Jaký pocit máte z uvedení Václava Nedomanského do Síně slávy?

Jsem z toho nadšený, ani se to nedá pořádně popsat slovy. Kolik výborných hráčů z Kanady se tam vůbec nedostane. A že tam bude Venca, to je úplně super.

Je to jeden z vašich nejbližších bývalých spoluhráčů?

Dá se říct. Odehráli jsme toho spoustu proti sobě, když jsem hrál v Brně a Venca za Slovan. V Americe jsme pak hráli tři roky za stejný mančaft, a dokonce v jedné lajně. Takže možná jsem mu to tak dobře nahrával, že dával tolik gólů a teď je v Síni slávy. (smích)

V roce 1974 jste se společně rozhodli i k velkému životnímu kroku, emigraci z Československa.

Nejdříve jsme chtěli jít legálně, ale pan Himl (předseda ČSTV, pozn. red.) nás nepustil. Řekl nám, že jsme se měli narodit o 100 kilometrů dál na západ. Proto jsme to zkusili jinou cestou.

Situace u nás byla hrozná, chtěli jsme pryč

Když jste žádali o emigraci oficiální cestou, měli jste splněné podmínky, které tehdy komunisté stanovovali?

Venca měl 30 let, já jsem o rok mladší. Každý jsme měli přes 100 zápasů za národní mužstvo, v roce 1972 jsme vyhráli mistrovství světa. Po našem odchodu to otevřeli od 32 let a určitého počtu zápasů za reprezentaci. Byli jsme takoví průkopníci. V té době se totiž říkalo, že ve 30 letech už je člověk pro hokej starý. Psali to novináři, mysleli si to diváci. Ale když jste ještě nechtěl končit kariéru, to víte, že jsme přemýšleli o tom, abychom si vydělali v zahraničí nějaké peníze.

Jak těžké bylo rozhodování o nelegálním útěku ze země?

Ani nijak zvlášť. (úsměv) Domluvili jsme se, že to uděláme skrz dovolenou ve Švýcarsku s rodinami. Venca měl už při odjezdu v ruce nějakou smlouvu s Torontem Toros z WHA (World Hockey Association, konkurenční soutěž NHL, pozn. red.) a já jsem chtěl původně zůstat ve Švýcarsku. Jenže od evropské hokejové asociace jsem měl zaracha na 18 měsíců, nemohl jsem hrát. Řekl jsem si, že když dostanu v Kanadě smlouvu na dva roky, zkusím to tam i já.

Ale přece jste opouštěli Československo s vědomím, že se možná už nikdy domů nevrátíte, ne?

Venca určitě. Já jsem to kvůli tomu zákazu stoprocentně nevěděl. Protože kdybych nedostal smlouvu v Kanadě, na kterou se to nevztahovalo, kdo by mě skoro v 30 letech ve Švýcarsku dva roky platil? Ale samozřejmě jsme počítali s tím, že už asi nikdy neuvidíme ostatní kamarády. Tak to měl každý, kdo utíkal, nejen my. Události roku 1989 byly pro nás potom milým překvapením.

Vaše touha zahrát si hokej v zahraničí byla tak silná, že jste byli zkrátka schopni tomu mnohé obětovat?

Ano, bylo to silné. Na druhou stranu politická situace v Československu byla v 70. letech hrozná. Člověk nesměl nic říct, aby se náhodou zrovna neobjevil někdo v koženém kabátu. Kluci v roce 1950 kvůli tomu po vykonstruovaném procesu skončili ve vězení. Byly to těžké časy, chtěli jsme pryč.

Dostat se do Švýcarska, úředně na dovolenou, pro vás tehdy tak složité a nebezpečné nebylo?

Když jsem hrál hokej za Kometu Brno, měl jsem známé i mezi policisty a na místech, kde se udělovala víza. To šlo úplně lehce. Už předtím jsem byl ve Švýcarsku dvakrát, ale bez synátora, kterého tam nechtěli se mnou pustit. Potřetí si řekli, že se stejně vrátím, dali povolení celé rodině a my jsme tam potom zůstali.

Nejistota ve Švýcarsku, řežba v Kanadě

Ale při čekání ve Švýcarsku pak nebylo všechno tak růžové. Nedomanský měl údajně velký strach o bezpečí své rodiny.

To je pravda. Bál se, aby tam někdo s kabátem nepřišel a nesebral mu kluka, třeba někde na pískovišti v parku. Venca měl strach, mně tyhle věci ani pořádně nedocházely.

Jak dlouho jste ve Švýcarsku pobývali?

