Pokutou 15.750 eur (400 tisíc korun) potrestala UEFA Spartu za pyrotechniku v hledišti během odvetného utkání 22. února proti Galatasarayi, které svěřenci trenéra Briana Priskeho vyhráli 4:1 a postoupili do osmifinále soutěže.

V něm se Pražané střetli s Liverpoolem a utrpěli debakly 1:5 doma a 1:6 v Anglii. Za domácí zápas hraný 7. března musí Sparta zaplatit 16.500 eur (420 tisíc korun) za pyrotechniku, 16.000 eur (405 tisíc korun) za blokování průchodů a 3250 eur (80 tisíc korun) za házení předmětů na hřiště.

Ve stejné fázi Evropské konferenční ligy byla potrestána Viktoria Plzeň pokutou 30.000 eur (750 tisíc korun) a podmínečným uzavřením tribuny za vhozený kelímek, který trefil do zátylku brankáře Servette Ženeva Jérémyho Fricka.

V této sezoně Konferenční ligy byli penalizováni i pražští Bohemians 1905 za chování fanoušků v předkole s Bodö/Glimt. Za nevhodné pokřiky, použití pyrotechniky a blokování schodiště a východů na tribunách dostali „Klokani“ pokuty ve výši 570 tisíc korun.

Slavia v listopadu po vítězném zápase Evropské ligy s AS Řím zaplatila dokonce 2,23 milionu korun, což je nejvyšší pokuta, kterou od UEFA dostala. Disciplinární komise jí rovněž vyčetla blokování schodiště a východů, použití pyrotechniky v „kotli“ na tribuně Sever, provokativní a urážlivá hesla na tribunách a vhazování předmětů na hrací plochu.

Dukla byla v té době jasným hegemonem československé házené a také na evropské úrovni patřila do širšího okruhu elitních mužstev.

V roce 1983 vypadla z Poháru mistrů evropských zemí, tedy dnešní Ligy mistrů, ve čtvrtfinále smolně jen kvůli nižšímu počtu vstřelených gólů na hřišti soupeře. Zato v dalším ročníku vystoupala až na vrchol.

Cesta do finále vedla přes nizozemský Geleen, švýcarský Zofingen a německý Gummersbach, jemuž Pražané tentokrát v semifinále oplatili zmíněné vyřazení z roku 1983. Z Německa přivezli remízu 14:14 a doma zvítězili těsně 18:17.

„Byli jsme v partě, kam bychom dnes řadili Kiel nebo Barcelonu,“ říkal v dokumentu České televize Hrdinové z Dukly před deseti lety Michal Barda, brankář vítězného souboru.

„Dokonale si to sedlo. Uprostřed nenahraditelný Láďa Salivar, prakticky neztratil míč. Dále jeden z nejlepších pivotů světa v té době Jirka Kotrč, úžasný obranář Franta Kratochvíl a světové spojky jako Milan Černý nebo Tomáš Bártek,“ vzpomínal komentátor Petr Vichnar.

Ve finálovém dvojzápase byl přesto favoritem soupeř – Metaloplastika Šabac. Jugoslávský šampion měl v zádech devět měsíců bez porážky, s bilancí 53 vítězství a tří remíz. A k tomu obrovské sebevědomí.

„Po příletu do Prahy diktovali sebevědomé věty, že nepřijeli prohrát, doma prý vyhrají o deset,“ psal tehdy Pavel Kovář v časopise Stadion.

Dukla v domácím utkání skutečně dlouho tahala za kratší konec, ale paradoxně jí pomohla situace, kdy hrála dvojnásobné oslabení. Čtveřice hráčů v něm proti šestce Šabacu ani jednou neinkasovala, naopak sama dvakrát gólově udeřila.

Pražané vyhráli 21:17 a mohli odjet k odvetě s nadějnými vyhlídkami. Šabac však stoprocentně věřil bouřlivému domácímu prostředí.

Dopředu nachystané oslavy

„Po příjezdu jsme na hlavních ulicích města viděli nápisy ‚Metaloplastika – vítěz Poháru mistrů 1984‘. Měli tam připravené oslavy, měli složenou oslavnou písničku. Vůbec si nepřipouštěli, že by to nemuseli vyhrát,“ vyprávěl Vichnar.

