Boston vyrovnal v prostřední třetině z 0:2 na 2:2. Kontaktní gól vstřelil od modré čáry Charlie McAvoy, na něhož navázal z dorážky James van Riemsdyk. Pastrňák si u obou branek připsal druhou asistenci.

Havířovský kanonýr ale neuspěl v rozstřelu v situaci, kdy musel nájezd proměnit, aby zápas pokračoval.

Český útočník zvolil jednoduché řešení, ale Andrej Vasilevskij jeho střelu zastavil.

Rozhodl Brayden Point, který tím pokazil tisící zápas Brada Marchanda v NHL.

Filip Hronek přispěl rovněž dvěma přihrávkami k výhře hokejistů Vancouveru 4:2 v Chicagu. Porážku od lídra soutěže neodvrátil Petr Mrázek, který kryl 34 z 38 střel. 

Hronek připravil první dva góly zápasu. Český obránce založil v 11. minutě přečíslení dva na jednoho, které po efektní souhře zakončil do prázdné branky Conor Garland.

Stejný hráč zvýšil zhruba v polovině zápasu náskok Vancouveru, když se po střele Hronka odrazil puk od jeho brusle do sítě.

Hronek si první přihrávkou v zápase vytvořil nové kariérní maximum v počtu bodů za sezonu. Na kontě jich má aktuálně 41 (4+37) a v produktivitě obránců soutěže je devátý. Vede ale s 37 kladnými body statistiku +/-.

Kromě Mrázka si připsali prohry i další dva čeští gólmani. Davida Ritticha, který minule vychytal nulu, střídali trenéři Los Angeles v Buffalu po dvou třetinách. Jihlavský rodák pustil pět branek ze sedmnácti střel a Kings nakonec utrpěli debakl 0:7.

Lukáš Dostál inkasoval pětkrát z 38 střel při prohře Anaheimu 0:5 v Montrealu.

Ondřej Palát se podílel jednou přihrávkou na výhře New Jersey 4:2 v Nashvillu.

Nečekaným hrdinou Toronta se stal Bobby McCann, který po asistenci Davida Kämpfa zkompletoval hattrick a zařídil týmu vítězství 4:1 nad St. Louis.

V úterním programu zazářil Connor McDavid, který šesti přihrávkami režíroval kanonádu Edmontonu 8:4 nad Detroitem.

Výsledky NHL:

Boston – Tampa Bay 2:3 po sam. nájezdech (0:1, 2:1, 0:0 – 0:0)

Branky: 23. McAvoy (Pastrňák), 37. Van Riemsdyk (Pastrňák) – 4. Černák, 22. Kučerov, rozhodující sam. nájezd Point. Střely na branku: 38:25. Diváci: 17.850. Hvězdy zápasu: 1. Marchand (Boston), 2. Point (Tampa Bay), 3. McAvoy (Boston).

Buffalo – Los Angeles 7:0 (3:0, 2:0, 2:0)

Branky: 17. a 48. Greenway, 5. Peterka, 20. Okposo, 27. Dahlin, 35. Benson, 45. Tuch. Střely na branku: 24:33. Rittich odchytal za Los Angeles první dvě třetiny, inkasoval pět gólů ze 17 střel a úspěšnost zásahů měl 70,6 procenta. Diváci: 13.292. Hvězdy zápasu: 1. Greenway, 2. Luukkonen, 3. Dahlin (všichni Buffalo).

Toronto – St. Louis 4:1 (2:0, 0:1, 2:0)

Branky: 5., 49. a 59. B. McCann (na třetí Kämpf), 17. W. Nylander – 26. Toropčenko. Střely na branku: 32:15. Diváci: 18.307. Hvězdy zápasu: 1. B. McCann, 2. Gregor (oba Toronto), 3. Toropčenko (St. Louis).

Montreal – Anaheim 5:0 (0:0, 3:0, 2:0)

Branky: 30. a 37. Suzuki, 22. Evans, 48. Slafkovský, 58. Gignac. Střely na branku: 38:13. Dostál odchytal za Anaheim celý zápas, inkasoval pět branek z 38 střel a úspěšnost zásahů měl 86,8 procenta. Diváci: 21.105. Hvězdy zápasu: 1. Suzuki, 2. Slafkovský, 3. Primeau (všichni Montreal).

