Gólem a dvěma asistencemi pomohl Brňanům k výhře útočník Jakub Flek. Pátý zápas série hrané na čtyři vítězství se bude hrát v neděli v Brně, v úterý se určitě ještě vrátí na sever Čech.

Do první velké šance se dostal v čase 3:59 Flek a hned z toho byl gól. Reprezentační útočník se prohnal kolem Šaldy, který upadl, s forhendovým zakončením počkal na ideální chvíli a překonal Tomka. Střelec gólu pak musel na trestnou lavici, ale Kometa se ubránila. Jen krátce po skončené přesilovce mohl v 9. minutě vyrovnat Koblasa, ale Furch zasáhl pravým betonem.

O tři minuty později Brňané zvýšili. Šalda ztratil puk a po následné kombinaci Komety se trefil z pravého kruhu americký bek Moro, který se v 17. utkání v české extralize radoval z premiérové branky.

Hosté nadále hrozili a po kombinaci s Flekem se dostal před Tomka Cingel, další nebezpečnou situaci zakončoval Vincour. Litvínov se neprosadil ani při trestu Kučeříka, který se po návratu na led ještě před pauzou natlačil před litvínovskou branku, ale Tomek zasáhl.

Po 82 sekundách druhé třetiny Kometa pojistila vedení. Pospíšil zachytil rozehrávku v obranném pásmu, projel mezi Šaldou a Baránkem a trefil se k pravé tyč. Tomka nahradil v brankovišti Vervy Zajíček. V polovině utkání po Czuczmanově střele se dostal k bekhendové dorážce Havelka, brněnský gólman ale jeho pokus kryl.

V 32. minutě po protiútoku trefil Moses z pravého kruhu bližší tyč. Branky se dočkal americký kanonýr o dvě minuty později v přesilovce kvůli litvínovské hře s šesti hráči v poli. Po Flekově nabídce se trefil z levého kruhu a přesouvající se Zajíček neměl šanci zasáhnout. V 38. minutě se dostal do úniku Ondřej Kaše, ale Furch udržel čistý štít.

V úvodu závěrečného dějství zahrozil za hosty Marcinko a Litvínovu se nedařilo ani v přesilovce při Zbořilově trestu. Naopak v oslabení ujel Zaťovič, ale na Zajíčka nevyzrál. Ve 49. minutě měl blízko k páté brance Pospíšil, jehož střela se odrazila od levé tyče do pravé, než puk přikryl Zajíček.

Litvínov nebezpečný nebyl, naopak další možnost měl Moses a při Zaťovičově trestu dokonce v oslabení po spolupráci s Flekem skóroval Marcinko, který překonal Zajíčka z pravého kruhu. V pokračující přesilovce ještě sebral Furchovi čisté konto Koblasa, jemuž nabil na levý kruh Kirk.

Čtvrtfinále play off hokejové extraligy – 4. zápas:

HC Verva Litvínov – HC Kometa Brno 1:5 (0:2, 0:2, 1:1)

Branky a nahrávky: 55. Koblasa (Kirk, Baránek) – 5. Flek, 12. Moro (Okál, Kohout), 22. K. Pospíšil, 34. Moses (Flek, Zaťovič), 54. Marcinko (Flek, Kučeřík). Rozhodčí: Jeřábek, Mejzlík – Ondráček, Thuma. Vyloučení: 2:4. Využití: 1:1. V oslabení: 0:1. Diváci: 5944 (vyprodáno). Stav série: 2:2.

Sestavy:

Litvínov: M. Tomek (22. Zajíček) – Demel, Zile, Baránek, Šalda, D. Zeman, Czuczman, Strejček – Koblasa, M. Sukeľ, Kirk – O. Kaše, D. Kaše, Hlava – Válek, Jurčík, A. Kudrna – Havelka, Zygmunt, Maštalířský. Trenér: Mlejnek.

Brno:­ D. Furch – Gazda, Ďaloga, Holland, Kučeřík, Moro, L. Kaňák, Osburn – J. Kos, Marcinko, K. Pospíšil – Flek, Cingel, Zaťovič – Moses, A. Zbořil, Vincour – Kohout, Kollár, Okál. Trenér: Modrý.

