Výhru domácích Ocelářů podpořil dvěma trefami také Richard Pánik. U všech branek Kladna figuroval Eduards Tralmaks (2+1). Kladno prohrálo poosmé za sebou a během této série získalo jen dva body.

Mazanec inkasoval z první střely, překonal jej Tralmaks z pravého kruhu nad vyrážečku. Domácí vyrovnali milimetrovou ranou Pánika, gól ale platil až po upozornění videorozhodčího. Hra totiž po střele třineckého útočníka pokračovala skoro tři minuty v domnění, že trefil tyč.

Pánik mohl překlopit skóre na stranu Třince, po sólu od vlastní modré čáry se prokličkoval až před Bowa, ale nezvedl bekhendem puk nad beton. A tak druhý gól v zápase vstřelil Tralmaks, když využil přesilovou hru opět střelou z pravého kruhu. Oceláři, kteří postrádali tři klíčové hráče (Růžička, Daňo, Hudáček), prohráli popáté v řadě úvodní třetinu.

Už po 46 sekundách prostřední části udeřil z přesilové hry Pánik. Ve zbytku třetiny ale kralovali oba gólmani. Domácí Mazanec vychytal dvakrát v gólové šanci Pytlíka. Na druhé straně Bow zneškodnil průniky obránců Jeřábka a Kundrátka a pohotově se natáhl i proti dorážce Voženílka do prázdné branky.

Třetí gól Třince měl v úvodu poslední třetiny na hokejce Polášek, ale netrefil odkrytou branku a nechal vyniknout Bowa. Domácí přesto brzy vedli. V přesilové hře se prosadil tečí Voženílek. Kladno vyrovnalo v 50. minutě střelou Ticháčka z pravého kruhu.

Duel dospěl až do prodloužení, do kterého si domácí přenesli 119 sekund přesilové hry. V jejím závěru trefil Nestrašil tyč a od Voženílka se puk odrazil do branky. Rozhodčí si ještě u videa dlouho prohlíželi, zda třinecký hráč nekopl úmyslně kotouč do branky, ale gól uznali.

23. kolo hokejové extraligy:

HC Oceláři Třinec – Rytíři Kladno 4:3 v prodl. (1:2, 1:0, 1:1 – 1:0)

Branky a nahrávky: 10. Pánik (Marinčin), 21. Pánik (A. Nestrašil, J. Jeřábek), 45. D. Voženílek (A. Nestrašil, J. Jeřábek), 62. D. Voženílek (A. Nestrašil) – 4. Tralmaks (Kusý), 17. Tralmaks (Klepiš, Smoleňák), 50. Ticháček (Tralmaks, Martenet). Rozhodčí: Ondráček, Vrba – Hlavatý, Rožánek. Vyloučení: 4:7. Využití: 3:1. Diváci: 3939.

Sestavy:

Třinec: Mazanec – Marinčin, Smith, Kundrátek, J. Jeřábek, Marian Adámek, Polášek, Nedomlel – D. Voženílek, P. Vrána, Pánik – Kurovský, Sikora, A. Nestrašil – Hrehorčák, Miloš Roman, Holinka – Doktor, Čacho, Dravecký. Trenér: Moták.

Kladno: Bow – Dotchin, T. Hejda, Martenet, Ticháček, Veber, Slováček – Kusý, Klepiš, Tralmaks – Sideroff, Pytlík, Frolík – M. Procházka, Melka, Smoleňák – Jarůšek, Babka, Strnad – O. Bláha. Trenér: O. Vejvoda ml.

BK Mladá Boleslav – HC Dynamo Pardubice 1:4 (0:0, 1:2, 0:2)

Branky a nahrávky: 33. J. Aaltonen (Pyrochta) – 24. Košťálek (L. Sedlák), 34. Říčka (Košťálek), 58. R. Kousal (T. Zohorna), 59. Mandát (Paulovič). Rozhodčí: Šír, Pilný – Kajínek, Klouček. Vyloučení: 2:4. Využití: 1:1. Diváci: 2956.

Sestavy:

Mladá Boleslav: J. Růžička – Gewiese, Pyrochta, Osburn, Jánošík, F. Pavlík, A. Čech, Bernad – Lantoši, Fořt, Skalický – J. Aaltonen, Järvinen, Suchý – Šmerha, Malát, Závora – J. Stránský, O. Roman, Dvořáček. Trenér: Král.