„Při procházce městem nám lidé ukazovali, že jsme mrtví. I v hale nám pak dávali najevo, že si s námi zatrénují a pojedeme domů,“ přidal v dokumentu Hrdinové z Dukly jeden z hráčů František Štika.

Obyvatelé malého města nedaleko od Bělehradu házenou žili. Hala byla po strop naplněna fanoušky, uvnitř se dokonce kouřilo a před zápasem bylo potřeba otvírat dveře, aby vyvanul dým.

Kratochvíla trefila do obličeje hozená mince, kterou potom někdo z domácích rychle schoval před rozhodčími. Navíc v samotném utkání přišla Dukla o náskok hned v úvodu.

Ale díky zákrokům Bardy, jenž chytil tři sedmičky v řadě, a útočné formě Salivara s Kotrčem se Pražané přeci jen drželi ve hře. A co bylo důležité, bouřlivé atmosféře v hale nepodlehli němečtí rozhodčí.

Za stavu 21:17 pro Šabac neproměnil Kratochvíl sedmičku, Dukla se pak závěrečnému náporu domácích ubránila, a tak odveta skončila přesně opačným výsledkem než v Praze.

Remíza. A co bude dál?

Pravidlo o vstřelených gólech venku tedy rozhodnout nemohlo a ani sami rozhodčí si nebyli jistí, jak za takové situace pokračovat. Po nahlédnutí do pravidel zjistili, že vítěze určí sedmičky.

„Jako nejstarší hráč jsem šel za trenérem (Jiřím) Víchou s tím, že házet půjdeme my nejstarší,“ popisoval v Hrdinech z Dukly Jiří Liška.

Ten sice jako jediný z Pražanů neproměnil, ale Barda hned na začátku rozstřelu sedmičku chytil a trenéru Víchovi následně vyšel překvapivý tah s nasazením méně známého Petera Mesiarika.

Po čtyřech sériích vedla Dukla 3:2 a stačilo, aby Salivar na začátku páté proměnil. „Věřil jsem, že na jejich brankáře bude platit technická střela, jak se říká ‚šlajs‘. Udělal, co jsem předpokládal, a spadlo to tam,“ vylíčil zlatý střelec.

Dukla převzala velkou vázu pro vítěze a jako klub navázala na zlaté roky z Poháru mistrů 1957 a 1963. Respekt projevili i zprvu nafoukaní domácí.

„Jugoši byli po zápase skvělí. Slavili jsme nejdříve spolu, pak jsme šli na diskotéku. Tam bylo strašně moc lidí a když jsme přišli, začali nám všichni tleskat. Byl to úžasný zážitek,“ vzpomínal Liška.

Olympiádu rozjetým hráčům ukradli

Po návratu do Prahy zahrála házenkářům na oslavu vojenská kapela a vítalo je několik stovek příznivců.

Metaloplastika Šabac vyhrála další dva ročníky Poháru mistrů, ale jen pár měsíců po hořké prohře s Pražany vytvořili její hráči základ zlatého týmu Jugoslávců na olympiádě v Los Angeles.

V dubnu 1984 měli v hlavě olympijskou účast i reprezentanti z Dukly, Československo se na házenkářský turnaj do Los Angeles kvalifikovalo. Jenže v květnu komunističtí lídři rozhodli, že se do Ameriky nepoletí.

„Ironií osudu bylo, že Jugoslávci ve finále olympiády porazili Západní Německo. To startovalo na turnaji místo nás,“ podotkl v dokumentu Hrdinové z Dukly trenér evropských klubových šampionů Vícha.

„Je mi to opravdu moc líto. Pavel byl s bratrem Oldou jedním z motorů Českého klubu olympioniků. Pro veslování a celý český sport je to velká ztráta,“ uvedl předseda Českého olympijského výboru Jiří Kejval, rovněž bývalý veslařský reprezentant.