Banes Motor České Budějovice – HC Oceláři Třinec 4:1 (2:1, 0:0, 2:0)

Branky a nahrávky: 5. Kondelík (Štencel, Pech), 7. M. Toman (Koláček, Vopelka), 55. Kubík, 59. Ordoš (F. Přikryl, D. Simon) – 5. Nedomlel (Cienciala, Daňo). Rozhodčí: Jaroš, Šindel – Brejcha, Zíka. Vyloučení: 4:6. Využití: 1:0. Diváci: 6421 (vyprodáno). Stav série: 1:3.

Sestavy:

České Budějovice: Hrachovina – Kachyňa, M. Doudera, Pýcha, Štencel, Vráblík, Gulaši, Štich – Gulaš, Kondelík, M. Beránek – D. Simon, F. Přikryl, Ordoš – Valský, Pech, Kubík – M. Toman, Vopelka, Koláček. Trenér: Čihák.

Třinec: Mazanec – Marinčin, Smith, Kundrátek, Nedomlel, Marian Adámek, Polášek – M. Růžička, A. Nestrašil, D. Voženílek – L. Hudáček, Cienciala, Daňo – Helewka, P. Vrána, M. Roman – Hrehorčák, Čacho, Dravecký. Trenér: Moták.

„Bylo to skvělé. Moc jsem si jízdu užila. Musím poděkovat svému týmu, jak tuhle sezonu tvrdě pracovali. Vím, že to nebylo jednoduché,“ uvedla Ledecká, kterou v rakouském středisku osobně podpořila také maminka Zuzana a otec Janek. „Jsem moc ráda, že jsem jim tímhle mohla dát takový malý dáreček,“ doplnila.

Olympijská vítězka v této disciplíně z her v Pchjongčchangu 2018 Ledecká o 28 setin sekundy porazila druhou Italku Federicu Brignoneovou.

Třetí byla Norka Kajsa Vickhoff Lieová. Rodačka z Prahy vyhrála v rámci SP po více než dvou letech a poprvé od předloňského zranění klíční kosti. Naposledy ovládla sjezd v Crans Montaně v únoru 2022.

Triumf ji potěšil o to více, že většinu sezony laborovala s nemocemi. První stupně vítězů vybojovala před necelými třemi týdny, kdy skončila třetí v super-G v norském Kvitfjellu. Nyní umístění ještě vylepšila.

„Cítila jsem se konečně skvěle a plná sil. Jsem ráda, že mohu teď jezdit ty jízdy, které si představuji v hlavě, a že už je na to tělo připravené. Po třech měsících, kdy jsem se trápila nemocná s kašlem, jsem tak nějak zpátky na svém a opravdu mě to baví,“ podotkla Ledecká.

Sjezdovka v Saalbachu se jí líbila. V rakouském středisku se příští rok uskuteční také mistrovství světa. „Je to skvělá generálka. Hlavní ale je, že jsem zdravá a mohu znovu trénovat,“ doplnila v rozhovoru pro stanici ORF.

Sezonu Ledecká uzavře sobotním sjezdem. Ten je na programu v 11:15. „Děkuji všem českým fanouškům za podporu a budu se snažit zase zítra,“ dodala Ledecká.

I těmito povedenými akcemi si Filip Hronek řekl o životní smlouvu. | Video: NHL.com

Šestadvacetiletý Hronek sice v aktuální základní části NHL neudržel průměr bod na zápas, ale s icetimem 23:40 stále patří k oporám vancouverských Canucks.

Po 70 zápasech má na kontě 45 bodů (5+40) a poprvé v kariéře by mohl zdolat padesátibodovou hranici. To se v historii soutěže povedlo jen třem českým bekům – Romanu Hamrlíkovi, Marku Židlickému a Tomáši Kaberlemu. Ten to zvládl dokonce třikrát a díky 67 bodům v povýlukovém ročníku 2005/06 stanovil české maximum mezi zadáky.

Svou životní sezonu, kterou navazuje na zmíněné legendy, si Hronek nemohl načasovat lépe, neboť v létě mu končí tříletá smlouva s ročním platem v průměru 4,4 milionu dolarů. 

Je jasné, že další kontrakt bude mnohem lukrativnější, na české poměry monstrózní.

Jednání už začala. Generální manažer Vancouveru Patrik Allvin před dvěma týdny avizoval, že chce Hronka, potenciálního chráněného volného hráče, udržet a že už se dal do práce. „Předložili jsme mu nabídku smlouvy, která je podle nás fér,“ řekl stanici Sportsnet.