Pardubice: Will – Čerešňák, D. Musil, Košťálek, T. Dvořák, J. Kolář, Vála – Hyka, L. Sedlák, Cienciala – Radil, T. Zohorna, R. Kousal – M. Kaut, A. Musil, Říčka – Paulovič, Poulíček, Mandát – Vondráček. Trenér: Varaďa.

Loni je obrala o splněný sen Kanada, letos je ve finálové bitvě přetlačila Itálie. Australané přišli o možnost uloupit 29. daviscupový titul historie. 

Nehrající kapitán poražených se nijak neschovával, uznal sílu soupeře a pochválil svůj tým.

„Byl to skvělý týden, odehráli jsme tu skvělé zápasy. Málaga uspořádala dobrou akci, ovšem s tím formátem, který má k dispozici,“ zahájil kritiku Hewitt.

Podle něj novému formátu Davis Cupu, který se s týdenním velkým finále hraje poslední čtyři roky, nejvíce škodí, že se nikam nestěhuje. Pravidelně se totiž hraje ve Španělsku na tvrdém povrchu.

„Máme tolik možností, trávu, antuku, venkovní beton. Ale my hrajeme stále stejně v hale s tímto povrchem, přiznám se, že jsem z tohoto formátu vážně unavený, popravdě se mi z něj dělá přímo zle,“ uvedl Hewitt.

Podle něj je tenis globální sport, proto by jeho týmová soutěž neměla na jednom místě zůstat déle než rok.

„Žádné zápasy doma a venku, žádné pětisetové bitvy. Vždyť to byla ta esence, která dělala Davis Cup tak populární. V téhle podobě ztrácí význam,“ prohlásil.

V podobném duchu se minulý týden vyjádřila světová jednička Novak Djokovič, který se Srbskem dokráčel do semifinále. 

„Aby turnaj pro nejlepších osm týmů hostil jeden národ čtyři roky po sobě, to je prostě moc. Tahle soutěž musí cestovat. Je to klání, které by se mělo hrát po celém světě,“ uvedl čtyřiadvacetinásobný grandslamový šampion.

Ke změně tradičního vyřazovacího systému s víkendovým utkáním na půdě jednoho z týmů došlo v sezoně 2019, kdy do Davisova poháru vstoupila společnost Kosmos slavného fotbalisty Gerarda Piquého. 

ITF už sice s touto společností ukončila spolupráci, přesto ale žádné úpravy ve stávajícím formátu soutěže neplánuje.

Do třetiligového Třince jste přišel v září a po podzimní části jste v klubu skončil. Jaký pocit z toho máte?

Pocit úlevy. Jsem rád, že to mám za sebou. Bylo to snad jediné angažmá v mojí osmadvacetileté trenérské kariéře, kdy jsem nebyl šťastný. Můj příchod nebyl dobře načasovaný, měl jsem přijít před začátkem sezony nebo v její polovině, abych měl nějaké slovo při budování kádru.

Hráči, které jste v týmu měl, se vám nehodili?

Pro svůj fotbal potřebuju jiné hráče. Rychlostní, dynamické, soubojové. Na tom odvolání mě mrzí jen práce, kterou jsme s asistentem navíc udělali. Objížděli jsme další soutěže v Česku i na Slovensku, chtěli jsme si vytipovat hráče. Ale aspoň teď mám o nich přehled.

Třinec na jaře po deseti letech sestoupil ze druhé ligy, i ve třetí lize má ale na soupisce čtyři Slováky, dva Srby, jednoho Nigerijce. Vy jste podle některých hodnocení s cizinci spokojen nebyl, že?

Když se v jednom zápase nechá vyloučit slovenský stoper Dominik Straňák a ve druhém srbský stoper Filip Maksič… Za mě musí mít cizinci vyšší výkonnost i lepší vystupování než domácí hráči, což se nedělo. V přístupu k tréninku si na hráče nemůžu stěžovat, ale opakuji, že kvůli absenci těch rychlostních a soubojových typů jsme neměli v tréninku takový odpor, jaký pak přišel od soupeře.

Při příchodu do Třince jste říkal, že nikde v Česku vás hráči nevítají s otevřenou náručí. Kvůli vaší náročnosti. S tím tedy problém nebyl?

