Měla by to být vaše 17. velká akce mezi dospělými. Jak se těšíte do Glasgow?

Moc se těším. Je to hala, ve které jsem ještě nezávodil. Když bylo v Glasgow halové mistrovství Evropy, chyběl jsem. Sedmnáct, to už je dost, já se teď raduju z každého dne v atletice navíc. Bude to posunutí mého krásného příběhu o kousek dál.

V polovině února jste na halovém mistrovství republiky v Ostravě vyhrál šedesátku s překážkami v čase 7,72. Co vám to napovědělo?

Chtěl jsem to hlavně přežít ve zdraví, ještě deset dní před mistrákem jsem ležel nemocný. Vloni jsem byl taky po nemoci, trochu jsem to ignoroval a natrhl jsem si sval. Letos jsem to zvládl volněji, 7,72 není špatný výkon. Náběh a konec jsem neběžel úplně na maximum, je tam velký prostor ke zlepšení.

Před odletem do Glasgow už jste zdravý?

Ano. Na mistráku to bylo to nejhorší, teď se nemám na co vymlouvat. Na mistrovství světa musím jít naplno už v rozběhu, i kdyby cokoliv bolelo. Tam musím šlápnout do plných, protože žádné příště už možná nebude. V každém závodě musím bojovat, jako by byl poslední.

V létě byste chtěl na ME a olympiádu. Bude to dlouhá sezona, že?

A náročná. Přeju si, aby MS dopadlo ve zdraví a abych si splnil výkonnostní plán. Když budu venku zdravý, tělo je konkurenceschopné. Nechci, aby se něco pokazilo, byla by to čára přes rozpočet.

Máte v hlavě výsledek, s nímž byste byl v Glasgow spokojený?

Zkusím jednou v životě využít náhodu, čím mě osud v danou chvíli obdaruje. Nejsem tolik vyzávoděný, nechám to tak, ať mě tělo překvapí. V mém případě má osud smysl pro humor a vždy mě počastuje zraněním, když to nejméně čekám. Teď to nechám tak, že to snad nějak sedne. Záleží, abych trefil start, ale věřím, že mám na čas pod 7,60.

Američan Grant Holloway letos vylepšil svůj vlastní světový rekord na 7,27 a také další konkurence se zdá být více než nabitá.

Podle mě je to historicky nejlepší halový rok, co kdy byl. Jedu mezi totálně nejlepší elitu, která kdy běhala. 7,59 by mohlo být třeba na desáté místo, možná pár favoritů zachybuje, přijdou komplikace. Kdyby to vyšlo, bylo by to pro českého sprintera naprosto famózní umístění. Ale jak říkám, nechci se nějak škatulkovat.

Zůstaňme ještě u Hollowaye. Má 64 vítězných závodů v řadě, vylepšil si světový rekord. Je to jedna z hlavních tváří světové atletiky?

Výkonnostně je to druhý Usain Bolt. Jak kdysi třeba Renaud Lavillenie v tyči závodil jen sám se sebou a s výkonem, Holloway to má stejně. Nemá soupeře, jen sám sebe ve světovém rekordu. Vymyká se, ale mediálně nemá takový dosah, možná není takový šoumen. Navíc hladká stovka je jedinečná, nejrychlejší muž planety zní jinak, než když k tomu přidáte překážky. I když pro mě je to samozřejmě více. (smích)

Na šedesátce s překážkami bude s vámi v Glasgow i dvacetiletý Štěpán Schubert. Bude prostor předat mu nějaké zkušenosti?

Na MS tolik ne, ale na každých závodech se snažím s ním a jeho trenérem komunikovat. Když mě něco napadne, hned jim to říkám. Jsme jeden tým, bojujeme za Česko. Hrát si nějak na vlastním písečku by bylo pošetilé. Je super, když někdo ve 20 letech jede na MS a sbírá zkušenosti. Tady ta „děcka“… Roste nám skvělá generace a je skvělé, když uvidí ty nejlepší v akci.

Jak těžké pro vás bylo vynechat kvůli problémům se stehenním svalem, kolenem nebo i kotníkem celou minulou sezonu a zase usilovat o návrat?

S tím vším, co se mi kdy stalo… Chtěli mi amputovat nohu, tisíc operací, nedůvěra od blízkých lidí, která bolela. Takže tohle až tak těžké nebylo. Když se objeví nějaké zranění, připadá mi to už jako malichernost, kvůli které bych to nevzdal. Byl by to nesmysl. Pokud cítím, že tělo je konkurenceschopné, budu bojovat do posledního dne.