Venca asi 14 dní. Přiletěli za ním do Curychu manažeři a hned se letělo do Kanady. Já jsem ve Švýcarsku musel čekat na azyl, domluvil jsem se s Kanaďany až později a sotva jsem stihl tréninkový kemp před začátkem sezony.

Vyšlo to nakonec perfektně v tom, že jste mohli být spolu v jednom týmu a v zemi s totálně odlišnou kulturou.

To ano. Dostal jsem smlouvu na dva roky a věděl jsem, že budu s Vencou. Ten měl už své jisté, měl smlouvu dříve, a dobrou smlouvu. Každopádně zrovna v Torontu jsme měli plno známých. Když jsme tam jezdili na hokej s národním mužstvem, motalo se kolem nás mnoho českých emigrantů. Ti nám pak pomohli sehnat byt a s dalšími věcmi okolo. Protože jsme se teprve učili anglicky.

Jaké byly začátky na ledě?

Hrozné. (úsměv) Přijeli jsme na tréninkový kemp, kde bylo asi 80 hráčů. Kluziště malé, jen takové plivátko. A teď všichni bojovali o místo. Takže to byly hrozné řežby. Musíte do toho dát úplně všechno, jinak vás to pohltí a jdete od válu někam pryč.

Spolu s Nedomanským jste pokračoval i v Birminghamu, kam se klub z Toronta v roce 1976 přestěhoval.

Ano, po těch prvních dvou sezonách mi dal náš majitel novou smlouvu ještě na tři roky. Do Birminghamu nás prodali za jednu noc. Najednou přišel telefonát, ať letíme do Birminghamu, najdeme si tam byty a tolikátého se hlásíme na kempu. O nic víc se nikdo nezajímal.

Byla nová smlouva důkazem, že vám to v Kanadě svědčilo?

Asi ano, hlavně na konci druhé sezony v Torontu se mi dařilo. Dostal jsem se do dobré lajny s Paulem Hendersonem a tehdejší velkou naději Markem Napierem. Míval jsem tehdy za zápas třeba dvě přihrávky na jejich góly nebo jsem skóroval sám. Šlapalo to. Jenže později mě jeden kanadský debil nachytal za brankou, zranil jsem si kolínko a už jsem šel…

Nedomanský naopak pokračoval do NHL a strávil tam šest let.

Ligy WHA a NHL se potom spojovaly. Týmy jako Calgary, Edmonton nebo Quebec měly na NHL peníze, slučovalo se to. A když Birmingham zanikl, odešel Venca do Detroitu hrát NHL a zůstal tam.

V reprezentaci jste byli nerozlučnými parťáky, často jste spolu bydleli během akcí národního týmu. Znali jste se odjinud?

Znali jsme se už jako malí kluci. Venca je z Hodonína, já z Brna, takže jsme proti sobě hráli už v žácích. Spolu jsme pak v dorostu hráli za Moravu na výběrových turnajích mezi Čechami, Moravou a Slovenskem.

Venca byl přírodní talent, v civilu moc nemluvil

Nedomanský nastřílel v reprezentaci 163 branek a je historicky jejím nejlepším kanonýrem. Odmalička byl střelec od přírody?

Ano, ta jeho střela, to bylo něco. Měl rychlou a prudkou ránu, v Kanadě dal v jedné sezoně skoro 60 gólů. Byl to přírodní talent na všechny sporty. Hrál za Slovan Bratislava ligový zápas ve fotbale, výborně mu šel tenis. Na co sáhl, v tom byl hned dobrý. Nerad cvičil s činkami, ale měl takový talent, že to tolik nepotřeboval.

Jaké byly jeho další přednosti na ledě?

Vedle vynikající střely byl dobrý i technicky, centr se vším všudy. Je to samozřejmé a dané, že když střílíte tolik gólů, musíte být celkově dobrý hokejista.

Emoce údajně běžně tolik neprojevoval, ale mnoho fanoušků si v souvislosti s jeho jménem vybaví záběry z MS 1969, jak lomcuje po gólu Jana Suchého se sovětskou brankou.

Ono proti Rusům se vyhecoval každý na 200 procent. Ta radost byla tehdy o to větší a emoce cloumaly i s Vencou, který se tam namotal.

Jaký byl mimo led?

Musím říct, že jako hráč to nebyl úplně kluk do party. Změnil se až na stáří. Bylo to dané tím, že hrál dlouho za Slovan Bratislava, jako jediný tam mluvil česky a Slováci mu to nemohli zapomenout. (úsměv) Podle toho, co jsem slyšel, se tam po hokeji s týmem moc nestýkal.

V Bratislavě vedle hokeje studoval také univerzitu.

