Semifinále Sparty s Třincem nabídlo jednu z nejlepších sérií v dějinách extraligy. Sobotní konec ve čtvrtém prodloužení sedmého duelu to jen podtrhl.

Gigantické vypětí obou táborů, opravdová bitva na krev. A se svěšenými hlavami končili znovu sparťané. Na titul budou čekat déle než 17 let.

Ačkoliv Třinec od roku 2019 vybudoval neporazitelnou dynastii, Sparta byla proti němu silou kádru jasným favoritem už vloni ve čtvrtfinále.

Tehdy jí ale oproti soupeři scházela větší dávka obětavosti, tvrdosti před bránou. Pražané kroužili, kombinovali, nechodili však do prostorů, kde to bolí. Letos svůj hvězdný tým tímto směrem ještě více vyladili.

Po třech zápasech semifinále vedla Sparta 3:0 a po právu si libovala, jak tentokrát zvládá klíčové momenty. Skutečně, v Praze ukázala charakter vyrovnáním v čase 59:52, dvě výhry urvala v prodloužení.

Zdálo se, že Třinec je odepsaný. Zatímco silná Sparta si mohla dovolit nechat sedět třeba Nicolase Beaudina, kanadského světového šampiona z roku 2021, Oceláři z velké části přišli o přínos střelce Martina Růžičky, jenž se v play off potýká se zraněním ramene.

V tu chvíli stačilo slezského soupeře „jen dorazit“.

Sparta mu místo toho podala pomocnou ruku. Kapitán Michal Řepík v závěru čtvrtého zápasu nesmyslně sekl Patrika Hrehorčáka do žeber a odstartovala vřava.

Hala vestoje aplaudovala Tomáši Kundrátkovi, který v bitce řádně naložil Michalu Kempnému, a obhájci titulu získali novou energii. Podobně jako v roce 2011, kdy semifinálovou sérii Třince proti Slavii pomohla zvrátit legendární bitka Václava Varadi s Jiřím Vašíčkem.

Něco takového Třinec znovu potřeboval. Jeho „bad boy“ Daniel Voženílek se pak v médiích Řepíkovi ještě vysmál, že se po neférovém zákroku odjel schovat na střídačku.

Semínko možného obratu bylo zaseto. Získanou energii přenesl Třinec do Prahy a Sparta jako by páté utkání podcenila, byť její hráči a trenér Pavel Gross pokorně opakovali, že jsou připraveni na dlouhou sérii.

Vinou slabého nástupu prohrávali sparťané po první třetině 0:2 a už se nestihli dotáhnout. Přestože si v závěru vytvořili mohutný tlak a o gól na 3:3 přišli až kvůli třinecké trenérské výzvě. Zabrali zkrátka příliš pozdě.

Nejblíže k postupu měla Sparta v duelu číslo šest. Zkraje třetího dějství odskočila do vedení a Třinec mlela. Tři tyčky udržely Oceláře ve hře. Ano, v tu chvíli při nich stáli všichni svatí.

Soubor kouče Zdeňka Motáka vypadal, že je úplně vyždímaný. Že si ani nevytvoří závěrečný nápor. Pražané tomuto zdání podlehli a poslední sekundy úplně vypustili.

Stačilo zahustit prostor kolem brány a postup by byl jejich. Namísto toho nechali Voženílka nahodit, i když z takřka beznadějné pozice, puk prošel brankáři Jakubu Kovářovi škvírkou a finále uteklo o dvě desetiny.

A znovu – neuvěřitelná euforie v třinecké hale, která se už smiřovala s koncem zlaté šňůry. Obrovská psychická vzpruha pro Třinec. Je chyba Sparty, že tohle dopustila. Následně ztratila i prodloužení.

A klíčové okamžiky sobotního thrilleru číslo sedm?

Zbytečný faul Aarona Irvinga na Adama Helewku po třineckém ofsajdu. Irving neudržel nervy a Oceláři potom v přesilovce vyrovnali na 1:1.

Dále samozřejmě srovnání na 2:2 v čase 59:05. Předcházel mu faul Vojtěcha Mozíka a další obrovské pochybení Irvinga, který zůstal po souboji s Markem Daněm ležet za brankou a doufal, že sudí zapíská. Třinecký útočník si sjel před bránu a nerušeně zařídil prodloužení.

Pak už to byla loterie. Mimořádně vyčerpávající a nervy drásající.

Ale opět – je chyba Sparty, že tohle dopustila. Nebyla to smůla, co jí vzalo perfektně rozehranou sérii. Byl to řetězec větších nebo menších zkratů a zaváhání. Plus samozřejmě extrémně odhodlaný soupeř s vítěznou DNA.

