Krejčík se zranil ve druhé třetině duelu se Švédy, zamířil do šatny, ale i ve třetí části pak ještě semifinále dohrál. Byť s viditelnými stopami po kotouči v obličeji.

Po zápase pak trenér Radim Rulík mluvil o tom, že obránce v nemocnici čeká na operační zákrok, podle informací Českého rozhlasu dohrával se zlomeným nosem.

„Doktoři se o něj starají, roli bude hrát každá minuta. Kuba chce hrát, ale zdraví má samozřejmě prioritu,“ odpovídal po dopoledním tréninku asistent trenéra Jiří Kalous.

Pro českou reprezentaci je to svízel už jen proto, že kvůli dodatečnému disciplinárnímu trestu bude ve finále postrádat Jana Ruttu.

Bez Krejčíka by to znamenalo hrát jen s pěti obránci. „To by nebylo dobré. Máme něco připravené, vše se bude odvíjet od Kubova zdravotního stavu,“ pokračoval Kalous.

Necelé dvě hodiny po tréninku potom přišel národní tým s informací, že na soupisku dopsal zadáka Jana Ščotku. Ten v týmu skončil po příletu Davida Pastrňáka a Pavla Zachy, ale s útočníky Radanem Lencem a Michalem Kovařčíkem se v Praze dále připravoval individuálně.

Právě pro případ, pokud by někdo z českého mužstva nemohl dokončit turnaj kvůli zdravotním problémům a trenéři by mohli dopsat nového hráče.

„I tuto variantu máme v záloze, dvě hodiny před zápasem musíme ohlásit sestavu,“ říkal po tréninku Kalous.

Nakonec však Češi nedopsali Ščotku namísto Krejčíka, nýbrž místo útočníka Jakuba Fleka, který onemocněl po posledním utkání ve skupině a v play off už do hry nezasáhl. Když česká reprezentace obdržela potvrzení od lékařů, bylo jasno.

„Proces nahrazení na soupisce jiným hráčem byl zahájen dopoledne. Lékařská komise mistrovství světa vše potvrdila ve zrychleném režimu a díky tomu jsme na soupisku dopsali Jana Ščotku. Může tedy nastoupit do dnešního finále,“ informoval reprezentační manažer Milan Hnilička.

Pokud bude k dispozici i Krejčík, nastoupí Češi znovu se sedmi beky.

Češi jsou poprvé ve finále domácího mistrovství světa, o zlato si zahrají po čtrnácti letech od posledního titulu v Německu. Kalouse potěšilo, že hokejem v posledních dnech žije celá republika.

„Je to díky týmovým výkonům a díky tomu, jak se hráči projevují. Že na ledě nechávají všechno. Po dlouhé době se povedlo vyvolat pozitivní reakce a náladu mezi fanoušky, ale třeba i mezi lidmi, kteří hokej obvykle tolik nesledují. To je moc dobře,“ pochvaloval si asistent.

Švýcary, kteří ve skupině český tým porazili 2:1 na nájezdy a v sobotu přetlačili v rozhodující dovednostní disciplíně také Kanaďany, považuje za velmi těžkého finálového soupeře.

„Velmi dobře bruslí, mají organizovanou obranu a dopředu jsou hodně nebezpeční. Hrají aktivní hokej, rychle vyjíždí od mantinelu a atakují bránu. Kevin Fiala? To je hráč světové extratřídy, musíme si na něj dát pozor,“ upozornil na forvarda s českými předky.

Finále začíná ve 20:20 a na Aktuálně.cz ho můžete sledovat v on-line přenosu. Už v 15:20 nastoupí v zápase o bronz Kanaďané proti Švédům.

Český jezdec, který na startu stá stál v šesté řadě, byl v prvním kole na 16. pozici.

Závodník ELF Marc VDS Racing Teamu záhy začal bojovat o bodované příčky a už v druhém okruhu se dostal do top 15.

Pak mírně postupoval a navíc se před ním doslova roztrhl pytel s pády a tresty za zkracování tratě. Několik kol před koncem se tak Salač posunul na desátou pozici.

Ježe dvě kola před koncem se 22letý závodník mírně zpomalil a cílem nakonec projel na 13. pozici. Po závodech v Austinu, Jerezu a Le Mans bodoval už po čtvrté za sebou.

V Barceloně zvítězil Japonec Ai Ogura před lídrem šampionátu Sergiem Garciou ze Španělska a Britem Jakem Dixonem.

V nejslabší třídě Moto3 si dnes kolumbijský jezdec David Alonso dojel pro čtvrté vítězství v sezoně a přeskočil tak v čele seriálu domácího Daniela Holgada.

Aktualizujeme…

S Jágrem a Pouzarem stoupl počet českých zástupců v Síni slávy IIHF na 26. Dosud jako poslední do ní byli v roce 2015 při předchozím MS v Praze uvedeni olympijští vítězové z Nagana Dominik Hašek a Robert Reichel.

