Havířovský rodák bodoval v šestém utkání v řadě (6+3) a je v soutěži čtvrtý v tabulkách střelců (44 gólů) i produktivity (99 bodů).

Pastrňák zajistil Bostonu v první třetině vedení 2:0. Český útočník otevřel v 9. minutě skóre tečí střely Matta Grzelcyka, jemuž přihrál na modrou čáru Pavel Zacha.

Druhý gól přidal ze samostatného úniku, když vystihl v obranném pásmu přihrávku a parádní sólo zakončil bekhendovým blafákem.

Pastrňák zkompletoval hattrick ve 45. minutě bekhendem z levého kruhu a gólem na 4:2 odrazil nápor Ottawy.

Podívejte se na hattrick Davida Pastrňáka:

Pastrňák nasázel v NHL sedmnáct hattricků a v klubové historii je lepší pouze Phil Esposito (26).

Sedmadvacetiletý útočník nastřílel za Boston celkově 345 branek a třetí trefou v zápase se posunul v klubové tabulce kanonýrů na sedmé místo před současného prezidenta Bruins Cama Neeleyho.

Sedmadvacetiletá Siniaková sice proti Bogdanové začala ztrátou podání, další brejkbol už ale soupeřce za celý zápas nenabídla.

První set ziskem čtyř her v řadě otočila a druhou vyrovnanou sadu získala díky úspěšnému brejku v desátém gemu.

Její další soupeřkou bude sedmá nasazená Číňanka Čeng Čchin-wen. S finalistkou letošního Australian Open se Siniaková utká podruhé.

První vzájemný duel loni ve Wimbledonu česká reprezentantka vyhrála ve dvou setech.

Fruhvirtová dostala od pořadatelů Miami Open divokou kartu podruhé za sebou a v souboji hráček z hranice mezi první a druhou stovkou světového žebříčku šanci proměnila.

Úspěšnou kvalifikantku Carléovou porazila za hodinu a půl a připsala si první výhru na akci elitní kategorie WTA 1000.

O účast ve 3. kole si zahraje s Britkou Karie Boulterovou, která je nasazena jako číslo 24.

V kvalifikaci na turnaj mužů uspěl Vít Kopřiva, jenž zdolal J. J. Wolfa z USA 6:3, 1:6, 6:4, do hlavní soutěže naopak neprošel Jakub Menšík, který podlehl 6:7, 5:7 Slovákovi Lukáši Kleinovi.

Tenisový turnaj mužů a žen v Miami (tvrdý povrch):

Ženy (dotace 8,770.480 dolarů):

Dvouhra – 1. kolo: B. Fruhvirtová (ČR) – Carléová (Arg.) 6:3, 6:3, Siniaková (ČR) – Bogdanová (Rum.) 6:2, 6:4, Wang Sin-jü (Čína) – Baptisteová (USA) 7:6 (7:1), 6:3, Stearnsová (USA) – Wang Ja-fan (Čína) 6:2, 6:3, Jüan Jüe (Čína) – Blinkovová (Rus.) 6:4, 6:2, Savilleová (Austr.) – Čang Šuaj (Čína) 6:4, 2:6, 6:4, Šnajderová (Rus.) – V. Williamsová (USA) 6:3, 6:3, Tausonová (Dán.) – Dolehideová (USA) 6:3, 3:6, 6:2, Wozniacká (Dán.) – Burelová (Fr.) 6:1, 6:4, Siegemundová (Něm.) – Kruničová (Srb.) 4:6, 6:2, 6:2, Townsendová (USA) – Bronzettiová (It.) 3:6, 6:3, 6:4.

Hrát se bude od 10. do 15. září. Skupina B se uskuteční ve Valencii, kde Češi sehráli stejnou fázi také vloni.

„Ve Valencii to určitě umíme, vloni se nám tam dařilo. Je to ale velmi silná skupina. Všichni soupeři jsou velice kvalitní ve dvouhrách i čtyřhrách. Čeká nás těžký oříšek,“ řekl kapitán Jaroslav Navrátil.

„Bude to však za půl roku a do té doby se může stát hodně věcí. Kluci se zatím posunují žebříčkem a hrají dobře. Doufám, že budou hrát dobře až do 10. září a pojedeme v kompletní sestavě. Uvidíme, co se s tím dá dělat,“ doplnil Navrátil.

Jeho výběr se dostal do skupinové fáze soutěže podruhé za sebou. V únorové kvalifikaci porazil doma Izrael 4:0 na zápasy.

Češi obhajují v Davis Cupu čtvrtfinálovou účast, vloni nestačili ve vyřazovací fázi právě na Austrálii, které podlehli 1:2.

