Francouz Guendouzi zakončil závar před domácí brankou, při němž obránci zblokovali tři střely, a dal první gól v Serii A od zářijového příchodu z Marseille. Druhou branku přidal po změně stran Zaccagni.

FC Janov zvítězil po čtyřech zápasech. V Sassuolu po prohraném poločase Islanďan Gudmundsson proměnil penaltu a Ekuban z Ghany zařídil výhru 2:1.

17. kolo italské fotbalové ligy:

Empoli – Lazio Řím 0:2 (9. Guendouzi, 67. Zaccagni), Sassuolo – FC Janov 1:2 (28. Pinamonti – 64. Gudmundsson z pen., 87. Ekuban),

20:45 Monza – Fiorentina, Salernitana – AC Milán.

Tabulka:

Manchester City tak završil úspěšný rok, v němž po Premier League, Lize mistrů, Anglickém poháru a Superpoháru UEFA získal už pátou trofej. Álvarez dal gól v šesti různých soutěžích.

Trenér Pep Guardiola si na pohár pro klubového mistra světa sáhl už počtvrté, tolikrát to nikdo jiný nedokázal. Dvakrát se radoval s Barcelonou a naposledy v roce 2013 s Bayernem Mnichov.

Stejně úspěšný je chorvatský záložník Kovačič, který dvakrát vyhrál s Realem Madrid a v únoru 2022 s Chelsea, ale dnes hrál jen poslední půlhodinu.

Trenér Fluminense Fernando Diniz, jenž zároveň dočasně vede brazilskou reprezentaci, poslal na hřiště stejnou jedenáctku, která v pondělí nastoupila při výhře nad Al-Ahlí.

Sázka na Argentince vyšla

Na hrot anglického týmu se postavil Álvarez místo Portugalce Nunese, který hrál úterní semifinále proti Urawě. Norský kanonýr Haaland, o jehož návratu po zranění kotníku se spekulovalo, nebyl znovu ani na lavičce náhradníků.

A byl to Álvarez, kdo jako první udeřil. Uběhlo jen 50 sekund, když vypálil z dálky nizozemský obránce Aké, míč se odrazil od tyče a dobíhající argentinský mistr světa ho v pádu hrudí dopravil do odkryté branky. Její strážce, třiačtyřicetiletý Fábio, se v té chvíli teprve u tyče zvedal ze země.

V 17. minutě mohlo být vyrovnáno. Argentinec Cano si naběhl za obranu, brankář Ederson ho podrazil a polský rozhodčí Marciniak nejprve ukázal na penaltu. Ale šanci Brazilcům vzal předchozí těsný ofsajd. O deset minut později jejich kapitán Nino nešťastně tečoval Fodenovu střelu do vlastní sítě.

Vítězové jihoamerického Poháru osvoboditelů sice bavili diváky technickými kousky, ale vítěz Ligy mistrů jim dával lekci z přímočarosti. Hned po změně stran zabránil Fábio zvýšení náskoku při střele Grealishe a dvou následných šancích Bernarda Silvy.

V 72. minutě však byl proti Fodenově střele z voleje bezmocný. Álvarez pak svůj velký večer uzavřel přesnou střelou k tyči. O čtyři góly vyhrála ve finále jen Barcelona nad Santosem v roce 2011 a i tehdy byl při tom Guardiola.

Příští ročník se uskuteční v roce 2025 ve Spojených státech a v novém formátu s 32 kluby. Oba dnešní finalisté mají účast zajištěnou.

Bronz putoval do Egyptu

Egypťané z Al-Ahlí nastoupili k zápasu o bronz počtvrté v řadě a potřetí v něm uspěli. Jejich útočník Šahat, hrající patnáctý zápas na klubovém šampionátu, byl u všech tří medailí. Japonský Urawa Red Diamonds nenavázala na třetí místo z roku 2007.

V 19. minutě brankář Nišikawa jen vyrazil Haního střelu z dálky a dobíhající Jásir Ibrahím zblízka poslal míč do sítě. O šest minut později potrestal chybu v japonské rozehrávce jihoafrický útočník Tau. Ještě do přestávky snížil guinejský útočník Kante, který strávil většinu kariéry v evropských klubech.

V 54. minutě dánský obránce Scholz dokonce vyrovnal z penalty nařízené za Haního ruku. Jenže za dalších šest minut Koizumi nešťastně tečoval střelu Málúla a vítěz africké Ligy mistrů znovu vedl. Svěřenci švýcarského trenéra Marcela Kollera si už náskok pohlídali.

