdyka využil Brad Marchand. Jeho trefa se v závěru ukázala jako vítězná. Dallas 28 sekund před koncem základní hrací doby vytěžil z tlaku kontaktní branku, na vyrovnání už ale neměl čas.

Boston vyhrál podesáté v sezoně a vládne Východní konferenci. Dallas bez zraněného Radka Faksy zaváhal podruhé za sebou a na Západě je čtvrtý.

Drobné zranění nepustilo do zápasu ani beka Columbusu Davida Jiříčka. Blue Jackets bez rodáka z Klatov podlehli Floridě 4:5 v prodloužení a prohráli čtvrtý z posledních pěti zápasů. Florida vedla v zápase již 3:0, vítězství ale honila na poslední chvíli. Prodloužení po obratu Columbusu vystřelil v poslední minutě základní části Nick Cousins a v prodloužení rozhodl o výhře Panthers Carter Verhaeghe.

Obránce Filip Hronek dvěma asistencemi při výhře Vancouveru 6:2 nad Edmontonem natáhl svou bodovou sérii na sedm utkání.

Hronek připravil dvě branky Vancouveru při výhře 6:2 nad Edmontonem a s 13 asistencemi je čtvrtým nejlepším nahrávačem ligy. Vysoké vítězství Canucks čtyřmi body řídil Hronkův parťák z prvního obranného páru Quinn Hughes. Dva góly dal Brock Boeser.

Výsledky NHL:

Toronto – Tampa Bay 6:5 v prodl. (1:4, 2:0, 2:1 – 1:0)

Branky: 23. a 26. Matthews, 42. a 61. Järnkrok, 4. Knies, 43. Marner – 7. a 12. Kučerov, 5. Hedman, 16. Point, 58. Hagel. Střely na branku: 33:31. Diváci: 18.445. Hvězdy zápasu: 1. Järnkrok, 2. Matthews (oba Toronto), 3. Kučerov (Tampa Bay).

Dallas – Boston 2:3 (0:2, 0:0, 2:1)

Branky: 46. W. Johnston, 60. Pavelski – 11. Beecher, 15. Lohrei, 50. Marchand (Pastrňák). Střely na branku: 37:29. Diváci: 18.532. Hvězdy zápasu: 1. Swayman, 2. Beecher (oba Boston), 3. W. Johnston (Dallas).

Florida – Columbus 5:4 v prodl. (3:2, 0:1, 1:1 – 1:0)

Branky: 3. Lomberg, 4. Forsling, 7. Barkov, 60. Cousins, 62. Verhaeghe – 16. Kuraly, 19. Jenner, 31. Marčenko, 53. Texier. Střely na branku: 47:22. Diváci: 17.103. Hvězdy zápasu: 1. Verhaeghe (Florida), 2. Texier (Columbus), 3. Cousins (Florida).

Vancouver – Edmonton 6:2 (3:1, 1:1, 2:0)

Branky: 15. a 60. Boeser, 12. Q. Hughes (Hronek), 14. P. Suter, 31. Höglander, 48. J. Miller (Hronek) – 7. Ekholm, 28. Draisaitl. Střely na branku: 35:42. Diváci: 18.857. Hvězdy zápasu: 1. Hughes, 2. Demko, 3. Boeser (všichni Vancouver).

„Nesmírně si letošního ocenění vážím a už jsem nevěřil, že bych se ho přece jen ještě mohl dočkat. V roce 2014 totiž Sněmovna schválila návrh Českého olympijského výboru na jeho udělení, jenže tehdejší prezident Miloš Zeman chtěl, abych za ním přijel,“ vypráví horolezec v rozhovoru pro Aktuálně.cz.

Omluvil se, že ho ve stanoveném termínu čeká důležitá zahraniční akce. „Po jeho druhém pozvání jsem už jen odpověděl, že kdyby byl na Vysočině, tak bych s ním třeba šel do hospody na pivo, ale na Hrad nepojedu, z Nového Města do Prahy je dost daleko,“ dodává s úsměvem.

Hrozil požár v autobusu

Jarošova cesta k triumfu na himalájských velehorách začala v roce 1998 vydařeným výstupem na Mt. Everest. A o 16 let později, po dosažení dalších dvanácti vrcholů, ho čekal závěrečný a v pořadí už pátý pokus o zdolání druhé nejvyšší a zároveň nejobtížnější hory světa K2.

Třikrát ho zastavilo nepříznivé počasí a jednou zdravotní problémy. Vyšlo to až napočtvrté.

Z pákistánského Islamabádu se osmičlenná výprava se čtyřmi horolezci potřebovala dostat do Skardu. Letadlo však nebylo k dispozici, a tak se do města s asi 300 tisíci obyvateli vydala autobusem.

