Sobotní Velkou cenou Bahrajnu odstartuje 75. ročník světového šampionátu formule 1. Ani letos nebude nouze o zajímavé příběhy.

Pilot Red Bullu v dnešním boji o pole position porazil o 228 tisícin sekundy Charlese Leclerca s Ferrari. Třetí byl George Russell za volantem Mercedesu.

První část kvalifikace naznačila situaci „ve spodních vodách“. Vypadli oba piloti Sauberu a Alpine, které doplnil loňský nováček Logan Sargeant s Williamsem.

V nejlepší desítce se ocitly oba Red Bully, oba vozy Ferrari, Mercedes, McLaren a jeden Aston Martin a Haas. Smolař Juki Cunoda ve voze RB přišel o postup o pouhých sedm tisícin sekundy.

Red Bull ale stejně mohl slavit. Verstappen se v trénincích zjevně soustředil na závodní tempo a až dnes ukázal svoji skutečnou rychlost.

„Trošku nás dnešní vítězství v kvalifikaci překvapilo, ale vůz během ní ožil,“ řekl Verstappen, který získal 33. pole position kariéry. Naopak týmový kolega Sergio Pérez na něj ztratil tři a půl sekundy a byl až pátý.

Velká cena Bahrajnu formule 1 startuje v sobotu v 16 hodin SEČ.

Výsledky kvalifikace:

Rubljov, který ve třetím setu promarnil vedení 4:2, se po poslední výměně jedenáctého gamu osopil na čárového rozhodčího, protože míček byl podle jeho názoru v autu. Sudímu křičel z blízka přímo do obličeje, podle supervizora turnaje mu v ruštině vulgárně nadával. To sice Rubljov popíral, diskvalifikaci, po níž přijde o všechny body a prémie z turnaje, ale neodvrátil.

Za pokračování zápasu, v němž se na rozhodčí rozčilovali oba hráči, se přimlouval i Bublik, jenž do semifinále postoupil po skreči Jiřího Lehečky. Sedmý nasazený reprezentant Kazachstánu prohrál první set v tie-breaku, druhý stejným způsobem získal. Ve třetím setu měl Rubljov v dalším gamu podávat a mohl zápas ještě dotáhnout do rozhodujícího tie-breaku.

Tenisový turnaj mužů v Dubaji (tvrdý povrch, dotace 3,133.270 dolarů):

Dvouhra – semifinále: Bublik (7-Kaz.) – Rubljov (2-Rus.) 6:7 (4:7), 7:6 (7:5), 6:5 diskvalifikace.

Čtyřhra – semifinále: Struff, Griekspoor (Něm./Niz.) – Behar, Pavlásek (Urug./ČR) 7:6 (7:1), 7:5.

Poslední patnáctikilometrový závod sezony vyhrála domácí Norka Ingrid Landmark Tandrevoldová, malý glóbus za hodnocení disciplíny získala dnes čtvrtá mistryně světa Lisa Vittozziová z Itálie.

Ženy měly původně jet už ve čtvrtek, ale kvůli počasí byl závod odložen na dnešek. Vzhledem ke špatné viditelnosti museli organizátoři ještě dnes o půl hodiny posunout start, ale nakonec se závod uskutečnil.

Voborníková udělala na střelnici jednu chybu ve třetí střelecké položce v leže a byla šestá s odstupem 1:08,6 minuty za Tandrevoldovou. O jedno místo vylepšila nejlepší kariérní výsledek, jehož dosáhla loni v březnu také na Holmenkollenu, ale ve sprintu.

„Jsem za to strašně ráda. Letos se mi žádný individuál nepovedl, takže jsem si dneska řekla, že se s tím nebudu crcat, nebudu nic vyměřovat a že to dopadne, jak to dopadne. Jsem hrozně ráda, že se to na střelnici sešlo. Trať mi tady svědčí, bylo to trošku ledovaté, z čehož já bývám trošku nešťastná, ale jinak jsme dnes měli moc dobré lyže,“ řekla Voborníková České televizi.

Mistryni světa z roku 2021 Davidovou připravily o lepší výsledek tři trestné minuty, Jislová chybovala stejně jako Voborníková jednou. Lucie Charvátová skončila se čtyřmi minutými terči na 45. pozici.

Vedoucí žena SP Tandrevoldová vyhrála s jednou chybou o 28,8 sekundy před Švédkou Elvirou Öbergovou a vynahradila si zklamání z Nového Města, kde vyšla v individuálních závodech medailově naprázdno. Třetí byla jiná Norka Ida Lienová.