V letech 2012 a 2013 národní tým ještě v odlišném formátu soutěž ovládl.

Zápasy ve skupině se budou hrát na tvrdém povrchu na dvě vítězství. Po dvou dvouhrách případně rozhodně čtyřhra.

Do vyřazovací fáze postoupí dva nejlepší celky tabulky. Davisův pohár vyvrcholí od 19. do 24. listopadu v Málaze.

V české sestavě by neměl chybět v pozici jedničky 27. hráč světa Jiří Lehečka. Dalšími členy by měli být Tomáš Macháč (60.), osmnáctiletý Jakub Menšík (70.) či deblista Adam Pavlásek. V únorové kvalifikaci byl součástí týmu také Vít Kopřiva.

„Tým se oproti loňsku hodně posunul. Kluci získali obrovské zkušenosti. Tehdy byli kousek od postupu do semifinále a i letos na turnajích ukazují, že jsou hráči první světové stovky. Dva se posouvají skromně do padesátky a Jirka ke dvacítce,“ pochvaluje si Navrátil.

„Nejedeme se jen zúčastnit. Budeme bojovat o to, abychom se opět dostali mezi osm nejlepších. Nejsou to silná slova, ale hovoří za nás výsledky z loňského a letošního roku,“ věří si kapitán.

Austrálie bude obhajovat finálovou účast. Ve čtvrtfinálovém souboji s Českem Macháč sice porazil Jordana Thompsona, Lehečka ale poté nestačil na Alexe de Minaura a v rozhodující čtyřhře podlehli Lehečka s Pavláskem sehrané dvojici Matthew Ebden, Max Purcell.

„Máme jim co vracet. Vloni nám chybělo pár míčů, abychom je porazili a získali velký úspěch,“ podotkl Navrátil.

Češi se znovu po roce utkají také se Španělskem. Vloni jej porazili ve skupinové fázi ve Valencii jasně 3:0.

Domácí reprezentaci ale tehdy chyběl wimbledonský šampion a aktuálně druhý hráč světa Carlos Alcaraz. „Ten si myslím, že nás bude letos čekat,“ odhadl Navrátil.

„Španělé ze čtvrtého koše jsou jedním z nejsilnějších týmů. Los je ale daný a budeme se na to muset připravit. Jedeme tam s tím, že ty zkušenosti máme. V Davis Cupu se rozdíly srovnávají. Na tu hrůzu nám vyšla alespoň Valencie a nemusíme letět do Číny, kde to také hrozilo,“ podotkl Navrátil.

S Francií se Češi střetnou po necelých třech letech. V roce 2021 prohráli ve skupinové fázi finálového turnaje v Innsbrucku 1:2 na zápasy.

Nejvýše postaveným hráčem soupeře je nyní patnáctý hráč světa Ugo Humbert, o pět příček za ním je Adrian Mannarino.

„Všechno jsou to soupeři s velkým jménem včetně nás. Bude rozhodovat momentální forma. Hraje se v září hned po US Open. Tou dobou budou odehrané zbývající tři grandslamy. Uvidíme,“ doplnil Navrátil.

Obhájci titulu Italové se utkají ve skupině A doma v Boloni s Nizozemskem, Belgií a Brazílií.

Ve skupině C, která se premiérově uskuteční v čínském městě Ču-Chaj, zabojují o postup týmy Německa, USA, Slovenska a Chile.

V déčku se v Manchesteru utkají domácí Britové, Kanaďané, Finové a Argentinci.

Los skupinové fáze finálového turnaje Davisova poháru (10. – 15. září 2024):

Skupina A (Boloňa): Itálie, Nizozemsko, Belgie, Brazílie

Skupina B (Valencie): Austrálie, Česko, Francie, Španělsko

Skupina C (Ču-Chaj): Německo, USA, Slovensko, Chile

Skupina D (Manchester): Kanada, Finsko, Velká Británie, Argentina

Kozák se narodil 14. dubna 1937 ve Vrbně nad Lesy na Lounsku. Zprvu ho lákala cyklistika, ještě na učňovské škole v Roudnici ale propadl veslování.

Jeho talent a píli brzy odhalil slavný roudnický trenér František Vrba a byl to právě on, kdo ho posadil do skifu.

V roce 1957 se Kozák poprvé stal mistrem republiky a do roku 1968 pak na různých lodích nasbíral dalších 14 domácích titulů.

Nejslavnější závod jel na olympijských hrách v Římě 1960, kde vybojoval spolu s Pavlem Schmidtem zlato na dvojskifu.