Společně s dvojicí českých útočníků a Libou byli do Síně slávy uvedeni Švéd Kenny Jönsson, Petteri Nummelin z Finska, Kanaďan Ryan Smyth, Američanka Natalie Darwitzová a v kategorii budovatelů kanadská trenérka Mel Davidsonová.

Ocenění také pro hrdiny z Nagana

V sobotu získala speciální ocenění i česká reprezentace, která v roce 1998 ovládla v Naganu první olympijský turnaj za účasti hráčů z NHL. Tým vedený kapitánem Vladimírem Růžičkou získal takzvanou „Milestone Award“.

„Bylo to něco tak speciálního, že to dodnes zůstává v nás. Nejen v nás, ale v celém národu. Nejde jen o tohle ocenění, ale když se vrátím do roku 98, tak si vždy vzpomenu na partu kluků, trenéry, maséry… Byli jsme rodina, která vždy držela při sobě,“ řekl útočník Martin Ručinský, který trofej převzal společně s Jaromírem Jágrem, Robertem Reichlem, Jiřím Šlégrem, Martinem Strakou, Martinem Procházkou a trenérem Slavomírem Lenerem.

Slavnostní projev si vzal na starosti Šlégr, který poukázal na skutečnost, že český tým v sestavě s řadou hráčů z Evropy byl považovaný za outsidera a očekávalo se finále Kanada – USA. Češi ale oba zámořské celky v play off vyřadili a Turnaj století ovládli.

„My jsme se tam tak nějak vklínili a nakonec jsme vyhráli. Myslím, že na to budeme vzpomínat do konce života,“ řekl Ručinský.

Stejně jako Šlégr při projevu připomněl i trenéra Ivana Hlinku, který před dvaceti lety tragicky zemřel. „Co by tomu řekl? Jak ho znám, tak by řekl: Hlavně se z toho nepos… Nedokončím to, ale byla to jeho posvátná věta. Ať se dělo, co se dělo, tak se toho držel. Když jsme vyhrávali, prohrávali, tak se držel pravidla, že člověk musí zůstat nohama na zemi a dělat dál svoji práci. I on ale byl na ten tým hrdý,“ uvedl Ručinský.

Speciální podtext mě ceremoniál pro Reichla, který byl před devíti lety při předešlém světovém šampionátu v Praze uveden do Síně slávy jako hráč. „Je to příjemné. V roce 2015 to bylo trošku jiné. Byl jsem více nervózní, protože jsem musel mluvit, Dnes to bylo všechno na Jirku, takže to bylo v pohodě a užili jsme si to,“ pousmál se Reichel.

Byl to před třinácti dny velký příběh. Se startem Fialy na MS se původně vůbec nepočítalo, ale on se krátce po porodu manželky Jessicy sebral a do rodné vlasti svých rodičů přiletěl.

A hned ve svém prvním zápase na turnaji skolil právě Čechy. Při výhře 2:1 po nájezdech skóroval v přesilovce i v dovednostní disciplíně. Milou češtinou pak vyprávěl, jak pro něj na letiště přijela česká babička.

„Doufám, že bude fandit mně, určitě mně,“ říkal České televizi v sobotu po semifinálovém triumfu nad Kanadou s výhledem na duel o zlato.

Jestli pro něj bude finále v tomto ohledu speciální? „Je to speciální už tím, že jde o finále MS. Švýcarsko na nás může být pyšné, my sami na sebe také. Připravíme se na finále, tolik nezáleží na tom, proti komu hrajeme,“ pokračoval útočník Los Angeles.

Spojitost s Českem má také obránce Kukan. „Ano, táta se tady narodil. Teď už ale žije celoročně ve Švýcarsku, jen občas do Česka jede. Na MS byl před týdnem, pak musel domů kvůli práci. Nicméně mám tady sestru a další rodinu,“ popisoval.

Zatímco Švýcaři složili v semifinále Kanadu 3:2 na nájezdy, Češi odpoledne nečekaně rozstříleli favorizované Švédsko 7:3.

„Vždy je skvělé porazit Kanadu. Teď jsme ve finále, ale ještě není konec. Češi mají dobrý tým, oproti skupině ještě posílili o další hráče. My se však musíme soustředit na nás a naši hru. Tak je můžeme porazit,“ podotkl Kukan.

Co říkal na sedm českých gólů v síti Švédů? „Působivé, ale proti nám se tohle opakovat nebude,“ zdůraznil.

Těší se na výbornou atmosféru. Švýcaři budou v hledišti sice v menšině, ale i oni mají v Praze spoustu fanoušků. „Bude to úžasné, proti Švédsku byli čeští diváci blázniví. Musíme dobře začít, abychom je trochu utišili,“ říkal Kukan, klubový spoluhráč Šimona Hrubce v Curychu.

