Zmiňované tři týmy jsou sice nahoře, ale s velkým odstupem za pražskými S. Ta odskočila ostatním dost brzy.

Boj o titul se zřejmě smrskne jen do jejich souboje.

Loni se sice po podzimu říkalo, že Sparta má už velkou ztrátu, proto není diplomatické něco kategoricky tvrdit, ale o uchazečích o titul je už patrně rozhodnuto.

I když bych si přál, aby se do něj zapojily i další kluby. To by však znamenalo, že by Sparta a Slavia musely hodně klopýtat, ztrácet body.

Kdyby šlo o jeden tým, tak může přijít velká krize. Ale oba? Mají velkou kvalitu, silný hráčský kádr, nepředpokládám to.

Sparta udržela první pozici, Zlín jí však pohodové vítězství hodně usnadnil. Dostal gól už ve třetí minutě, to se hostům na pražské Letné nesmí stát.

Přijedou nějak připravení, chtějí dobře bránit, držet nulu co nejdéle. A přijde zásah takhle brzy…

Přitom se mu dalo zabránit. Stejně jako druhému v konci poločasu. V bránění měl Zlín velké nedostatky. Bylo to hodně o hlavách jeho hráčů, aniž bych snižoval sílu sparťanské ofenzivy, která je obrovská.

Probírá se, jestli měl být vyloučený sparťanský obránce Tomáš Wiesner, když daleko od centra hry, daleko od míče, udeřil Lukáše Bartošáka.

Zkoumat intenzitu úderu asi nemá smysl, v pravidlech stojí, že i pokus je jako udeření. Ale hodně záleží na výkladu, který je před sezonou překládán.

Rozhodčí na hřišti to jako faul na červenou kartu neposoudil, nebo si toho ani nevšiml, míč byl jinde. A VAR ho neopravil.

I já jako bývalý hráč to také tak cítím, nevylučoval bych. Ale jestli pravidla hovoří jinak, je třeba je dodržovat. (Komise rozhodčích dnes v komuniké uvedla, že Wiesner měl být opravdu vyloučen – pozn. Aktuálně.cz)

Slavia přes obrovskou převahu jen těžko porazila poslední České Budějovice rozdílem jediného gólu. Přitom byla tolikrát v pokutovém území soupeře, příležitostí měla mnoho.

I když nějaké střely vyslala, na takovou převahu bylo zakončení hodně málo. Ale to je věc hráčů, jestli na sebe vezmou osobní odpovědnost akci dokončit. Možná po nich tuhle kombinaci až do brány chce trenér, to nevíme.

Jablonecký Miloš Kratochvíl dvěma góly hlavou otočil zápas s Pardubicemi, druhý vítězný za cenu sebeobětování, když při něm narazil do tyče. To je přesně ono, obrovský respekt!

Hovoří to o jeho charakteru, chce zápas zlomit, rozhodnout o důležitém výsledku přímých konkurentů v tabulce. Vlítl do toho, nehleděl, jestli se může zranit.

Přitom nejde jenom o tři body, ale ukázal spoluhráčům, jak se v takové situaci zachovat. Mělo by to Jablonci ohromně pomoci v dalších duelech.

Ve své kariéře jsem se o tyč udeřil několikrát, spíš v Německu, a jednalo se většinou o obranné zákroky. Nebylo to nic příjemného, byť šlo hlavně o holeně, ramena. Na střet hlavou si nevzpomínám.

Zadák většinou moc nepřemýšlí, chce zabránit gólu, vletí tam. Útočníci jsou choulostivější, ale jde o výsledek, možná rozhodující moment, také by měli v sobě najít takovou odvahu.

Podle toho si hráč vytváří i pozici v mančaftu, co všechno je schopen pro kolektiv podstoupit.

Napadl sníh, fotbal to na několika stadionech dost poznamenalo. V této roční době se s tím musí počítat, sever země je vždycky ohrožený. Jablonec, Liberec, Karviná…

Já ještě pamatuju, když nebyly vyhřívané trávníky. Tyto retro doby jsou zaplaťpánbůh už dávno pryč. Jde však i o fanoušky, jaký mají z takových zápasů prožitek.

Hrát na takových terénech je nepříjemné a jde o zdraví hráčů. Termíny ovšem nejsou, budou navíc ještě ubývat. Tři kluby ještě vystupují v evropských soutěžích, pokud ještě nastoupí 14. prosince, jinak než hrát asi nelze. Otázkou však zůstává, co je prioritou.

Deníku Expressen si postěžoval, že po 20 kilometrech s hromadným startem cítil obrovskou bolest.