Podrobnosti prozradit nechtěl, nicméně podle novináře Irfaana Gaffara se mělo jednat o osmiletou smlouvu na 52 až 54 milionů dolarů, to dělá roční gáži 6,5 až 6,75 milionu.

„Mám za to, že hráč a jeho agent (Allan Walsh – pozn. red.) to nepřijali úplně dobře,“ dodal novinář v podcastu Sekeres and Price.

Není jasné, kolik žádá Hronkova strana, ale zámořská média spekulují o více než osmi milionech ročně.

Insider Elliotte Friedman nicméně očekává, že k dohodě nakonec dojde. 

„Nevidím důvod, proč by tomu tak nemělo být,“ prohlásil v podcastu Donnie and Dhali. „Zásadní problém může nastat jen v případě, že Hronek bude za každou cenu chtít příliš. Maximální částka, která přijde vhod oběma stranám, je podle mě kolem 7,5 milionu dolarů ročně.“

Zámořští novináři se zpravidla shodují, že Hronek by pod platovým stropem neměl zabírat víc než 7,85 milionu.

Přesně tolik totiž v průměru bere jiný vancouverský bek Quinn Hughes, který s více než bodem na zápas a celkově fantastickými statistikami míří za Norris Trophy pro nejlepšího obránce ligy.

Hronek vedle kapitána Hughese dlouhodobě nastupuje, skvěle si sedli už na začátku sezony. Padají ovšem námitky, že v jiné konstelaci by 26letý Čech pohasl.

„Hronek je samozřejmě skvělý bek, ale nejsem si úplně jistý, zda by dokázal vést svůj vlastní obranný pár,“ poznamenal novinář Gaffar.

Co se týče smlouvy pro českého beka, 7,5milionovou roční gáži považuje za „více než fér“.

I s nižší částkou se ale Hronek stane nejlépe placeným českým obráncem v historii NHL. Stávající jedničkou je Hamrlík, jenž v letech 2007 až 2011 zabíral pod platovým stropem Montrealu 5,5 milionu dolarů.

Jen je nutno dodat, že po započtení inflace si Hamrlík z dnešního pohledu přišel v prvním roce kontraktu na víc než osm milionů, tedy částku, kterou teď údajně požaduje Hronek.

Poznal atmosféru deseti šampionátů a na pěti z nich byl korunován jako nejlepší gólman. Ve své sbírce má tři zlaté medaile a pět stříbrných, další dva cenné kovy pak z olympiád. Byl to celým světem uznávaný král hokejových brankářů.

Ale také měl nevšední život mimo led: Třeba první přestup do hokejové Sparty ztroskotal na tom, že mu pražský klub nabízel k bydlení ubytovnu. 

V klukovských letech ho bavil hlavně fotbal, zatímco hokejem spíš jen vyplňoval čas v zimních měsících. Vojenskou základní službu začal v druholigové Dukle Košice, které hned pomohl k postupu do první hokejové ligy.

„Téměř ke všem zápasům jsme se dopravovali vojenskými letadly, v nichž jsme měli k dispozici gauč, křesla, radio, karetní stolek a další vymoženosti. O hokej byl v Košicích obrovský zájem. Jednou dokonce diváci, aby se dostali do ochozů, vykopali do vyprodaného stadionu v jeho zdi díru. Přestože jsem tam byl spokojený, mým přáním bylo vrátit se do Prahy,“ přiznává.

O Holečka měla velký zájem Sparta, ale vždy jeho přestup ztroskotal na bytovém problému. „Mohla mně nabídnout jen ubytovnu ČKD, což pro mě po svatbě a narození syna bylo nepřijatelné. Naopak v Košicích jsem si byty mohl vybírat, takže jsem se za větším a lepším třikrát stěhoval. A tak jsem na východě republiky jako rotmistr a po přechodu do VSŽ jako pracovník v energetice vydržel dlouhých deset let. Do zaměstnání jsem však nechodil. Základní plat 2000 korun a dále pak dvě stovky za vyhraný zápas jsem inkasoval poštou,“ vrací se do působení v Košicích.

Dostal zákaz vstupu do zaměstnání

V 29 letech se přece jen dočkal návratu do Prahy, trenér Sparty Luděk Bukač konečně prosadil jeho žádost o byt.

„Můj odchod z Košic byl v tajnosti, a tak k dohodě mezi funkcionáři obou klubů došlo na záchodě, kde jsem na přestupní lístky dostal i potřebné razítko,“ líčí kuriozní loučení s košickým klubem.