„Bude to zábava, opravdu se těším. Ve skupině to byla s Čechy obrovská bitva a zase bude. Ať vyhraje ten lepší! Těším se na opravdový hokejový svátek,“ přidal Nico Hischier, jednička draftu NHL z roku 2017.

Hischier si s národním týmem zahraje o medaili poprvé v kariéře, jelikož Švýcaři poprvé od roku 2018 postoupili vůbec přes čtvrtfinále. Tehdy získali v Kodani stříbro, stejně jako v roce 2013 ve Stockholmu.

Fiala a Kukan kodaňský šampionát pamatují. S nimi i brankáři Leonardo Genon a Reto Berra, obránci Roman Josi, Michael Fora i útočníci Nino Niederreiter, Sven Andrighetto, Gäetan Haas a Tristan Scherwey.

Josi, Niederreiter a legendární Andres Ambühl mají i to druhé stříbro.

Češi zaútočí po letech 1996, 1999, 2000, 2001, 2005 a 2010 na sedmé zlato ze světového šampionátu v samostatné historii. To Švýcaři MS nikdy nevyhráli, sedm z devíti medailí získali už v 30. a 50. letech minulého století.

V dřívějších letech nebyli ani pravidelným účastníkem vyřazovací fáze mistrovství světa. Češi na ně v play off narazili jen v zápase o bronz v Curychu 1998, kde zvítězili 4:0, a potom ve čtvrtfinále 2013.

Reprezentaci tehdy jako hlavní trenér vedl Alois Hadamczik, současný prezident Českého hokeje, a měl k dispozici dvanáct hráčů z NHL. Švýcarsku ale podlehl 1:2 a soupeř došel až ke zmíněné stříbru.

V závěru skupinové fáze získali Češi tři ofenzivní esa ze severoamerické NHL – Martina Nečase, Pavla Zachu a hlavně Davida Pastrňáka, největší současnou českou hvězdu, od které se dalo očekávat, že podobně jako v minulosti rozjede show.

Ta je však zatím k nenalezení.

Pastrňák v průměru tráví na ledě přes 18 minut, nejvíc z českých útočníků, a hodně střílí, ale po třech utkáních v Praze nemá ani gól, ani asistenci.

Neprosadil se ani při nevídané semifinálové kanonádě 7:3 proti Švédsku. 

„Musím ale říct, že je mi to celkem jedno. Vůbec jsme moje góly nepotřebovali a doufejme, že ani potřebovat nebudeme,“ usmál se čerstvě 28letý kanonýr po postupu. „Střelecká není k nalezení, ale fakt mi na tom nezáleží. Podřídil jsem se systému, v každém střídání pomáhám, jak to jde. Gól by byl samozřejmě hezký, ale žralo by mě to až ve chvíli, kdy bychom prohráli.“

Pastrňák a Zacha, který má zatím na kontě jednu branku, tu rozhodující ze čtvrtfinále proti USA, nejdřív nastoupili vedle Romana Červenky, ale v play off jim dělá společnost Ondřej Palát.

„Soupeři na ně postavili ty nejlepší hráče,“ upozornil trenér Radim Rulík. „Tím se trošku uvolnil prostor pro jiné lajny. Proti Švédsku se to stoprocentně potvrdilo.“

Všiml si toho také obránce Jan Rutta.

Útočník Martin Nečas zase podotkl: „Není to tak, že bychom hráli na jednu lajnu. Hrajeme na čtyři, a to je hrozně těžké bránit.“

Sám proti Švédům dosáhl na fantastický zápis 1+3 a celkově má po čtyřech kláních šest bodů, čímž v bodovém průměru vystřelil na čelo týmové tabulky před Červenku. V útoku si sedl s defenzivním centrem Davidem Kämpfem a střelcem Dominikem Kubalíkem.

„Jak už jsem říkal dřív, každý zápas se jedné lajně vydaří trošičku víc, jiné malinko míň. Vůbec ale není rozhodující, kdo ty branky dá. Jsme tady jako mužstvo,“ poznamenal Rulík po postupu do finále.

Pastrňák k němu nepřispěl góly, ale tím, že na sebe strhl pozornost soupeřů, a také psychologicky.

„Třeba mně se hrozně ulevilo, když přijel,“ přiznal Lukáš Sedlák. „Vztáhne na sebe obrovský tlak. Vůbec mu nezávidím.“

„Ono když přijedou kluci jako on, tak všichni čekají, že budou rozhodovat zápasy a že to bude stát v podstatě na nich. Tým je ale od toho, aby se semknul kolem nich a třeba jim v nějakých chvílích pomohl. A aby se na ně nespoléhal a hrabal dál. Zápas nakonec může rozhodnout kdokoliv,“ dodal centr, který nastřádal už deset bodů (5+5), z toho čtyři (2+2) po Pastrňákově nedávném příletu.