Jaké dojmy jste měl po pátečním zápase o bronz na MS juniorů ve Švédsku? Češi se vyhrabali za stavu 2:5 a porazili Finy 8:5.

Bylo to perfektní. Český hokej potřebuje takové úspěchy. Vloni jsme byli druzí, letos třetí. Mládež jde drobet nahoru. Ale ten závěr, to by žádný režisér asi nevymyslel. Finové ve třetí třetině jen bránili, což byla chyba.

Čtyři české góly v závěru padly v rozmezí 50 sekund. Zažil jste někdy něco takového v hráčské či trenérské kariéře?

Nejspíš ne, nebo už si to nepamatuju. (úsměv) Je to i otázka štěstí. Dvě třetiny jsme byli zdechlí, neměli jsme sílu. Brankáři neměli svůj den, to si musíme přiznat. Na konci nám tam všechno spadlo, pro nás je to dobře.

Pomohl už gól na 3:5 na konci druhé třetiny? Mohli si pak hráči v šatně říct, že dvougólové manko není neřešitelné?

Ano, v juniorském hokeji je pak takový obrat možný. Je to strašně letecké a chyby se udělají. Bylo důležité, že jsme letos zase skvěle bruslili. V těch letech nazpátek nám všichni vytýkali, že nám soupeři ujíždí. Teď jezdíme, napadáme proti každému, to je klíč k úspěchu.

Češi porazili Kanadu a Finsko, hráli vyrovnaný zápas s USA.

Sešly se nám podle mě silné ročníky. Kluci nabrali nějaké zkušenosti, ze zámoří ví, co mají hrát. Je to něco jiného než v naší lize.

Koho z bronzového mužstva byste vyzdvihl?

Celá parta byla dobrá. Já jsem byl bek, takže ty sleduju více. Byl tam pohyb, dobrá přihrávka. Hlavně nedělali moc faulů, na to jsme dříve dopláceli. To zase vyplývá z toho, že faulující hráč nebruslí. To nebyl náš problém. A vyzdvihnout musím Jiřího Kulicha, tomu to pálilo. Pokud máte takového střelce, který rozhodne zápasy, je to velké plus.

V letech 2006 až 2021 neprošli Češi do semifinále patnáctkrát ze 16 případů. Aktuálně drží junioři sérii tří postupů za sebou. Co na to říkáte?

Kdysi se hrálo ještě o páté místo, což v té době byl pomalu úspěch. Já jako trenér jsem ho měl taky. Teď jsme v horní čtyřce, což je super. Ale zase nesmíme zapomínat na to, že chybí Rusové, kteří by to určitě více zamotali. Výsledky na turnaji letos sice byly nahoru dolů, nicméně ve výsledku jsme třetí na světě. Výborně.

Jaké bylo MS juniorů před 17 lety, kdy jste Čechy vedl jako trenér?

Hráli jsme čtvrtfinále proti Švédům, taky to bylo ve Švédsku. Prohráli jsme 1:5 a v zápase o páté místo jsme pak porazili Finy. Někteří kluci z té party ještě hrají, třeba Michal Řepík nebo Vláďa Sobotka. Neudělali jsme žádný skvělý výsledek, viselo to na gólmanech, ale těm to moc nevyšlo.

Přitom Ondřej Pavelec a Jakub Kovář se potom odrazili ke skvělým kariérám.

Jasně, těch hráčů bylo více. Byl tam Kuba Voráček, Michael Frolík nebo Martin Hanzal. Osm lidí šlo po dvacítkách do NHL. Výsledkově to však nebylo nic moc, já jsem u týmu skončil.

Proč se podle vás ani v dalších letech nikdy nepodařilo postoupit do bojů o medaile?

Hokej se měnil a my jsme na to nedokázali v těch letech přistoupit. Kdysi jsme měli výsledky díky skvělé obraně a brejkům. Třeba Jarda Holík v roce 2000, když kluci vyhráli zlato, tak ti to vyloženě odbránili. Jenže hokej se pak obrátil, začalo se hrát nahoru dolů a my jsme nestačili. Špatně jsme bruslili, faulovali. Naštěstí teď už je to zase jinak.

Jaké jste měl tehdy možnosti při sledování a skautování hráčů z kanadských juniorských soutěží?

Bylo to trochu omezenější, teď je ten přehled větší, trenéři více jezdí do Ameriky. Před těmi 17 lety byl trochu problém v tom, že značnou roli v hlavách hráčů sehrál draft. Kdo nebyl draftovaný, chtěl se na MS ukázat a dokázat, že je taky dobrý. Draftovaným to bylo drobet jedno. A už se vám to pak tříští.

V rozhovoru po turnaji jste tehdy tvrdil, že vám na ledě chyběl od hráčů profesionálnější přístup. Takže v tomto duchu?