Na startu závodu, v němž český reprezentant Michal Novák zazářil druhým místem, bylo 19 stupňů Celsia pod nulou.

To je jen jeden stupeň nad hranicí, která je pro Světový pohár v běhu na lyžích přípustná.

„Úplně šíleně to bolí, je to strašné,“ uvedl Halfvarsson, zatímco ukazoval na svůj rozkrok.

V závodní kombinéze jsou v mrazech mužské intimní partie náchylné k promrznutí.

Čtyřiatřicetiletý Švéd, který je dvojnásobným vicemistrem světa ve štafetě, už něco podobného zažil před několika lety.

„Naštěstí budu mít brzy druhé dítě, protože do budoucna by to byl problém, kdybych takhle pokračoval,“ poznamenal s úsměvem.

Na trati strávil téměř 50 minut, než jako nejlepší Švéd dojel na 18. místě s odstupem 42,3 sekundy na vítězného Nora Jana Thomase Jenssena. Pak byl deset minut ve stanu, aby si penis zahřál.

Běžela teprve 3. minuta zápasu a devatenáctiletý křídelník Manchesteru už naservíroval tu nejvybranější laskominu.

Parádně se položil do přesného centru Diogo Dalota a kopem přes hlavu poslal míč nechytatelně k tyči.

„Vezmi mě s sebou na Puskás gala, prosím,“ přihlásil se hned po zápase portugalský autor přihrávky na sociální síti X.

Jasně tím dal najevo, že vůbec nepochybuje o tom, že si Garnacho na slavnostním vyhlášení dojde pro Puskásovu cenu za nejhezčí gól roku (a doufal, že ho tam parťák za odměnu propašuje taky).

Dalot ovšem ve svém přesvědčení o příštím držiteli trofeje není sám, k argentinské hvězdičce létají superlativy od odborníků i fanoušků ze všech stran a koutů světa.

„Jo, tohle byl nejspíš gól roku. Velkolepý moment,“ ocenil svého svěřence také kouč „Rudých ďáblů“ Erik ten Hag. „Neuvěřitelné, brácho,“ přidal ještě Dalot.

Rovněž legenda United Roy Keane, jenž obvykle své následovníky nemilosrdně tepe, zaplesal.

„Brilantní gól. Těžko se mi o tom mluví, protože já jsem tohle nikdy nedokázal,“ smekl Keane. „Většinou jsem k brankářům hodně kritický, ale z tohohle ho musím vynechat. Brilantní gól,“ zopakoval.

Ostatně i Garnacho překvapil sám sebe. „Abych byl upřímný, nemůžu tomu uvěřit, že jsem to takhle trefil,“ svěřil se rodák z Madridu, jenž ještě v osmnáctkách reprezentoval Španělsko.

„Vlastně jsem ten gól ani neviděl. Jen jsem slyšel reakci fanoušků a řekl jsem si: Můj bože…“ vyznal se Garnacho, jenž nádhernou trefu oslavil ve stylu Cristiana Ronalda, k němuž odmala vzhlížel.

Jeho idol je ostatně vůbec prvním nositelem ocenění Ference Puskáse za gól roku, vysloužil si ho v roce 2009.

Za legendární trefu nůžkami do sítě Juventusu ji však v roce 2018 znovu nezískal, skončil tehdy druhý za Mohamedem Salahem z Liverpoolu.

Garnachovi ji však nejspíš vystřihnou.

Jednačtyřicetiletý rekordman v počtu startů za českou fotbalovou reprezentaci to uvedl v nahrávce pro média od agentury Sport Invest, která ho zastupuje.

Čech přišel do Belfastu zhruba před dvěma týdny na výpomoc z druholigového Oxford City Stars.

Sobotní duel začal na lavičce jako náhradník Kanaďana Tylera Beskorowaného, za stavu 5:1 ho ale trenér Adam Keefe v čase 55:17 poslal do hry.

„Samozřejmě jsem si to užil, i když jít do zápasu takhle na konci není úplně ideální, když člověk celý zápas stojí na střídačce,“ líčil Čech, jenž ve zbytku utkání neinkasoval.

„Ale Tyler nechtěl riskovat, tak jsem se nakonec do brány dostal. Je to pro mě výjimečný moment, na který budu vždycky vzpomínat,“ pokračoval bývalý elitní fotbalista.

„Nikdy jsem si nemyslel, že by se mi tohle mohlo podařit,“ doplnil.

Čechův debut si vyžádali i fanoušci v zaplněné hale Odyssey, kteří jméno českého gólmana vyvolávali.

