Zákaz působení ve fotbale byl původně platný jen pro Nizozemsko, ale FIFA nedávno jeho působnost rozšířila na celý svět. Informovala o tom agentura Reuters.

Padesátiletý Overmars byl loni v listopadu potrestán za to, že během působení ve vedení Ajaxu Amsterodam posílal kolegyním zprávy a fotografie sexuální povahy. Už v lednu 2022 kvůli tomu odstoupil z funkce, ale o měsíc později ho angažovaly Antverpy.

Trest pro bývalého záložníka Ajaxu, Arsenalu nebo Barcelony původně platil jen pro Nizozemsko, FIFA však nedávno na žádost nizozemského svazu rozšířila platnost na celý svět. Overmars, jenž má v Antverpách smlouvu do roku 2026, se proti tomu může odvolat.

Letenští o tom informovali na svých internetových stránkách. Podle spekulací médií Sparta za druhou zimní posilu zaplatí v přepočtu zhruba 50 milionů korun.

„Získáváme hráče ve velmi dobrém věku. Markus má velmi dobrý předpoklad, že se v našem prostředí bude dále rozvíjet. Svojí typologií se velmi dobře hodí do našeho způsobu hry a ještě zvýší kvalitu naší střední zálohy,“ uvedl sportovní ředitel Sparty Tomáš Rosický.

„Je technický, zodpovědný při plnění taktických pokynů a má velký akční rádius při pohybu po hřišti,“ přiblížil.

Solbakken se už se Spartou setkal předloni v létě v kvalifikaci Evropské konferenční ligy, v níž Letenští překvapivě vypadli se Stavangerem. Spíše defenzivněji laděný střední záložník nastoupil v obou zápasech v základní sestavě a v domácí odvetě přispěl k výhře Vikingu 2:1 asistencí na vyrovnávací branku.

Solbakken prošel všemi mládežnickými reprezentacemi a vloni v létě se s norskou jednadvacítkou zúčastnil evropského šampionátu. V září si připsal dosud jediný start za národní A-mužstvo, které vede jeho otec Staale.

Solbakken se stal druhou zimní posilou Sparty. Obhájce ligového tabulku a aktuální lídr tabulky na konci prosince přivedl albánského útočníka Indrita Tuciho, který přestoupil na Letnou z Lokomotivy Záhřeb.

Ještě na konci roku byla v celé řadě světových predikcí zmiňována mezi favoritkami Australian Open, teď ale z prominentních seznamů rychle mizí. Markéta Vondroušová odehrála před úvodním grandslamem sezony jen dva zápasy na týmovém United Cupu.

Jeden vyhrála, jeden prohrála a navázala na nepříliš přesvědčivou bilanci z posledních měsíců.

Od US Open, na kterém v září potvrdila čerstvou příslušnost k elitní světové desítce a v New Yorku dobyla své první čtvrtfinále, totiž vyhrála pouze dva duely z osmi.

V úterý náhle odstoupila z turnaje v Adelaide. Jen pár hodin před plánovaným startem se omluvila kvůli bolavé kyčli a překvapila všechny včetně první náhradnice Taylor Townsendové.

„Bylo to docela šílené. Hrála jsem předtím čtyřhru, už jsem byla na masáži, umytá, převlečená, příjemně zrelaxovaná, když mi Markéta řekla: Ale vždyť za chvíli hraješ. Člověk nikdy neví, co se stane, musí být pořád připravený,“ smála se Američanka, která pak nečekanou šanci chytla za vlasy a postoupila přes Bělorusku Aljaksandru Sasnovičovou.

Vondroušová naopak pojede do Melbourne nerozehraná a jejím fanouškům nezbývá než doufat, že šlo v Adelaide spíše o preventivní opatření.

Možné to je, aktuální světová sedmička totiž před třemi týdny v rozhovoru pro Aktuálně.cz sama naznačovala, že bude program pečlivě zvažovat, aby letos snesla extrémně náročný kalendář bez úhony.

„Čeká nás ještě náročnější sezona. Dost jsme to s WTA řešily už v Cancúnu během Turnaje mistryň, ale oni jsou bohužel dost neoblomní. Dali dvacet povinných turnajů, což je úplně šílené,“ prohlásila Vondroušová v Přerově po svém triumfu v anketě Zlatý kanár a naznačila, že si program bude muset sesekat na únosnou mez.