Ottawa – Columbus 6:3 (3:1, 2:2, 1:0)

Branky: 10., 11. a 37. B. Tkachuk, 15. Giroux, 26. Greig, 60. Brannström – 8. Voronkov, 31. Jenner, 34. Roslovic. Střely na branku: 30:40. Diváci: 15.203. Hvězdy zápasu: 1. B. Tkachuk, 2. Giroux, 3. Greig (všichni Ottawa).

Washington – Colorado 3:6 (2:2, 0:2, 1:2)

Branky: 10. Malenstyn, 10. McMichael, 49. Ovečkin – 29. a 60. Lehkonen, 3. Colton, 5. D. Toews, 38. Rantanen, 60. Wood. Střely na branku: 27:37. Diváci: 17.878. Hvězdy zápasu: 1. Lehkonen, 2. Colton (oba Colorado), 3. Mantha (Washington).

NY Islanders – Seattle 1:2 po sam. nájezdech (0:1, 1:0, 0:0 – 0:0)

Branky: 35. Palmieri – 6. Beniers, rozhodující sam. nájezd Tatar. Střely na branku: 27:30. Diváci: 17.255. Hvězdy zápasu: 1. Grubauer, 2. Beniers (oba Seattle), 3. Sorokin (NY Islanders).

Nashville – New Jersey 2:4 (1:0, 1:1, 0:3)

Branky: 5. O’Reilly, 28. Novak – 43. a 60. Hischier (na první Palát), 22. J. Hughes, 55. Meier. Střely na branku: 32:47. Diváci: 17.159. Hvězdy zápasu: 1. Meier, 2. J. Hughes (oba New Jersey), 3. Novak (Nashville).

Dallas – Carolina 4:2 (1:0, 1:2, 2:0)

Branky: 10. Hintz, 26. Marchment, 45. J. Robertson, 58. Duchene – 21. J. Staal, 36. Fast. Střely na branku: 23:34. Diváci: 18.532. Hvězdy zápasu: 1. Oettinger, 2. J. Robertson (oba Dallas), 3. J. Staal (Carolina).

Chicago – Vancouver 2:4 (0:1, 1:2, 1:1)

Branky: 37. T. Johnson, 54. Korchinski – 11. a 29. Garland (na obě Hronek), 39. Höglander, 47. Joshua. Střely na branku: 23:38. Mrázek odchytal za Chicago celý zápas, inkasoval čtyři branky z 38 střel a úspěšnost zásahů měl 89,5 procenta. Diváci: 16.452. Hvězdy zápasu: 1. Joshua, 2. Garland, 3. Hronek (všichni Vancouver).

Edmonton – Detroit 8:4 (2:1, 1:2, 5:1)

Branky: 44. a 58. Nugent-Hopkins, 9. Draisaitl, 12. Ceci, 31. Bouchard, 41. Holloway, 53. Hyman, 54. E. Kane – 16. DeBrincat, 32. Veleno, 35. P. Kane, 56. Perron. Střely na branku: 36:38. Diváci: 1á.347. Hvězdy zápasu: 1. McDavid, 2. Bouchard, 3. Ceci (všichni Edmonton).

Tabulky NHL:

Východní konference:

Atlantická divize:

Metropolitní divize:

Západní konference:

Centrální divize:

Pacifická divize:

Přestože se českoslovenští hokejisté museli před 40 lety na olympiádě v Sarajevu sklonit před Sovětským svazem, Lukáč vzpomíná na tehdejší turnaj jako na vrchol své reprezentační kariéry.

Za Československo odehrál bývalý útočník 146 zápasů a vstřelil v nich úctyhodných 70 gólů. V domácí soutěži byl neodmyslitelně spjatý s mateřskými Košicemi, titul však vybojoval na vojně v Jihlavě.

A navzdory tomu, že byl v roce 1982 draftován Québecem, NHL si nikdy nezahrál. Utéct nechtěl a z Československa odešel legálním způsobem až po třicítce. Zahrál si tak „jen“ v Německu, Rakousku a Velké Británii.

