Tykač kupuje prvoligový klub včetně stadionu Fortuna Arena v Edenu od čínské skupiny CITIC Group, o transakci klub informoval v prosinci, cenu nezveřejnil.

„K navrhovanému spojení soutěžitelů dochází zejména v oblastech provozu fotbalového klubu, zprostředkovatelské činnosti ve sportu, organizování sportovních soutěží, reklamní činnosti, marketingu, pronájmu stadionu Fortuna Arena, pronájmu kancelářských prostor a krátkodobého pronájmu stadionu Fortuna Arena třetím osobám,“ uvedl úřad, který ze zákona posuzuje spojení firem s ročním obratem přesahujícím 250 milionů korun.

Fúzi posuzuje ve zjednodušeném řízení a rozhodnutí vydá do 20 dnů.

Pavel Tykač kupuje klub prostřednictvím firmy Fulleren založené v listopadu loňského roku, jak vyplývá z údajů v obchodním rejstříku a evidenci skutečných majitelů.

Cenu za prodej Slavie klub nezveřejnil, podle odhadů médií činí zhruba dvě miliardy korun.

Tykač převezme 99,98 procenta klubových akcií, které dosud držela firma CITIC. Před ní červenobílí patřili od roku 2015 jiné čínské společnosti CEFC.

Devětapadesátiletý podnikatel a investor je podle říjnového vydání magazínu Forbes čtvrtým nejbohatším Čechem s majetkem 183,3 miliardy korun.

„Patřím mezi věrné slávistické fanoušky, stejně jako mezi ně patřil už můj táta i děda. Moci se podílet na dalším rozvoji Slavie je pro mě velkou ctí. Doufám, že v mé práci budou jednou pokračovat i moje děti,“ uvedl v prosincové tiskové zprávě Tykač.

Jednadvacetinásobného ligového mistra dál povede současný předseda představenstva Jaroslav Tvrdík, který Tykače s návrhem na odkup klubu oslovil.

Slavia měla čínské majitele od podzimu 2015. Společnost CITIC byla majoritním vlastníkem klubu posledních více než pět let.

Za tu dobu Pražané získali tři z celkových sedmi ligových titulů v samostatné historii, třikrát ovládli domácí pohár a třikrát se dostali do čtvrtfinále v evropských pohárech.

Až v deváté sezoně světového šampionátu formule 1 se Britové dočkali svého prvního mistra světa.

Po dvou Italech a takřka neporazitelném Argentinci Juanu Manuelu Fangiovi se koruny krále Grand Prix dočkal v ročníku 1958 Mike Hawthorn ve Ferrari.

Devětadvacetiletý Brit porazil o jediný bod svého krajana Stirlinga Mosse, který závodil ve Vanwallu. Rozhodl tehdy až poslední závod v ulicích marocké Casablanky.

Okamžitě po zisku titulu Brit přezdívaný „Motýlek“ oznámil odchod z formule 1. Začal se věnovat psaní knih pro děti, v nichž vystupoval nejen zcela fiktivní Carlotti, ale také on sám a další tehdejší jezdci.

První z nich vyšla v roce 1958 pod názvem Carlotti Joins the Team (Carlotti přichází do týmu) a druhá v roce 1959 pod názvem Carlotti Takes the Wheel (Carlotti se ujímá volantu).

Další knihy už nevyšly, protože 22. ledna 1959 Hawthornův život vyhasl. Stalo se tak při dodnes zcela nevyjasněné havárii.

Smrt přišla na silnici

Hawthorn zemřel při havárii svého nového Jaguaru 3,4 l na obchvatu města Guildford.

K nehodě došlo na notoricky nebezpečném úseku silnice, který byl v předchozích dvou letech místem patnácti vážných nehod, z nichž byly dvě smrtelné. Vozovka byla v té době navíc mokrá.

Hawthorn při rychlé jízdě – jeden ze svědků odhadl rychlost na skoro 130 km/h – předjel sportovní vůz Mercedes-Benz 300SL, který řídil jeho známý, manažer svého týmu F1 Rob Walker.

Při vjezdu do pravotočivé zatáčky krátce po předjetí Mercedesu Hawthorn narazil do sloupku s nápisem „Držte se vlevo“, který rozděloval jízdní pruhy.

Brit ztratil kontrolu nad vozidlem. Jaguar se střetl s protijedoucím nákladním vozem Bedford. Od něj se odrazil a bokem vletěl do stromu u silnice, který silná rána vyvrátila.