Trochu ano, bylo to tak. Teď je vidět, že kluci si z Kanady berou to dobré. Hrají tam v soutěžích, kde opravdu musíte něco umět. A je potřeba pogratulovat i trenérům, že to dali dobře dohromady. Jsou tam Patrik Augusta, Trnek (Pavel Trnka, pozn. red.), Robert Reichel. Ti mají něco odehráno a prodávají to i na střídačce.

Jak se juniorské MS za těch 17 let změnilo celkovým pohledem?

Je to vyloženě komerční záležitost, otázka peněz. Hraje se to většinou v Kanadě, kde na to chodí hodně lidí. Navíc to mají v zámoří snadnější na výběr do NHL, ty hráče si otipují. Takže turnaj se změnil hlavně v tomto smyslu, komplexně je taky mnohem více sledovaný.

Bedard zlomená čelist | Video: Associated Press

Jednička draftu NHL utrpěla úraz v pátečním utkání s New Jersey při tvrdém hitu od Brendana Smitha a zatím není jasné, jak dlouho bude mimo hru. Mezi zraněnými skončil i Nick Foligno, který se později v zápase pustil se Smithem do bitky a má zlomený prst na levé ruce.

Osmnáctiletý Bedard rozehrál premiérovou sezonu v NHL ve velkém stylu, přestože se Chicagu příliš nedaří. Nejlepší nováček ligy je v týmu Blackhawks s 33 body nejproduktivnějším hráčem, s patnácti góly a 18 asistencemi je i nejlepším střelcem a nahrávačem. Za výkony si vysloužil nominaci do All Star Game.

Smith za Bedardovo sražení v první třetině vyvázl u rozhodčích bez postihu, v dalším průběhu zápasu si ho ale hráči Chicaga opakovaně všímali. Šestatřicetiletý Foligno, jenž byl od začátku sezony jedním z Bedardových mentorů, se s ním ve druhé třetině pustil do rvačky, při níž oba shodili rukavice. Zápas pro něj poté skončil a rentgen poté odhalil frakturu jednoho prstu.

Český skokan Roman Koudelka potřetí v tomto ročníku Turné bodoval, na rakouském můstku obsadil 27. místo. Celkově mu patří 25. příčka.

Zatímco v roce 2019 Kobajaši vyhrál všechny závody Turné a před dvěma lety zvítězil ve třech, tentokrát byl čtyřikrát druhý. Dnes měl nakročeno k vítězství, protože po prvním kole pokusem dlouhým 137 metrů vedl. Ve druhém přidal dva metry, ale na Krafta, který útočil ze druhé příčky, to nestačilo. Domácí favorit se ve druhém kole blýskl skokem dlouhým 140 metrů a zvítězil o 1,3 bodu.

Souboj o triumf v Turné, v němž mu jako největší soupeř zbyl Andreas Wellinger, ovládl Kobajaši suverénně. Celkově nasbíral 1145,2 bodu a vyhrál o 24,5 bodu před německým rivalem, jenž dnes obsadil pátou příčku. Na třetí místo v Turné se posunul lídr Světového poháru Kraft.

Kobajaši jako šestý skokan v historii zaznamenal alespoň tři celková vítězství na Turné, dvě výhry ho dělí od rekordmana Janneho Ahonena. „Jsem velmi šťastný. Dokázal jsem všechno, co jsem si předsevzal,“ radoval se sedmadvacetiletý Japonec. Nerozhodila ho ani peripetie před prvním kolem, kdy se musel vracet do šatny pro zapomenuté lyže. Na můstek pak dorazil v poklusu.

Koudelka sice v prvním kole prohrál souboj s Italem Alexem Insamem, ale nakonec díky skoku dlouhému 122,5 metru do finálového kola proklouzl jako čtvrtý z pěti „šťastných poražených“. Zatímco před Turné útočil na finálové kolo v tomto ročníku Světového poháru marně, v Bischofshofenu stejně jako v Oberstdorfu a Innsbrucku bodoval. První třicítka mu na Turné unikla jen v Garmisch-Partenkirchenu.

Ve finálovém kole jediný český reprezentant na Turné přidal dva metry a zůstal na 27. pozici. Celkově se zařadil do poloviny třetí desítky. Zaznamenal tím nejlepší český výsledek na Turné od roku 2020, kdy právě on skončil sedmnáctý.

Závod SP a závěrečný díl Turné čtyř můstků ve skoku na lyžích v Bischofshofenu (Rakousko):

1. Kraft (Rak.) 288,9 b. (136,5+140 m), 2. R. Kobajaši (Jap.) 287,6 (137+139), 3. Lanišek (Slovin.) 281,8 (134,5+141), 4. Fettner (Rak.) 271,4 (134,5+135), 5. Wellinger (Něm.) 267,9 (132+137), 6. Aigner (Rak.) 266,5 (133,5+131), …27. Koudelka (ČR) 224,2 (122,5+124,5).