Trenérskou dráhu relativně brzy zavrhl. V roce 2010 mu coby poslanci za Slovenskou národní stranu neznámý pachatel podpálil auto. Později se o Lukáčovi psalo, když se po roztržce s partnerkou octl v policejní cele. Sám s oblibou tvrdí, že „rád říká své názory, což se moc nenosí“.

Jak se vám daří? Chystáte oslavu dnešních 70. narozenin?

Těžko se mi to vyslovuje, ale čas nezastavíte. Jsem šťastný, že jsem se dožil takového věku, ale ve velkém se oslavuje možná padesátka. Já se sejdu postupně s rodinou, s přáteli. Popovídáme si, pobavíme se.

Zajímá vás pořád hokejové dění?

Sleduju všechno. Jsem důchodce, tak mám spoustu času. Dokonce teď i po nocích sleduju NHL, což jsem nikdy nedělal. Do toho naši ligu, vaši českou extraligu. Mám přehled, jaký jsem nikdy neměl.

Navštěvujete zápasy Košic, které vloni vyhrály slovenský titul?

Nechodím tam, ale myslím, že o nic nepřicházím. Bohužel s dalšími kluky, se, kterými jsme pro Košice něco dokázali, nemáme ani svá místa na stadionu, svůj skybox. Trochu nás to bolí. Navíc nechci urážet, ale zdá se mi, že na nás byly kdysi vyšší nároky, než jsou na dnešní hráče. Česká extraliga je o třídu kvalitnější, u nás to za moc nestojí.

Dříve jste odmítl i vyvěšení vašeho dresu v košické hale. Takže doteď jste vztahy s klubem neurovnal?

Takhle bych to neřekl, neodmítl jsem to. Jen jsem chtěl, aby nás poctili každého po jednom. Nesouhlasil jsem tehdy s tím, že nás dali pět hráčů dohromady. Dali by nám pivo, párek, vyvěsili dresy, a nazdar. Měli udělat i pořadí, nějakou hierarchii. Nevisí tam dresy žádných hráčů opravdu z Košic, jako jsme byli já s bratrem Imrichem. Ale historii nevymažete, jen se na ni musíte podívat.

Pojďme se teď vrátit o 40 let nazpět do olympijského Sarajeva. V útoku s vámi tehdy zářili Dárius Rusnák a Igor Liba, jak na tyto hry vzpomínáte?

Náhoda je blbec a po útěku Petera Ihnačáka z MS 1982 nás dali skvělí trenéři Luděk Bukač a Stanislav Neveselý takto dohromady. Měli šťastnou ruku, protože další roky byly neuvěřitelné. Dokonce sovětský trenér Tichonov o našem útoku říkal, že svého času jsme byli lepší než Larionov, Krutov a Makarov. Sarajevo bylo naším vrcholem.

Vyhráli jste tam šest zápasů v řadě, vy jste měl čtyři góly a pět asistencí. Jenže v posledním duelu o všechno jste podlehli Sovětskému svazu 0:2. Není vám to dnes líto?

Myslím, že nás trochu zradila typická československá vlastnost. Věděli jsme, že budeme nejhůře druzí a Rusové jsou Rusové. Bylo to vyrovnané, dostali jsme smolný gól, puk se odrazil brankáři Šindelovi od zad. Měli jsme pak šance, i já jsem měl. Byla to škoda, trochu jsme se uspokojili.

O rok později však přišlo domácí MS a tam už i zlaté oslavy.

V Praze jsme naopak měli štěstí, protože nebýt výhry nad Švédy, vůbec bychom nehráli finálovou skupinu. Potom už to bylo něco fantastického, protože vyhrát doma titul, to je neopakovatelné. Byl to navíc poslední titul mistrů světa v československé éře.

Po skončení kariéry jste trénoval v Košicích, v Žilině a jako asistent Jozefa Golonky i u slovenské reprezentace. Jaké to bylo?

Být trenérem je mnohem těžší práce než být hokejistou. Mužstvo dělá trenéra, opačně to nefunguje. Když máte v týmu Jágra, Pálffyho, Lukáče, Rusnáka a Libu, tak jste super. Ale pokud ne a pětkrát prohrajete, vyhodí vás. Pak je vaše hráčská kariéra zapomenuta, na shledanou.

Proto jste s tím ještě před padesátkou skončil?