Sparta měla tehdy výborné mužstvo a v lize patřila k nejlepším. „S řadou skvělých hokejistů jsem tam prožil pět krásných let. Navíc plat se mi zvýšil na tři tisíce korun a také prémie byly tučnější. V ČKD Lokomotivka jsem byl zařazen jako technický kreslič. Aby však moji „kolegové“ z oddělení dostávali prémie, museli plnit stanovené úkoly i za mě. Ale rozuměli jsme si. Dával jsem jim vstupenky na zápasy a zval je na různé akce,“ vzpomínal.

Časem si však někteří lidé stěžovali, že si hokejisté nechodí ani pro výplaty. „A tak jsme se dvakrát měsíčně na svých fingovaných pracovištích ukázali. Brzy však přišly námitky, že svojí přítomností spíš provokujeme, a tak jsme dostali zákaz vstupu do ČKD,“ směje se této příhodě.

Hledal rukavice, na kterých seděl

Za národní mužstvo odchytal v letech 1966 – 1978 celkem 168 utkání. Atmosféru světového šampionátu poznal poprvé v roce 1966 v Jugoslávii. „V utkání o první místo v duelu se Sovětským svazem jsem už ve 4. minutě za krutého stavu 0:3 střídal Dzurillu. Plný nervozity jsem dlouho hledal rukavice, než jsem zjistil, že na nich sedím.“

Sice si v úspěšnosti zákroků vedl lépe než jeho reprezentační kolega, dalším čtyřem gólům v sítí ale nezabránil. 

„O rok později ve Vídni jsme poprvé v historii podlehli Finsku 1:3 a já jsem v páté minutě za stavu 0:2 střídal Nadrchala. Tím jedním gólem jsem se prý také podepsal na ostudné porážce a na dva a půl roku jsem byl vyřazen z reprezentace. Hlavní důvod byl později upřesněn. Jsem prý příliš ctižádostivý a tím zneklidňuji Dzurillu. Jako jeho náhradník se prý do mužstva nehodím,“ kroutí hlavou ještě dnes.

Fantazie se dočkal v roce 1972 na šampionátu v Praze, kdy se československé mužstvo po 23 letech stalo mistrem světa. „Zvláště závěrečný zápas se SSSR byl obrovským dramatem s nádherným koncem, vyhráli jsme 3:2. Zato na mém posledním mistrovství v roce 1978 v Praze nás štěstí opustilo. V souboji se Sověty nám stačila i porážka o gól. Toho jsme také za stavu 1:3 dosáhli, brankář Treťjak spadl i s pukem do klece, ale hlavní americký sudí tento regulérní gól neuznal. Bylo mi smutno,“ přiznává i po letech.

Pětkrát viděl Lenina

Vzhledem k době, ve které chytal, se nevyhl ani cestám do tehdejšího Sovětského svazu. Celkem jich napočítal 37 a takřka pokaždé se vracel domů s bizarními zážitky.

„Psychicky nás deptali hned po příletu několikahodinovou prohlídkou na celnici. V noci před zápasem s jejich sbornou nás všechny dvakrát vzbudili telefonem, autobus pro nás přijížděl se zpožděním a na trénincích skoro pokaždé zkoušeli klakson. Skoro pokaždé jsme museli jít na balet nebo do cirkusu a pětkrát jsem viděl Lenina,“ popisoval návštěvy SSSR.

V Japonsku mluvil rusky

Po tříletém angažmá v Mnichově a Essenu ukončil v roce 1981 aktivní činnost a stal ústředním trenérem brankářů. Po sedmi letech ho potěšila zajímavá nabídka trénovat jeden rok tým Sappora, a tak se svým sedmnáctiletým synem vydal do Japonska. „Zpočátku jsem se tam snažil domluvit německy, ale když zjistili mé určité znalosti ruštiny, dostal jsem k dispozici výborného tlumočníka, který se mnou byl 12 hodin denně,“ vrací se rád k pobytu v exotické zemi.

