Mladá Trnavanka nespadla slovenskému tenisu jen tak z nebe. O jejím talentu se ví už dlouho. Má dvě zlaté medaile z letního evropského olympijského festivalu mládeže, loni v Melbourne ovládla juniorskou deblovou soutěž a na podzim debutovala v dresu slovenské reprezentace. 

Triumf ve dvouhře úvodního podniku velké čtyřky je ale i tak jejím dosavadním životním úspěchem a slovenská média ho patřičně ocenila.

„Nestává se často, abychom o hráčích zpod Tater slyšeli i poslední grandslamový víkend. Je to předzvěst něčeho výjimečného,“ napsal slovenský deník Pravda.

Úctyhodný byl i způsob, jakým si pro trofej došla. Domácí Australanku Emerson Jonesovou smetla 6:4 a 6:1. Její druhý servis létal rychlostí 150 kilometrů za hodinu, což bylo ještě o šest kilometrů rychleji než soupeřčino první podání.

„Když jsem ji zahlédl poprvé, viděl jsem levačku, která hrála ženský tenis v nejlepším provedení. Tvrdý přesný servis, nechytatelný forhend a obrovské sebevědomí. Pomyslel jsem si, že to ani nemůže být Slovenka. Postavou i hrou mi připomínala dvojnásobnou wimbledonskou šampionku Češku Petru Kvitovou,“ chválil jí ve svém komentáři redaktor deníku Sme Viktor Kiššimon.

Slovenský ženský tenis na tom po odchodu dvou hvězd Hantuchové a Cibulkové není příliš dobře. V první světové stovce je pouze Anna Karolina Schmiedlová. Nyní to ale vypadá, že by se brzy mohla v zemi zjevit velká hráčka.

„Od začátku jsem věděl, že může hrát světový tenis. Tehdy jsem byl asi jediný, teď už to ví i další lidé,“ nechal se slyšet trenér Jemrichové Ján Matúš.

Talentovaná teenagerka si ale získala srdce fanoušků i vřelým gestem. Poté, co proměnila finálový mečbol, šla utěšit na lavičku poraženou Australanku. Sedla si k ní a podařilo se jí o rok mladší tenistku rozveselit. 

Velkou inspirací je pro ni Roger Federer. Možná i proto, že nezažila emotivnější období švýcarské legendy. V jejích očích je velkým tenisovým gentlemanem.

„Jednou bych chtěla být na takové úrovni jako on. Těžko dokážu to, co se podařilo jemu, ale i tak jsem šťastná, že jsem si zahrála na stejném kurtu, kde hrával i on. To je opravdu cool,“ rozplývala se Jemrichová.

Patří k největším českým talentům. Podle online deníku The Athletic je Jiříček ve světové konkurenci 34. nejnadějnějším hokejistou do 23 let.

Překonal 54. Jiřího Kulicha, druhého Čecha v pořadí, nebo třeba 113. Matta Poitrase, který v aktuálním ročníku překvapivě proklouzl do áčka Bostonu.

V minulé sezoně patřil Jiříček k nejlepším obráncům farmářské AHL a před tou aktuální se tyčil mezi kandidáty na Calder Trophy pro krále nováčků NHL.

Columbus Blue Jackets měli mít pro Čecha, z něhož udělali šestku draftu 2022, připravený jasný plán.

Po rozjezdu základní části se o tom ale dalo pochybovat. Jiříček na sklonku tréninkového kempu putoval na farmu do Clevelandu, takže nestihl zahajovací klání Blue Jackets. Hned poté však do hlavního týmu povýšil.

V listopadu pak od generálního manažera Jarma Kekäläinena slyšel, ať si v Columbusu najde byt, což učinil. Týden nato si ovšem musel „střihnout“ víkendový pobyt na farmě.

Podobně pendluje celou sezonu. V áčku navíc několikrát plnil jen roli nehrajícího náhradníka. Jindy zase dostal jen minimum prostoru.

„To, jak Blue Jackets s Jiříčkem nakládají (nebo možná spíš špatně zacházejí), vzbuzuje údiv po celý ročník, až to teď dospělo do bodu varu,“ napsal novinář Aaron Portzline, který hokejové dění v Columbusu pokrývá.

Když 20letého Jiříčka minulý týden poslali na farmu už počtvrté v sezoně, veřejně protestoval.

