Nejmladším semifinalistou v historii šampionátu se stal po pondělním vítězství nad Brendanem Dolanem ze Severního Irska 5:1.

Jeho dalším soupeřem bude dnes večer v Londýně krajan Rob Cross, mistr světa z roku 2018.

„Neuvěřitelný pocit. Nikdy by mě nenapadlo, že hned při svém debutu budu v semifinále,“ řekl Littler podle BBC.

„Bude to obtížné mě zastavit, podle toho jak tady hraju. Jde o to, co předvedu já. Vím, že mám dobrou šanci jít dál,“ uvedl.

Do historie se zapsal hned úspěšným vstupem do turnaje, v tak mladém věku dosud žádný hráč zápas na MS nevyhrál.

V úvodu šampionátu na něj diváci v Alexandra Palace pokřikovali „ráno musíš do školy“, ale postupně si Littler vysloužil stále větší respekt.

Postupem do semifinále vydělal už 100.000 liber (2,8 milionu korun) a požívá výhod veřejně známé osoby. Z lóže si užívá zápasy fotbalové Premier League.

„Byl jsem na Arsenalu, na Tottenhamu. Lidi za mnou chodí. Neznám je, ale oni mě ano. Je to fajn, s každým se vyfotím,“ uvedl Littler.

Fotku s ním si udělali i hvězdní fotbalisté Arsenalu Declan Rice a Aaron Ramsdale.

Druhou semifinálovou dvojici tvoří Angličané Luke Humphries a Scott Williams, který ve čtvrtfinále překvapivě vyřadil favorizovaného Nizozemce Michaela van Gerwena, trojnásobného světového šampiona.

Šestnáctiletá Fruhvirtová, která se stejně jako Martincová do hlavní soutěže probojovala z kvalifikace, se premiérového úspěchu dočkala na sedmý pokus. Proti Blinkovové, 48. hráčce světa, také zaznamenala první výhru nad tenistkou z nejlepší stovky světového žebříčku.

Další soupeřkou Fruhvirtové, které patří v pořadí WTA 117. příčka, bude třetí hráčka světa a úřadující šampionka US Open Cori Gauffová. Devatenáctiletá Američanka v Aucklandu obhajuje loňský titul.

Martincová naopak proti Gračovové dobře rozehraný zápas nezvládla. První sadu získala 7:3 v tie-breaku a ve druhé neudržela vedení 3:1 a v jejím závěru neproměnila dva mečboly. V rozhodující sadě už měla navrch Francouzka a Martincové nepomohlo ani sedm odvrácených mečbolů.

Předloni jste se svým projektem Peaches dělali florbalový kemp v Americe, teď v lednu se chystáte do Číny. Co od toho čekáte?

Je to pro nás další velký krok v tom, co od roku 2015 budujeme. První cesta za oceán byla do Ameriky, za mě mnohem více sportovně civilizované země. K florbalu tam mají i díky hokeji relativně blízko, v Číně je to vstup do neznáma, ale zase s vidinou budoucnosti. Čína je pro rozvoj florbalu v Asii klíčová, jsou otevření investovat peníze. Zatím je to u nich sport na studentské úrovni. Hrají ho na soukromých školách, od naší kooperace si slibují zvýšení kvality a dodání našeho know-how.

Je florbal v Číně oblíbený? Mají vůbec svou reprezentaci?

Jsou asijské země, kde je florbal populárnější, jako Thajsko, Filipíny nebo Singapur. Ale Čína je pro rozvoj opravdu klíčová. Budují kluby ve velkých městech, dělají z nich výběry a mají oficiální reprezentace žen a mužů. Jsou už poměrně daleko, i když na mezinárodní úrovni nejsou tolik vidět.

Takže tam nebudete začínat od píky a vysvětlovat, k čemu slouží florbalka?

To určitě ne. Jedeme do Šanghaje, spojili jsme se s klubem, s kterým to budeme organizovat. Uspořádáme kemp pro členy klubu a další hráče ze Šanghaje, kteří hrají ligové nebo turnajové zápasy. Strávíme tam 14 dní a budeme chtít rozvinout jejich vnímání florbalu a to, jak by na sobě měli pracovat. V létě se tam budeme vracet.

Jak to vypadalo v Americe?

Fungování v Americe má primárně na starosti spoluzakladatel Peaches Pepa Juha. Měl jsme tam pilotní ročník v Orlandu na Floridě v roce 2022. Udělali jsme kemp, kam se sjely děti z celé Ameriky a Kanady. Vybavili jsme i výpravu z Česka, bylo to propojené s výukou angličtiny. Je to rozdíl oproti našim kempům v Česku, kde se zaměřujeme čistě na florbal. Vloni jsme byli v Americe podruhé a plánujeme to i na letošní rok ve dvou turnusech.