Ano, je těžké být trenér, když máte dvě zlaté medaile z MS, stříbro z olympiády a jste v síních slávy českého i slovenského hokeje. Nechtěl jsem si tím kazit jméno, proto jsem skončil. Jen mě potom mrzela a dodnes mrzí jedna věc.

Jaká?

Že hráči z mojí éry zůstali po kariéře nezabezpečení. 90 procent z nich. Dnes se někdo na chvíli podívá do NHL a může nakoupit domy, bazény, auta. My jsme za titul mistrů světa dostali 50 tisíc korun. Z čeho pak máte žít dále? Štve mě, že o nás není nijak postaráno, i když bychom tehdy pro republiku udělali všechno.

Někteří se zabezpečili díky angažmá v zahraničí, vy jste ale emigrovat nechtěl. Zpětně si to vyčítáte?

Šlo o těžké životní rozhodnutí. Ale kdybych věděl, co se stane, že padne režim, tak to bych ani na tři sekundy neváhal. Zabezpečil bych rodinu, žil bych si v klidu. Ale nechci plakat, já jsem prožil krásný život. Akorát se v poslední době tím tak nějak probíjím a mrzí mě, že se k naší generaci chovají jako k hadru.

V letech 2010 až 2012 jste byl činný v politice jako poslanec Slovenské národní strany. Co vás k tomu vedlo?

To byla vyloženě náhoda. Byl jsem osloven, a když sedíte doma, nemáte co na práci, tak se chytáte čehokoliv. Zjistil jsem ale, že politika je fraška a s většinou poslanců se vůbec nedá bavit. Podruhé už bych do té řeky nevstoupil.

V té době vám někdo dokonce podpálil auto. Vyděsilo vás to?

Byla to hloupost. Já jsem v Košicích vyrůstal a vím, co se tady děje. Co dělají fanoušci, když se nedaří. Co dělají lidé, když závidí. To mě tehdy vůbec nevystrašilo. Nejsem měkký, nejsem pudinkový.

K hokeji jste se od té doby už nevrátil. Neměl jste nikdy chuť?

Trénovat už jsem nechtěl. Pokud by chtěl někdo poradit, vypomoct s prací manažera, proč ne. Ale nikdo neměl zájem, dnes dělají hokej ve velkém počtu i lidé, kteří dokonce nikdy neměli brusle na nohách.

Říkal jste ale, že jako divák teď hokej hltáte denně. Takže už pomalu vyhlížíte letošní MS v Česku?

Těším se na to. Minule to byla v Praze a Ostravě fantazie. Zároveň je možnost, že by i naše slovenská reprezentace mohla něco uhrát, něco vymyslet. Bude tam skoro jako doma, a když přijedou někteří hráči z NHL, mohlo by to být zajímavé.

Pětasedmdesátiletý švédský kouč před měsícem uvedl, že má rakovinu slinivky a zbývá mu maximálně rok života.

Eriksson povede tým 23. března na Anfieldu společně s bývalými liverpoolskými hvězdami Ianem Rushem, Johnem Barnesem a Johnem Aldridgem.

Anglický klub uvedl, že účast již potvrdili slovenský obránce Martin Škrtel, polský brankář Jerzy Dudek či francouzský útočník Djibril Cissé.

V zápasech liverpoolských legend nastupují i bývalí čeští reprezentanti Patrik Berger a Vladimír Šmicer.

Zda budou hrát i v tomto utkání, není jasné. Jména dalších účastníků totiž oznámí klub později.

V televizním rozhovoru, v němž informoval o své nemoci, se Eriksson zmínil také o tom, že Liverpool je jeho oblíbeným týmem.

Fanoušci Reds pak podle BBC vyzývali vedení, aby mu umožnilo koučovat v zápase legend.

„Mohu říci jen to, že je tady absolutně vítán. Může sedět na mém místě, v mé kanceláři a dělat mou práci celý den, pokud bude chtít. To není problém,“ citovala BBC nedávné vyjádření liverpoolského trenéra Jürgena Kloppa.

„Jsem si jistý, že tady může strávit několik úžasných hodin,“ dodal populární německý kouč.

Eriksson trénoval v Premier League Manchester City, k ligovým titulům dovedl IFK Göteborg, Lazio Řím a Benfiku Lisabon.