„V NHL jsem hrál dobře. Momentálně jsem hráč pro NHL. Můj názor je, že bych teď měl být v NHL,“ řekl urostlý obránce webu The Athletic.

V probíhající základní části stihl za Columbus odehrát 36 duelů, v nichž posbíral devět bodů (1+8).

Moc prostoru nedostal. Nehrál přesilovky ani oslabení. Icetime 14:47 ho v mužstvu řadí až na desáté místo mezi obránci.

„Když vidím kluky ze stejného draftu, například Šimona Nemce nebo Kevina Korchinského… Oni šanci v přesilovce dostávají. V NHL hrají spoustu minut. Ano, v jiných týmech, takže je to trochu něco jiného, jenže já se s nimi srovnávat můžu. Prostě chci dostat stejnou šanci jako oni,“ prohlásil Jiříček.

Nevoli neadresoval jen veřejnosti skrze média, ale i přímo klubu, konkrétně před třemi týdny, poté, co za Blue Jackets odehrál svůj dosud poslední zápas. Tehdy ve Winnipegu přitom na rozdíl od většiny parťáků z obrany neskončil v minusu za pobyt na ledě.

„Řekli mi, že jsem nebyl dost dobrý. Já jim odpověděl, že je to jejich názor a že já si to nemyslím. Pak jsem byl mimo sestavu,“ podotkl český zadák.

Když šéfové Jiříčkovi obecně něco vyčítají, tak hru bez puku. „S kotoučem dělá David spoustu dobrých rozhodnutí, ale musí se naučit, jak lépe bránit, a to na úrovni NHL. Pokud tady však nehraje, musí nastupovat v AHL, protože potřebuje herní praxi,“ vysvětloval manažer Kekäläinen.

Farma je teď pro Jiříčka nejlepší volbou i podle trenéra Columbusu Pascala Vincenta. 

„Myslím, že potřebuje trochu stability,“ spustil. „Dobré na tom je, že bude hrát za dobré mužstvo. Vyhrávají. Mají ambice. V play off snad dojdou daleko. Osobně na tom nevidím nic špatného,“ dodal k Jiříčkově sešupu do nižší soutěže.

Sám český bek, který teď tráví čas na hotelu v Clevelandu, kde na rozdíl od Columbusu nemá byt, by si zřejmě dovolil nesouhlasit.

Usměvavá a skromná dívka byla miláčkem rakouské veřejnosti. Chystala se na olympijské hry v Lillehammeru, kde si chtěla dojet pro vysněnou medaili a ukončit kariéru.

Na léto plánovala svatbu, následně se chtěla věnovat své lyžařské škole.

Nic z toho už se ale nestalo.

29. ledna 1994 šestadvacetiletá Ulrike Maierová tragicky zahynula po pádu ve sjezdařském klání Světového poháru.

Svět lyžování po děsivém karambolu, který se odehrál doslova v přímém přenosu, už nikdy nebyl stejný.

Dvojnásobné mistryni světa se stal osudným výjezd ze zatáčky v závěrečné části zledovatělé trati. Ztratila kontrolu nad svými lyžemi a skončila v kotrmelcích.

Vrtulník lyžařskou hvězdu dopravil do nedaleké nemocnice v Murnau, tam však lékaři po dvou hodinách marného boje konstatovali zranění neslučitelná se životem. Maierová si při nekontrolovatelném pádu zlomila krční páteř.

Rakušanka byla v celém lyžařském světě nesmírně oblíbená pro své milé, vstřícné vystupování a šťastnou povahu. Přezdívali jí „Ulli“, později také „Lyžařská máma“.

Zanechala po sobě čtyřletou dcerku Melanii a žalem ochromeného snoubence Huberta Schweighofera.

Ten se záhy pustil do právní bitvy, organizátory označil za idioty. „Čtyři roky mluví o bezpečnosti, a přitom neudělali vůbec nic,“ prohlásil mimo jiné.

V noci před závodem totiž hustě sněžilo a pořadatelé sníh jen ledabyle nahrnuli ke krajům trati.

Právě to bylo při nehodě klíčové, protože Maierové v rychlosti kolem 110 kilometrů v hodině vjela pravou lyží do vyššího sněhu, kde ztratila rovnováhu.

