„Pro každého hokejistu je obrovským zážitkem hrát doma mistrovství světa. Na druhou stranu to přináší i obrovský tlak, máš tady rodinu, je tam obrovské očekávání od fanoušků, kteří jsou tady fanatici do hokeje. Popularita hokeje je obrovská,“ uvedl Jágr v rozhovoru s českými novináři.

Jak velké jsou medailové naděje národního mužstva, ale nechtěl odhadovat.

„Uvidíme, jací hráči vůbec do Prahy dorazí, je těžké teď cokoliv odhadovat ohledně šancí na nějaký úspěch. Já jsem sám zvědavý na to, jak silná přijede Kanada, Amerika… Praha je krásné město a myslím, že i to bude hrát nějakou roli při rozhodování hráčů, zda jet na šampionát, či nikoliv,“ domnívá se Jágr.

S tím, že by Česko, které momentálně disponuje jen třemi beky v NHL, nemělo až tolik kde brát, nesouhlasí.

„Máme Hronka,“ upozornil na hvězdného obránce, který ve Vancouveru prožívá životní sezonu.

„Nemyslím si, že by to byl problém,“ pokračoval. „Potřebuješ ale rozdílové hráče, to je Pasta (David Pastrňák). Ten je někde jinde. Potřebuješ někoho, kdo ti to může vyhrát sám. A problém nebudou brankáři, těch kvalitních máme spoustu,“ podotkl Jágr.

Sám si domácí MS zahrál dvakrát, na medaili však před českými diváky nedosáhl. V roce 2004 podlehli Češi ve čtvrtfinále po nájezdech Američanům, turnaj v roce 2015 byl pro Jágra rozlučkou s národním týmem, který obsadil čtvrté místo.

„Nevěděl jsem tehdy před devíti lety, zda budu na šampionátu hrát. Nakonec jsem přijel a bylo to jedno z nejlepších rozhodnutí, které jsem mohl udělat. Já osobně jsem si užíval každé střídání a každý zápas díky fanouškům, kteří mi dali najevo, jak si váží toho, že jsem tady mohl být. Jak mi fandili, to bylo něco neskutečného. Přál bych to zažít komukoliv. Navíc se mi povedl zápas ve čtvrtfinále s Finy, kde jsem dal dva góly. Bohužel jsme pak v semifinále narazili na Kanadu, která byla o něco lepší,“ připomněl Jágr.

Obhajoba Lotyšů, návrat Poláků

Pro Slovensko je ideální druhá lokalita. Stejně jako do Prahy se MS vrátí také do Ostravy.

„To je výborné, když se hraje takhle blízko hranic, jen kousek od Slovenska. Může tak přijet hodně fanoušků. My jsme se v Ostravě (v roce 2004) cítili jako doma a rozhodně to pomáhá, když máte takovou podporu z hlediště. Máme na to skvělé vzpomínky. Počítám s tím, že sám vyrazím na šampionát jako divák a zajdu se podívat na pár zápasů,“ plánoval bývalý vynikající slovenský útočník Marián Hossa, trojnásobný vítěz Stanley Cupu s Chicagem.

Finský velikán Jari Kurri byl v roce 2004 u výběru Seveřanů jako generální manažer.

„Hráli jsme tehdy v Ostravě. Určitě budu v květnu zase tady a těším se na to. Mám spoustu kamarádů mezi českými hráči z dob společného působení v NHL. Co jsme toho zažili třeba s Jardou Pouzarem. Bylo toho opravdu hodně, ale ty historky fakt vyprávět nemůžu,“ omlouval se pětinásobný vítěz Stanley Cupu s Edmontonem se širokým úsměvem na tváři.

„Vím, že Finové dokázali vyhrát šampionát pouze s hráči z Evropy, ale myslím, že hráči ze Severní Ameriky jsou pro jakýkoliv tým skutečným posílením. Vždy záleží na tom, kdo vám přijede z NHL,“ podotkl bývalý německý obránce Uwe Krupp.

V roli obhájců nečekaného bronzu se letos představí Lotyši, jejichž fanoušci jsou pověstní svou vášnivostí a oddaností.