Konečné pořadí Turné: 1. R. Kobajaši 1145,2, 2. Wellinger 1120,7, 3. Kraft 1112,7, 4. Hörl (Rak.) 1093,5, 5. Lanišek 1089,1, 6. Hayböck (Rak.) 1066,9, …25. Koudelka 821,4.

Průběžné pořadí SP (po 12 z 32 závodů): 1. Kraft 909, 2. Wellinger 697, 3. R. Kobajaši 591, 4. Hörl 537, 5. Paschke 525, 6. Geiger (oba Něm.) 486, …38. Koudelka 23.

Světová dvanáctka na úvodním turnaji sezony dokázala vyřadit Češku Karolínu Plíškovou, její cesta turnajem ale skončila po třísetové bitvě s Běloruskou Viktorií Azarenkovou.

V deváté hře rozhodujícího dějství si přitom někdejší šampionka Roland Garros neodpustila kontroverzní moment.

V dramatické výměně Azarenková s vypětím všech sil dosáhla na kratší míček a nakonec se mohla radovat, Ostapenková se ale rozzuřila v domnění, že Běloruska zahrála až poté, co míč dvakrát dopadl.

Rozhodčí Julii Kjendlieovou ani trochu nešetřila, ačkoli zpomalené záběry jasně potvrdily, že Azarenková míč skutečně stihla zahrát už po prvním dopadu.

„Jsi slepá. Není možné hrát, když děláš tolik chyb. Ve svých zápasech už tě nikdy nechci. Nechci tě v nich, protože ničíš moje zápasy,“ láteřila šestadvacetiletá tenistka s prstem výhrůžně namířeným směrem k rozhodčí. Ta se v podstatě nezmohla na reakci ani na žádný trest pro rozvášněnou tenistku.

Jak se následně ukázalo, Ostapenková už měla na norskou sudí spadeno z minulosti.

„Finále v Linci ti nikdy nezapomenu. Nikdy!“ křičela Lotyška a po utkání jí odmítla podat ruku.

V roce 2019 vinila právě Kjendlieovou a její chyby za porážku v Rakousku, kde v utkání o titul ve třech setech podlehla Američance Coco Gauffové.

Měřených 414 kilometrů se nakonec netýkalo kategorie kamionů. Kvůli zpožděnému startu způsobenému kolizí řidiče automobilu Toyota Lionela Bauda s divákem asi 200 metrů po startu bylo jejich snažení ukončeno na 281. kilometru.

Zkrácenou etapu vyhrál Nizozemec Jan van Kasteren s Ivecem před krajanem Gerdem Huzinkem a Jaroslavem Valtrem s Tatrou v barvách Buggyry. Aleš Loprais s Pragou skončil čtvrtý.

Martina Macíka mladšího zdržela výměna prasklé pneumatiky a byl osmý. „Prvních 150 km bylo super, i když jsme v té měsíční krajině nechali jednu gumu. Ale s tím se musí v tomhle terénu počítat. Čenda je ale ve formě, všechno fungovalo, takže až do konce už jsme dojeli úplně bez problémů,“ sdělil mechanik David Švanda.

Svoji výbornou formu potvrdil český motocyklista Martin Michek, který obsadil desáté místo. Původně figuroval na deváté příčce, ale pak přišla oprava času botswanského jezdce Rosse Branche.

Ten totiž zastavil u pádu vítěze prologu Toshy Schareiny ze Španělska, který si zlomil zápěstí, a zůstal s ním do příletu zdravotnického vrtulníku. Po úpravě Brancheova výsledku se tak tovární jezdec značky Hero propracoval do čela etapového i celkového pořadí.

Michek považoval úvodní etapu Dakaru za velmi náročnou. „Byla to hrozná speciálka. Endurákům se asi líbila, ale mně tenhle terén nejde a vycucává mě. Jezdilo se pořád na kamenech  Dával jsem si hrozného majzla, viděl jsem několik kluků, jak leží podél trati. Když vám to na kamenech jednou nevyjde, tak to dopadne ošklivě,“ řekl v cíli jezdec týmu Orion – Moto Racing Group.

V kategorii automobilů se dnes nedařilo Martinu Prokopovi. Český jezdec s Fordem ztratil v cíli na vítězného Guillauma de Meviuse s Toyotou přes 49 minut, což ho zařadilo na 35. pozici v elitní třídě Ultimate. Hned za ním se umístil Tomáš Ouředníček s Toyotou.

Aktualizujeme…