Po Ogiwarově faulu mohl výhru zpečetit Málúl, ale neproměnil penaltu. V deváté minutě nastavení však své zaváhání napravil a z přímého kopu přidal čtvrtý gól.

Fotbalové mistrovství světa klubů v Džiddě – finále:

Fluminense – Manchester City 0:4 (0:2)

Branky: 1. a 88. Álvarez, 27. vlastní Nino, 72. Foden. Rozhodčí: Marciniak (Pol.).

O 3.místo:

Urawa Red Diamonds – Al-Ahlí 2:4 (1:2)

Branky: 43. Kante, 54. Scholz z pen. – 19. Jásir Ibrahím, 25. Tau, 60. vlastní Koizumi, 90.+9 Malúl.

Patří vám 167. příčka žebříčku, chvíli jste byl dokonce o dvacet příček výš. Není zvykem, že tenista v 18 letech takhle vystřelí. Až na Španěla Carlose Alcaraze, ten byl ve vašem věku v první desítce žebříčku a vyhrál turnaj z kategorie 500. Umíte si něco podobného představit?

Co Alcaraz zvládl, to je neuvěřitelné. Oproti němu jsem pořád ještě pozadu. Kdyby se mi povedlo to napodobit, tak bych si nestěžoval. Ale asi je jedno, kdy se toho člověk dočká, když se to vůbec stane. V příštím roce by mi stačilo, kdybych postoupil na žebříčku a na ty pětistovky se pravidelně dostával, nemusím je hned vyhrávat. 

Ví se o vás, že si žebříčkové cíle lepíte na ledničku, abyste měl to číslo co nejčastěji na očích. Uplynulou sezonu tam visela první dvoustovka, pak dokonce stopadesátka. Obojí jste splnil, jste tedy stoprocentně spokojený?

Užil jsem si každý moment, Davis Cup, US Open i turnaje na Challenger Tour. Všude to mělo něco do sebe, i když to třeba nevyšlo podle představ. Čím výš jdete, tím větší máte cíle. Do příští sezony musím ještě hodně zamakat, abych dosáhl toho, co jsem si dal na ledničku. Což je první stovka, ideálně první osmdesátka.

V čem teď musíte přidat?

Je to komplex všeho. Myslím, že v mé hře není nic, v čem bych vyloženě zaostával. Takže musím přidat ve všem na kurtu i mimo kurt. Mám ale kolem sebe skvělé lidi, skvělý tým i rodinu, kteří jsou vždycky při mně a pomáhají mi. 

Odborníci chválí především vaši psychiku, jak dokážete zvládat těžké momenty. Dlouhodobě pracujete s mentálním koučem Draganem Vujovičem, v čem je to kouzlo? 

Každý má jiný charakter, jinou povahu. To se nedá úplně změnit. Spíš se musíte nastavit jiným směrem. S Draganem spolupracuju už čtyři roky a má to vývoj. V každé sezoně naskočila spousta situací, na které bylo potřeba zareagovat. Díky němu se mi to podaří rychle. Bez mentálního kouče by mi to takhle dobře nešlo. Nemůžu vám teď říct nějaké know how, je to prostě dlouhodobý proces, který mi pomáhá.

Takže to není tak, že byste si před zápasem nebo během něj opakoval nějakou naučenou formulku?

Ne, není to tak, že bych si pořád opakoval ‚hraj svou hru, nemysli na okolí‘. Takhle to nefunguje. To si sice můžete říct, ale nemá to takový efekt. Je to daleko složitější proces. 

Radek Štěpánek a další bývalí hráči se často pozastavují nad tím, že současné mladé talenty často brzy uspokojí první úspěchy, první vydělané peníze a profesionální smlouvy. Máte nějak ošetřené, aby se něco podobného neprojevilo také u vás?

Snažím se koncentrovat jen na tenis a můj vývoj. Veškeré věci jako sponzoři, média, smlouvy, prize money, všechno konzultuju s rodiči a mými agenty, kterým moc důvěřuju. Dobře vím, že od tohohle je potřeba se oprostit. Přece jen v loňské i letošní sezoně bylo úspěchů opravdu moc a kdybych to všechno sám řešil, tak bych létal v oblacích a nebyl tam, kde jsem.

Přitom si najdete čas i na netradiční koníčky. Na vyhlášení OKsystem Zlatý kanár jste vystřihnul i sólo na bicí. Jak jste si to užil?