„Bylo to skvělé pro celou zemi, když jsme získali medaili. Ohromně emocionální. Pro nás byl ten bronz jako pro jiné dvě zlata. Nikdo to neočekával, uvidíme, co přijde letos. My víme, jaká je naše pozice, jak jsme na tom v porovnání s jinými. Jsme rádi za úplně každý úspěch, jehož dosáhneme,“ řekl bývalý obránce Sandis Ozolinš.

„Přijedu určitě na pár zápasů. Je to přece jen událost, kterou nezažijete každý den. Přeju si, aby přijelo hodně hvězd z NHL. Věřím, že dorazí spousta lotyšských fanoušků, oni si to vážně užívají. Budou mít možnost prožít v Česku hezké prázdniny,“ doplnil Ozolinš, jenž patřil k hvězdám NHL a v roce 1996 vyhrál spolu s Kruppem Stanley Cup v Coloradu.

Podobně jako Slováci to budou mít do Ostravy blízko také Poláci, jejichž tým se vrací mezi elitu po dlouhých 22 letech.

„Je skvělé, že to mají fanoušci z Polska tak blízko. Milují české a slovenské pivo, určitě bude k vidění hodně vlajek, budou hodně zpívat… A hráči budou určitě tvrdě pracovat a nechají na ledě všechno, aby na ně mohli být lidé hrdí. Tehdy jsem byl ve Švédsku členem týmu, který sestoupil. Rozhodně jsme asi nikdo nečekali, že to bude trvat tak dlouho, než se vrátíme… Je to pro nás všechny velký krok, že jsme zpět mezi elitou,“ řekl bývalý útočník Mariusz Czerkawski, jenž se dokázal prosadit do NHL.

Velký příliv příznivců lze podle bývalého útočníka Dietera Kalta čekat také z Rakouska.

„Přijede docela určitě hodně fanoušků. V televizi sleduje zápasy hrozně moc lidí, klidně i přes milion diváků. Navíc lidé v Rakousku mají rádi Česko a rádi tam jezdí. V Praze čeká tým velký zápas proti Česku, těším se na to,“ uvedl Kalt, jenž si zahrál na MS v roce 2004.

„Mám na to úžasné vzpomínky. Vím, že jsem dal tehdy hned po devíti sekundách prvního zápasu proti Francii gól Huetovi. Měli jsme tehdy skvělou partu hráčů a věděli jsme, že když budeme mít zrovna den, můžeme se měřit s kýmkoliv, s nímž bychom jinak prohráli devět zápasů z deseti. Když máte chemii, víru, odhodlání a skutečný tým, můžete pak dokázat velké věci. Pro nás je teď skvělé, jakou cestu Rakousko ušlo. Dříve to bylo nahoru dolů, ale teď je to jiné, máme stabilnější pozici a držíme se nahoře. Už se nebojíme velkých zemí. Je tam respekt, ale ne strach,“ řekl Kalt.

Obvinění vůči Hornerovi se objevilo začátkem měsíce a 5. února Red Bull oznámil, že probíhá vyšetřování.

„Nezávislé vyšetřování obvinění proti panu Hornerovi je skončené a Red Bull může potvrdit, že stížnost byla zamítnuta. Stěžovatel má právo na odvolání. Red Bull si je jistý, že vyšetřování bylo spravedlivé, důkladné a nestranné,“ uvedl tým.

Horner je šéfem Red Bullu od jeho vstupu do formule 1 v roce 2005. Pod vedením anglického manažera a bývalého závodního jezdce získala stáj díky Sebastianu Vettelovi a Maxi Verstappenovi sedm titulů mistra světa a šestkrát ovládla Pohár konstruktérů.

V minulé sezoně Red Bull vyhrál až na jeden všechny závody sezony a Verstappen získal třetí titul za sebou.

Zbývalo mu do cíle pouhých sedm kilometrů. Bylo 14. července 1979 a Maier uháněl mercedesem po přátelském zápase v Ulmu, kde hrál Bayern v rámci letní přípravy. Chtěl domů do Anzingu, malého městečka jen pár kilometrů za Mnichovem, kde bydlel.