Prvního velkého medailového úspěchu bratři Svojanovští s kormidelníkem Vladimírem Petříčkem dosáhli v roce 1969 na evropském šampionátu v Klagenfurtu, kde vyhráli před olympijskými vítězi z Mexika Italy Primem Baranem a Angelem Rossettem. O dva roky později skončili na kontinentálním mistrovství druzí za východoněmeckou dvojicí Wolfgang Gunkel, Jörg Lucke, která je odsunula na druhé místo i v olympijském závodě na hrách v Mnichově 1972. Čtyři roky nato byli Svojanovští s kormidelníkem Ludvíkem Vébrem na olympiádě v Montrealu třetí. Bronz získali rovněž na mistrovství světa v Lucernu v roce 1974.

Oldřich Svojanovský je už dvacet let předsedou Českého klubu olympioniků, v němž se angažoval i jeho bratr.

„Kdo je ten s těmi šortkami?“

V průběhu minulého týdne známý americký tenisový reportér Steve Tignor v textu věnovaném Macháčovi popsal, jak se ho lidé zvědavě ptali na pohyblivého, agresivního, šikovného hráče hrajícího v nápadně krátkých šortkách jako vystřižených ze 70. let minulého století, z dob Björna Borga či Johna McEnroea.

Tignor popsal, jak v jeho tenisovém klubu ještě před turnajem v Miami nikdo neznal na výše položenou otázku odpověď.

Jistě, Macháč už nějakou dobu udivoval pozornější tenisové publikum, až nyní se však výrazněji představil specifickým americkým davům.

Jeho jízda do čtvrtfinále významného podniku v areálu Miami Gardens se středobodem v efektním Hard Rock Stadium poutala pozornost i v konkurenci největších osobností a jejich příběhů, včetně fenomenálního titulu domácí hrdinky, po sezoně kariéru končící Danielle Collinsové.

Moderátorka Blair Henleyová sdílela na sociálních sítích humorný moment z rozhovoru přímo na dvorci.

„Lidi, zeptala jsem se Tomáše Macháče na jeho kraťasy. On si je vytáhl ještě výš a pak se zeptal diváků, jestli se jim to líbí. Spoiler: Líbilo. Moje práce tady je hotová,“ smála se.

Originální herní úbor se stal poznávacím znamením českého hráče a jakousi nadstavbou, která mu pomohla získat spoustu nových fanoušků.

„Skoro to vypadalo, jako by byl více známý pro to, co nosí, než jak hraje,“ popsal Tignor.

Podobnou pozornost by ovšem nepoutal, kdyby v první řadě nehrál vynikající tenis. „Krátké trenýrky, velká hra,“ napsal Tignor do titulku.

Macháč nadchl překvapivě rychlou výhrou nad světovou šestkou Andrejem Rubljovem nebo maratonskou bitvou s Andym Murrayem. Celkem ovládl čtyři zápasy a po čtvrtfinále ho chválil i pozdější šampion, momentálně téměř neporazitelný Jannik Sinner.

„Je agresivní, fyzicky nadupaný. Myslím si, že bude mít skvělý rok,“ předpověděla světová dvojka.

Macháč v Miami absolvoval spoustu rozhovorů, byl na očích a nadšeně vyprávěl: „Proti těm nejlepším tenistům dokážu hrát pořád lépe a lépe. Začínám věřit sám v sebe. Není to lehké, je potřeba práce, práce a zase práce.“

Mluvil o neustálé mentální bitvě, kterou tenista postupuje, když se snaží týden co týden posouvat své limity a postupovat žebříčkem vzhůru.

„Všechno je to o sebedůvěře. I když prohraješ tři čtyři utkání v řadě, pořád musíš věřit, že na to máš,“ řekl v rozhovoru pro Tennis Channel a zmínil i blahodárný vliv svého vztahu s elitní deblistkou Kateřinou Siniakovou.

„Hodně si navzájem pomáháme. Tedy ona mě stoprocentně a doufám, že i já jí,“ usmíval se. 

Společně se po jeho vzestupu zařadili mezi nejlepší současné tenisové páry na světě, jejich žebříčkový součet nyní dává číslo 84 (41. Siniaková, 43. Macháč).

Lepší jsou jen Britka Katie Boulterová (28) s Australanem Alexem de Minaurem (11) a také Ukrajinka Elina Svitolinová (17) s Francouzem Gaelem Monfilsem (45). Za české partnerství už v pomyslném pořadí klesli Paula Badosaová (82) ze Španělska s Řekem Stefanosem Tsitsipasem (12).