Ale rok bez závodění, to není málo.

Jasně, ale je to o úhlu pohledu. Kdysi jsem měl tři roky sádru, lidi říkali, že nebudu moct chodit. V porovnání s tím nic není, že si zraníte něco ve stehně, sroste to, jen to chce čas. S tím už umím hrát.

Vyhlásil jste, že vaším cílem je startovat za rok na halovém ME v Apeldoornu. Měl by to být konec vaší kariéry už napevno?

Ano, určitě. Musel bych být třeba do pátého místa, aby to mělo smysl zkoušet potom ještě venku. Je to pro mě top mezník, na halové Evropě byly moje veškeré úspěchy (zlato v Paříži 2011 a bronzy v Turíně 2009 a Bělehradu 2017, pozn. red.). Kdybych byl ve finále, bylo by to grandiózní. Zvednout ruku, poděkovat divákům a říct „děkuji“. Bylo by to skvělé, navíc ve 40 letech. Dokázal bych, že věk je občas jen číslo.

Jak jste říkal, že osud má u vás smysl pro humor, vzpomněl jsem si na rok 2020, kdy vás v Praze na ulici napadli a zranili zloději. Tehdy jste říkal, že vaše zranění už jsou jako groteska… 

(smích) Vidím v tom něco ve smyslu, že silní lidé musí projít těžkými zkouškami. Osud mě zocelil, abych to třeba předával dál. Nevím, jaký má se mnou záměr. Ale proto se cítím mega silný a banální zranění překonám. Zatímco někdo jiný třeba lamentuje, jestli pokračovat. I to napadení, kdy jsem potkal blázny na svobodě, mě posílilo. Dělal jsem to pro dobrou věc, jen jsem je upozornil, ať ukradené věci vrátí.

Tvrdíte, že i lidé, kteří vás už dlouho odepisují, jsou pro vás částečně motivací. Setkáváte se s takovými zprávami a hlasy často?

Je to úměrné věku. Občas je to smutné, protože bych čekal trochu hrdosti českého národa, že někdo v mém věku bojuje se světem. Máme i takové hloupé dogma, že oceňujeme sportovce jen za velké závody. Nikdo nekouká na další podniky, když jste třeba na World Challenge do čtvrtého nebo pátého místa a děláte reklamu. Někdy mi je z toho smutno.

Pozitivní zpětnou vazbu ale máte taky, nebo ne?

Jasně, to si nechci nijak stěžovat. Strašně moc lidí mi přeje, to mě motivuje nejvíc. Je to nejsilnější energie. Od lidí, co mi nevěří, je to zase energie zdarma, trošku vás to naštve. Ale svět sportovce takový je, mě to neláme. Mám obrovskou výhodu v úžasné rodině a přítelkyni, nechtějí mě nechat to vzdát. Takové zázemí je nejvíc, co může být.

Navíc domácí tituly dále sbíráte, mladší kolegy porážíte. To je nejlepší odpověď na větu, že byste měl jen zabírat místo, ne?

Párkrát už mi bylo naznačeno, že zabírám místo. Ale až mě někdo bude porážet a opravdu to tak bude, uznám to. Teď místo nezabírám, je tady jeden závodník, který se mnou může jezdit a učit se. Česká atletika by měla takhle pracovat a úspěšné sportovce vytěžit, aby předali svoje know-how. Pokud můžu pomoct, jsem jedině rád.

Dvacetiletý ofenzivní univerzál na tiskové konferenci přiznal, že přestože po odchodu kapitána Ladislava Krejčího ze hřiště na pokutový kop určený nebyl, věřil si na něj. Podle Karabce se v pražském derby znovu ukázala vítězná mentalita letenského celku, který městského rivala porazil navzdory dvougólovému manku.

„Určený jsem nebyl, v tu chvíli po Krejdovi nebyl určený nikdo. Bavili jsme se, kdo si věří. Někdo říkal, že by si to klidně vzal, ale já si věřil. Takže jsem si to vzal a kluci mě nechali kopat. Díkybohu za to,“ řekl Karabec, jenž ve 103. minutě přišel na trávník právě místo Krejčího.

Hosté kopali v Edenu penaltu poté, co střídající domácí stoper Tomáš Vlček při bránění Karabce zahrál rukou. Hlavní sudí Karel Rouček však pokutový kop odpískal až po zásahu videorozhodčího a zhlédnutí opakovaných záběrů.