Koučoval i AS Řím. V roce 2001 se stal prvním zahraničním trenérem anglické reprezentace.

Manchester City potvrdil roli favorita a připsal si 11. soutěžní vítězství v řadě. Do vedení ho poslal v desáté minutě křižnou střelou záložník De Bruyne. Belgický špílmachr dal za posledních pět sezon LM desátý gól ve vyřazovací fázi. Lepší bilanci má pouze jeho spoluhráč Haaland (13), bývalý kanonýr Realu Madrid Benzema (17) a Lewandowski z Barcelony (11).

„Citizens“ měli v první půli velký tlak, přesto ve 34. minutě po špatné rozehrávce brankáře Edersona srovnal obstřelem zpoza vápna Mattsson, jenž skóroval hned při debutu za Kodaň i v této soutěži. Těsně před pauzou opět po kombinaci z pravé strany ale vrátil hostům vedení Silva po De Bruyneho asistenci.

I ve druhé půli Manchester dominoval a v nastavení přidal pojistku. De Bruyne, který po zranění nastoupil k prvnímu utkání v této sezoně Ligy mistrů, narazil Fodenovi a ten zblízka překonal gólmana Grabaru. Foden stylově oslavil 50. start v soutěži. Ve věku 23 let a 261 dní dosáhl na tento milník jako nejmladší anglický fotbalista.

Svěřenci kouče Guardioly neprohráli v evropských pohárech 21. utkání v řadě. Kodaň, která ve třetím předkole vyřadila pražskou Spartu, nenavázala proti City na bezbrankovou domácí remízu ze vzájemného duelu v minulé sezoně ani na triumf 4:3 ze skupiny nad Manchesterem United.

Real se musel obejít bez zraněného nejlepšího střelce týmu Bellinghama, jehož však gólově zastoupil jeho náhradník Díaz. Čtyřiadvacetiletý španělský záložník krátce po změně stran prokličkoval mezi několika obránci a z hranice pokutového území poslal míč přesně ke vzdálenější tyči. Díaz si připsal druhý zásah v aktuálním ročníku soutěže.

Atraktivní duel nabídl spoustu šancí na obou stranách, další branka už ale nepadla. Nejblíže byl útočník Realu Vinícius Júnior, jenž po individuální akci trefil tyč. Na druhé straně vychytal gólman Lunin ve dvou vyložených šancích domácího Šeška.

„Bílý balet“ v Lipsku uspěl na druhý pokus, v minulé sezoně ve skupinové fázi tam prohrál 2:3. Dnes prodloužil sérii neporazitelnosti na šest soutěžních zápasů. Německý celek zvítězil v jediném z posledních sedmi utkání.

Úvodní osmifinálová utkání fotbalové Ligy mistrů:

Lipsko – Real Madrid 0:1 (0:0)

Branka: 48. Díaz. Rozhodčí: Peljto – Ibrisimbegovič, Beljo (všichni Bosna a Herc.) – Van Boekel (video, Niz.). ŽK: Simakan, Poulsen, Šeško, Rose (trenér) – Carvajal, Vinícius Júnior. Diváci: 45 000.

Sestavy:

Lipsko: Gulácsi – Simakan, Klostermann, Orbán, Raum – Olmo (75. Elmas), Henrichs (75. Haidara), Schlager (90.+1 Kampl), Simons – Openda (75. Poulsen), Šeško. Trenér: Rose.

Real Madrid: Lunin – Carvajal, Nacho, Tchouaméni, Mendy – Valverde, Kroos, Camavinga, Díaz (84. Vázquez) – Rodrygo (84. Joselu), Vinícius Júnior. Trenér: Ancelotti.

FC Kodaň – Manchester City 1:3 (1:2)

Branky: 34. Mattsson – 10. De Bruyne, 45.+1 Silva, 90.+2 Foden. Rozhodčí: Sánchez – Cabaňero, Prieto – Munuera (video, všichni Šp.). ŽK: Neestrup (trenér, Kodaň). Diváci: 35 000.

Sestavy:

FC Kodaň: Grabara – Jelert, Vavro, McKenna, Diks – Mattsson (81. Larsson), Falk, Goncalves (70. Höjlund) – Achúri (81. Sörensen), Claesson (55. Cornelius), Elyounoussi. Trenér: Neestrup.

