Měsíc: Únor 2024

Houdek opět předvedl hnusný faul, odsoudil ho i jeho šéf. Oběť není v ohrožení života


I majitel hokejových Pardubic Petr Dědek odsoudil hrubý faul, kterým obránce jeho klubu Michal Houdek zranil v pondělním utkání 45. kola extraligy plzeňského útočníka Tima Söderlunda.

Třiadvacetiletý bek zasáhl svého nedávného spoluhráče loktem do hlavy.

Zraněný švédský hokejista opustil led na nosítkách a byl převezen do nemocnice, kde dnes absolvuje další sérii vyšetření.

„Zákrok Michala Houdka byl za hranicí tvrdosti a fair play. Očekáváme adekvátní trest,“ napsal Dědek na sociální síti X.

„Nejdůležitější je, aby se Tim Söderlund uzdravil a vrátil brzy na led,“ doplnil vlastník pardubického klubu.

Švédský útočník zůstává v nemocnici. Plzeňský klub v pondělí večer uvedl, že Söderlund je mimo ohrožení života a při vědomí. Další zprávy by mohli jeho zástupci zveřejnit dnes večer.

„V hokeji se člověk mnohdy rozhoduje ve zlomku vteřiny a já bohužel zasáhl Tima nešťastně,“ uvedl Houdek na webu pardubického klubu.

Tam také tvrdil, že nikdy nešel do žádného souboje s úmyslem zranit protihráče a prý ho mrzí následky zákroku.

„V první radě bych chtěl popřát Timovi návrat do plného zdraví. Psal jsem mu hned po utkání a doufám, že bude v pořádku,“ řekl Houdek.

Disciplinární komise ovšem Houdka v minulosti už několikrát za hnusné fauly potrestala.

V říjnu 2019 například při své extraligové premiéře zranil útočníka Sparty Marka Kvapila, když jej krosčekoval v přerušené hře.

V této sezoně dostal jednozápasový trest za hrubý faul v souboji s Českými Budějovicemi.

Teď mu disciplinární komise prakticky jistě zastaví činnost znovu, verdikt by měla vynést ve středu. „Nyní nezbývá než počkat na rozhodnutí disciplinární komise a s pokorou přijmout trest, jaký mi udělí,“ prohlásil Houdek.

„Po mém návratu udělám vše pro to, abych byl týmu prospěšný a dokázal celým Pardubicím, že pro Dynamo budu dýchat a že jsem dobrý hokejista,“ dodal plzeňský odchovanec, jenž opustil mateřský klub před dvěma týdny, kdy ho vedení vyměnilo za Martina Bučka právě do Pardubic. 





Zdroj příspěvku

NHL rozpálil gól do prázdné. Opak Štefanova přístupu, zní ke kontroverzní brance


V rámci plamenných diskuzí o kontroverzním gólu do prázdné brány ožily v hokejové NHL vzpomínky na někdejší selhání Patrika Štefana.

Ve střílení gólů do prázdné klece v aktuální sezoně NHL nejvíc vyniká útočník Brandon Hagel z Tampy, který se tak trefil už pětkrát, což dělá víc než čtvrtinu jeho celkové gólové produkce.

Zdaleka největší ohlas však trefou do opuštěné klece vyvolal 21letý kanadský forvard Ridly Greig z Ottawy.

V noci ze soboty na neděli potvrdil výhru 5:3 proti Torontu. Udělal to ale způsobem, o němž v posledních dnech hovoří celá liga.

Když jel sám na prázdnou bránu, místo poklidného zakončení, které je v této situaci obvyklé, napálil puk golfovým úderem.

Podívejte se na Greigův „golfák“:

Drama bylo na světě.

Greig ještě ani nezačal slavit, když ho za drzou branku krosčekoval dotčený krajan, obránce Toronta Morgan Rielly.

Za nevybíravý zákrok do obličeje dostal trest na pět minut a do konce utkání. Navíc mu hrozí několikazápasová suspendace. Rozhodnutí by mělo padnout během úterka.

Greig potřeboval lékařské ošetření, ale jinak vyvázl bez trestu. Porušil totiž jen nepsaná pravidla, nesportovní chování to podle rozhodčích nebylo.

„Dostal puk do brány. Je přece jedno, jestli ho tam jen posune, nebo jestli vystřelí. Na tom by nemělo záležet,“ bránil kontroverzní „golfák“ prozatímní trenér Ottawy Jacques Martin.

Nepřekvapí, že také kouč Toronta Sheldon Keefe se zastal svého svěřence, který podle něj reagoval přiměřeně.

„Jejich hráč má právo udělat, co zrovna chce, a naši hráči mají právo na to reagovat. To jsou emoce, které k hokeji patří,“ podotkl.

Ian Mendes z online deníku The Athletic si při zhlédnutí Greigova gólu vzpomněl na památné selhání Patrika Štefana z Dallasu, který v lednu 2007 najížděl na prázdnou bránu, ale při laxním zakončení mu puk přeskočil hokejku.

Následoval rychlý protiútok Edmontonu, při němž jiný Čech Aleš Hemský senzačně vyrovnal.

„Greigovo zakončení bylo – mírně řečeno – antitezí Štefanova přístupu,“ napsal novinář.

„Nyní máme nastavené parametry pro oba extrémy při řešení situací před prázdnou bránou. Na jednom konci je Štefanův nonšalantní pokus, na druhém Greigova příliš demonstrativní a důrazná koncovka,“ doplnil.

Nakonec došel k závěru, že ačkoliv si Greig jistě mohl vybrat vhodnější řešení situace, Riellyho reakce byla nepřiměřená.

I sloupkař deníku Toronto Sun Steve Simmons napsal, že Greig si sice počínal hloupě, ale že Riellyho odpověď byla ještě hloupější. „Na chvíli se pomátl a použil hokejku jako zbraň,“ podotkl.

Riellyho teď pravděpodobně čeká suspendace.

O kontroverzi z ledna 2024 se ale nejspíš bude mluvit i dlouho po ní. Podobně jako je tomu u Štefana.

„Fanoušci Toronta nejspíš budou vypískávat Greiga při každé příležitosti po zbytek jeho kariéry. On se ale díky tomu, co si k Torontu dovolil, stane na dlouhou dobu oblíbencem Ottawy,“ shrnul kontroverzi časopis The Hockey News.



Zdroj příspěvku

Chtějí nás zabít, nechápe Ruska. Plíšková musela odletět soukromým letadlem


Jestliže si nejlepší světové tenistky v minulé sezoně stále hlasitěji stěžovaly na náročný program, který se dá stíhat jen s vypětím všech sil, aktuální organizační faux pas související s turnajem v katarském Dauhá spouští ještě mnohem vyhrocenější kritiku.

Tenisová organizace WTA má u tenistek další velký průšvih. Jejich loňskou ustavičnou nespokojenost odnesl ztrátou oficiální funkce výkonného ředitele Američan Steve Simon.

Zůstal ale výkonným předsedou a jak se zdá, stížnosti tenisových hvězd rozhodně nepadly na úrodnou půdu.

Na konci minulého roku popsala deníku Aktuálně.cz situaci wimbledonská vítězka Markéta Vondroušová.

„Steve sice odstoupil, ale samozřejmě tam je pořád v pozici, kdy má hlasovací práva, takže jsme s tím zatím nic moc neudělaly,“ uvedla v rozhovoru a pozastavovala se nad stále nahuštěnějším programem. 

„Čeká nás ještě náročnější sezona. Dost jsme to s WTA řešily už v Cancúnu během Turnaje mistryň, ale oni jsou bohužel dost neoblomní. Dali dvacet povinných turnajů, což je úplně šílené. Program budu muset upravovat, protože se nehodlám oddělat jen kvůli tomu, abych měla odehráno dvacet turnajů,“ vysvětlovala Vondroušová.

Věřila, že když se hráčky budou stále více ozývat, WTA bude muset začít situaci řešit. Zatím se ale vůbec nic nezměnilo. 

Skandálem je totiž aktuální chaos kolem velkého turnaje v Dauhá.

Aby mohl skončit příští sobotu, začal už v neděli, kdy některé tenistky hrály své finálové zápasy na předchozích podnicích.

Necitlivě sestavený program nejzásadněji poznamenal Rusku Darju Kasatkinovou a Češku Karolínu Plíškovou. Té se v neděli povedlo v rumunské Kluži získat první turnajový titul od ledna 2020, místo oslav ale musela spustit akci „kulový blesk“.

Soukromým letadlem se přesunula do Istanbulu, aby na poslední chvíli stihla linkový let do Dauhá. První kolo na prestižním podniku jí totiž pořadatelé naplánovali už na pondělí, jen 23 hodin po poslední výměně v Rumunsku a na 3500 kilometrů vzdáleném místě. S jinými míči a v jiných podmínkách, z haly na venkovní kurty.

Jednatřicetiletá tenistka náročnou výzvu obdivuhodně zvládla.

Duel prvního kola proti Rusce Anně Kalinské sice zahájila vcelku logicky nejistě, unaveně a prohrála první čtyři hry, nakonec ale duel otočila a po setech 2:6, 7:6, 6:4 připsala už šestou výhru v řadě.

Neodpočine si tedy ani teď. Hned v úterý se postaví na kurt k šestému utkání za sebou, od 8. února neměla ani jeden volný den. V boji o postup do osmifinále vyzve Anastasii Potapovovou.

To jiná hvězda Darja Kasatkinová už odpočívat může, z Dauhá ale odjíždí vzteky bez sebe.

Světová třináctka hrála v sobotu v Abú Dhabí tříhodinové semifinále, v neděli tam prohrála finále s Jelenou Rybakinovou a v pondělí už se musela k zápasu hlásit v katarské metropoli.

„Abych byla upřímná, tohle je příšerné plánování. Nechápu, jak je možné, že se plánují finálové zápasy na neděli a přitom chtějí další turnaj končit už v sobotu. Kvůli tomu hráčky jako já nemají po přesunu do Kataru volno a musí hned v pondělí hrát,“ pustila se Kasatkinová do pořadatelů.

„Ještě nemáme takovou technologii, která mě dostane do Dauhá lusknutím prstů za pět sekund. Chtěla bych se zeptat WTA a turnajů, jestli nás chtějí zabít nebo touží po tom, abychom byly často zraněné,“ uvedla hráčka, která otevřeně vystupuje proti invazi na Ukrajinu a která v roce 2022 veřejně oznámila, že žije s přítelkyní a do Ruska už se nebude moci vrátit.

„Možná poletím až v pondělí a půjdu na kurt v ten samý den a poté, co jsem hrála jinde pět zápasů za sebou na nejvyšší úrovni. Takže je mi líto, ale musíme si o tom promluvit,“ uvedla semifinalistka French Open 2022.

Přesun do Dauhá nakonec stihla, v pondělí tam ale prohrála zápas prvního kola s krajankou Anastasií Pavljučenkovou.

„Jsme jen lidé a chceme dělat svou práci. Nebrečím, jen říkám fakta. Tohle je nemožné a musí se to změnit,“ vyhlásila Kasatkinová.

Dostalo se jí podpory od tenisové veřejnosti. „Je velkým zklamáním něco takového vidět v roce 2024, zvlášť po mnohých loňských plánovacích katastrofách,“ napsal magazín The Tennis Letter.



Zdroj příspěvku

Seriál: Šest dní v kómatu i trauma mozku. Američanka po Sarajevu nesla zlatou kletbu


Těžko byste hledali překvapivější olympijskou šampionku sarajevských zimních her v roce 1984. Lyžařka Debbie Armstrongová v obřím slalomu překvapila všechny a dojela si pro senzační zlato. Přesně 40 let od svého triumfu má ale za sebou spoustu vzestupů i pádů. První díl seriálu Pohnuté osudy sarajevských šampionů vypráví o tom, jak se americká hvězda ocitla v umělém spánku na pokraji smrti.

„Haló? Pane prezidente, jste to opravdu vy?“ zakuňkala do telefonu teprve dvacetiletá lyžařka. Na druhém konci aparátu byla americká hlava státu Ronald Reagan a pár hodin po úspěchu gratuloval Armstrongové k zisku senzačního sjezdařského zlata, na které v USA čekali pod pěti kruhy 12 let. 

Dívka ze Seattlu před 40 lety rozhodně nepatřila k favoritkám olympijského závodu. Sice těsně před odletem do Jugoslávie vydřela bronz ve Světovém poháru, ale jinak se řadila spíš k širší světové špičce.

Velké věci se naopak čekaly od její krajanky Tamary McKinneyové, která o rok dříve ovládla celkové bodování Světového poháru. Nebo od velezkušené trojnásobné světové šampionky Eriky Hessové. 

„Ten den jsem se chovala jinak než obvykle. Byla jsem nadšená z toho, že jsem na olympiádě, užívala jsem si to. Udrželo mě to ve stoprocentním soustředění. Jak se říká, dostala jsem se do zóny. A když jste v zóně, nemyslíte na výsledky, jen na jízdu,“ vyprávěla v rozhovoru pro deník The Seattle Times Armstrongová.

A tak si před startem párkrát zadrmolila své krédo „have fun, have fun“, tedy „bav se, bav se“, a vystřelila ze svahu. Už její první jízda zvedla diváky i televizní komentátory ze sedadel. Jen jedna desetina ji dělila od vedoucí krajanky Christin Cooperové. 

„Vůbec jsem nebyla nervózní. Věděla jsem, že v mých silách je něco takového dokázat. Byla jsem vnitřně vyrovnaná a zároveň plná adrenalinu,“ uvedla.

Její druhá jízda byla bezchybná, Cooperová naopak udělala v jedné ze zatáček špatný pohyb, jen tak tak ustála pád a to ji připravilo o cenné desetinky. Svět tak poznal senzační šampionku.

Najednou se ocitla v novém vesmíru. Volal jí prezident s gratulací, zjevila se na titulní straně prestižního magazínu Sport Ilustrated, znaly ji miliony lidí, přes noc se stala hvězdou. 

Jenže jako by ji senzační zlato zaklelo. Přestalo se jí dařit. Na medailové příčky už to v žádném závodě nedotáhla. Nejvíc se mu přiblížila následném mistrovství světa, kde byla ve stejné disciplíně čtvrtá.

Pak přišlo zranění, dlouhá rekonvalescence a nepovedená obhajoba na hrách v Calgary. Ve 24 letech tak ukončila kariéru.

„Měla jsem na to být dalších deset let vrcholnou sportovkyní, ale asi jsem si dostatečně neuvědomovala svůj potenciál. Mohla jsem mít další stupně vítězů a víc medailí, ale ani trochu toho nelituji. K životu to nepotřebuji,“ vysvětlila s odstupem.

Dostudovala univerzitu, udělala si lektorské zkoušky, aby mohla učit lyžovat, a zůstala na svazích. Chvíli pracovala jako asistentku trenéra lyžařského týmu Nového Mexika. Poté se přesunula do zimního rezortu Steamboat Springs, kde se stala dokonce ředitelkou.

Seriál: Pohnuté osudy sarajevských šampionů

13. února: Debbie Armstrongová
14. února: Vincent Lukáč
15. února: Bill Johnson
16. února: Scott Hamilton
17. února: Dušan Pašek
18. února: Katarina Wittová
19. února: Vladimir Krutov

Byla spokojená i bez vrcholového sportu. Než ji srazilo kousnutí klíštětem. 

„O víkendu jsem se jela projet do přírody na kole a v úterý už jsem ležela v umělém spánku na ventilátoru,“ líčí děsivou reakci na infikovaný hmyz.  

Lékaři jí předpovídali 25 procent života. Nedokázala bez podpory dýchat, v nemocnici strávila měsíc, z toho šest dnů v umělém spánku. Přesto se vzepřela statistikám a vrátila se do života. 

Z ředitelky rezortu nadšenou Youtuberkou

Ale ne na dlouho. Náročný život svobodné maminky a zaměstnané šéfky lyžařského klubu ji vysával.

„Snažila jsem se to skloubit. Věděla jsem, že to bude náročné, chtěla jsem investovat každý kousek energie do toho, abych pro mou dceru vypadala normálně. Když jsem se ale vrátila domů, měla jsem pocit, že umírám. Byla jsem vyčerpaná, nedokázala jsem se soustředit,“ přiznala.

Jak se ukázalo, trpěla projevy traumatického poškození mozku, které je běžné například u hráčů amerického fotbalu. 

„Měla jsem za lyžařskou kariéru řadu pádů, existuje prý i trauma způsobené mikrootřesy mozku. Přispěla také ta infekce z klíštěte,“ popsala, co stojí za jejími problémy Armstrongová. 

A tak zařadila zpátečku. Vzdala se role ředitelky klubu, začala trénovat děti, věnuje se dobročinnosti a v posledních letech se z ní stala nadšená Youtuberka. Točí videa, jak správně vybrat lyže nebo jak nejlépe pilovat oblouk. A cítí se mnohem lépe.

„Je to skvělé. Nemusím nikomu odpovídat, můžu vyrábět svůj obsah, šířit vášeň k lyžování. Jsem to prostě já, Deb Armstrongová,“ dodala.

Debbie Armstrongová se představuje na Youtube:

Video: Youtube.com



Zdroj příspěvku

IIHF prodloužila hokejovým týmům Ruska a Běloruska zákaz startu o další sezonu


Mezinárodní hokejová federace (IIHF) nepustí zpět do soutěží reprezentační týmy ani kluby Ruska a Běloruska. Oběma zemím dnes prodloužila zákaz startů na svých akcích i pro další sezonu 2024/25, Bělorusko tak přijde i o účast v olympijské kvalifikaci.

IIHF o rozhodnutí informovala na svém oficiálním webu.

Mezinárodní federace vyloučila Rusko a Bělorusko ze svých soutěží v únoru 2022 po začátku válečného konfliktu na Ukrajině. Jako hlavní důvod uvedla obavy o bezpečnost všech účastníků. Podle dnešního vyjádření Rady IIHF se situace nezměnila.

„Na základě podrobné analýzy dospěla Rada IIHF k závěru, že stále není bezpečné začlenit týmy Ruska a Běloruska zpět do soutěží IIHF,“ uvedla federace v prohlášení na webu. Dál hodlá situaci sledovat a o osudu obou zemí pro další ročník 2025/26 rozhodne nejpozději v květnu příštího roku.

Obě země tak přijdou minimálně o čtyři seniorské světové šampionáty. Letos nemohou startovat ani na květnovém mistrovství světa, které hostí Praha a Ostrava, a hrát nebudou ani příští rok.

Bělorusko bylo v závěrečné fázi olympijské kvalifikace předběžně přihlášeno do bratislavské skupiny. V turnaji, který začne na konci srpna, figuruje vedle domácího Slovenska i Ukrajina a Kazachstán. Zatím není jasné, kdo běloruský tým nahradí.



Zdroj příspěvku

Scroll to top