„Myslel jsem, že to penalta bude. Ruka mu vyletěla, trefil jsem mu ji. Akorát jsem nevěděl, jestli ji třeba neměl víc u těla. Oslavu gólu jsem měl předem domluvenou, kdybych ho dal. Nebylo to nic proti nikomu. Stál jsem na místě a udělal svoji oslavu,“ uvedl Karabec ke gestu před severní tribunou nabitou slávistickými fanoušky.

Neplánuje, že by Krejčího na penalty nahradil. „Pogratuloval mi, ale ještě jsme se o tom nebavili. On je kapitán… Rád mu to nechám, aby dál dával góly,“ prohlásil reprezentant do 21 let.

Sparta ve 47. minutě prohrávala o dvě branky, do hry ji však dvěma góly mezi 55. a 70. minutou vrátil Victor Olatunji. „Vypovídá to o tom, co zažíváme poslední dobou. Jsme extrémně silný tým na těžké zápasy. I když prohráváme, zvládneme to ubojovat. Znovu se ukázala naše vítězná mentalita. Minulé roky jsme takovou neměli,“ podotkl Karabec.

Derby v Edenu bylo nejen reprízou loňského pohárového finále, ale zároveň i předehrou nedělního ligového šlágru na Letné, v němž bude Slavia dohánět na vedoucího obhájce titulu Spartu čtyřbodovou ztrátu.

„Jsou to dva odlišné zápasy. Výhra v poháru nám může pomoct psychicky, ale velký vliv na nedělní zápas, myslím, nemá. Pojede se nanovo, zápas v lize bude ještě důležitější,“ uvedl Karabec, který dal ve 100 nejvyšší soutěže 12 branek.

Podzimní ligové derby v Edenu (1:1) zklamalo svou úrovní i neurvalým chováním jeho aktérů. Pohárové čtvrtfinále nabídlo mnohem férovější duel. „Bylo určitě lepší. Na podzim jsem nebyl ani na lavičce, sledoval jsem derby jen z hlediště. Byl to extrém, jaký jsem snad nikdy neviděl. Jsem rád, že tentokrát se utkání odehrálo takhle, v neděli snad bude ještě lepší,“ dodal Karabec

Domácí poslali v souboji loňských finalistů MOL Cupu do dvougólového vedení Ivan Schranz a El Hadji Malick Diouf, ale mezi 55. až 70. minutou srovnal Victor Olatunji. V prodloužení pak ve 114. minutě dokonal z penalty obrat Adam Karabec. V nastavení prodloužení byl vyloučen jiný střídající sparťan Jaroslav Zelený.

Pražská „S“ se znovu utkají už v neděli v lize, kde bude úřadující mistr Sparta doma před Slavií hájit čtyřbodový náskok v čele tabulky. Letenští si zahrají semifinále poháru pošesté za sebou, soupeře jim určí páteční los.

Derby nabídlo reprízu finále z minulé sezony, v němž Slavia na stadionu Sparty zvítězila 2:0. Týmy se utkaly v domácím poháru ve čtvrtém ročníku po sobě. Obě mužstva nastoupila téměř v nejsilnějších možných sestavách. Také třetí utkání Sparty v této sezoně MOL Cupu odchytal místo jedničky Vindahla Vorel, její nejlepší střelec v sezoně Haraslín vůbec nebyl v zápasové nominaci.

Úvodnímu výkopu předcházela česká hymna, kterou zazpívala manželka slávistického záložníka Masopusta Hana. V sedmé minutě mohli jít hosté do vedení. Laci vystihl Ogbuovu zpětnou přihrávku na gólmana Mandouse a přihrál Tucimu, který však v krkolomné pozici zamířil vedle. Po necelé půlhodině Tuci sebral míč Zimovi a hosté šli do brejku dva na jednoho, albánský hráč ho však vyřešil nepovedenou nahrávkou.

Ve 39. minutě Slavia udeřila. Chytil předčil v souboji Sörensena, dostal se do přečíslení a nahrál Schranzovi, jemuž dobíhající dánský stoper nezabránil v úspěšném zakončení do Vorlova protipohybu. Slovenský reprezentant dal šestý soutěžní gól v sezoně. V nastavení úvodního dějství Mandous vytáhl Birmačevičovu střelu z přímého kopu.

Červenobílí vstoupili do druhé půli aktivně a po necelých dvou minutách Spartě odskočili. Masopustovu přízemní střelu zpoza vápna ještě Vorel vytáhl, na pohotovou dorážku Dioufa ale neměl nárok. Devatenáctiletý Senegalec zaznamenal ve třetím soutěžním duelu za Slavii druhý gól.