Po cestě ho chytil silný liják. Silnici od bavorské metropole dobře znal, však se tu za těch 17 let kariéry při výjezdech na zápasy fotbalového velkoklubu něco najezdil. Ale nebylo mu to nic platné.

Vozovka byla plná vody. Když najížděl do jedné ze svažitých zatáček, dostal se do aquaplaningu. Zadek vozu mu ustřelil, po vodním proudu se sklouzl do protisměru a střetl se s protijedoucím autem. 

„Byla to nejhorší chvíle mého života. Měl jsem v plánu, že budu hrát až do mistrovství světa 1982, ale pak přišlo tohle,“ vzpomínal po letech Maier.

Hvězdný gólman upadl do bezvědomí. Záchranáři ho odvezli do malé lokální nemocnice v Ebersbergu, kde se po prvních vyšetřeních zdálo, že navzdory silně zdemolovanému autu vyvázl gólman Bayernu jen s pár zlomenými žebry a otřesem mozku.

Druhý den ho v nemocnici navštívil Uli Hoeness, tehdy čerstvý manažer mnichovského klubu. Když viděl Maiera bledého a v bolestech, nechtělo se mu věřit, že by šlo jen o zlomená žebra a bouli na hlavě. Okamžitě zařídil převoz na specializovanou kliniku v Mnichově.

A dobře udělal. Lékaři tam odhalili natrženou bránici. Maier musel okamžitě na operaci. Ta přišla minutu před dvanáctou, vnitřním krvácením ztratil téměř dva litry krve. 

„Uli mi v podstatě zachránil život, bez něj už bych tenhle příběh nemohl vyprávět,“ neskrývá vděčnost mistr světa i Evropy.

V nemocnici strávil další týdny, zhubl deset kilo, přesto věřil, že s jeho kariérou ještě není konec. Chtěl dosáhnout hranice 100 startů v reprezentaci. Ale marně, zastavil se na číslovce 95.  

„Bolest při tréninku byla až nesnesitelná. Je po všem,“ přiznal v listopadu 1979. Na jaře to ještě zkoušel, ale do sestavy mnichovského týmu se už neprosadil. V červnu jako pětatřicátník odehrál rozlučkový zápas, ve kterém nastoupil Bayern proti německé reprezentaci. 

Pověstná „Kočka z Anzingu“, jak zněla jeho přezdívka kvůli pružnosti a bleskovým reflexům, má na kontě celou řadu úspěchů.

Lehmanna poslal se oběsit

Rodák z bavorského městečka Metten odehrál v dresu Bayernu v letech 1965 až 1979 celkem 473 ligových utkání, z toho 442 bez přerušení za sebou. Kromě ligových titulů a triumfů v PMEZ s týmem vybojoval čtyři národní poháry a rovněž se radoval z vítězství v Mezikontinentálním poháru a Poháru vítězů pohárů (PVP).

„To ale neznamená, že jsem fanoušek Bayernu, nikdy nejsem nebyl. Mám dvě čestná místa v lóži stadionu, ale často vstupenky někomu dávám, protože se nejraději dívám ze svého gauče. Mám ke klubu trochu jiný vztah, prostě jsem byl téměř 50 let jeho zaměstnancem,“ vysvětlil pro web dfb.de Maier.

Poté totiž působil v Bayernu Mnichov jako trenér gólmanů a byl u zářné kariéry Olivera Kahna. 

To ovšem milovníka šňupacího tabáku a velkého svéráze, který nechodí pro peprná slova daleko, stálo místo u německé reprezentace. Maier totiž v jednom z rozhovorů prohlásil, že „Jens Lehmann se může jít klidně oběsit, protože nejlepší německým brankářem je stejně Kahn“. 

Jako trenér brankářů se Maier s reprezentačním týmem radoval v roce 1990 z titulu mistra světa a o šest let později ze zlata z evropského šampionátu. S koučováním gólmanů Bayernu skončil v roce 2008.