Proto tam také už v 18 letech šel. Slovan o něm od dorostu věděl, že je dobrý, a přetáhl ho na školu. Trenér Jáno Starší se v tom angažoval. Na univerzitě učil, byl snad i vedoucí katedry. Vencu tam dostal a bylo to. Je to tak, že mimo led působil Venca jako inteligentní člověk. Moc toho nenamluvil, ale co řekl, to mělo hlavu a patu.

Berete to tak, že Kanada konečně docenila jeho kariéru a vůbec životní příběh s emigrací? Že je to uznání po dlouhých letech?

Ano. Je potřeba si toho vážit, protože takovou čest mu mohou závidět mnozí Kanaďané. Klobouk dolů, všichni mu to přejeme. Po Dominiku Haškovi je to druhý Čech, určitě přibude ještě Džegr. (úsměv)

Jste spolu ještě v kontaktu?

Viděli jsme se v Hodoníně, kde Venca byl, když tam po něm pojmenovali zimní stadion. Jinak si sem tam zavoláme, ale žije v Americe, takže je toho kontaktu málo.

Nechtěl jste letět do Toronta na ceremoniál v Síni slávy?

Ne, ne. (úsměv) Kamarád Jaroslav Krupička, u kterého jsme při emigraci přespávali ve Švýcarsku, za Vencou letěl. No jo, ale to je 12 hodin letadlem. To já už nemůžu ani vidět. Třeba se ještě někdy objeví tady.

Schyluje se k bitvě vrstevníků, jejich data narození dělí jen pár měsíců. K duelu, který v následujících letech uvidí tenisoví fanoušci ještě hodně často. 

Na okruhu ATP se oba potkají vůbec poprvé. I když spolu už jedno utkání svedli. Před pěti lety na ostravském challengeru dominoval ve dvou setech Sinner.

„Pořádně si na to ani nevzpomínám, je to už hodně dávno. Od té doby jsme už hodně vyrostli a dospěli. Bude to úplně jiný zápas,“ tuší italský vítěz posledního grandslamu. 

I když sám sklízí superlativa za to, jak na kurtu působí neporazitelně, protože letos vyhrál všech 15 zápasů, stejně měl pro Lehečku pouze slova obdivu.

„Viděl jsem jeho dnešní osmifinále a hrál tak agresivně. Hraje tady opravdu neuvěřitelný tenis, asi budu muset hrát jinak než proti Sheltonovi. Musím se soustředit od prvního míče,“ nechal se slyšet Sinner.

Lehečka si už zvykl na to, že v kalifornské poušti nastupuje do zápasů jako outsider. Stejně pak ale neohroženě zametl jak s Rusem Alexandrem Rubljovem, tak s Řekem Stefanosem Tsitsipasem.

„Musím říct, že se na ten zápas těším, už jen proto, že na okruhu zase poznám nového hráče. Je to výzva a ty já mám rád,“ dodal dvaadvacetiletý Ital.

Sám vnímá, že tlak na jeho ramenou roste a s každým vyhraným zápasem je těžší udržet vítěznou šňůru.

„Vyhrát grandslam je krásná věc, ale přináší to s sebou i to očekávání lidí. Do toho vás jedni milují, druzí nenávidí. Ale vždycky jsem byl člověk, kterému je jedno, co ostatní říkají. Spíš hráči se proti vám chtějí vytáhnout, mají motivaci porazit grandslamového šampiona,“ ví Sinner. 

Jestli se proti němu vytáhne i český tenista, bude jasné ve čtvrtek večer. Zápas by měl začít krátce po 19. hodině a deník Aktuálně.cz ho přinese v online reportáži.

Vancouver do utkání dobře vstoupil, v čase 2:44 vedl o dva góly a na začátku prostřední třetiny zvýšil na 3:0.

Colorado, které mělo střeleckou převahu 34:21, odstartovalo otočku brankou tři vteřiny před druhou sirénou a ve třetím dějství si vynutilo prodloužení. Obrat završil Valerij Ničuškin tečí v přesilové hře. 

Také Edmonton proti Washingtonu dobře začal a v 7. minutě měl dvoubrankový náskok. O ten sice rychle přišel, ale poté přišly chvíle Hymana, který hattrickem mezi 12. až 40. minutou zařídil klíčový trhák Oilers, kteří nakonec vyhráli 7:2.

Hrdina zápasu dal už 46 branek v sezoně, lepší je pouze Auston Matthews z Toronta s 54 trefami. Na vítězství Oilers se podílel Leon Draisaitl čtyřmi body (1+3) a Connor McDavid třemi (1+2).

Nashville zvítězil ve Winnipegu 4:2 a bodoval ve třináctém utkání v řadě. Základ úspěchu položil už v úvodní třetině, kterou vyhrál 2:0.