Kdybych to dopředu věděl a nebyl to tak spontánní požadavek, tak bych se dokázal připravit lépe. Je to jen můj koníček, nic, čemu bych se věnoval denně. Když mám volnou chvíli, tak si zahraju, ale teď jsem nehrál opravdu dlouho. Hrát s v přímém přenosu s kapelou No Name v zádech, to je nepopsatelný. Nevím, jak to znělo, ale snad tam nějaký základní rytmus byl.

To byl. A také jste zmínil, že se věnujete kouzelnictví. To už vůbec nepraktikuje jen tak někdo. Jak jste se k tomu dostal?

Když mi bylo 13, rodiče mi na oslavu pozvali kouzelníka Thomasiana. Myslím, že byl ve finále Česko-Slovensko má talent. To mě nadchlo a bavilo tolik, že jsem si pár karetních triků zkusil. Chytlo mě to a nějakou dobu jsem to dělal fakt hodně. Teď je to v takové fázi, že prostě umím pár triků a to je všechno. 

Teď už ale čas na koníčky nezbývá, sezona začíná už za pár dnů. Kdy odlétáte?

Začnu v Austrálii, takže na první svátek vánoční odlétám. Teď jsem byl v plné přípravě, připravený jsem podle mě skvěle. Čeká mě tedy challenger z kategorie 125 v Canbeře a pak už kvalifikace Australian Open v Melbourne. 

Před aktuálním ročníkem NBA Krejčí neúspěšně usiloval o místo na soupisce Minnesoty. Poté se přesunul do týmu Iowa Wolves, za který odehrál první zápas v nižší zámořské soutěži G-League až ve středu. K vítězství nad Greensboro Swarm 121:92 přispěl pěti body a šesti asistencemi, na palubovce strávil 19 minut. Předtím se zotavoval po operaci palce na levé ruce.

Třiadvacetiletý rodák ze Strakonic má za sebou dvě sezony NBA. První rok strávil v Oklahoma City a poté byl hráčem Atlanty, která se v srpnu vzdala jeho služeb.

Hawks zatím příchod Krejčího nepotvrdili. Na sociální síti X však oznámili, že tým opouští stejně starý křídelní hráč Milers Norris, jenž měl dvoucestnou smlouvu. Norrise angažovala Atlanta v červenci, v NBA však nedraftovaný hráč příležitost nedostal.

Krejčí prošel draftem v roce 2020 jako 37. hráč v pořadí. Vybral si ho Washington, který ho ihned vyměnil do Oklahomy City. V dresu Thunder odehrál ve své první sezoně v NBA 30 utkání a měl průměr 6,2 bodu a 23 odehraných minut. Za Atlantu v minulém ročníku nastoupil v 29 zápasech, na palubovce strávil v průměru necelých šest minut a měl průměr 1,2 bodu.

Atlanta, jejíž hlavní hvězdou je rozehrávač Trae Young, figuruje na desátém místě Východní konference s bilancí 12 vítězství a 15 porážek.

Krejčí je pátým českých basketbalistou, který se prosadil do NBA. Před ním v elitní lize hráli Jiří Zídek mladší, Jiří Welsch, Jan Veselý a Tomáš Satoranský.

„Je super být zase zpátky mezi klukama v nároďáku v české partě. Moc se těším na tréninky, a hlavně na to, až turnaj začne. Je pro mě velkou ctí, že tu jsem a že budu moct reprezentovat Českou republiku na mistrovství světa,“ řekl Kulich, které v této sezoně debutoval v NHL v dresu Buffala.

Devatenáctiletý útočník jinak hrál za Rochester Americans v nižší AHL, kde je aktuálně nejproduktivnějším hráčem i nejlepším střelcem týmu. S 16 góly je Kulich zároveň nejlepším střelcem celé soutěže.

Rodák z Kadaně by měl s reprezentací poprvé trénovat v sobotu, kdy se má k týmu připojit i Prčík, jenž nahradil zraněného Porta. Osmnáctiletý bek hrající v kanadské juniorské soutěži WHL za Edmonton Oil Kings si ve čtvrtečním přípravném zápase proti Finsku poranil levou ruku.

„Pro Vojtu Porta je to velká smůla, ale i taková zranění se v hokeji stávají. Museli jsme rychle zareagovat a povolali jsme Matěje Prčíka z Vítkovic,“ řekl trenér Patrik Augusta.

První zápas na turnaji čeká juniory v úterý 26. prosince, kdy se utkají se Slovenskem. V základní skupině B Augustův výběr nastoupí ještě proti Norsku, USA a Švýcarsku.