Sparta se k ní pořád nedostala. I když vypadá její mužstvo na papíře na poměry české extraligy dokonale, na ledě tomu pokaždé něco chybí. Vítězná mentalita v šatně není.

Jan Buchtele (33 let) se po 11 sezonách ve Spartě rozloučil se slzami v očích. Miroslav Forman (33) je v klubu ještě déle, příští sezonu budou o rok starší také další současné opory Řepík (35), Vladimír Sobotka (36), Kempný (33) nebo gólman Kovář (35).

Letos promarnila Sparta skutečně obrovskou příležitost. Není samozřejmé, že další taková přijde hned v nejbližších letech.

Vedení klubu vyhovělo jeho žádosti o ukončení smlouvy, kterou měl platnou do června 2025. Celek z Uherského Hradiště to oznámil na webu.

Devětačtyřicetiletý Svědík převzal Slovácko v listopadu 2018 a první dvě sezony s týmem dokončil ve středu tabulky. V ročnících 2020/21 a 2021/22 dosáhli Jihomoravané na dvě čtvrté příčky, což jsou jejich nejlepší ligová umístění v klubové historii.

Druhou sezonu navíc završili premiérovým triumfem v domácím poháru a následně si poprvé zahráli skupinu Evropské konferenční ligy.

Je to už tradice. Antuková sezona začíná pro nejlepší tenistky světa ve Stuttgartu. Prestižní akci v zastřešené hale sponzoruje výrobce vozů Porsche, vítězka dostane kromě prize money a pěti stovek bodů i luxusní sporťák. 

A tak není divu, že si zastávku v městě na přítoku Rýna nenechává ujít hned osm hráček první desítky. 

Pro nejzářivější české hvězdy je to navíc comeback na velkou scénu poté, co v posledních týdnech sbírali úspěchy spíše jejich mužští kolegové.

Barbora Krejčíková hrála naposledy na začátku února. Pak ji vyřadilo ze hry zranění zad a následně upoutala na lůžko nemoc. Teď je znovu v akci a hned se postarala o slavnostní los turnaje.

Ještě více se však blýskla nemilosrdnou přestřelkou v tréninku, kdy namířila míček přímo do deváté hráčky světa Tunisanky Uns Džábirové. Ta na poslední chvíli uskočila a dostala balónek zpátky přes síť. Ale dost se intenzitě úderu rodačky z Ivančic divila.

„Báro, vítej zpátky, ale ne tak tvrdě na Uns,“ napsal k videu oficiální instagramový kanál turnaje. Obě hráčky se ale incidentu zasmály.

Na kurty se vrací i aktuální česká jednička Markéta Vondroušová, která předčasně odjela z americké šňůry v Indian Wells a Miami kvůli umírajícímu dědečkovi. 

Velká pozornost bude patřit také Lindě Noskové, kterou si i pořadatelé vybrali a podrobili ji „Porsche challenge“. Na místním parkovišti projížděla autem mezi kuželi, střihla si akrobatický přejezd s miniautíčkem a vyzkoušela parkování. 

Autoškolu má devatenáctiletá tenistka stále čerstvě v malíku, takže si výzvu i viditelně užívala. Spolu s ní se na improvizovaném dopravním hřišti trápily Španělka Paula Badosaová či Chorvatka Donna Vekičová. 

Pavouk je prošpikovaný hvězdnými jmény, takže české tenistky nečeká ve Stuttgartu snadná cesta. Hned v úvodním kole se Vondroušová střetne právě s Vekičovou, na Noskovou číhá lotyšská ranařka a osmá nasazená Jelena Otapenková.

První do akce půjde už v pondělí Krejčíková, která si sama nalosovala soupeřku. Tou bude 19. hráčka světa Ruska Veronika Kuděrmetovová. Duel je na programu zhruba od 18:30 a deník Aktuálně.cz vám ho přinese v online reportáži.

Na nedělním vrhačském mítinku v Ramoně hodil jednadvacetiletý úřadující mistr Evropy 74,35 metru a o 27 centimetrů vylepšil výkon Jürgena Schulta z někdejší NDR z roku 1986.

Nový světový rekordman dokázal něco, co se nepodařilo v úspěšné kariéře jeho otci Virgilijovi, dvojnásobnému olympijskému vítězi i mistru světa.

Jeho maximem je výkon 73,88 z roku 2000 a patří mu s ním nyní nově „až“ třetí místo v historických tabulkách.

Mykolas Alekna, jehož osobní rekord měl od začátku dubna hodnotu 71,39, na mítinku Oklahoma Throws Series přehodil v každém ze šesti pokusů sedmdesátimetrovou hranici.