Na začátku poslední části odskočili Predators během 22 vteřin na 4:0. Winnipeg překonal Juuse Sarose poprvé až v 54. minutě a výsledek ještě zkorigoval jedenáct sekund před koncem.

První hvězdou zápasu byl vyhlášen Filip Forsberg, který vstřelil rozdílovou branku. Nashville získal v posledních třinácti zápasech 24 z 26 možných bodů.

St. Louis doma Los Angeles 3:1. Na straně poražených plnil David Rittich roli náhradního brankáře, přestože minule vychytal čisté konto.

Teď však dostal přednost Cam Talbot, který inkasoval první dva góly zápasu na přelomu úvodní a druhé třetiny. Domácí zvýšili v 51. minutě na 3:0 a první hvězda zápasu Jordan Binnigton, který kryl čtyřicet střel, přišel o čisté konto až sedm minut před koncem.

Výsledky NHL:

St. Louis – Los Angeles 3:1 (1:0, 1:0, 1:1)

Branky: 18. Toropčenko, 22. Neighbours, 51. Saad – 54. Kempe. Střely na branku: 30:41. Diváci: 18.096. Hvězdy zápasu: 1. Binnington, 2. Neighbours, 3. Hayes (všichni St. Louis).

Winnipeg – Nashville 2:4 (0:2, 0:0, 2:2)

Branky: 54. Iafallo, 60. Appleton – 7. Nyquist, 15. Sherwood, 42. F. Forsberg, 42. Zucker. Střely na branku: 29:38. Diváci: 13.331. Hvězdy zápasu: 1. F. Forsberg, 2. Josi, 3. Saros (všichni Nashville).

Edmonton – Washington 7:2 (3:2, 2:0, 2:0)

Branky: 12., 35. a 40. Hyman, 5. Draisaitl, 7. McDavid, 51. Foegele, 51. C. Brown – 9. Mirošničenko, 11. McMichael. Střely na branku: 37:25. Diváci: 18.347. Hvězdy zápasu: 1. Hyman, 2. Draisaitl, 3. McDavid (všichni Edmonton).

Vancouver – Colorado 3:4 v prodl. (2:0, 1:1, 0:2 – 0:1)

Branky: 1. J.T. Miller, 3. Michejev, 25. Zadorov – 40. Rantanen, 44. MacKinnon, 49. Colton, 61. Ničuškin. Střely na branku: 21:34. Diváci: 18.880. Hvězdy zápasu: 1. Rantanen (Colorado), 2. J.T. Miller (Vancouver), 3. MacKinnon (Colorado).

Tabulky NHL:

Východní konference:

Atlantická divize:

Metropolitní divize:

Západní konference:

Centrální divize:

Pacifická divize:

Václav Nedomanský slaví 80. narozeniny. Připomeňte si příběh fenomenálního útočníka a mistra světa, jenž v době normalizace utekl z Československa a ve vysněné NHL odehrál šest sezon. S národním týmem získal deset velkých medailí včetně zlata z Prahy 1972. Před pěti lety byl jako druhý Čech uveden do hokejové Síně slávy.

V druhém dnešním zápase Atlético Madrid srovnalo proti Interu Milán manko z úvodního utkání a za stavu 2:1 pro domácí se prodlužuje.

Dortmund je ve vyřazovací části Ligy mistrů popáté z posledních šesti sezon, PSV si ji zahrál po osmi letech a marně usiloval o první postup do čtvrtfinále od ročníku 2006/07. Eindhoven před odvetou prohrál jediný z posledních 29 soutěžních zápasů, od prosince 1977 ale nevyhrál na hřišti německých týmů v soutěžích UEFA již 15 utkání za sebou.

Borussia měla ideální vstup do utkání. Sancho již ve třetí minutě vypálil před hranicí šestnáctky a míč se od tyče odrazil do Benítezovy branky. Malenovu dorážku pak gólman PSV zneškodnil. Hosté mohli brzy po přestávce vyrovnat, ale střídající Lozano trefil jen tyč. Ve druhém poločase byli aktivnější, domácí bránili těsný náskok.

Zkušený Reus po necelých dvou minutách na trávníku rozehrál přímý kop přesně a Füllkrug poslal míč do sítě. Videorozhodčí ovšem odhalil těsný ofsajd a gól neplatil. Eindhoven měl v závaru nastavení obrovskou šanci, kapitán De Jong ji však neproměnil. Když pak Reus běžel sám na brankáře, dočkala se Borussia pojistky na postup.

Liga mistrů zná zatím sedm čtvrtfinalistů. Páteční los se bude jistě týkat i Realu Madrid, Paris St. Germain, Bayernu Mnichov, Barcelony, Arsenalu a obhájců titulu Manchesteru City.