„Budeme ho nějak upravovat, mírnit, protože se nehodlám oddělat jen kvůli tomu, abych měla odehráno dvacet turnajů. Bude ještě olympiáda, nějaké týmové soutěže. To chci hrát taky. Uvidíme, jak to půjde, ale jsme připraveni uzpůsobit program tak, aby nebyl zdravotním rizikem,“ vysvětlila čtyřiadvacetiletá česká tenistka.

Asociace WTA totiž nic nedbá na stížnosti hráček a na ročník 2024 program ještě více zahustila. 

Počet turnajů kategorie WTA 1000 se zvyšuje na deset, navíc podniky v Madridu a Pekingu budou nově trvat čtrnáct dní. Mezi Wimbledonem a US Open ještě proběhnou olympijské hry v Paříži, kde by Vondroušová měla obhajovat stříbrnou medaili z Tokia.

Hráčka doufala, že novou sezonu dokáže absolvovat bez vážnějších zdravotních problémů, podobně jako tu minulou, zatím životní.

Vyloučila možnost uspokojení a potvrdila, že má hlad po dalších úspěších. Do sezony ale vstupovala bez konkrétních cílů. 

„Neměla jsem je ani před tou minulou. Je to hodně také o zdraví, o tom, jak se člověk cítí. Bude to náročné a dlouhé,“ uvedla s tím, že si po loňském ročníku ani nestihla pořádně odpočinout.

„Byla jsem chvíli u moře a chvíli na horách, ale ta pauza byla hodně krátká. Hned jsem se začala zase hýbat a skoro mi přijde, jako bych žádnou ani neměla. Hned jsem naskočila zpátky do toho vlaku, který znám,“ řekla.

Pokud bude zdravotně v pořádku a navíc odpočinutá, nebude rozumné ji v Melbourne podceňovat. Vondroušová už mnohokrát ukázala, jak dokáže na důležité turnaje mobilizovat síly. Kromě triumfu ve Wimbledonu už má na kontě finále Roland Garros i olympijských her.

V hodnocení kamionů se dnes v etapě, zkrácené  o cca 20 až 30 kilometrů kvůli neukázněným divákům v závěrečných dunách, měnilo jméno lídra. Aleš Loprais ve voze Praga ztratil na vítězného Januse van Kasterena osm a půl minuty a osadil třetí pozici.

Nizozemec v Ivecu se tak vrátil do čela soutěže, dělí je 5 minut a 17 vteřin.

Za Van Kasterenem byl původně na druhém místě dnes druhý Martin Macík mladší s Ivecem. Jenže posádka jezdce stáje MM technology minula dva kontrolní body, z čehož rezultoval trest ve výši 31 minut a 50 sekund. Jaroslav Vatr v Tatře byl podle neoficiálních výsledků čtvrtý. Ofoicální pořadí zatím stále není k dispozici.

„Byla to rychlá, prašná a pro nás tak trochu nepovedená etapa. Čenda (kamion) odvedl opět skvělou práci, bohužel jsme však neprojeli dva body a to nás bude stát penalizaci 30 minut. I to je Dakar. Hlavu nevěšíme a zítra začneme postupně stahovat,“ uvedl Macík po dojezdu etapy.

Důvodem zkrácení tratě pro kamiony byli neukáznění fanoušci, kteří se sjeli do dun před cílem. S jedním z jejich vozidel málem boural lídr kategorie automobilů, saúdský jezdec Jazíd Rádžhí.

Motocyklista Martin Michek byl v etapě čtrnáctý, ale v celkovém pořadí se posunul na devátou pozici.

Do čela soutěže se dostal dnešní vítěz José Ignacio Cornejo z továrního týmu Hondy. Chilan vede před Rossem Branchem z Botswany o pouhých 75 vteřin.

Martin Prokop si vybojoval v elitní kategorii automobilů Ultimate desáté místo a díky tomu se v aktuálním průběžném pořadí opět posunul kupředu.

„Nebylo to jednoduché na navigaci. Navigovalo se hodně a ve vysoké rychlosti, neustále se měnily kurzy a pro Viktora (Chytku, navigátora) to bylo opravdu náročné. Vše ale fungovalo skvěle, Viktor měl dobrý den a vše se nám až na jednu chybu dařilo. Vzal jsem omylem jiný kurs a než mě Viktor přinutil se vrátit, tak jsme tam něco ztratili,“ sdělil pilot Orlen Jipocar Teamu.

Automobilům vládl devítinásobný mistr světa v rallye Sébastien Loeb ve voze Prodrive, ale první příčku si udržel domácí Rádžhí v Toyotě.

Účastníci soutěže dnes jeli tzv. maratonskou etapu, před níž mohli opravovat stroje pouze dvě hodiny.