„Potěšilo mě to, tak jako každého sportovce, když cítí podporu. Ale nervózní jsem nebyl, v průběhu kariéry jsem odehrál spoustu důležitých utkání,“ usmál se vítěz fotbalové Ligy mistrů a pětinásobný šampion Premier League.

„S týmem jsem navíc už dva týdny trénoval, cítil jsem se dobře připravený,“ doplnil bývalý gólman Chelsea, Arsenalu, Rennes či pražské Sparty po premiéře v profesionálním hokeji.

„Obdržel jsem hodně reakcí a zpráv, přece jen není úplně běžné, že si člověk vyzkouší nejvyšší soutěž ve dvou různých sportech. Nejvíc mě na tom všem ale těší, že jsme o víkendu vyhráli oba zápasy s plným bodovým ziskem,“ pochvaloval si Čech, jehož tým zvládl i nedělní duel s Nottinghamem (4:2).

Nástup Petra Čecha do branky Belfastu:

Hokeji se semifinalista fotbalového Eura 2004 věnovat krátce po konci úspěšné fotbalové kariéry v roce 2019 v týmu Guildford Phoenix ve čtvrté lize. Loni v listopadu přestoupil do Chelmsfordu, s nímž si letos zahrál finále poháru.

V červnu odešel do Oxfordu, odkud nyní hostuje v Belfastu. Zatím neví, zda si angažmá v elitní britské lize prodlouží.

„Uvidíme v následujících dnech, jak se situace vyvine. Podle toho to budeme řešit, stejně jako doposud,“ dodal Čech.

Oblečení olympioniků pro hry dnes v Praze představil Český olympijský výbor (ČOV).

„Snažíme se vrátit k poslední olympiádě v Paříži, která pro nás byla přelomová. V roce 1924 vybojoval Bedřich Šupčík ve šplhu na laně naše první zlato,“ připomněl předseda ČOV Jiří Kejval.

„Hledali jsme propojení a našli ho ve vlajce, kterou tehdy měli sportovci na prsou také,“ vysvětlil.

Kolekce vznikla ve spolupráci ČOV s výrobcem Alpine Pro, přičemž obsahuje řadu produktů jako trička, mikiny, kalhoty, kraťasy či modré kloboučky.

Nechybí ani batohy, ledvinka, poprvé od olympiády v Riu de Janeiro 2016 je součástí ručník.

Vedle tradiční trikolory jsou k dispozici i další možnosti včetně černozlaté kombinace. Prodej začal dnes.

„Na tvorbě jsme spolupracovali se sportovci Kateřinou Neumannovou, Kristiinou Mäki, Lukášem Rohanem, Martinem Doktorem a Patrikem Jahodou,“ uvedla návrhářka Alpine Pro Veronika Paulenová.

Prezentaci kolekce ve WPP Kampusu v Praze sledoval olympijský šampion ve vodním slalomu Jiří Prskavec, stříbrný medailista Lukáš Rohan, mistryně světa v lukostřelbě Marie Horáčková nebo medailista z Evropských her ve sportovní střelbě Jiří Přívratský.

Nechyběli ani úspěšní handicapovaní sportovci, atletka Tereza Jakschová a veslař Tomáš Nevěčný. Paralympici se do přípravy kolekce zapojili vůbec poprvé, i když společné oblečení v minulosti nosili.

„Za mě je to krásné. Ještě když se to spojí se slovy, která zde pan Kejval řekl, a vsadí se to do historie, tak je to paráda,“ podotkla Horáčková.

Na spojení s tradicí byl hrdý i Prskavec. „Myslím, že je to super nápad. Jsem strašně rád, že tak činíme i třeba k Bedřichu Šupčíkovi, který byl náš první olympijský vítěz. Skoro mě mrzí, že nemáme motiv šplhu na laně, sedělo by to tam. Jsem ale strašně rád, že budeme mít podobné motivy, jako byly ty v roce 1924,“ doplnil olympijský vítěz z Tokia.

Součástí české mise je také heslo Jeden za všechny, všichni za Paříž. Odkazuje na proslulé motto z románu Alexandera Dumase Tři mušketýři.

Slogan je navíc variabilní k případným dalším vzkazům, kdy se slovo „Paříž“ může měnit za jména sportovců.

„Čekáme povedenou olympiádu a konečně také bez omezení po letech ovlivněných covidem. Těšíme se. Chceme tam být všichni dohromady. Je to za posledních několik olympiád nejblíž, co to půjde, a věříme, že toho využijí i fanoušci,“ dodal Kejval.

V přípravě je také již i nástupová kolekce pro zahajovací ceremoniál. Tu připravuje návrhář Jan Černý, odhalení se plánuje na příští rok krátce před startem olympijských her.