Možné to je, ale já se měnit nebudu. V jakékoliv lidské činnosti musíte být náročný, abyste došel na vrchol. Zase se jen vrátím k tomu, že jsme měli problémy s rychlostí a agresivitou soupeřů. Sice jsme stříleli dost branek, ale třeba nigerijský křídelník Clement nedal ani gól. Nejlepším střelcem mužstva je krajní obránce Martin Vlachovský. To je paradox. A špatně jsme pracovali v defenzivě.

Překvapilo vás, v jak špatném stavu je tým, který má ambici vrátit se do druhé ligy? Po podzimu je Třinec ve třetí lize až desátý.

Třinec hrál ve druhé lize dlouhá léta jen o záchranu a hráči sem nechodili vždy s tím, aby klubu pomohli. Jak jsem říkal, já jsem od začátku nebyl přesvědčený, jestli do Třince jít, jestli to bude vhodně načasované. Ptal jsem se na to sportovního ředitele Františka Šturmy, přesvědčil mě. Nepovedlo se, i taková zkušenost patří k životu.

Co bude dál? Čekání na novou nabídku?

To přinese život. Mám odkoučovaných 657 soutěžních utkání a láká mě meta 800 nebo 900 zápasů. Chci dál trénovat. Mám obrovskou sílu, zhubnul jsem v Třinci tou náročností tréninků. Pořád jsem musel něco zastavovat a vysvětlovat. Získal jsem neuvěřitelný drajv. To je určitě pozitivum.

Na druhou stranu máte za sebou dvě angažmá, která vám renomé zrovna nezvedla. Na jaře sestup do divize se Sokolovem, teď Třinec.

Do Sokolova jsem přišel pět dní před prvním mistrákem, tak co jsem mohl měnit? Chtěl jsem Sokolovu vrátit, jak mi pomohl v trenérské kariéře. Odtamtud jsem šel na první ligové angažmá do Sigmy. Bohužel teď jaro v Sokolově bylo, jaké bylo. Kádr byl úzký, doplňovali jsme to hráči z mladšího dorostu. Jsou to zkušenosti, které vás mohou posunout dál.

V Sokolově jste mluvil o tom, že se chcete vyškrábat do první ligy. Ale už je to sedm let, co jste v nejvyšší soutěži vedl Příbram. Stále o tom sníte?

Cítím se pořád mladý. Mám v sobě potenciál. Hodně sportuju, mám dobrou životosprávu a nejsem profesně ani životně unavený člověk. Ba naopak. Změnil jsem svůj tréninkový proces, cvičení, která se dělala před deseti lety, už teď dělat nemůžu. O budoucnost se nebojím.

Po vašem konci v Třinci dost fanoušků na sociálních sítích s nadsázkou psalo, že jste aspoň volný pro reprezentaci. Těší vás taková publicita?

Od doby, kdy mi jeden z čelních českých funkcionářů řekl, že Zdeněk Zeman nemůže trénovat národní mužstvo, protože by neposlouchal, jsem pozornost od reprezentace trochu odklonil. Ti lidé si neuvědomují, co by to znamenalo, kdyby přišla taková persona. Ale jinak co se týče mě samotného, já ani sociální sítě nemám. Chci být šťastný člověk a můj životní styl je trochu jiný než u ostatních. Jsem člověk zážitkový, nejsem materialista.

Ptal jsem se spíše kvůli tomu, že vaše jméno mezi fanoušky pořád rezonuje…

Vím, že jsem milován a nenáviděn. Mám plno fanoušků, kteří mě poznali a ví, jaký jsem. Pak je druhá strana, která pomlouvá, přitom mě třeba ani nezná. Je to tím, že nejdu s proudem. Říkám svoje názory a odmítám být hodný a poslušný člověk. V trenérské branži je potřeba říkat pravdu.

Zmiňoval jste Zdeňka Zemana, který v 75 letech ve třetí italské lize trénuje Pescaru. Už deníku Sport jste v minulém týdnu říkal, že je to pro vás vhodný kandidát na pozici reprezentačního kouče. Ale nejspíš teď jeho angažování reálné není, ne?

Myslím, že ne. Byl bych mile překvapený. Pro mě je to vhodný kandidát po všech stránkách. Po stránce vzdělanosti, po stránce životních i trenérských zkušeností, po stránce fotbalových znalostí, po stránce charizmatu, po stránce morální. V Česku je to ale bohužel o něčem jiném.

Kdo si myslíte, že se nakonec trenérem národního týmu stane?