Po včerejších velkých problémech v dunách se v závodě udržel jezdec Buggyry Daniel Stiblík. I přes dvě převrácení se jeho posádka dostala do cíle a „dopřála“ si dvouhodinový spánek. Stiblík, Lukáš Kvasnica a Jiří Tomec byli poslední, kdo se v noci dostal z dunového pole a pokračují dál.

„Po druhem převrácení jsme byli rozhodnutí, že budeme nocovat v dunách. Ale nedalo nám to a přece jen jsme to zkusili ještě jednou. Díky skvělé práci Lukáše jsme našli cestu z dun ven a po 40 kilometrech jsme byli zpátky na trati. Ve čtyři ráno jsme se dostali do cíle, kde jsme udělali rychlý servis a hned pokračovali na přejezd. Spali jsme asi dvě hodiny v autě,“ popisoval Stiblík před startem čtvrté etapy.

Koncem loňského roku jste začal přípravu na novou sezonu, teď se loučíte. Důvodem jsou pokračující potíže s kolenem?

Loni v lednu jsem si utrhl meniskus a skončil na operačním sále. Léčení probíhalo bez problémů a po několika testech jsem byl spokojený i s výsledky na trenažéru. Jenže po dvou závodech Světového poháru jsem zjistil, že velká zátěž se kolenu nelíbí. Začalo otékat, takže bych se na další jízdy nedokázal stoprocentně připravit. Proto jsem se rozhodl, že i když mě v běžném životě nic nelimituje, závodní kariéru ukončím.

Které úspěchy, jichž jste dosáhl, považujete za nejcennější?

Můžu říct, že s celou kariérou jsem spokojený. Za absolutní vrchol považuju šesté místo na mistrovství světa v roce 2020. Navíc to bylo v Altenbergu, kde nás povzbuzovala spousta českých fanoušků. Ostatně v té době jsme jako tým dosahovali nejlepších výsledků, což platí i pro olympiádu v roce 2018 v Koreji, na kterou jsme se kvalifikovali ve dvou posádkách a já jsem byl jako pilot.

K bobům ovšem patří i pády. Kolik jste jich zažil?

Nevím přesně, kolik jich bylo, ale za celou kariéru asi dvanáct, což není tak moc. Jsou piloti, kteří dokážou dvanáctkrát spadnout za jednu sezonu. Je známé pořekadlo, že kdo nepadá, tak nezrychluje. Americké týmy se dokážou z bobu vykopnout ven, ale mně se to zdá dost nebezpečné. Letět pak korytem jako bezvládné tělo může člověku dost ublížit.

Máte na tuto situaci nějakou drsnou vzpomínku?

To nejhorší se nám stalo taky v Altenbergu. Ve čtvrté zatáčce se mi utrhlo řízení a my se otočili na hlavy. Devátá zatáčka nás vrátila zpátky na nože a ta další vyhodila skoro do vzduchu. Letěli jsme a dopadli znovu na hlavu. Bylo to hodně nepříjemné.

Vy jste však začínal jako atlet…

To je pravda. A jako desetibojař jsem nebyl tak úplně špatný. Sto metrů jsem běžel i pod jedenáct vteřin, do dálky jsem skákal přes sedm metrů a o tyči dal čtyři a půl metru. Atletika mě bavila, jen jsem nesnášel běh na 1500 metrů.

Proč jste se s ní tedy rozloučil?

Když mi bylo 21 let, tak při jednom tréninku za mnou přišel předseda svazu bobistů, zda bych to u nich nechtěl zkusit. Měl jsem fyzické předpoklady, líbila se mi parta a s ní pak přechod z individuálního sportu do kolektivního. Rychle jsem se adaptoval, vydal se na zahraniční soustředění a s Honzou Vrbou usedl do dvojbobu. Těšily mě nejen samotné jízdy, ale i pozornost, kterou je v posilovně potřeba věnovat síle, rychlosti i udržování dynamiky.

Už víte, kudy teď povede vaše další životní cesta?

Jsem členem Olympu a patřím do skupiny sportovec-policista. Teprve se rozhodne, kudy se budu ubírat. Teoreticky bych třeba mohl na ulicích kontrolovat občanské průkazy nějakým výtržníkům, ale to snad nehrozí. (smích) Vyhovovala by mi role trenéra, čili předávat zkušenosti několika mladíkům, které v klubu máme. Víc času snad budu mít i na svoji přítelkyni a lyžování, které je mým koníčkem.