O tři roky později se stal v Kodani mistrem Evropy na skifu. V témže roce byl vyhlášen nejlepším sportovcem Československa a v roce 1984 i tuzemským veslařem století.

Po ukončení závodní kariéry pracoval jako trenér v pražské Dukle i v reprezentaci. Z armády byl propuštěn do zálohy v únoru 1991 v hodnosti podplukovníka a s tituly zasloužilý mistr sportu a zasloužilý trenér.

Poté však kvůli alkoholu přišel o rodinu, ztratil střechu nad hlavou a útočiště často nacházel v Armádě spásy.

Zemřel 15. března 2004 v domě s pečovatelskou službou v Terezíně ve věku 66 let.

Když na domnělém vrcholu kariéry, nedlouho po svých 29. narozeninách, odcházel z Toronta k edmontonským Oilers, byl známý jako defenzivně zdatný pracant, který dokáže vhodně doplnit talentovanější parťáky v útoku.

Jeho maximem v NHL bylo 21 branek.

V novém angažmá se ale zlepšoval, až v aktuální základní části zcela ohromil. V 64 zápasech skóroval 46krát a v ligové tabulce střelců je třetí. Před ním jsou Matthews (55 gólů) s Reinhartem (48), zespodu pak dotírají MacKinnon (42) a Pastrňák (41).

Talentovanější parťáci z Edmontonu, které měl jen doplňovat, zaostávají výrazně. Nejblíž je Leon Draisaitl s 33 góly.

„Když Zach do ligy přišel, byl vnímaný jako kluk do třetí lajny, který chodí na oslabení, rozdává bodyčeky a tvrdě maká. Teď oslabení už vůbec nehraje, zato stráví na přesilovce klidně celé dvě minuty,“ chválil 31letého spoluhráče hvězdný Connor McDavid.

„Zach předčil všechna očekávání,“ dodal.

Není to přitom tak, že by v Hymanovi najednou ožil duch Maurice Richarda, jehož jméno nese cena pro nejlepšího kanonýra NHL.

Pokud jde o ryzí střelecký talent, těm nejobdařenějším stále nemůže konkurovat. Třeba oproti Pastrňákovi jsou jeho rány o 21 kilometrů za hodinu pomalejší.

Dokázal ale zcela ovládnout prostor kolem brankoviště, čímž navázal na někdejší mistry v oboru jako Ryan Smyth nebo Tomas Holmström.

„Ví, kam se postavit. ‚Hyms‘ je kolem brány hrozně chytrý a k tomu má velkou sílu, takže ho jen tak někdo neodstrčí,“ poznamenal Draisaitl.

Čísla hovoří jasně. Podle pokročilých statistik NHL, které rozdělují útočné pásmo do 15 zón, vstřelil Hyman v brankovišti a v zónách s ním sousedících hned 41 ze svých 46 branek.

Pro srovnání – střelecky komplexnější Pastrňák takto dosáhl na 17 z celkových 41 gólů.

Jiné pokročilé statistiky pak odhalují, že zatímco Pastrňák se v průměru prosazuje asi z devíti metrů, u Hymana to je pouze 3,7 metru.

Kanaďanovi pomáhá, že mu v elitní formaci servíruje kotouče McDavid. „Hrozně mu to myslí, takže když se na něj v tomhle směru dokážu napojit a najedu si do míst, kam mi může poslat puk, máme slušnou šanci skórovat,“ podotkl Hyman.

Sehranou dvojici doplňuje Ryan Nugent-Hopkins, někdy Draisaitl. 

Nefunguje to ale tak, že Hyman akorát stojí na místě a čeká na střelu do prázdné brány, případně na to, že se od něj puk správně odrazí. Ve své „kanceláři“ se neustále hýbe – nabízí se pro přihrávku nebo je připravený tečovat. V zakončení je pak vysoce efektivní.

„Jsou hráči, na jejichž hokejce se akce zadrhne. Zach mezi ně nepatří,“ upozornil trenér Oilers Kris Knoblauch. „Klíčová je schopnost střílet góly. Jestliže hrajete s chlápkem jako Connor, dobrá koncovka přijde vhod. Zach ji má.“

Když Hyman podepsal s Edmontonem sedmiletou smlouvu na 38,5 milionu dolarů, což dělá roční průměr 5,5 milionu, početným skeptikům to – hlavně kvůli délce závazku – přišlo jako moc.

Teď se o Hymanovi v jeho třetí sezoně za Oilers hojně píše jako o jednom z nejpovedenějších letních podpisů v celé éře platových stropů.