Do pražského klubu přišel bývalý záložník PSV Eindhoven, Juventusu Turín či Ajaxu Amsterdam jako volný hráč. Smlouvu podepsal na rok s tříletou opcí.

Jednadvacetiletý Ihattaren hrál naposledy zápas před rokem a půl, v úvodu angažmá ve Slavii se bude zatím připravovat individuálně.

„Mohamed platil za velký talent nizozemského fotbalu, v mladém věku prokázal obrovské schopnosti. Bohužel s jeho vývojem a kariérou hodně zatřásla smrt jeho otce, který na něj měl obrovský vliv,“ uvedl pražský celek svého nového hráče.

„Následovalo období, kdy šel fotbal zcela stranou. Slavia mu chce dát druhou šanci. Ihattaren na sobě pracuje a chce se vrátit do profesionálního fotbalu. Dnes má fungující rodinné zázemí a velkou motivaci uspět,“ pokračoval klub.

Rodák z Utrechtu odehrál v nizozemské lize 56 zápasů a vstřelil šest gólů za PSV.

Poté se pokoušel restartovat kariéru v Juventusu, následně hostoval v Sampdorii Janov a Ajaxu.

Naposledy nastoupil loni v červenci za rezervu Ajaxu přípravě.

Svěřenkyně trenéra Lukáše Procházky sice vedly od 14. minuty po premiérové reprezentační brance šestnáctileté Karolíny Klubalové, ale desetinásobné světové šampionky výsledek otočily a ovládly i historicky sedmý vzájemný duel na MS. Švédsko s předstihem ovládlo základní skupinu B.

Skupina B MS florbalistek v Singapuru:

Česko – Švédsko 1:6 (1:1, 0:3, 0:2)

Branky a nahrávky: 14. Klubalová (Krupnová) – 15. Elmová (W. Johanssonová), 26. Delgadová Johanssonová (Viströmová), 36. Wibronová (W. Johanssonová), 38. Gustafssonová (Tschöpová), 52. Bäckstedtová (Viströmová), 60. Gustafssonová (Elmová). Rozhodčí: Kirjonen, Sirkka (oba Fin.). Vyloučení: 3:3. Využití: 0:2. V oslabení: 0:1. Diváci: 526.

Sestava Česka: Christianová – Keprtová, Beránková, Jiráková, Plášková, Mechlová, Štaňková – Klubalová, Krupnová, Řepková – A. Brucháčková, Suchá, Ratajová – Trojánková, Kubečková, Chudá. Trenér: Lukáš Procházka.

Polsko – Slovensko 3:5 (0:2, 1:2, 2:1)

Branky: 25. Wojciková, 42. Rajská, 51. Zagórská – 2. a 34. Schnetzerová, 8. P. Hudáková, 40. Chúpeková, 53. Trošková.

Hlavní rozhodčí ve čtvrté minutě nastavení přerušil akci ve chvíli, kdy Jack Grealish běžel s míčem sám na brankáře, za což se na sudího následně sesypali protestující hráči „Citizens“. 

Haaland byl rozčilený o to více, že byl ústřední postavou celé akce.

U středového kruhu nejprve ustál ostrý zákrok, za což Hooper signalizoval výhodu pro City.

Následně norský útočník z otočky přesně našel nabíhajícího Grealishe a ten mohl s velkým náskokem na bránící hráče běžet sám na gólmana Guglielma Vicaria.

V ten moment se ale Hooper po několika sekundách vrátil k předchozímu faulu a hru přerušil.

Haaland dostal za protesty žlutou kartu a sudí si od něj vyslechli ostrá slova i po závěrečném hvizdu.

Nejlepší střelec Premier League po zápase sdílel na sociální síti X video celé akce, ke kterému připsal zkratku „wtf“, která v on-line komunikaci znamená vulgární vyjádření údivu.

„Erling je trochu zklamaný. To je normální. I sám pan rozhodčí, kdyby hrál dnes za Manchester City, by byl po zapískání naštvaný,“ prohlásil kouč Manchesteru Pep Guardiola.

