Kdyby vám někdo přes startem letošní sezony řekl, že na jejím konci budete v žebříčku na hraně první čtyřicítky, co byste mu odpověděla?
Že by to bylo skvělé samozřejmě. Ono už jen to, že jste v té špičce a hrajete všechny velké turnaje, je úžasné. Ale snad každá tenistka sní o tom, že se stane jedničkou žebříčku, že se posune co nejvýš. Takže já musím říct, že to byla parádní sezona.
Sezona skvěle začala, hrála jste finále turnaje WTA. Pocítila jste vůbec, že jste mezi dospělými, nebo to pro vás tak přirozeně plyne?
Taková tečka za juniory byl pro mě zisk grandslamu v Paříži minulý rok a pak jsem byla šťastná, že můžu víc a víc hrát mezi dospělými. V tomhle mi hodně pomohl můj trenér Tomáš Krupa, který svět dospělého tenisu znal. Měl s ním spoustu zkušeností a pro mě bylo snazší dobře ukončit juniorskou kariéru a přesunout se mezi dospělé.
V čem je největší rozdíl oproti juniorům?
Asi v hlavě. Na dospělých turnajích tak nějak už všichni vědí, že mají na to hrát nahoře. Zatímco mezi juniory panuje nejistota, že to nemusí vyjít a že na to prosadit se mezi profíky máte jen omezený čas. Že vás to pořád ještě celé může přestat bavit. Samozřejmě na turnajích WTA je úroveň tenisu o několik levelů výš.
O okruhu WTA se ví, že je hodně vyrovnaný a o překvapivé výsledky není nouze. I vy jste v sezoně porazila několik favoritek. Byl ale v sezoně nějaký zápas, kdy jste si říkala: Tak tady byla soupeřka někde úplně jinde, musím se ještě hodně zlepšit?
Byl. Určitě má bitva s Igou Šwiatekovou v Polsku. První set byl 1:6 a pak už to bylo jen o tom, abych uhrála co nejvíc gemů ve druhém setu. Vůbec jsem necítila žádnou šanci vyhrát. Navíc se hrálo před jejím domácím publikem. Naštěstí jsem si pak hned spravila náladu na turnaji v Praze, ale i tak si ten pocit ze zápasu s Igou dobře pamatuju. Podle mě nad všemi vyčnívá.
Přitom je ale teď „až“ světovou dvojkou…
To je pravda, ale hrála jsem proti Aryně Sabalenkové nebo Jeleně Rybakinové, obojí byly skvělé zápasy, které jsem sice prohrála, ale měla jsem tam poměrně velkou šanci vyhrát. O utkání s Igou to vážně říct nemůžu.
Zažila jste skvělé momenty, ale poznala jste i odvrácenou tvář tenisu, když vám chodily nepříjemné zprávy na Instagram od různých hejtrů. Opravdu jste to brala tak s nadhledem, jak se zdálo z vašich příspěvků na sociálních sítích?
Já vlastně ani nevím, proč jsem to pak sdílela. Asi že mi to přišlo vtipné. Ani trochu jsem si to nebrala osobně. Popravdě takové zprávy mi chodí denně, zvlášť když zrovna hraju. Neřeším to, protože nemám tušení, kdo za tím strojem vůbec sedí a píše to.
Jste připravená na to, že to můžete zažívat třeba ještě dalších deset let?
Bohužel. Je to vážně běžná věc u profesionálních tenistů. Děje se to všem. Pár dní po mně sdílela podobné příspěvky třeba Markéta Vondroušová. Myslím, že si to celkově nikdo nebere, nikdo si tím nenechá kazit den.
Učíte se asi i to, jak ustát mediální či marketingový tlak. Jak se cítíte, když se musíte fotit třeba pro marketingové účely. Baví vás to?
Beru to tak, že je skvělé vypadnout z tenisového kolotoče a chvíli si zkusit taky něco jiného. Tyhle povinnosti k tenisu patří, asi toho bude časem víc a víc, já si na to zvykám a jsem ráda za každého partnera, který mi v kariéře pomáhá. I co se týče kamer nebo objektivů se lepším, dřív jsem při televizních rozhovorech byla taková plná beznaděje, teď už i něco řeknu. Už jsem se s tím sžila.
I vy máte za sebou jednoho velkého partnera, výrobce hodinek. To je mimochodem mezi tenisty hodně oblíbený koníček, sbírat hodinky. Začala jste taky něco podobného pěstovat?
To bych o sobě neřekla, přece jen tu spolupráci mám zatím teprve přes rok. Musím říct, že hodinky nikdy nebyla žádná má obsese, ale teď, co je mám, jsem si na ně dost zvykla a ráda je nosím.
Rafael Nadal s nimi i hraje, nezkusíte to?
To ne. Já nejsem zrovna milovník nošení podobných věcí na kurt. Ať už jsou to hodinky, prstýnky, náušnice nebo jiné šperky. Mám jeden řetízek a to je všechno. Nechci mít na sobě nic, co by mi mohlo nějak vadit nebo rozptylovat mě na kurtu.
A odměňujete se něčím po úspěšném turnaji?
Ne všechny tenistky jsou blázni do nakupování. Když si chci udělat radost, tak si zajdu na nějakou dobrou večeři. Maximálně pořídím nějaké oblečení, ale to je všechno.
Pojďme zpátky k tenisu. V uplynulé sezoně jste měla dva na české poměry hvězdné kouče, Davida Kotyzu a Tomáše Krupu. Jak spolupráce fungovala?
Byl to i s kondičním trenérem skvělý tým. Oba v minulosti vedli hráče a hráčky z absolutní tenisové špičky. Každý má trochu odlišný styl, ale oba mají spoustu zkušeností a jejich postřehy mi hodně pomáhají. Do příští sezony na tom nehodlám nic měnit.
Co vám uplynulá sezona řekla o tom, kde máte ještě rezervy, na čem budete přes zimu pracovat?
Hlavní úkol bude nějak srovnat výkony, aby to nebylo nahoru dolů, ale abych předváděla stabilní tenis. A pak určitě pracovat na kondici, to je hodně potřeba.
Ženská špička si na konci sezony postěžovala na kalendář turnajů, hlavně na závěrečné asijské turné, kde se hrál jeden turnaj za druhým na různých površích s různými míči. Že kvůli tomu těla tenistů i tenistek trpí. Jaký jste z toho měla dojem vy?
Z toho jsem právě usoudila, že je potřeba pořád pracovat na kondici, aby bylo tělo připravené na všechno. Pracovat na zrychlení, na fyzičce. WTA nás nutí hrát víc a víc turnajů, které ne vždy jsou dobře zorganizované. Stačí se podívat na Turnaj mistryň v Cancúnu, jak to tam vypadá. Ale není to jednoduché pro nikoho, a tak je potřeba si pořád přidávat nějaké to procento v přípravě navíc, aby to člověk zvládl.
Ještě než oficiálně skončí sezona 2023, čeká vás finále Billie Jean King Cupu, jak se těšíte?
Moc. Vypadá to, že tím, jak jsou holky už různě zraněné nebo přijedou i později, mohla bych si i nějaký ten zápas zahrát. Takže se mi zase splní jeden z mých snů. Ani mi nevadí, že si kvůli tomu zkrátím volno po sezoně. Hned po finále chci navíc vzít rodiče někam za oceán na dovolenou.