Náraz způsobil Hawthornovi smrtelná zranění hlavy a odhodil ho na zadní sedadlo.

Od začátku se spekulovalo, že Hawthorn a Walker spolu závodili. Tomu by odpovídal fakt, že manažer odmítl vyšetřujícímu soudci sdělit svoji rychlost v momentu havárie.

Ostatně sám Walker o 29 let později přiznal, že se s hvězdou F1 po silnici honil, ale policista vyšetřující havárii mu řekl, ať to nikde neříká, aby na něj nepadla odpovědnost za havárii. Oficiální příčinou Hawthornovy smrti tak zůstává nešťastná náhoda.

Zatímco Britové a fanoušci Ferrari smutnili, ve Francii se zpráva o tragédii setkala s chladnou odezvou.

Francouzi totiž nemohli britskému závodníkovi zapomenout, co se dělo v roce 1955 během čtyřiadvacetihodinovky v Le Mans.

Rampa smrti a nevhodné oslavy

Hawthorn, který se ve voze Jaguar střídal s krajanem Ivorem Buebem, patřil mezi favority 23. ročníku slavného závodu. Ovšem britské vozy měly silné vyzývatele v podobě továrního týmu Mercedes-Benz.

Ve 34. okruhu došlo k fatální tragédii. Francouzský jezdec Pierre Levegh (občanským jménem Pierre Bouillin) se dostal do kritické situace, která skončila katastrofou.

Na vině byla skutečnost, že v Le Mans neměli v té době oddělené boxy. Jezdci stavěli v pravém pruhu cílové rovinky a kolem nich se v dalších dvou jízdních stopách řítili soupeři v rychlosti přes 250 km/h.

Hawthorn se na poslední chvíli rozhodl zajet do depa a doslova „na pětníku“ zastavil svůj Jaguar. Tím dostal do problémů dalšího Brita Lance Macklina ve výrazně pomalejším a hůře brzdícím Austinu-Healey. Tomu nezbylo nic jiného než udělat „myšku“ doleva.

Jenže tam se v plné rychlosti řítil v té chvíli druhý Levegh. Za ním jel i Juan Manuel Fangio v dalším Mercedesu.

Levegh neměl čas zareagovat a po zadní části Austinu-Healey téměř jako po rampě vyletěl mezi diváky. Macklinův Healey z místa katastrofy unikl, vyhnul se jí i Fangio. „Pierre mi zachránil život, na poslední chvíli zvedl ruku a já začal brzdit,“ vzpomínal později Argentinec.

Mercedes způsobil na tribunách doslova masakr. Kromě jeho pilota zemřelo minimálně 83 diváků. Oficiální čísla jsou údajně podhodnocená. Očití svědci totiž hovořili minimálně o stovce obětí.

Závod přesto pokračoval. Pořadatelé se k tomu rozhodli proto, aby odjíždějící diváci neblokovali přístupové cesty záchranářům.

Po 24 hodinách vyhráli Hawthorn a Bueb s náskokem pěti kol na posádku Aston Martinu Peter Collins – Paul Frère.

Hawthorn si ani na okamžik nepřipouštěl, že by za neštěstí byl – byť jen třeba částečně – zodpovědný. Všechno završil radostnou sprchou šampaňským na stupních vítězů, což Francouzi brali jako pohrdání oběťmi katastrofy.

Aby toho nebylo málo, tak se Brit o mrtvých v Le Mans bezcitně vyjádřil i ve svém životopisu.

O semifinále se utká s Alexanderem Zverevem z Německa, jenž v pěti setech zdolal 7:5, 3:6, 6:3, 4:6 a 7:6 Brita Camerona Norrieho.

Dvacetiletý Alcaraz měl zápas od začátku pod kontrolou a ve třetím setu nadělil Kecmanovičovi „kanára“.

Vítěz loňského Wimbledonu a US Open 2022 pokračuje ve vydařeném vystoupení na Australian Open, kde dosud bylo jeho maximem třetí kolo.

„Všechno mi vycházelo téměř dokonale. Při každé výměně jsem ho přinutil jít až na hranu,“ pochvaloval si Alcaraz.

„V každém setu jsem také dokázal využít nabídnuté šance. A také je možné, že soupeř nebyl úplně stoprocentní, protože měl za sebou dva náročné pětisetové zápasy,“ dodal.

Dalším soupeřem bývalé světové jedničky bude Němec Alexander Zverev, který Norrieho porazil za čtyři hodiny. Zápas byl ve třetím setu přerušen kvůli protestu divačky na podporu Palestiny.