„S manželkou teď pořád cestujeme, naposledy jsme se vrátili z třítýdenní cesty na Antarktidu. Jako hráči jsme sice hodně také cestovali, ale nic jsme si pořádně neužili, jen hřiště, hotel a letiště,“ vysvětlil před pěti lety při oslavách 75. narozenin.

Do paměti českých fanoušků se zapsal jako gólman, který skočil na lep Antonínu Panenkovi při jeho památném rozhodujícím dloubáku v penaltovém rozstřelu finále mistrovství Evropy 1976.

„Byla to od něj tehdy neskutečná drzost. Netušil jsem, že to dělá i v lize. Tehdy ještě o střelcích nebyly takové informace jako dnes a to byla má smůla,“ komentoval rozuzlení Maier.

Vedení klubu po sobotním ligovém duelu s Mladou Boleslaví (0:0) veřejně vyjádřilo Kotalovi důvěru. Reagovalo tím na spekulace v médiích, že je pozice jednasedmdesátiletého trenéra v ohrožení. Bývalý kouč Sparty, Jablonce nebo Brna nakonec skončil na vlastní žádost, v Hradci Králové by ale mohl pokračovat v roli konzultanta.

„Bohužel mě v poslední době potkaly zdravotní problémy, které musím řešit. Proto jsem se po dohodě s vedením klubu rozhodl, že skončím na pozici hlavního trenéra. Pokud bude zájem, tak bych se mohl vrátit do práce v klubu. Vše ale záleží na mém zdravotním stavu, který je teď pro mě rozhodující,“ uvedl dosud druhý nejstarší kouč v soutěži po plzeňském Miroslavu Koubkovi, který trénoval Hradec Králové v minulých dvou sezonách.

„V návaznosti na naše nedělní prohlášení znovu opakuji, že trenér Kotal má naši absolutní důvěru i podporu. Bohužel, fotbal někdy musí jít stranou. Vaškovi nyní přeji především co nejrychlejší zotavení, v klubu na něj budeme všichni myslet a těšíme se na to, že co nejdřív začne vykonávat funkci konzultanta u A-týmu,“ uvedl sportovní ředitel Jiří Sabou.

Kotal se v září vrátil do známého prostředí, jeho další angažmá na východě Čech ale trvalo jen pět měsíců. V Hradci Králové působil už v 80. letech jako hráč, v 90. letech tam zastával pozici sportovního ředitele a mezi roky 2009 až 2012 „Votroky“ trénoval. V aktuální sezoně s týmem odehrál 14 ligových kol s bilancí tři výhry, sedm remíz a čtyři porážky. V jarní části ročníku získal tři body za tři remízy.

Šestačtyřicetiletého Horejše čeká třetí ligové angažmá. Dlouholetý trenér i hráč Českých Budějovic, se kterými v roce 2019 postoupil do nejvyšší soutěže, naposledy vedl Jablonec, kde ale loni v létě po jedné sezoně skončil. Právě na severu Čech nastoupí Hradec Králové v sobotu v zápase 23. kola.

„Možnosti trénovat Hradec Králové si velice vážím. Tato příležitost je pro mě o to cennější, že mužstvo přebírám po Václavu Kotalovi, což je trenér, ke kterému chovám hlubokou úctu, a bude mi ctí s ním spolupracovat,“ řekl Horejš.

V této sezoně sáhlo ke změně na lavičce zatím šest ligových celků. Naposledy v pondělí skončil v Olomouci Václav Jílek, po němž převzal tým dosavadní asistent Jiří Saňák.

Turistům procházejícím 15. února centrem Curychu se naskytl pohled na bizarní scénu.

Muž s podobiznou Rogera Federera přes obličej seděl za šicím strojem, pocákaný imitací krve. Zezadu k němu přistoupila žena a na hlavu mu lila další litry červené barvy.

Šlo o akci švýcarského občanského hnutí Campax, aktivistů bojujících mimo jiné za lidská práva. 