„Nechci rozhodčí kritizovat. Neřekl bych, že dnes bereme jen bod kvůli téhle situaci,“ doplnil.

Trenér Tottenhamu vypjatý závěr bagatelizoval. „Nemyslím si, že by ta situace ze závěru měla být hlavním tématem dnešního zápasu. Byl to především skvělý fotbal, na to bych se soustředil,“ radil Ange Postecoglou.

Podle britských médií by mohl Haalandovi za jeho chování hrozit dodatečný trest od anglické Fotbalové asociace.

Obhájci titulu remizovali potřetí za sebou a v tabulce jsou třetí. 

Kromě zlaté olympijské medaile se „Císař Franz“ může pochlubit i dvěma tituly mistra světa a pěti malými Křišťálovými glóby za celkové vítězství ve sjezdu ve Světovém poháru.

V závodech SP se radoval šestadvacetkrát – v 25 případech ve sjezdu, jednou v kombinaci.

„Na startu jsem vždy cítil, že to dokážu. Věřil jsem si a věděl jsem, že to umím rozbalit. Stačilo se koncentrovat na závod a na sjezdovku a nemyslet na nic jiného,“ popsal Klammer jednoduchý návod na úspěch.

„Jezdil jsem řezané oblouky ještě předtím, než vznikly carvingové lyže. Jsem na to velmi pyšný. Byl jsem nejspíš první carvingový lyžař na světě,“ holedbal se coby průkopník.

Do kolotoče SP vstoupil rodák z Mooswaldu, jenž se na sjezdovkách proháněl již jako tříletý, v sezoně 1971/72.

Premiéru v italské Val Gardeně mu zhatila nervozita, avšak již za rok oslavil první výhru ve sjezdu, když ve Schladmingu porazil s vysokým číslem všechny favority.

Na mistrovství světa 1974 ve Svatém Mořici sice ve sjezdu dojel „až“ druhý, ale v kombinaci získal zlato.

V následujících čtyřech sezonách Klammer vyhrál dvacet sjezdů SP z 21 a suverénně vládl nejrychlejší disciplíně.

Jeho maximem v celkovém hodnocení Světového poháru je třetí příčka, na kterou dosáhl v letech 1975 a 1977.

Absolutním vrcholem Klammerovy kariéry byla zimní olympiáda před domácím publikem v Innsbrucku 1976.

Největší favorit sjezdu sice vyrazil na trať v tradiční žluté kombinéze až jako poslední, ale razantní jízdou na hranici rizika se k obrovskému nadšení 60 tisíců diváků dokázal dostat před dosud vedoucího Švýcara Bernharda Russiho.

Po zisku čtvrtého malého glóbu v roce 1978 se Klammer dostal do velké psychické krize poté, co jeho mladší bratr Klaus po těžkém závodním úrazu ochrnul.

Nevýrazné výsledky nakonec vedly až k vyřazení národního hrdiny z rakouské reprezentace.

„Klammer expres“ se však nevzdal a v roce 1983 oslavil pátý sjezdařský triumf v SP. O rok později startoval na OH v Sarajevu, následující sezonu se rozloučil se závodní kariérou.

Po jejím ukončení se dal trojnásobný nejlepší rakouský sportovec roku na motorismus, ale na lyžování rozhodně nezanevřel. Kromě toho pracoval otec dvou dcer a milovník golfu a rychlých aut pro různé firmy a banky.

Předloni vznikl film Jízda na hraně, který mapuje jeho slavný olympijský triumf v Innsbrucku.

Je správné a pro fotbal jenom prospěšné, že se šest zápasů odložilo, na takových terénech a v takovém počasí to zkrátka nešlo.

Hrozilo zranění, což se v jediném sobotním duelu mezi Olomoucí a Slováckem nakonec dvěma domácím hráčům přihodilo.

Mrazivý vzduch a padající sníh byly hrozné nejen pro ně, ale i pro diváky.

Nakonec se v Olomouci hrálo, všichni sice byli proti, ovšem rozhodčí i delegát uznali hřiště způsobilým. Nebudu říkat, že se za nás hrálo na horších terénech, ty doby jsou už naštěstí pryč.