Manchester City: Ederson – Walker, Dias, Stones, Aké – Rodri – Silva (78. Nunes), De Bruyne, Grealish (21. Doku), Foden – Haaland. Trenér: Guardiola.

Zemanová si na MS po roce vylepšila výsledek o jeden stupínek, když na bronzovou medaili navázala druhou příčkou. A pak závod před bouřlivým domácím publikem označila za jeden z nejhezčích zážitků v životě.

„Byl to těžký, poctivý a spravedlivý závod. Ale byl krásný. V ten den mi všechno sedlo, na 100 procent jsem byla schopna prodat, co jsem měla natrénováno. Atmosféra byla nádherná,“ vrací se dvacetiletá Češka k první únorové neděli.

Nestačila jen na favorizovanou Britku Zoe Bäckstedtovou, v posledním kole se však úspěšně odtrhla od třetí Nizozemky Leonie Bentveldové a užila si stříbrné oslavy.

Mnoho diváků zaujalo, jak moc bahnitý a náročný terén v Táboře byl, nicméně v cyklokrosu to zase až taková zvláštnost není.

„Jezdí se za každého počasí, občas je to samozřejmě hodně za hranicí komfortu. Někdy si říkám, proč to vlastně dělám, ale to myslím vždy spíš ze srandy. Moc mě to baví,“ popisuje Zemanová.

„Cyklokros jsem si zamilovala hned, spojuje totiž kolo a běh, což jsou dvě činnosti, které mám nejraději. Baví mě pestrost závodů, tratí a podmínek na nich. Je to atraktivní. Cyklokrosař by měl být komplexní závodník a musí umět zajet na všem,“ pokračuje.

Podmínky v Táboře ji proto nezaskočily. „Počasí je v tomto období dost proměnlivé, a já už jsem zvyklá na vše. Nejraději mám suché a rychlé závody, ráda mám tratě na písku, ale bláto mě nerozhodilo,“ říká.

Přes svůj nízký věk je Zemanová již trojnásobnou českou šampionkou mezi dospělými ženami a nad rámec své kategorie se prosazuje i ve Světovém poháru. V aktuální sezoně byla mezi ženami i čtvrtá.

„K úplné špičce mi ještě pár kroků chybí. Před příští sezonou bych chtěla v přípravě odjet víc závodů na silnici, mám v hlavě určitou vizi. Nicméně prioritu bude mít nadále cyklokros, to měnit nebudu,“ podotýká členka Brilon Racing Teamu z Mladé Boleslavi.

Díky výsledkům z poslední doby patří k novým hvězdám české cyklistiky, v Táboře přitom byla zároveň také u loučení legendy Zdeňka Štybara.

Trojnásobný mistr světa v cyklokrosu a vítěz etapy na Vueltě i Tour de France uzavřel před domácími fanoušky bohatou kariéru, ale potom se musel o pozornost tak trochu dělit se Zemanovou.

„To si zase nemyslím,“ usmívá se královna české cyklistiky pro rok 2023. „Hlavně na něj se přišli lidi podívat, podpořit ho a rozloučit se s ním. Odmala byl i mým vzorem,“ dodává.

„Bylo mi ctí vedle něj v Táboře stát. Všem nám pomohl, když si s námi projížděl trať, diskutoval s námi o tom a motivoval nás. Když potom sám dojížděl do cíle, běhal mi mráz po zádech. Bylo to opravdu dojemné,“ líčí Zemanová.

Tu čekají v sobotu 17. a v neděli 18. února ještě dva poslední závody v sezoně v Belgii. Po nich už se Češka těší na zasloužené volno.

„V posledních dnech je to trochu hektické, někdy až vyčerpávající. Pořád mi někdo píše, neustále zvoní telefon. V podstatě mi trvalo přesně týden, než jsem vyřídila odpovědi na všechny gratulace. Do toho musím stále trénovat,“ vyjmenovává čerstvá vicemistryně světa.

„Ale samozřejmě z toho mám radost. Všichni, kteří mi psali nebo kteří mě sledovali a prožívali se mnou závod, mě ohromně potěšili. Děkuju zároveň rodičům a týmu, to díky nim se mohu trénování a závodění věnovat na maximum,“ uzavírá Zemanová.