„To už jsme měli za sebou desetihodinové čekání na letadlo v tureckém Istanbulu a osmihodinový let do hlavního města Pákistánu. První problém nás čekal už po třech hodinách jízdy. Autobus byl najednou plný dýmu a hrozil požár. Nastal poplach a úprk se všemi zavazadly někam do bezpečí. Několik hodin jsme pak čekali na další autobus,“ vyprávěl Jaroš první zádrhely expedice.

Z tábora ve Skardu následovala 160 kilometrů dlouhá cesta džípy do Ascole, poslední vesnice v této oblasti. „Cesta tam vede velkými svahy, pod nimiž teče řeka široká asi jako Vltava, ale dravá, prudká až divoká. Pohled do obrovské hloubky byl slušným útokem na nervovou soustavu. A navíc – v jednom místě nás zastavily obrovské závaly, podobné zemětřesení. Chystala se lavina se spoustou kamení. Úsek mezi uvolňujícími se svahy, dlouhý asi 200 metrů, jsme museli přeběhnout na místo, kde na nás čekaly další džípy,“ vracel se zkušený horolezec k další nebezpečné situaci.

Ascole leží ve výšce tři tisíce metrů a české horolezce čekal 120 kilometrů dlouhý pochod do základního tábora, položeného o dva tisíce metrů výš.

„Pro každého je to velká dřina. Cesta vede nejen nahoru, ale občas také dolů, je na ní spousta písku a nepříjemné je i obrovské vedro. Do tábora jsme šli pět dní, zpátky jen tři, čili čtyřicet kilometrů denně, což za náročných podmínek není jednoduché,“ líčí horolezec.

Výstup na K2 přitom mohl pro Jaroše skončit dřív, než začal. Kvarteto horolezců nezapomnělo na svůj tradiční rituál, při kterém se ovšem tehdy padesátiletý dobrodruh zranil. 

„Postavili jsme mohylu a když jsme jí dokončovali, jeden z mých prstů na ruce skončil mezi dvěma velkými balvany. Byla to děsivá bolest a obrovská komplikace, protože se zlomeným prstem by můj výstup byl vyloučen. Naštěstí vše dobře dopadlo,“ vzpomíná.

Zdoláním všech osmitisícových velehor se tak zařadil do elitní společnosti světových horolezců. „V roce 14 jsem došel na vrchol 14. kopce, ale v seznamu stejně úspěšných horolezců jsem až patnáctý,“ povzdechne si s úsměvem.

 „Jsem rodák z Vysočiny, kde je nejvyšší vrchol 800 metrů. Také proto si toho úspěchu velmi vážím, a to i z toho důvodu, že jsem nepotřeboval kyslík ani výškové nosiče. Základ úspěchu byl v dobré fyzické připravenosti a v perfektní partě, v níž všechno a rychle klapalo. A navíc – splněného snu jsem se dočkal v padesáti letech, což je také dost neobvyklé,“ říká.

V tomtéž roce obdržel ocenění od Českého olympijského výboru, který mu udělil Cenu Jiřího Gutha-Jarkovského za nejlepší sportovní výkon roku. „Rozhodli o tom špičkoví sportovci – mistři světa a olympijští medailisté, což je pro mě o to cennější,“ zdůrazňuje člen pléna olympijského výboru.

Také v dalších letech Jaroš sbíral další „zářezy“. Mezi lety 2016 a 2019 se mu dokonce podařilo vystoupat na nejvyšší hory všech světadílů a získat tak Korunu světa.

Konec? Ani náhodou!

Příští rok Radek Jaroš oslaví 60. narozeniny, ale to pro něj neznamená, že by se chtěl s horolezectvím rozloučit. Dokonce už má připravený projekt směřující k výstupům na nejizolovanější, čili nejosamělejší hory světa, kterých je 15. A jednu z nich už zdolal.

„Při letošní návštěvě Velikonočního ostrova uprostřed Tichého oceánu jsem došel na vrchol Maunga Terevaky. Koncem listopadu pak odletím na Nový Zéland, kde je také jedna z hor zmíněné kategorie a na příští rok mám v plánu vydat se ze stejného důvodu na havajskou sopku. Bude to asi zase boj, ale já bojuju celý život, takže mi to nevadí. Horolezectví určitě nepověsím na hřebík, je to životní styl. Jinak za ideální smrt považuji dostat v pětasedmdesáti letech v severní stěně Eiger kamenem do hlavy,“ usmívá se historicky nejlepší český horolezec.

Na olympiádě v Pekingu 2022 pomohl Slovákům k bronzu coby nejlepší střelec turnaje. Na pozdějším mistrovství světa dospělých byl jejich nejproduktivnějším hráčem.

V tu dobu bylo snadné Slafkovského vnímat jako budoucí superhvězdu.

Urostlý Slovák uhranul také šéfy montrealských Canadiens, kteří z něj udělali prvního muže předposledního draftu NHL.

Přechod do slavné soutěže se však útočníkovi moc nedaří. V minulé sezoně odehrál jen asi půlku základní části (39 zápasů) a nasbíral 10 bodů (4+6), než ho vyřadilo pochroumané koleno.