Ve čtvrtfinále prvního grandslamu sezony je i Rus Daniil Medveděv. Světová trojka porazila Nuna Borgese z Portugalska 6:3, 7:6, 5:7, 6:1.

Vítěz US Open z roku 2021 Medveděv postoupil mezi osm nejlepších hráčů v Melbourne teprve potřetí.

V letech 2021 a 2022 se dostal do finále, vloni ale dohrál ve 3. kole. V utkání zahrál o dvacet vítězných míčů méně než Borges, Portugalec se ale také dopustil 66 nevynucených chyb.

„Ve třetím setu to bylo fyzicky náročné, protože hrál velmi útočně. Jakmile bych netrefil úder dost agresivně nebo dost daleko, hned by do toho šel,“ upozornil Medveděv.

„Po třetím setu jsem jen doufal, že to nebude na pět, a jsem rád, že to nakonec tak nebylo,“ oddechl si vítěz.

Ve čtvrtfinále ho čeká Hubert Hurkacz, který zdolal Francouze Arthura Cazauxe 7:6, 7:6, 6:4. Polák, který ve 2. kole porazil v pěti setech Jakuba Menšíka, se probojoval do čtvrtfinále Australian Open poprvé v kariéře.

K vítězství nad 122. hráčem světa Cazauxem mu pomohly především vyhrané tie-breaky v prvním a druhém setu. Turnajová devítka přišla v utkání jen jednou o podání.

Tenisové Australian Open v Melbourne (tvrdý povrch, dotace 86,5 milionu australských dolarů):

Muži:

Dvouhra – 4. kolo: Alcaraz (2-Šp.) – Kecmanovič (Srb.) 6:4, 6:4, 6:0, Medveděv (3-Rus.) – Borges (Portug.) 6:3, 7:6 (7:4), 5:7, 6:1, Zverev (6-Něm.) – Norrie (19-Brit.) 7:5, 3:6, 6:3, 4:6, 7:6 (10:3), Hurkacz (9-Pol.) – Cazaux (Fr.) 7:6 (8:6), 7:6 (7:3), 6:4.

Čtyřhra – 3. kolo: Pavlásek, Behar (ČR/Urug.) – González, Skupski (5-Mex./Brit.) 3:6, 7:6 (7:1), 6:4.

Ženy:

Dvouhra – 4. kolo: Nosková (ČR) – Svitolinová (19-Ukr.) 3:0 skreč, Čeng Čchin-wen (12-Čína) – Dodinová (Fr.) 6:0, 6:3, Jastremská (Ukr.) – Azarenková (18-Běl.) 7:6 (8:6), 6:4, Kalinská (Rus.) – Paoliniová (26-It.) 6:4, 6:2.

Čtyřhra – 3. kolo: Krejčíková, Siegemundová (5-ČR/Něm.) – Navarrová, Šnajderová (USA/Rus.) 6:4, 6:0.

Junioři:

2. kolo: Kumstát (ČR) – Robertson (Brit.) 6:7 (4:7), 7:6 (7:1), 6:3, Rottgering (Niz.) – Mrva (7-ČR) 6:1, 6:3.

Čtyřhra – 1. kolo: Kumstát, Budkov Kjaer (8-ČR/Nor.) – Hazratwala, Joyce (Austr.) 1:6, 6:3, 10:8.

Juniorky:

Čtyřhra – 1. kolo: Paštiková, Stuseková (ČR/Něm.) – Esquivaová, Čang Ga-ul (4-Šp./Kor.) 6:4, 3:6, 10:2, Nijkampová, Valdmannová (Niz./ČR) – Berteaová, Buchniková (Rum./Izr.) 6:0, 6:2.

Incident při utkání Australian Open Norrie – Zverev | Video: Asociated Press

Zápas byl ve třetím setu přerušen kvůli protestu divačky na podporu Palestiny, kterou po teroristickém útoku napadl v odvetě Izrael.

Maskovaná žena v průběhu šestého gemu začala na kurt rozhazovat letáky s texty „Zatímco sledujete tenis, na Gazu dopadají bomby“, „Válečné zločiny a genocida“ či „Free Palestina“.

Hráči její počínání zaraženě sledovali. Papíry poté odklidili podavači míčků, ženu zadržela a vyvedla bezpečnostní služba.

Zverev nakonec soupeře porazil 7:5, 3:6, 6:3, 4:6, 7:6 a jeho dalším protivníkem bude bývalá světová jednička Carlos Alcaraz.