V 55. minutě hosté snížili. Ogbu nezachytil nákop jednoho ze sparťanů a Olatunji zakončil únik střelou na zadní tyč. O čtvrt hodiny později nigerijský útočník vyrovnal. Preciado si naběhl za obranu, Krejčí na jeho přihrávku nedosáhl, ale míč doputoval k Olatunjimu, který se pohotovou ranou opět na zadní tyč nemýlil. V soutěžním ročníku se trefil pošesté, poprvé se mu však v letenském dresu povedlo dát dvě branky v jednom zápase.

V 78. minutě Wallemovu skákavou střelu před šestnáctkou vyrazil Vorel. Zápas musel do prodloužení. V jeho úvodu Ševčík vystihl Rynešovu rozehrávku a hostující stoper Panák tečoval Tijaniho střelu na tyč. V 99. minutě střídající domácí obránce Vlček v pokutovém území zasáhl loktem do obličeje Olatunjiho, ale rozhodčí penaltu nenařídil.

Ve 110. minutě Vlček proti Karabcovi zahrál ve vápně rukou, hlavní sudí Rouček ale pokutový kop neodpískal. Až po přerušení vstoupil do hry videorozhodčí a Rouček svůj původní verdikt změnil. Odpovědnost vzal na sebe Karabec, jenž penaltu bez zaváhání proměnil. V soutěžní sezoně skóroval popáté.

Slavia ještě mohla srovnat v nastavení, jenže další příchozí hráč z lavičky Tijani z přímého kopu z hranice vápna zamířil nad. V sedmé minutě nastavení byl po druhé žluté kartě vyloučen střídající Zelený, ale hosté už postup uhájili.

Zlín v prodloužení vyhrál nad Libercem

Fotbalisté Zlína zvítězili ve čtvrtfinále domácího poháru nad Libercem 2:1 po prodloužení a po šesti letech postoupili mezi čtyři nejlepší celky MOL Cupu. „Ševce“ poslal do vedení v 11. minutě Tomáš Schánělec.

Slovan hrál od 45. minuty bez vyloučeného Mohameda Doumbii, přesto v 83. minutě srovnal po hlavičce Maria Purzitidise. O výhře domácích rozhodl hned v úvodu prodloužení Jakub Janetzký. Jeho tým postup uhájil, i když také dohrával v deseti bez vyloučeného Dominika Simerského.

Liberec se stejně jako vloni rozloučil s pohárem ve čtvrtfinále.

Zlínští se dozvědí svého semifinálového soupeře při pátečním losu. Už v neděli se mezi čtyři nejlepší probojovala druholigová Opava po výhře nad Duklou. Úterní zápas mezi Jabloncem a Plzní byl kvůli mlze odložen a hrát se bude až 2. dubna.

Čtvrtfinále českého fotbalového poháru MOL Cupu:

Slavia Praha – Sparta Praha 2:3 po prodl. (2:2, 1:0)

Branky: 39. Schranz, 47. Diouf – 55. a 70. Olatunji, 114. Karabec z pen. Rozhodčí: Rouček – Paták, Caletka – Starý (video). ŽK: Holeš, Masopust, Bořil – Preciado, Kuchta, Karabec, Vitík, Zelený, Vorel. ČK: 120.+7 Zelený. Diváci: 19.223.

Slavia: Mandous – Holeš (89. Vlček), Ogbu, Zima – Douděra (106. Tomič), Masopust (70. Ševčík), Oscar, Diouf – Schranz (70. Provod), Wallem (78. Tijani) – Chytil. Trenér: Trpišovský.

Sparta: Vorel – Sörensen (112. Vitík), Panák, Krejčí (103. Karabec) – Preciado (71. Sadílek), Laci (71. Solbakken), Kairinen, Ryneš – Tuci (58. Zelený), Birmančevič (58. Kuchta) – Olatunji. Trenér: Priske.

FC Zlín – Slovan Liberec 2:1 po prodl. (1:1, 1:0)

Branky: 11. Schánělec, 91. Janetzký – 83. Purzitidis. Rozhodčí: Zaoral – Nádvorník, Antoníček – Volek (video). ŽK: Nombil, Schánělec, Simerský, Vukadinovič, Pidro – Žambůrek, Chaluš, Kozel (trenér). ČK: 95. Simerský – 45. Doumbia. Diváci: 2466.