Říkal jste, že sportovně by měli mít v Americe k florbalu i díky hokeji blíže. Jak daleko jsou tam s rozvojem třeba oproti Evropě?

Jsou tam děti, které kloubí hokej a florbal dohromady. Pak je u nich vidět větší šikovnost. Ale florbal tam lidé moc neznají. Vidí vás s florbalkou a ptají se, jestli hrajete hokej. V Asii to více prosazují a zviditelňují, v Americe je jim to trochu jedno. I proto jsme se rozhodli rozšířit do Číny, cítíme od nich velký zájem. Američané mají pocit, že by florbal mohli trénovat hokejoví trenéři. To Číňané si uvědomují, že Evropa je mnohem dále a je třeba s ní spolupracovat.

I v Česku lze dodnes občas zaslechnout názor, že kdo se neprosadí v hokeji, jde hrát florbal. Co říkáte na tento pohled? 

Dnes už to podle mě neplatí. Samozřejmě kdo má průpravu z hokeje, vždy mu to půjde zpočátku s florbalkou lépe než někomu z basketbalu nebo fotbalu. Na druhou stranu dnes už je tolik věcí ve florbale specifických, takže neplatí stoprocentně, že kdo byl průměrný v hokeji, bude ve florbale vynikat. Florbal to schytává jen z důvodu, že hokej je profesionální sport. Na top úrovni už dávno neplatí, že přichází hráči z hokeje. Jsou to vychovaní florbalisté. Není to jako za staré gardy, není to tak, že by třeba florbalový tým Litvínova byl béčkem hokejového klubu.

V čem je váš klíč úspěchu? Proč je o Peaches zájem v USA a Číně?

Se spoluzakladatelem Pepou Juhou sami florbal hrajeme a kempy jsme si zažili jako účastníci. Teď se snažíme napravovat to, co nám samotným vadilo. Naše vize byla zprofesionalizovat florbal v Česku. Nejdříve jsme dělali výběrové týmy a chtěli jsme pro ně podmínky jako pro hráče NHL. Snažili jsme se to financovat tak, aby se na turnajích nespalo ve škole, ale abychom měli super hotel i realizační tým. To jsme přetavili i do kempů. Oproti konkurenci stavíme vše na florbale, jede se k nám makat a zlepšovat se. Snažíme se do toho dostat i zábavu, ale klíč je v té profesionalitě. S Pepou jsme dříve měli pocit amatérismu, a to nechceme.

Odkud se vlastně vzal název Peaches, v češtině Broskve?

Byla to spontánní věc, když jsme v roce 2015 vznikali. Volal jsem kamarádovi Daliborovi a byla to první věc, kterou vystřelil. Tehdy bylo v plánu, že jednou za rok se potkáme na turnaji a zahrajeme si. Chtěli jsme mít pracovní název a stala se z toho značka. Jistá influencerka Teri Blitzen měla v té době svou skupinu Peaches a Dalibor byl její fanda. Nějak jsme si to převzali, nebylo to z mojí hlavy. Nebyl to žádný promýšlený branding, nicméně drží se nás to. (úsměv)

Začínali jste v 15 letech, jak se projekt postupně rozvíjel?

Chtěli jsme se jen bavit a udělat si to na turnajích hezké. Ale projekt nabíral na popularitě a rozšířili jsme se tak, že jsme vytvořili neoficiální výběry Česka do 15 a 17 let. Tehdy existovala oficiálně jen juniorská do 19 let. Vybírali jsme hráče, objížděli jsme turnaje a zajišťovali jim profi servis. Od partnerů jsme získávali peníze. 95 procent z týmů juniorských mistrů světa z let 2019 a 2021 už spolu fungovalo v rámci našeho projektu. To nás dost zviditelnilo. Postupně jsme to chtěli rozšířit na širokou veřejnost a rozjet rozvojové kempy pro mladé. Dnes jsme vedle Česka i na Slovensku, v Americe, Číně a připravujeme projekt i pro Německo.

Jak vás vůbec berou florbalové kluby a svaz v Česku? Jako konkurenci? Nebo nějak spolupracujete?

Oficiálně žádná spolupráce není, je to ve vlnách. Nikdo nepřidal váhu tomu, že jsme v 15 nebo 17 letech dělali neziskovou činnost, která českému florbalu pomohla. Fungujeme jako dvě oddělené strany, důležité však je, že si neházíme klacky pod nohy. Ano, děláme věc, která se klubům nemusí líbit. Když ale děti jezdí radši k nám než na klubové kempy, tak to přeci ukazuje, že pracujeme dobře.