Ale proč se zápas v Olomouci uskutečnil, to opravdu nechápu, ani jeden z týmů nezastupuje naši zemi v Evropě, mohlo se to odložit.

Utkání za moc nestálo, jen to klouzalo. Obdiv zaslouží Vlasta Daníček, proměnil sedmnáctou penaltu v lize, ani jednou nezaváhal.

Znám ho dobře, když jsem končil ve Slovácku, přišel jako mladý kluk, který dokáže oběhat obrovský prostor a neuhne ze žádného souboje. Typický defenzivní záložník.

Ale on se stal i specialistou na penalty. Tvrdím stále, že by je měli kopat útočníci či kreativní záložníci, najde se však výjimka jako Vlasta.

Má to v hlavě dobře nastavené, zvládá to psychicky, přitom neproměňuje jen ty kosmetické na 4:0, ale i důležité, bodové, jako teď vyrovnávací v Olomouci. Od pokutových kopů ho těžko někdo odstaví.

I když bych se nedivil, kdyby bylo odloženo kompletní kolo, a dokonce bych to vítal, v Pardubicích se hrát dalo, hřiště bylo v solidním stavu.

Diskutuje se o tom, že Spartě dvakrát pomohl VAR, když poukázal na faul, který nebyl v pokutovém území, ale venku, a ofsajd při vyrovnávacím gólu. Za mě jedině správně, že se to tak posoudilo.

Jinak by možná padly dva neregulérní góly, což by bylo špatné, od toho VAR je, aby odhalil chybný verdikt.

Proto žasnu, že nevstoupil do utkání, když sparťanský Wiesner v předchozím kole udeřil jasně zlínského Bartošáka mimo dějiště hry, za to měl jít jednoznačně ven.

Tím VAR vlastně sám sebe poškozuje, protože to vyvolává dohady, komu slouží. V Pardubicích to však proběhlo správně.

O výhře mistra rozhodl dvěma góly náš brněnský odchovanec Laďa Krejčí. Naběhl si při hře, nikoli při standardce, do pokutového území soupeře a po centrech ze strany skóroval.

Má takovou pozici, může si to dovolit dokonce z místa obránce. A je jeho šikovností, že ho nikdo nezachytil, vystihne ten pravý okamžik.

Pořád si říkám, jak to, že je ještě tady v naší lize. Že ho nekoupí bohatý zahraniční klub.

Vím, že si ho Sparta cení, na hřišti i v šatně, chce za něj velké peníze. Ale takový hráč se doma udrží jen těžko. Dává góly, hodně gólů, protože kope s přehledem i penalty, za sezonu jich zase nastřílí aspoň deset.

To si odvažuju tvrdit, stejně jako to, že vstoupí i vzhledem ke svému věku do klubu kanonýrů se stovkou přesných zásahů.

Slavia zbytečně jela do Zlína, šlo o únavnou mnohohodinovou cestu, nakonec hráči jen přenocovali a jeli zpět.

Její šéf Jaroslav Tvrdík, který si hraje na boha, si hodně stěžoval, že nebyl zápas odložený už den předem jako u některých jiných, nemuseli by se do Zlína trmácet.

Jenže ono je to těžké. Policie sice vydala doporučení vůbec nevyjíždět na dálnici D1, pokud nemusíte, ale fotbalová soutěž má pravidla, klub se musí dostat na stadion soupeře, má se povětrnostním podmínkám přizpůsobit.

Ze sportovního pohledu chápu Zlín, že udělal všechno, aby se hrálo, i kdyby to odnesl zničeným hřištěm.

Co si vybavuji, tak na zlínské Letné nikdy nebyl kulečníkový stůl, navíc se rýsovala velká šance obrat o body Slavii, která si vždy stěžovala, když nebyl povrch ideální a poškozovalo to její fotbal.

I vzhledem k náročnosti jejího programu, přiletěla z Moldavska, teď vyčerpávající cesta do Zlína. Pokud by to šlo, chtěl Zlín hrát, ale počasí rozhodlo jinak.