Zlín: Dostál – Fantiš (88. Simerský), Černín, Didiba, Bartošák – Nombil, Janetzký (113. Pidro) – Holík (68. Vukadinovič), Slončík (75. Bužek), Načkebija (75. Cedidla) – Schánělec (68. Ikugar). Trenér: Červenka.

Liberec: Vliegen – Mikula, Prebsl (61. Varfolomejev), Purzitidis – Ghali (71. Penner), Doumbia, Žambůrek, Preisler (105. Fukala) – Horský (46. Chaluš), Višinský (76. Rabušic) – Kulenovič (61. Tupta). Trenér: Kozel.

Lehečka – Chačanov | Video: Associated Press

Zázračný obrat. Velký únik. Masivní vítězství.

Světový tenis obdivně reportuje o Lehečkově osmifinálovém triumfu nad patnáctým hráčem světa Chačanovem, vítězem předchozího turnaje v Dauhá, kde ve finále ukončil spektakulární jízdu mladého Jakuba Menšíka.

Dvaadvacetiletý český hráč prohrál první set v tie-breaku, ve druhém nejprve heroicky odvrátil pět mečbolů a dotáhl sadu do další zkrácené hry.

I v ní ztrácel. Dovolil soupeři hned dva „minibrejky“, prohrával 0:3 a 3:5. Čtyřmi vyhranými míči v řadě si ale vynutil třetí dějství.

V něm hned odevzdal podání, prohrával poměrem 2:4, strhující obrat ale zařídil čtyřmi vítěznými gamy za sebou.

„Nikdy to nevzdávej. Geniální comeback Jiřího Lehečky,“ napsala k příspěvku na sociálních sítích Tennis TV.

Po mečbolu český tenista jen nevěřícně padl na kolena a ani se z postupu mezi osm nejlepších příliš neradoval. Ve čtvrtek se v dalším kole utká s Kazachem Alexandrem Bublikem.

Sedmadvacetiletý rodák z Moskvy Chačanov byl v nedávné minulosti postrachem českých hráčů.

Nikdy ho neporazil nejen Lehečka, ale ani například Tomáš Berdych (0:2 na zápasy, 0:5 na sety), Jiří Veselý (0:2 na zápasy, 1:6 na sety) nebo Tomáš Macháč (0:1 na zápasy).

První setkání s bývalým osmým hráčem světa skončilo v sobotu porážkou i pro osmnáctiletého Menšíka.

Aktualizováno před 22 minutami

Lehečka v prvním setu promarnil čtyři setboly, Chačanov naopak hned první šanci proměnil a tie-break získal 8:6. Český hráč nevyužil vedení ani ve druhé sadě, v její koncovce ale odvrátil postupně pět mečbolů. V tie-breaku pak sice musel od začátku dotahovat, od stavu 3:5 ale získal čtyři body v řadě a vynutil si třetí set.

Do rozhodující sady vstoupil dvaadvacetiletý Lehečka ztrátou podání, koncovku zápasu ale zvládl na výbornou. V osmé hře vyrovnal, vzápětí udržel svůj servis čistou hrou a na příjmu poté dalším úspěšným brejkem využil druhý mečbol. Nad Chačanovem vyhrál ve třetím vzájemném zápase poprvé.

O postup do semifinále se Lehečka utká poprvé v kariéře se sedmým nasazeným Alexandrem Bublikem z Kazachstánu, přemožitelem Tomáše Macháče z prvního kola.

Do čtvrtfinále ho mohl doprovodit osmnáctiletý Menšík, který ale v úvodu druhého setu musel vzdát utkání s Alejandrem Davidovichem Fokinou kvůli zranění stehenního svalu.

Tenisový turnaj mužů v Dubaji (tvrdý povrch, dotace 3,133.270 dolarů):

Dvouhra – 2. kolo:

Lehečka (ČR) – Chačanov (4-Rus.) 6:7 (6:8), 7:6 (7:5), 6:4, Rubljov (2-Rus.) – Cazaux (Fr.) 6:4, 6:4, Humbert (5-Fr.) – Murray (Brit.) 6:2, 6:4, Bublik (7-Kaz.) – Griekspoor (Niz.) 7:6 (10:8), 7:6 (7:2), Davidovich (8-Šp.) – Menšík (ČR) 7:6 (9:7), 1:0 skreč, Medveděv (1-Rus.) – Sonego (It.) 3:6, 6:3, 6:3, Korda (USA) – Van de Zandschulp (Niz.) 6:1, 6:0.