Nebylo by ku prospěchu navázat spolupráci?

Florbal v Česku je hodně o egu, lidé na klíčových pozicích ho často neumí dát stranou. Já se ve florbale pohybuju snad 20 let, občas se něco změní, ale pořád je to neprofesionální sport. Celková monetizace a vůbec přístup peněz do toho sportu, to jsou věci, které se podle mě nedělají správně.

A může se z florbalu v Česku stát profesionální sport?

Podle mě stoprocentně. Bylo mi 16 let a dostal jsem do toho sportu zhruba tři miliony korun od soukromých firem. Nevím, proč kluby to nedělají. Velké firmy mají skoro povinnost sport podporovat a já nechápu, proč si to florbal neumí přitáhnout na svou stranu. My jsme měli jen prořízlou pusu a zkusili jsme to, povedlo se to.

Florbalové kempy Peaches. | Foto: Peaches

Brankář Joey Daccord kryl všech 35 střel vychytal druhé čisté konto v ročníku. Český gólman Jiří Patera sledoval prohru Vegas pouze ze střídačky.

Více než 47 tisíc diváků na stadionu baseballových Seattle Mariners se prvního gólu dočkalo v páté minutě. Domácí poslal do vedení Tolvanen, jenž před brankářem pohotově tečoval nahození Vince Dunna.

Hokejistům Kraken vyšel i vstup do druhé dvacetiminutovky. V čase 22:19 si odražený puk našel obránce Will Borgen a mohutným nápřahem podruhé překonal Logana Thompsona. Sedmadvacetiletý bek se prosadil poprvé v sezoně.

Ani v závěrečné dvacetiminutovce nevyšli domácí střelecky naprázdno. Yanni Gourde ve 43. minutě využil chyby Paula Cottera v rozehrávce a uzavřel skóre. Seattle se v tabulce Západní konference posunul na deváté místo dva body za osmou Arizonu. Vegas zůstává třetí.

Seattle – Vegas 3:0 (1:0, 1:0, 1:0)

Branky: 5. Tolvanen, 23. Borgen, 43. Gourde. Střely na branku: 27:35. Diváci: 47.313. Hvězdy zápasu: 1. Daccord, 2: Tolvanen, 3. Gourde (všichni Seattle). Zápas se hrál pod širým nebem v T-Mobile Parku v Seattlu.

V hustém dešti se na výhře favorita po přestřelce ve druhém poločase podílel dvěma brankami útočník Muhammad Salah. Newcastle přitom řadou vynikajících zákroků včetně zneškodněné Salahovy penalty dlouho držel ve hře brankář Martin Dúbravka, páté porážce z posledních šesti ligových zápasů a třetí v řadě ale nezabránil.

První poločas skončil bez branek poté, co oběma týmům nebylo po zásahu VAR uznáno kvůli ofsajdu po jednom gólu. Salah navíc ve 22. minutě neproměnil pokutový kop. Na Dúbravku v brance Newcastlu vyzrál až v úvodu druhé půle, do níž Liverpool vstoupil velkým náporem.

Egyptský reprezentant tlak ve 49. minutě proměnil v jubilejní 150. gól v Premier League v dresu Liverpoolu a stal se teprve pátým hráčem, který tuto hranici v barvách jednoho klubu pokořil. Slovenský gólman pak následně zlikvidoval několik dalších šancí domácích. Těm radost z vedení vydržela jen pět minut, z rychlého protiútoku vyrovnal Isak.

Výhru svěřencům trenéra Kloppa znovu přiblížil Jones, který po rychlé kombinaci Salaha a Joty uklidil míč do odkryté branky. Třetí gól vzápětí přidal dorážkou rovněž z bezprostřední blízkosti Gakpo, hosté ale dokázali po čtyřech minutách duel znovu zdramatizovat po brance Lascellese. Přestřelku ve druhém poločase ale uzavřel Salah, který před odjezdem na africký šampionát úspěšně zvládl svůj druhý pokus ze značky pokutového kopu. Další šance na zkompletování hattricku už ale neproměnil.

Anglická fotbalová liga – 20. kolo:

Liverpool – Newcastle 4:2 (49. a 86. z pen. Salah, 74. Jones, 78. Gakpo – 54. Isak, 81. Botman).

Poznámka: Everton přišel o 10 bodů jako trest za porušení finančních pravidel.