SP v biatlonu v Oslu – vytrvalostní závody:

Ženy (15 km): 1. Tandrevoldová (Nor.) 44:13,1 (1 tr. minuta), 2. E. Öbergová (Švéd.) -28,8 (2), 3. Lienová (Nor.) -32,0 (1), 4. Vittozziová (It.) -51,2 (2), 5. Voborníková (ČR) -1:08,6 (1), 6. Voigtová (Něm.) -1:19,5 (1), …10. Davidová -2:01,9 (3), 11. Jislová -2:03,1 (1), 45. Charvátová (všechny ČR) -4:25,1 (4). Konečné pořadí vytrvalostních závodů (po 3 závodech): 1. Vittozziová 165, 2. Tandrevoldová 155, 3. Voigtová 150, …12. Voborníková (ČR) 66, 13. Jislová 60, 23. Davidová 45. Průběžné pořadí SP (po 15 z 21 závodů): 1. Tandrevoldová 809, 2. Braisazová-Bouchetová (Fr.) 725, 3. Vittozziová 721, 4. Simonová (Fr.) 687, 5. E. Öbergová 677, 6. Jeanmonnotová (Fr.) 618, …19. Voborníková 246, 20. Jislová 223, 22. Davidová 210, 37. Charvátová 110.

Kariéru v NHL ukončil trojnásobný vítěz Stanleyova poháru s Chicagem předčasně kvůli zdravotním problémům, přitom v poslední odehrané sezoně 2016/17, během níž oslavil osmatřicetiny, ještě nastřílel za 77 zápasů včetně play off 26 branek a připsal si 45 bodů.

Jak uvedl na setkání s novináři, částečně mu k hokejové dlouhověkosti a skvělé kariéře dopomohl i Jaromír Jágr, k němuž jako mladý vzhlížel. Právě po vzoru české legendy začal také porcemi dřepů posilovat nohy.

V Praze se v tomto týdnu potkali a stihli si i popovídat. „Jarda Jágr je legenda. Byl to svým způsobem můj vzor. Motivoval mě. Četl jsem jeho knihu, po zisku jeho druhého Stanley cupu. Říkal jsem mu, jak mě inspiroval, protože jsem začal podle jeho vzoru dělat dřepy, takže jsme se bavili i o tom. Jsou to zajímavé debaty,“ uvedl pětačtyřicetiletý Hossa, který je o sedm let mladší než stále hrající majitel extraligového Kladna.

Pozornosti jednoho z nejlepších slovenských hokejistů v historii neuniklo, když Jágrovi nedávno v Pittsburghu vyvěsili pod strop dres a vyřadili jeho číslo 68 z užívání. „V jeho případě to byla jen otázka času. Určitě by se to stalo už mnohem dřív, kdyby skončil s hokejem. Ale v Pittsburghu se rozhodli to udělat i přesto, že v 52 letech stále hraje. Nejspíš si mysleli, že se toho jinak nedožijou,“ smál se Hossa.

Sám si takovou slavnost a poctu mohl vychutnat již v listopadu 2022, kdy číslo 81 vyřadili z užívání Blackhawks, jimž výrazně pomohl ke Stanley Cupu v letech 2010, 2013 a 2015. „Jardovi jsem pogratuloval. Je to velká věc. Kdo jiný by si to zasloužil víc než on? Koukal jsem se na to a ten ceremoniál v Pittsburghu byl vážně krásný. Ještě ho určitě čeká i Síň slávy,“ řekl Hossa.

Záhy po Jágrovi vzdalo stejným způsobem hold také Chicago bývalému obránci Chrisi Cheliosovi. „Měl opravdu krásnou slávu. Všude samé známé osobnosti jako třeba John McEnroe, Cindy Crawfordová, Kid Rock… Když někoho zvu já, dorazí většinou hokejové osobnosti, ale ‚Cheli‘ zná filmové i hudební hvězdy nebo modelky. Je to vážně zajímavá osobnost a já jsem rád, že jsem si s ním mohl rok v Detroitu zahrát. I když jsme tehdy nevyhráli, prožili jsme pěkný rok a máme hezké vzpomínky. Teď pracuje pro Chicago, tak se tam často vídáme. Jsem rád, že mě také pozval.“

Hossa byl ale rád, že mohl v Praze prohodit pár slov také s dalšími pozvanými velikány. „Bylo fajn je vidět – Uweho Kruppa, Sandise Ozolinše, Mariusze Czerkawskiho, se kterým pro změnu hrál můj brácha. Máme o čem mluvit. Bavil jsem se s Jarim Kurrim, je to legenda, má pět Stanley cupů. Taková setkání jsou vždy super. Před pár dny jsem mluvil s Waynem Gretzkým a Markem Messierem. Potkali jsme se právě v Chicagu. Jeli jsme spolu takovým minibusem. Jako mladý kluk jsem je sledoval. Zažívám zajímavý týden,“ pousmál se Hossa.