Nevím a úplně mě to nezajímá. To, co mi před lety bylo o trenéru Zemanovi řečeno, byla dost ošklivá a překvapivá slova. Akorát mi je teď líto trenéra, který mužstvo dovedl na Euro a samotného šampionátu se nezúčastní. Na rozdíl od hráčů, kteří narušili morálku a režim mužstva. Novým trenérem jim možná bude odpuštěno a pojedou. Mně se to nezdá spravedlivé.

„Akce není součástí WTA a ani ji WTA nepodporuje. Hráčky působí na WTA Tour jako nezávislí smluvní partneři a mohou se mimo sezonu účastnit exhibice bez hrozby pokuty,“ sdělila WTA agentuře Reuters.

Mužská ATP Tour se nevyjádřila.

Třídenní turnaj s názvem Trofeje Palmýry severu, jenž odkazuje na přízvisko Petrohradu, sponzoruje ruský energetický gigant Gazprom.

Zúčastní se ho převážně ruští tenisté, například Veronika Kuděrmětovová, Anastasia Potavová či Karen Chačanov, ale také Španěl Roberto Bautista Agut, Francouz Adrian Mannarino a Italka Jasmine Paoliniová.

A právě to popudilo ukrajinský tenisový svaz. „Takže hrát pro podporovatele a fanouška Vladimira Putina a jeho války je v pořádku?“ napsal na twitterový účet ukrajinský tenisový svaz.

Zveřejnil tam také důkazy, jak šéf Gazpromu Alexej Miller veřejně podporuje ruského prezidenta.

Mezi přátele ruské vlády podle Ukrajinců patří i další sponzoři a mediální partneři turnaje. 

„Požádali jsme o vyjádření další tenisové federace prostřednictvím e-mailu. Můžete nám zkusit argumentovat tím, že jde jen o sport, ale tomu se dá těžko uvěřit, když jsou do této akce zapojení spojenci Putina,“ dodal ukrajinský svaz.

Ruští a běloruští tenisté se už loni mohli jako jedni z mála sportovců z těchto zemí po vpádu ruských vojsk na Ukrajinu nadále účastnit mezinárodních akcí.

Výjimku představoval Wimbledon a další turnaje v Anglii, kam nebyli minulý rok pozváni. Letos už se na londýnské trávě představit směli.

Úřad vysokého komisaře OSN pro lidská práva minulý týden uvedl, že na Ukrajině od začátku ruské invaze z loňského 24. února zahynulo více než 10.000 civilistů.

Nová Tatra Buggyra Evo3, s níž pojede lednovou Rallye Dakar jezdec Martin Šoltys. | Video: Buggyra

Tatra 815 a Phoenix totiž mají kabinu umístěnou nad motorem, zatímco třetí evoluce závodního trucku z dílen Buggyry je už podobná většině soupeřů z čela dakarského závodního pole.

„Viděli jsme, že taková kabina je v kamionech asi jediná cesta, kam se posunout dál,“ vysvětlil šéf týmové komunikace Jan Kalivoda při včerejší slavnostní prezentaci vozu před dílnami Buggyra Technology Center v Roudnici nad Labem.

Do auta v lednu v Saúdské Arábii usedne Martin Šoltys, který bude obhajovat šesté místo. „Poslední dva měsíce jsem byl v Buggyra Technology Center skoro pořád. Bylo to hodně náročné, ale musím poděkovat hlavně týmu mechanikům. Ti tady byli také pořád. Díky nim se povedla neskutečná věc a kamion je hotový,“ ocenil jezdec skvělou práci mechaniků.

Na sestavení auta měli totiž jen dva měsíce. I když projekt pod názvem Evo3 začal prvními konstrukčními nákresy už před dvěma lety, čekalo se na aktuální znění technických pravidel pro kamiony.

„Mezinárodní automobilová federace závazný regiment vydala až letos v létě, takže ještě před dvěma měsíci byste tady v dílně neviděli prakticky nic. To, že se nám třetí evoluci naší dakarské Tatry podařilo připravit na odjezd na nalodění v Barceloně, považují za malý zázrak,“ prohlásil Kalivoda.

V kategorii kamionů nasadí stáj Tatra Buggyra Evo3 ještě dvě Tatry Phoenix. Řídit je budou obhájce páté pozice Jaroslav Valtr a Daniel Stiblík, který se ujme role „velmi rychlé asistence“. Tým při své premiéře v elitní kategorii Ultimate (známé doposud jako T1) doplní 19letá Aliyyah Kolocová s automobilem Red-Lined REVO T1+.