Žije sám, ale i s kamarádkou „s výhodami“

Humor zůstal Jiřímu Holečkovi i v jeho osmdesátinách. „Nic mě nebolí, chodím na procházky do přírody, ale hlavně do potravinářských obchodů a potom rychle k lednici, v níž musí stále být něco k jídlu a pití. Žiji sám, ale už přes dvacet let za mnou dvakrát týdně jezdí kamarádka i milenka v jedné osobě. Máme se rádi, což například ona potvrzuje nejen tím, že vždy něco dobrého k jídlu přiveze a já ji nejen poděkuji a pochválím. Stará se o mě, takže co víc si mohu přát,“ směje se jubilant.

Série San Marina, posledního (210.) mužstva mezistátního rankingu, bez výhry se natáhla už na 137 zápasů. Ve středu padli fotbalisté městského státečku v duelu proti karibskému souostroví Svatý Kryštof a Nevis 1:3.

Přitom se v týmu tolik dušovali, že tentokrát konečně nastal čas.

„Nemám ponětí, co se stane, když vyhrajeme,“ zasnil se záložník Lorenzo Capicchioni v rozhovoru pro Guardian. „Bylo to pro nás vždy něco zcela nedosažitelného, ale tentokrát to rozhodně dokážeme,“ věřil.

Jedinou výhru z dosavadních 202 oficiálních utkání zaznamenali hráči San Marina v dubnu 2004 v přátelském duelu s Lichtenštejnskem, které udolali 1:0.

„Byli jsme tehdy více než fotbalový tým, než skupina fotbalistů. Byli jsme skupina přátel, kteří se obětovali a bojovali, dali vše do toho, aby splnili cíl,“ vzpomínal pro Guardian tehdejší bek Simone Bacciocchi.

V dalších letech polykali Sanmarinci v kvalifikacích o mistrovství Evropy i světa těžké debakly. Rekordně prohráli v roce 2006 s Němci 0:13, o měsíc později podlehli v Liberci Čechům 0:7, což doteď znamená zase český rekord (dělený s dalšími třemi zápasy).

Češi hráli proti výběru San Marina šestkrát a vždy zvítězili, s celkovým skóre 31:0. Takřka před každým vzájemným střetnutím se v českých médiích řešily civilní profese hráčů San Marina. Právník, prodavač keramiky, opraváři televizí.

Dodnes bývá maximem, kam až se reprezentanti San Marina v klubovém fotbale vyškrábou, Serie C, tedy třetí nejvyšší italská soutěž. Většina jich působí v domácí „městské“ lize, fotbal je neživí.

Výsledky šly ale v posledních letech nahoru. I díky nové Lize národů, ve které se Sanmarinci častěji potkávají s ostatními evropskými trpaslíky. Došli tak třeba k remíze 0:0 s Gibraltarem, ale hlavně koušou i silné soupeře. Vysoké porážky už nebývají obvyklé.

Vloni na podzim měli Sanmarinci sérii, ve které doma trápili Dány (1:2), skórovali také v Kazachstánu (1:3) a pak doma znovu sahali po bodovém zisku proti Finsku (1:2).

Proto také před aktuálním blokem přípravných zápasů tolik optimismu.

Do domácího přáteláku s ostrovy Svatý Kryštof a Nevis vstupovalo San Marino dokonce v roli kurzového favorita podle sázkových kanceláří a někteří uživatelé sociální sítě X utkáním v Serravalle doslova žili.

Po 20 minutách otevřel skóre proměněnou penaltou Filippo Berardi a účet „San Marino fan account“ zveřejnil jako důkaz radostné euforie změť velkých písmenek.

Vzápětí přišel další status psaný verzálkami: „Skórovali jsme ve čtyřech zápasech v řadě. Znovu jsme přepsali historii!“ Což je pravda, protože takovou sérii San Marino skutečně nepamatuje.

Jenomže Svatý Kryštof a Nevis ještě v prvním poločase zápas obrátil a nakonec vyhrál 3:1. Fanouškovský účet přešel z euforie k tradičnímu žehrání na smůlu, neboť se na sociální síti X sám prezentuje jako příznivec „nejnešťastnějšího týmu světa“.

„Role favoritů jim stoupla do hlavy,“ napsal uživatel Johnny Utah.

„Normálně se snažíme co nejdéle udržet skóre 0:0, ale teď musíme hrát jinak. Musíme to být my, kdo se pokusí skórovat a útočit,“ vyprávěl před zápasem záložník Capicchioni.

To samé bude nejspíš platit i v neděli, kdy se znovu v sanmarinském Serravalle od 20:45 hraje odveta. V červnu potom čekají na nejhůře postavený tým světového žebříčku Slováci a Kypřané.