Dění v NHL dál sleduje, má své oblíbence. „Dám si ráno kávu a kouknu na výsledky. Hodně sleduju Patricka Kanea, k němuž mám z dob v Chicagu hodně blízko. Miluju dívat se na Connora McDavida. To je speciální hráč, jaký se nerodí často. Je výjimečné, co v rychlosti dovede. Spousta hráčů je rychlých, ale to jeho hokejové IQ v kombinaci s rychlostí, to je výjimečné. Podobný je Nathan MacKinnon nebo Auston Matthews. Pasta (David Pastrňák) mi přijde jako flegmatik, co z ničeho nedělá hlavu. Jak je technicky vybavený, paráda. Líbí se mi Sidney Crosby, u něhož věk nehraje roli. Je super příklad toho, že i starší hokejisté mohou být mezi těmi nejlepšími.“

Hodně ho zaujal i mladý útočník Connor Bedard, jednička posledního draftu, kterou získalo právě Chicago. „Je to jeho první rok v NHL. Potkal jsem ho před začátkem sezony. Můžu říct, že má skvěle nastavenou hlavu. Všímám si asi i jiných věcí než běžný fanoušek, a když jsem ho viděl na tréninku, to bylo něco. Viděl jsem na něm, jak chce na sobě pracovat. O něm ještě hodně uslyšíme. Je v něm velká ofenzivní síla a jeho střela je na ten věk neuvěřitelná,“ ocenil Hossa.

Sám mohl hrát ještě nedávno, v roce 2009 se upsal Chicagu na dvanáct let. Zdraví bylo proti. Definitivní tečku udělal loni v srpnu zdařilou rozlučkovou exhibicí. „Od té doby jsem na ledě nebyl. I bez hokeje jsem celkem zaneprázdněný. Mám tři dcery, té nejmladší je rok a půl. Takže za nimi musím běhat, ale užívám si to. A vedle toho mám i svůj byznys – mrazírny. A dál provozuju sportovní centrum v Trenčíně. Tomu se věnuju, nenudím se,“ řekl Hossa.

Zapojit se do dění kolem hokeje například v nějaké manažerské roli ho prozatím neláká. „Spolu s Mariánem Gáboríkem, který je také z Trenčína, jsme klubu pomohli finanční injekcí, aby to tam fungovalo. Chodíme se na hokej dívat, ale neangažujeme se nijak víc. Necháváme to na lidech, kteří tam jsou. Před lety mě lákal i Miro Šatan, který šéfuje svazu, ale to bylo v době, kdy jsem si chtěl od hokeje odpočinout. Dostal jsem i nabídku pracovat pro Blackhawks. Bylo by to něco jako ambasador, možná trochu víc. Ještě jsme se úplně nedohodli. Nechali jsme to otevřené. Uvidíme, jak to dopadne,“ podotkl Hossa.

Těší se na mistrovství světa v Praze a Ostravě. „To je vážně výborné, že bude v Česku. Do Ostravy je to kousek ze Slovenska a tak přijede spousta fanoušků. Je brzy na nějaké odhady, ale pozitivum slovenského týmu je, že má dvě mladé hvězdy Nemce a Slafkovského. Když se k nim připojí další, bylo by to nadějné. Tým dál vede Craig Ramsay. Musím říct, že pod jeho vedením mě baví to sledovat. Pokud přijde úspěch, bude to krásné,“ uvedl Hossa.

Líbí se mu, jaký herní projev mužstvo pod zkušeným kanadským koučem má. „Možná nějaký zápas prohrají, ale ta dynamika, bruslení… Kluci ví, co od nich trenér chce. Mám z toho dobrý pocit, je to rychlé, hezky se na to kouká. Hráči se nebojí, že něco pokazí. Craig tomu dal hlavu a patu. Věřím, že přijde ještě nějaký úspěch. Uvidíme, jestli tohle bude jeho poslední šampionát. Moc rád se přijedu podívat osobně. Rád bych si užil atmosféru šampionátu jako divák,“ plánoval Hossa.

Sám zažil MS v Česku v roce 2004. „Na Ostravu mám krásné vzpomínky. Tam jsme jedinkrát neprohráli, cítili jsme se tam jako doma. Na Prahu už ale tak dobré vzpomínky nemám, tam to bylo horší. To mě doteď mrzí. Trochu mě mrzí, že jsem nezískal nějakou medaili se Slovenskem na velkých akcích. Mám dvě čtvrtá místa, i z olympiády, ale medaili nikoliv. Ale život jde dál. To už je historie,“ řekl Hossa.