Tentokrát má po 11 zápasech na kontě dva bodíky (1+1), což ho v týmové produktivitě řadí na 11. příčku po bok defenzivního obránce Arbera Xhekaje. Na nedostatek prostoru si přitom stěžovat nemůže. S icetimem 14:40 je mezi útočníky sedmý, chodí i na přesilovky.

Ozývají se tak hlasy, že by Slafkovskému prospěl pobyt na montrealské farmě v Lavalu.

Zastáncem přesunu do nižší AHL je třeba americký obránce Jordan Schmaltz, který slovenského křídelníka mnohokrát potkal jako soupeře v nejvyšší finské lize.

Schmaltz, momentálně bez angažmá, nastupoval za Helsinky, Slafkovský za Turku. „Přišlo mi, že v každém zápase proti nám byl lepší než v tom předchozím, ale pořád jsem v jeho hře viděl nějaké mezery, věci, na kterých potřeboval zapracovat. Po fyzické stránce působil jako monstrum a celkem dobře bruslil, ale jinak byl jako talent dost neobroušený,“ prohlásil Američan v podcastu Tonyho Marinara.

Když Slafkovského znovu viděl v aktuální sezoně NHL jako divák, ohromený nebyl. „Řekl bych, že se moc neposunul,“ poznamenal s tím, že 19letému Slovákovi by s ohledem na sebevědomí pomohl pobyt v méně náročné AHL.

Neustále pak probíhá diskuze, jestli Montreal využil první draftovou volbu správně.

V polovině října se k tomu vyjádřil online deník The Athletic, který pořadí hokejistů na draftu 2022 překopal na základě současných informací. Slafkovský zůstal jedničkou. „Ale mezi ním a dalšími hráči je to opravdu velmi těsné,“ připomněl autor tohoto takzvaného re-draftu Corey Pronman.

Na druhou příčku umístil českého zadáka Davida Jiříčka (původní šestku), trojkou zůstal americký forvard Logan Cooley.

Mimochodem, víc bodů než Slafkovský posbíralo v rozjeté sezoně NHL hned pět hráčů z draftu 2022. Jsou mezi nimi i tři beci včetně Jiříčka, který má po deseti kláních zápis 1+2.

Slafkovskému nepochybně uškodilo, že hned ve druhém utkání základní části přišel o centra Kirbyho Dacha, s nímž si porozuměl v přípravě. I proto jsou kanadská média k mladému Slovákovi poměrně shovívavá.

„Zaslechl jsem mumlání, že Slafkovský je další Nail Jakupov, což je absurdní. Velikostně je na tom dobře, zdobí ho i rychlost a střela. Jediné, co potřebuje, je sebevědomí. Buďte, prosím, trpěliví. Vzpomeňte si na Petera Mahovliche (legenda Canadiens, která naplno prorazila až roky po draftu – pozn. red.),“ bránil ostře sledovaného teenagera Jack Todd z deníku Montreal Gazette.

„Uvědomte si, že Slafkovskému je teprve devatenáct a že u urostlých kluků zabere rozvoj více času. Nechte ho dýchat,“ dodal novinář.

Tottenham vyhrál předchozí čtyři ligové zápasy a dobře zahájil i dnešní duel, v němž se už v 6. minutě ujal vedení po tečované střele Dejana Kulusevského. Pak už ale domácím svěřencům Angeho Postecogloua nevyšlo téměř nic.

Krátce nato nebyl kvůli ofsajdu uznán gól Son Hung-mina, což byla jedna z celkově pěti branek v utkání, kterou kvůli postavení mimo hru či ruce odvolal VAR.

Po půlhodině hry šel Tottenham do deseti po vyloučení Cristiana Romera, jehož faul v pokutovém území navíc potrestal v 35. minutě vyrovnáním z penalty Cole Palmer.

Spurs poté přišli do přestávky o zraněné Jamese Maddisona a Mickyho van de Vena a jejich trápení pokračovalo i po pauze, kdy byl v 55. minutě po druhé žluté kartě vyloučen Destiny Udogie.

Dvojnásobnou přesilovku Chelsea využila po dvaceti minutách, poté co Raheem Sterling přihrál v brejku před odkrytou branku Jacksonovi, jenž otočil skóre.

Dvaadvacetiletý Senegalec pak v nastaveném čase dvěma brankami z rychlých protiútoků do otevřené obrany pečetil výsledek a postaral se tak o vítězný návrat kouče Chelsea Mauricia Pochettina na stadion Tottenhamu, kde v minulosti úspěšně působil. „Blues“ jsou po čtvrté výhře v sezoně v tabulce desátí.

Anglická fotbalová liga – 11. kolo:

Tottenham – Chelsea 1:4 (6. Kulusevski – 75., 90.+4 a 90.+7 Jackson, 35. Palmer z pen.).

Tabulka: