Jak moc se soutěž změnila od roku 2021, kdy jste na Dakaru startoval naposledy?

Od roku 2021 se soutěž nesmírně změnila, stal se z ní velmi rychlý závod. FIA do Dakaru přinesla výrazné změny sportovních pravidel. Původní Dakar, cesta za dobrodružstvím, se vytrácí. Vytrácí se i ten dakarský duch a zůstává z toho opravdová, rychlá soutěž.

Byl to i podle vás doposud nejtěžší Dakar v Saúdské Arábii?

Podle nás byl letošní Dakar z těch v Saúdské Arábii určitě nejtěžší. Ale nejtěžší, jaký jsme kdy zažili, zůstává rok 2018 v Jižní Americe. Pravidla se dnes natolik zpřísnila, že vám pořadatel vlastně nedává dostatek času na projetí etapy. Jakmile máte jediný malý technický problém, už nemáte šanci dojet za světla. A to znamená, že se začnete propadat ve výsledcích. Navíc některé terény byly téměř neprůjezdné. Vůbec jsem nechápal, co všechno auta dokážou projet. Někdy je terén až nesmyslně těžký, že slouží pouze na rozbití auta.

Máte zkušenosti jako navigátor i jako pilot. Co je na každé z těchto pozic ve voze těžšího a co si vy osobně víc užíváte?

Jako pilot člověk nesete plnou odpovědnost za posádku, za tým a za výsledek. Přitom je to práce opravdu pro dva. Posádka se musí sžít a vytvořit svůj vlastní jazyk. Pozice navigátora je mega náročná, protože je pod velkým stresem. Navigátor jenom pořád doufá, že jede správně. Že vybral správný směr, ale jistotu nikdy nemá. Vždycky přijde velká úleva, když se načte orientační bod. Ale stres začíná znovu a znovu a znovu. Jednoznačně já si víc užívám roli pilota než navigátora.

Letos jste startoval s Toyotou elitní kategorie Ultimate (dříve T1+) pod hlavičkou týmu Toyota Gazoo Racing Czech. Jak náročné bylo si na nový vůz zvyknout?

Je úžasné, co tohle auto dokáže přejet a v jaké rychlosti. Je velmi těžké poznat limit vozu. Zvlášť v závodě. Několikrát jsme měli krizovou situaci, kdy to vypadalo, že půjdeme přes střechu. Naštěstí jsme to ustáli. Auta se výrazně zrychlila. Vidíme to i na výsledcích kamionů, kdy první kamion jezdíval okolo 10. až 12. místa v autech, dneska jezdí první kamion okolo 25. až 30. pozice. Kamiony nezpomalily, to auta výrazně zrychlila.

Před startem soutěže jste si liboval, že máte poprvé auto, které nemusíte vyvíjet. Trvala vaše spokojenost i v cíli?

Co se týká auta, byli jsme samozřejmě nesmírně spokojení i v cíli, protože vidíme, že jeho koncept funguje fantasticky. Toyota platí za nejspolehlivější auto ve startovním poli. Nicméně naše zkušenost ukazuje, že motor V8 už nemá dneska šanci. Víme o tom, že jsme měli až o 100 koní méně, než měli motory s turbem. To je naprosto zásadní a s V8 nedá určitě udělat nějaký úžasný výsledek.

Který moment letošního Dakaru byl pro vás nejtěžší?

Nejtěžší moment pro nás byl, když nám v nové maratonské 48hodinové etapě z ničeho nic upadlo zadní kolo. Byli jsme odkázáni čistě sami na sebe, nešlo s tím nic jiného dělat. Přesto jsme si poradili, ale byl to těžký moment, protože jsme si mysleli, že jsme v závodě skončili.

Nakonec nás pořadatelé nechali spát v dunách. Mohlo to vypadat jako romantický moment, ale ne v té zimě a bez vybavení. Dokázali jsme dojet do cíle a pořadatelé nás v závodě nechali, protože jsme projeli úplně všechny body. Dostali jsme ale 41 hodin penalizace, takže jsme byli úplně out. Už nebyla žádná možnost získat dobrý výsledek. Pak bylo samozřejmě psychicky velmi náročné udržet koncentraci až do cíle.

Od prvních etap jste musel startovat ze zadních pozic. Jak náročné bylo „polykání prachu“ a předjíždění různých bugin a kamionů?

Pokud odstartujete vzadu, jedete úplně jiný Dakar. Soutěž je potom dvakrát tak těžší. Cesta je naprosto rozbitá a mnohem hůř se v ní orientuje jezdec i navigátor. Auto dostává mnohem víc zabrat. Každé předjíždění je pak opravdu velké dobrodružství, velká neznáma a riziko. Snažíte se jet úplně na limitu, nic nevidíte a jen doufáte, že tam nebude žádná skála, do které narazíte.

Polykání prachu nenávidím, protože velmi zdržuje. Jenom nějakým nedopatřením francouzské posádky, která se to do nás napálila už v prologu, jsme se nedokázali posunout dopředu. A jakmile se jednou ocitnete vzadu, tak se už z toho nedá téměř vymanit.

Na trati jste několikrát pomohl soupeřům, i když vám za to pak pořadatelé neodečetli čas. Znamená to, že ten „duch Dakaru“ známý ještě z Afriky přece jen v soutěži zbyl?

Na Dakaru si nepomáhají jen závodnici, prostě k tomu patří. A jsem asi stará škola, ale myslím si, že se to může vyplatit. Nám se to mockrát vyplatilo, protože v okamžiku, kdy my jednou pomůžeme, pak pomůže zase někdo nám.

Velmi nepěkně jsem nesl, že nám FIA čas za pomoc soupeři neodečetla. V pravidlech je výslovně napsáno, že jsme povinni pomoci, pokud tam přijedeme jako první auto, posádka je v nouzi a není tam někde nápis OK. Zachovali jsme se podle pravidel, ale i správně v duchu fair play. Nelituju toho. Sice nás to stálo 23 startovních pozic, což je naprosto zásadní. Ale i kdybychom věděli, že nám čas neodečtou, stejně bychom pomohli.

Spolupracoval jste během soutěže s továrním týmem Toyoty?

U Toyoty funguje automaticky, že v okamžiku, kdy vidíte na trati stát Toyotu, tak přibrzdíte a zjistíte, jestli posádce můžete nějak pomoct. Zastavovali jsme několikrát u továrního týmu Toyota Gazoo Racing, ale v podstatě naši pomoct nepotřebovali, protože už si poradili nějakým způsobem jinak. Jedné posádce jsme dávali olej pro diferenciál, jinak další pomoct nebyla potřeba.

Jak jste vnímali souboj Toyoty s Audi a Prodrive?

Audi beru tak, že je to vůz, který funguje úplně jinak. Nedá se to výkonově asi porovnávat a chápu, že jejich týmová spolupráce dotáhla Carlose Sainze až do cíle. Nicméně Prodrive s Hunterem neukázal nejvyšší spolehlivost a kupodivu Násir Attíja závod nedokončil. Tím, jak se nelichotivě vyjádřil o Hunteru, udělal Toyotě tu nejlepší reklamu.

Byl pro vás překvapivý odchod Násira Attíji krátce před začátkem Dakaru od Toyoty k Prodrive?

Násir Attíja je můj velký vzor a už od mého prvního startu v roce 2008 nosím na každý závod jeho náramek. Strašně mě zasáhlo, že odchází od Toyoty. Neumím si vůbec představit, jakou nabídku mu museli z Prodrive, respektive z Dacie, dát, aby k nim odešel. Myslím si, že toho trpce litoval. To co pak říkal, udělal pro Toyota vlastně nejlepší reklamu. Řekl, že do Hunteru už nikdy nesedne, že to auto je nespolehlivé a že Toyota má výdrž. Mrzí mě, že se Násir rozhodl nepokračovat v soutěži a nepomohl tak Sébastienu Loebovi v souboji s Audi. Prostě se rozhodl, že odletí pryč. Zavolal si vrtulník a zmizel domů. To není úplně správné týmové chování. Tím mě trošku zklamal.

Jaké jsou vaše plány na letošní sezonu. Loni jste kvůli přípravě nové Toyoty žádnou rallye nestihli, plánujete starty například v Maroku?

Letos plánujeme výměnu atmosférického motoru V8 za turbo. Výkon především ve vyšších nadmořských výškách nám chyběl. Po výměně potřebujeme odjet co nejvíc kilometrů, protože auto musíme poznat do posledního šroubku. Loni se příprava prostě nedala stihnout. Letos máme v plánu vyjet nejpozději v dubnu. Možná, že pojedeme i na závod mistrovství světa, který je v Portugalsku a v Španělsku. Každopádně v dubnu je náš milovaný závod Morocco Desert Challenge, který je největší africkou rallye. V roce 2017 jsme ho vyhráli a rádi bychom se opět dostali na čelní pozice.

Přes léto uvidíme, jestli bude Baja Aragón, náš oblíbený závod v Španělsku. Doufejme, že pak i Hungarian Baja, což je nejbližší závod pro české fanoušky. Jezdí se v okolí maďarského Vesprému. Důležitou přípravou bude říjnová Rallye du Maroc. To je velká soutěž a zároveň závěrečný podnik mistrovství světa.

Tomáš Ouředníček v etapě Chrono48 na Rallye Dakar 2024 (20.1.2024):

O účasti dvou nejlepších českých biatlonistů Michala Krčmáře a Markéty Davidové nebylo pochyb.

„Oba jsou dlouhodobé opory týmy a vyřadit z této štafety by je mohlo jedině zranění či nemoc,“ řekl novinářům kouč mužské reprezentace Michael Málek.

Z širšího výběru vypadli Jonáš Mareček a Tereza Voborníková. „Jonáš měl na tréninku menší kolizi a cítil drobnou bolest v zádech, proto dostal přednost Mikyska. U žen bylo rozhodování také těžké. Jislové se dnes dařilo na tréninku, dobře reagovala na vítr při střelbě, proto bude finišmankou právě ona,“ vysvětlil Málek.

Závod v zaplněném areálu ve Vysočina Areně pro 27 tisíc lidí začne v 17:20. Pro českou sestavu může být motivací bronz jejich krajanů před jedenácti lety.

„Mít dobrý vstup do šampionátu je samozřejmě dobré, ale nikde není řečeno, že první úspěch může garantovat celé mistrovství světa. Pro nás je to ale částečné vítězství v tom, že v případě některých závodníků spadne tréma z domácího prostředí. Určitě bychom do toho chtěli vstoupit dobře,“ řekl novinářům sportovní ředitel Českého biatlonu Ondřej Rybář.

Přestože přípravy na start šampionátu zkomplikovalo v minulých dnech počasí a pondělní tréninky se kvůli silnému větru zrušily, úvodní závod se po dohodě organizátorů s Mezinárodní biatlonovou unií (IBU) uskuteční ve středu podle plánu.

Smíšená štafeta patří k nejúspěšnějším českým disciplínám. Před jedenácti lety v ní získali Češi ve složení Veronika Vítková, Gabriela Soukalová, Jaroslav Soukup a Ondřej Moravec v Novém Městě na Moravě bronz. Také tento úspěch pomohl odstartovat biatlonový rozmach.

V roce 2015 bylo kvarteto, v němž Soukupa nahradil Michal Šlesingr, ve finském Kontiolahti zlaté. Před čtyřmi lety získali Eva Puskarčíková, Markéta Davidová, Moravec a Krčmář bronz v Anterselvě. Jde o poslední týmový úspěch české biatlonové reprezentace na světových šampionátech.

Vloni na MS v Oberhofu obsadili Češi ve složení Tereza Voborníková, Davidová, Krčmář a Mikyska páté místo. V této sezoně byl tým trenérů Málka a Egila Gjellanda v Östersundu pátý a v Anterselvě šestý. Zvítězili Francouzi a Norové.

„Je vždy super, když se vám podaří úvodní závod pro naladění týmu. Najednou to začnete vnímat jinak a vidíte, jak to jde. Ale ten, kdo v tom kolotoči chvíli je, ví, že vám to nedává záruku. Jeden může zachybovat a štafetu to posune úplně někam jinam. Přesto i koukáte na individuální výkony a děláte si podle úseků monitoring, jak na tom kdo je,“ podotkl Rybář.

Zlato budou obhajovat Norové, kteří jsou znovu největšími favority. Druzí vloni skončili Italové a třetí Francouzi. Do boje o cenné kovy se chtějí zapojit také Švédové, Němci nebo Švýcaři.

Murray, jemuž prodloužila kariéru před pěti lety operace kyčelního kloubu, prohrál i čtvrtý letošní zápas. Od začátku sezony neuspěl v Brisbane, na Australian Open ani v Montpellier a Macháč mu nedovolil černou sérii přerušit.

Rodák z Berouna naopak na grandslamu v Melbourne došel do třetího kola a po úspěšné australské misi slavil o víkendu s daviscupovým týmem vítězství nad Izraelem, byť zasáhl jen do čtyřhry. Proti Murraymu dnes využil tři brejkboly z pěti, mohl se opřít o výborný servis a postup slavil po hodině a 38 minutách.

„Je skvělé si moct zahrát proti takové legendě a vítězství je pro mě bonus,“ řekl Macháč v rozhovoru na kurtu. „Věděl jsem, že musím bojovat za každého stavu, protože Andy otočil hodně zápasů, i když třeba čelil mečbolům. Maximální koncentrace mě dovedla k vítězství,“ dodal.

Ve druhém kole čeká Macháče šestý nasazený Ital Lorenzo Musetti. Dnes večer se v Marseille představí ještě Jiří Lehečka proti Davidu Goffinovi z Belgie.

Tenisový turnaj mužů v Marseille (tvrdý povrch, dotace 801.335 eur):

Dvouhra – 1. kolo:

Macháč (ČR) – Murray (Brit.) 7:5, 6:4, Davidovich (5-Šp.) – Barrere (Fr.) 4:6, 6:4, 6:4, Čang Č‘-čen (Čína) – Zeppieri (It.) 6:7 (7:9), 6:1, 6:4.

O vyřazení parkuru z moderního pětiboje se hodně mluvilo po skandálu se zacházením s koňmi na olympiádě v Tokiu. To ale nebyl jediný důvod, že?

Po hrách v Tokiu vyvinula řada zemí přes MOV tlak na Mezinárodní pětibojařskou unii, že nemají možnost tréninku jízdy na koni. A požadovaly, aby došlo ke změnám v jeho dosavadní náplni, čímž by se tento sport stal atraktivnější, ekonomicky zajímavější a dostupnější po celém světě.

Jak na tento tlak Mezinárodní pětibojařská unie reagovala?

Nebyla schopna vzniklou tuto situaci zvládnout, a tak se vytvořila komise, která na výběr nové disciplíny měla od jednotlivých federací celkem 61 návrhů. Velké množství jich bylo doslova nesmyslných a nakonec hlavně s marketingovou příchutí vznikla prý pro svoji finanční návratnost a efektivitu překážková dráha, dlouhá 80 metrů. Na ní musejí závodníci překonávat osm až deset různých překážek, což bude vyžadovat náročnost především na horní polovinu těla.

Jaký je ohlas na tento verdikt na mezinárodní scéně?

Oficiální místa hodnotí tuto změnu kladně, protože moderní pětiboj začne být sledovaný ve větším počtu zemí. Avšak federace, v nichž tento tradiční sport zapustil své kořeny, mají odlišný názor. Většina z nich si nemyslí, že tím bude dosaženo jeho větší popularizace, protože určité problémy nejsou v jízdě na koni, ale v jiných oblastech.

Hrozilo, že moderní pětiboj nebude už v roce 2028 v programu olympijských her v Los Angeles…

Na kongresu Mezinárodní unie, kterého jsem se zúčastnil se svazovým předsedou, jsme bojovali o to, aby jízda na koni v našem sportu zůstala. Závěr jednání měl dvojí podobu. Buď jízda na koni v moderním pětiboji zůstane, ale potom nebude v programu olympijských her. A protože by neúčast na hrách měla fatální následky, tak velké procento federací hlasovalo pro zrušení parkuru.

Jak se na této změně podepsali příští olympijští pořadatelé?

Myslím si, že organizační výbor her měl velice důležité slovo. Pro Američany je to problematická disciplína už více než deset let i kvůli tamější etické péči o zvířata a velkém odporu vůči jejich využívání. Hlavně jim však šlo o peníze, čili zařazení disciplíny, která bude ekonomicky zajímavější.

Tradiční parkur tedy nahradí jakási překážková dráha. Není to příliš velký a necitlivý zásah?

Z oficiálních míst se o tom takto nemluví, ale představitelé českého moderního pětiboje nejsou jediní, kteří jsou opačného názoru. Navíc má dojít i ke změně obsahu šermířské disciplíny, takže je otázka, jakou vůbec bude mít moderní pětiboj podobu za čtyři roky.

Letos už by měly být mládežnické soutěže pořádány v nové podobě. Máte nějaké ohlasy na tuto změnu?

Stručně řešeno: nelíbí se nám. Už loni byly některé akce bez jízdy na koni a začínáme vytvářet podmínky pro nový projekt.

A jakou cestou se český moderní pětiboj vydá?

Má za sebou už řadu různých novinek. Místo několika dní se jeho program musí vejít do jednoho dne, došlo k přechodu na laserové zbraně, jsou jiné tratě běžecké i plavecké, ale na všechny různé úpravy jsme se vždy dokázali adaptovat a s enormní snahou, aby moderní pětiboj zůstal v každé podobě tím nejtradičnějším sportem. Vyřazení jízdy na koni je však zásah, kterým se vytváří nové sportovní odvětví.

Na místě se o něj do příjezdu sanitky postaraly dvě zdravotní sestry, čekající na letadlo. Nyní se bývalý útočník zotavuje v nemocnici. „Je pravda, že i staří drsní chlapi občas potřebují pomoc. Manželka si nestihla zapamatovat jejich jména, ale jsme jim neskonale vděční za jejich péči a pomoc. Zachránily mi život,“ napsal McDonald na sociálních sítích.

McDonald v NHL odehrál 1111 zápasů s bilancí 500 branek a 506 přihrávek. Ve 117 utkáních play off přidal 44 gólů a 40 asistencí. Nastupoval za Toronto, Colorado Rockies a Calgary, které v roce 1989 jako kapitán dovedl ke Stanley Cupu.