Navíc se v prvních momentech vážně pracovalo s variantou, že Maierová narazila do měřiče rychlosti schovaného pod hromádkou sněhu.

Tuto verzi ale soud po dvou letech odmítl, smrt způsobila rána hlavou o led.

Mezinárodní lyžařská federace se nicméně ve snaze zmírnit negativní publicitu, která se na ni valila stále razantněji zejména kvůli pomalému vývoji bezpečnostních opatření během začátků carvingových lyží, rozhodla v rámci mimosoudního vyrovnání vyplatit na fond dcery Melanie 600 tisíc švýcarských franků, tedy zhruba 13 milionů korun.

Pádů v první polovině 90. let výrazně přibývalo, jak se zvyšovala rychlost lyžařů díky rychlému vývoji materiálů i umělému zasněžování.

Až tragická smrt Maierové pohnula organizátory k většímu zájmu o bezpečnost.

Tratě se začaly rozšiřovat, zvětšovat prostory kolem nich i v dojezdu, instalovaly se stále dokonalejší záchytné sítě. Vyvinuty byly kvalitnější helmy, chrániče páteří i airbagy.

Milovaná „Ulli“ ale za liknavost zaplatila životem. 

3. února 1994 se tisíce lidí shromáždily na hřbitově v Raurisu, malé obci v okrese Zell am See, kde lyžařka žila. Na stejném místě v čerstvě opraveném, 900 let starém kostele se o pár měsíců později měla konat očekávaná svatba. 

Debata o bezpečnosti sjezdového lyžování se v posledních týdnech rozhořela znovu naplno po děsivých pádech, které odnesly těžkými zraněními i největší současné hvězdy Aleksander Aamodt Kilde, Mikaela Shiffrinová a Petra Vlhová.

V ostře sledovaném případu o tom rozhodla sportovní arbitráž CAS v Lausanne.

Rusko by tak mělo přijít o olympijské zlato se soutěže družstev a na první příčku se posune tým Spojených států amerických.

Valijevová měla v prosinci 2021 na ruském šampionátu pozitivní test na trimetazidin, nález však vyšel najevo až během olympiády v Pekingu po soutěži družstev, v níž tehdy patnáctiletá krasobruslařka pomohla Rusům k vítězství.

Kvůli tomu se neuskutečnil medailový ceremoniál. Za nově zlatými Američany by mělo být druhé Japonsko a třetí Kanada.

Valijevová mohla na olympijských hrách před dvěma lety podmínečně startovat i v individuální soutěži, kde pod tlakem okolností nepotvrdila roli favoritky a skončila čtvrtá.

Případ komentoval i ruský prezident Vladimir Putin. Ministerstvo obrany dokonce zveřejnilo propagandistické video, kde příslušníci ruské armády střeží krasobruslařku v dětském věku před těmi, kteří ji zastrašují.

Skandální moment nastal v polovině zápasu, kdy se Nové Zámky nadechly k protiútoku ve vlastním oslabení.

Český útočník Radek Prokeš přihrál do křídla Václav Stupkovi, ten napoprvé trefil jen přesouvajícího se gólmana Filipa Suráka, ale napodruhé už síť branky.

Tu ovšem vykopl brankář domácích z kolíků a byla mimo svou pozici. To by ještě tak nevadilo. Pravidla umožňují uznat gól i v takové herní situaci.

Puk ovšem musí přejít brankovou čáru ve výseči, kde obvykle svatyně stojí. V tomto případě šel tak o deset centimetrů mimo.

Jenže hlavnímu rozhodčímu Miroslavu Štefíkovi to nevadilo. Byl přesvědčený o tom, že trefa má platit, a přes protesty domácích se nešel poradit ani s videem. 

Situace byla o to dramatičtější, že šlo nakonec o vítězný gól. Hokejisté Nových Zámků totiž tímto způsobem zvýšili na 4:1, a i když domácí ještě dvakrát skóre korigovali, výhru už soupeř udržel.

„Věřím, že tento gól pomůže a naši rozhodčí budou v budoucnu takové situace zkoumat na videu. Vždyť na to tu techniku máme,“ napsal generální manažer Spišské Nové Vsi Richard Rapáč na síti X. 

Domácí favorit prohrál už čtvrtý zápas v řadě, přesto drží jednobodový náskok v čele tabulky slovenské extraligy. Nové Zámky jsou naopak předposlední.