Hned prvním hodem se jako pátý muž v historii dostal za 72 metrů (72,21), ve třetím kole přidal 72,89 a nejdál poslal dvoukilové náčiní v páté sérii.

O historický zápis se postaral den poté, co Kubánka Yaimé Pérezová na stejné akci jako první diskařka od roku 1989 přehodila hranici 73 metrů.

Výkonem 73,09 se světová šampionka z roku 2019 zařadila na deváté místo ve světových tabulkách všech dob.

Nejstarší ženský atletický rekord nadále drží česká běžkyně Jarmila Kratochvílová, jejíž čas 1:53.28 na osmistovce v Mnichově z 26. července 1983 dosud nikdo nepřekonal.

Nejdéle platným mužským světovým rekordem je po Aleknově výkonu aktuálně zápis kladiváře někdejšího Sovětského svazu Jurije Sedycha, jenž 30. srpna 1986 poslal své náčiní ve Stuttgartu do vzdálenosti 86,74 metru.

Slavia nevyužila šanci zůstat na první příčce, v Plzni prohrála. Neměla svůj den, nezahrála nijak dobře, ale i to se může stát.

Já bych však hlavně vyzdvihl domácí tým, byl perfektně připravený, dobře hráči věděli, co na soupeře platí.

Plzeň nedovolila lídru soutěže skoro nic, například stoper Robin Hranáč podal bezchybný vynikající výkon. To je hlavně práce trenéra Miroslava Koubka. Plzeň prokázala nespornou kvalitu, já neustále říkám, že měla honit oba pražské kluby v tabulce mnohem více.

Dokáže se jim postavit, dokáže je porážet. Vyprášila Spartu, teď překonala i Slavii.

Souhlasím s trenérem Jaroslavem Veselým, že Bohemka dala Spartě dárek. Když se dostala do nečekaného vedení, v nastaveném čase měla náskok udržet. Bylo to o jediném rohu, který by naprosto zásadní.

I když Martin Vitík šel do hlavičkového souboje důsledně, měl to brankář Lukáš Soukup vyběhnutím vyřešit, ne zůstat stát.

Pro Spartu a obrat v zápase to bylo rozhodující. Věděla, že nehraje špatně, nevyužila ovšem některé slibné šance. Kdyby šli hráči do šatny za nepříznivého stavu, mohli by se v nich zvýšit nepříjemný pocit, že šance nevyužijí i v dalším průběhu. Psychicky by to mohlo na ně působit. Takhle se uklidnili a krátce po přestávce vývoj utkání otočili.

Ukazuje se, jak je významnou osobností pro tým srbský záložník Veljko Birmančević, který vstřelil Bohemce dva góly.

Rozhodl už předtím o výhře v Českých Budějovicích, vstřelil i jediný gól Sparty při remíze s Mladou Boleslaví. Má formu, táhne mužstvo nejen výkony, ale i gólově. Prezentuje se sám, ale své služby odevzdává i kolektivu. Je neustále aktivní, nevidím u něj, že by něco ošidil.

Olomouc i v deseti lidech, oslabená hrála více než hodinu, porazila Jablonec. I když Jablonec neměl úplně svůj den, pořád je to silné mužstvo se zajímavými jedinci. Olomouc za svou vůli a statečnost zasluhuje jen pochvalu.

I když to v klubu poněkud skřípe, měnil se trenér, mužstvo prokázalo, že energii a kvalitu má. Není prázdné. Musí to však prokazovat každý zápas. Ať sedí na lavičce kdokoli, ať přijde jakékoli množství diváků.

Brazilský záložník Ewerton poslal Baník v derby s Karvinou do vedení gólem z vlastní půlky. Líbilo se mi, že se brankář Dominik Holec nijak nevymlouval a vzal to na sebe, uznal, že je viník. V tom je jeho velikost.

Přitom měl pravdu, když připomínal, že musí stát vysoko. Trenéři to nyní po brankářích vyžadují, mají být součást mužstva při rozehrávce, při zakládání postupného útoku. Z toho pak vyvěrají zbytečné góly při chybné rozehrávce, mohou padat i z takové dálky.

Ocenil bych Karvinou. Dvakrát prohrávala, dvakrát vyrovnala, vrátila se do zápasu. Získala důležitý bod. Nikdo nechce prohrát, každý se chce vyhnout sestupové poslední příčce, stejně tak baráži. Žádný zápas není lehký, to platí v boji o titul i o udržení.

České Budějovice už nejsou poslední, porazily Liberec. Už dlouhou dobu říkám, že je to dobře stavěné mužstvo, jen by potřebovalo získat určité uklidnění. Vědět, co bude dál, kdo bude majitel, kdo hráče povede. Někdo o tom přemýšlí více, to se samozřejmě přenáší na hřiště.