V horní polovině ženského pavouka se partě outsiderek otevírá jedinečná šance na postup do finále Australian Open.

Jednou z kandidátek na nečekaný průlom bude i Nosková, po vyřazení světové jedničky Igy Šwiateková jí stačily jen dvě hry na překonání bývalé světové trojky Svitolinové.

Ukrajinka, stejně jako Nosková někdejší juniorská šampionka Roland Garros, zápas ukončila po pár minutách se slzami v očích. V duelu nebyla schopná pokračovat.

„Byla jsem na zápas fyzicky i mentálně velmi dobře připravená, takže je trochu smutné, že to muselo skončit takhle. Jsem ale samozřejmě šťastná za svého prvního grandslamového čtvrtfinále. Doufám, že bude Elina brzy v pořádku,“ prohlásila Nosková s takřka omluvným výrazem na tiskové konferenci.

Na druhou stranu přiznala, že se jí ušetřené síly mohou v pozdní fázi turnaje hodit.

„Cítila jsem se fyzicky dobře, tohle mi ale pomůže. Moje soupeřka ve čtvrtfinále musela hrát přece jen těžší duel,“ narážela na středeční souboj o semifinále s další Ukrajinkou Dajanou Jastremskou.

Ta si poradila po setech 7:6, 6:4 s Vikou Azarenkovou, vítězkou Australian Open v letech 2012 a 2013.

Na kvalifikantku Jastremskou si Nosková bude věřit, byť uznala kvality 93. hráčky světa.

„Nikdy jsme spolu nehrály, ani pořádně nevím, jak hraje. Spíš si však myslím, že je to agresivní typ hráčky. Asi nebudeme hrát moc delších výměn, ale musím být připravená na všechno, protože její styl neznám. Uvidíme, co se stane,“ přemítala rodačka ze Vsetína, která s tenisem začínala ve Valašském Meziříčí a nyní je reprezentantkou klubu z Přerova.

Tenisový svět vycítil, že se rodí nová hvězda, ta tak musela na tiskovce odpovídat na celou řadu dotazů.

Jeden mířil na její tenisové vzory, a kdo už  Noskovou zná, věděl, o kom zejména bude vyprávět. 

„Když jsem začala tenis sledovat, o něco později než lidé kolem mě, stala jsem se velkou fanynkou Sereny Williamsové. Pořád jí jsem a nejspíš budu už napořád. Miluju její styl i to, jakým je člověkem. Na mém žebříčku je určitě úplně nejvýš,“ usmívala se česká hráčka.

S americkou ikonou se potkala na předloňském US Open, kdy po boku Lucie Hradecké sestry Williamsovy porazila ve čtyřhře. A jak uvedla, tenhle nezapomenutelný newyorský moment řadí ve své kariéře stále nejvýš, nepřekonal jej ani triumf nad Šwiatekovou. „Možná že to už nikdy nic nepřekoná,“ podotkla.

Za vzor označila také Svitolinovou. „I ji mám moc ráda. Líbí se mi, jak skvěle umí měnit směr a rytmus hry. Vždycky jsem ji oceňovala, snad se ještě na kurtu potkáme v budoucnu,“ uvedla 50. hráčka žebříčku, která se po turnaji už jistě posune do elitní třicítky.

Nosková zůstává v horní části pavouka jednou z pěti kandidátek na finále, kromě ní a Jastremské se do bitvy o titul mohou dostat 75. tenistka rankingu Anna Kalinská z Ruska, světová patnáctka Číňanka Čeng Čching-wen nebo Francouzka z chvostu elitní stovky Oceane Dodinová.

„Je to první grandslam roku, který je obzvlášť pro nasazené hráčky vždycky velmi těžký. Mají co ztratit. Na takovém turnaji se může stát cokoli a také vidíme, že přišla spousta šokujících výsledků. Další zápas pro mě bude těžký a doufám, že i ty následující,“ artikulovala Nosková své ambice jít v Melbourne ještě mnohem dál.

Jeden z dotazů zahraničních novinářů mířil také na pokračující ruskou agresi na Ukrajině, Nosková však o tématu nechtěla mluvit.

„Nemám o tom takové informace, jako mají ukrajinští nebo ruští hráči. Nejsem zrovna někdo, kdo by o tom měl mluvit. Samozřejmě je to strašná záležitost, která se děje už skoro dva roky. Pro někoho, koho se to přímo netýká, je ale těžké hodnotit,“ uvedla česká tenistka.