Federera si vybrali coby prominentní tvář obuvnické firmy On, kterou slavný tenista propaguje a drží v její vlastnické struktuře tříprocentní podíl.

Navíc se podle společnosti sám angažuje a svými „jedinečnými zkušenostmi“ prý pomáhá s vývojem produktů.

Společnost se stala trnem v oku nejen aktivistů, ale také ochránců spotřebitelů a velkých evropských médií. 

„Roger Federer dělá partnerstvím s firmou nevynucenou chybu,“ napsal v titulku francouzský deník Le Monde. 

Firma se v reklamních kampaních ohání propagačními větami o švýcarské integritě, kvalitě a udržitelnosti, své sportovní boty nesoucí švýcarskou vlaječku a název „Rogerova výhoda“, ovšem vyrábí za zlomek výsledné ceny ve Vietnamu.

Získává díky tomu natolik ohromující marže, až švýcarský spotřebitelský časopis Ktipp před časem označil ceny bot za „skandální“.

„Firma On platí za výrobu jedněch bot jen necelých 18 franků (ani ne 500 korun). Spotřebitelé za ně ale zaplatí 190 franků (5000 korun),“ zjistil Ktipp z celních dokumentů.

Vysoké přirážky jsou u sportovní obuvi běžné, takové marže si ale zdaleka nepřičítají ani giganti typu Adidas nebo Puma.

Navíc jsou boty společnosti On podle sportovních lékařů a ortopedů nekvalitní, příliš měkké a jejich časté nošení může mít za následek zánět šlach i rychlé opotřebení materiálu.

Cenová politika firmy je podle názoru Le Monde známkou chamtivosti a pokrytectví.

„Vytváří to rozpor mezi politikou společnosti na jedné straně a morálkou vlastního konání na straně druhé. Zdůrazňovat boj za ušlechtilé hodnoty ve vyhlášeních společnosti nemá smysl, když vietnamská švadlena nic z toho nepocítí,“ napsal deník.

Ženy ve vietnamské továrně vydělají necelých 7000 korun měsíčně, navíc za cenu přesčasů a extrémního tlaku na výkon, uvedla organizace Asia Floor Wage Alliance. Podle té je přitom spravedlivou odměnou minimálně 12000 korun.

Dvaačtyřicetiletý Federer se zatím k záležitosti nevyjádřil.

Pod palbou aktivistů není poprvé. Před čtyřmi roky čelil kritice od těch enviromentálních za marketingovou spolupráci s bankou Credit Suisse, která poskytovala miliardy dolarů společnostem hledajícím nové zásoby ropy.

K honu na švýcarskou superstar se tehdy přidala i vlivná Greta Thunbergová a Federer reagoval smířlivě.

„Dopady na životní prostředí beru velmi vážně. Jako otec čtyř malých dětí mám velký obdiv vůči mladým aktivistům bojujícím proti klimatickým změnám. Vážím si toho, že mi připomněli mou odpovědnost. Rád bych využil své postavení k dialogu o důležitých otázkách se svými sponzory,“ uvedl Švýcar v oficiálním prohlášení.

O pár týdnů později se pak o celé problematice více rozpovídal. A nasadil přece jen defenzivnější tón.

„Když pomohu jedné osobě, jsem kritizovaný za to, že jsem něco neudělal pro někoho dalšího. Dosáhl jsem bodu, kde musím velmi opatrně přemýšlet o tom, co dělám, protože občas někdo mé jméno zneužije k určitým cílům,“ prohlásil Federer v rozhovoru pro švýcarské noviny Tages-Anzeiger.

„Také ale musím být schopný přehlížet kritiku. Protože nemohu být všude, nemohu dělat všechno. Jsem také otec a tenista,“ dodal tehdy.

Už v roce 2018 se studenti dostali do poboček Credit Suisse v Lausanne a Ženevě a hráli v nich tenis v bílém oblečení a transparenty: „Credit Suisse ničí planetu. Rogere, ty je podporuješ?“

Švýcarská banka na útoky reagovala a vzhledem ke globální strategii boje se změnou klimatu přestala do fosilních paliv a uhelných elektráren investovat.