Jaké máte pocity po postupu do finále?

Myslím, že je to zasloužené. Kluci hráli výborně, já jsem tady čtvrtý zápas, ale co od začátku vidím, to je neskutečná kabina. Neskuteční fanoušci, tým máme stmelený tak, že na ledě žijeme jeden za druhého. Není to jenom to, že bychom hráli na jednu lajnu, ale hrajeme na čtyři. To je hrozně těžké bránit.

7:3 v semifinále MS, to je docela rodeo.

Dostali jsme gól, hned jsme vyrovnali, za deset sekund (ve skutečnosti to bylo dvacet, pozn. red.) jsme dostali dalšího. Fanoušci při nás stáli, nebyli jsme skleslí. Dali jsme gól na 2:2 a druhá třetina rozhodla.

Byl to pro vás životní zápas?

Nevím, jestli životní, ale tím, že je to semifinále tady v Česku a postoupili jsme do finále, tak je to jeden z těch nejoblíbenějších.

Kde berete energii na své létání po ledě?

Už jsem to říkal několikrát, hraju nejlépe, když se hokejem bavím. Tady se jím bavím na 110 procent. Vždycky jsem snil o tom, že budu hrát finále MS před českým publikem.

Stihnete dnes nějakou menší oslavu? Navíc David Pastrňák a Karel Vejmelka mají narozeniny.

Možná dortík, ale slavit budeme až zítra.

Češi byli ve finále naposled před 14 lety, vyhráli zlato a pak se díky Petru Koukalovi, Tomáši Rolinkovi a Petru Vampolovi slavilo hodně u vás ve Žďáru nad Sázavou.

Byl jsem tam. Když to dovezli, byla to neskutečná euforie. Tím, že je to v Česku, tak je to teď navýšené. Ještě to není hotové, zítra máme nejdůležitější zápas.

Motivuje vás i tohle, abyste s týmem zlato po 14 letech zopakovali?

Motivace je to neskutečná. Je to něco, o čem jsme snili odmalička. Vyhrát Stanley Cup. Vyhrát MS za Česko, a dokonce v Česku, to by byl úplný top. Je to super, jsme v euforii, ale ještě nejsme u konce.

Jak vám pomáhají fanoušci?

Neskutečně. V první třetině jsme měli přesilovku, ale nezačali jsme nejlépe. Pořád nás podporovali. To bylo důležité a pak jsme to rozjeli ve druhé třetině.

Vaše útočná formace s Dominikem Kubalíkem a Davidem Kämpfem zapsala devět bodů. Co na to říkáte?

Kämpfík je výborný, dokazuje to v každém zápase. Je výborný do obrany i do útoku, vyhrává buly. Kubalda je trošku nepochopený poslední sezonu nebo dvě, protože to není hráč do třetí nebo čtvrté lajny, to je hráč do prvních dvou. Vidíte, že když k sobě dostane hráče, kteří to umí trošku s pukem a umí si to dát, tak je top hokejista.

Jak je to vítězství cenné z pohledu obrovské síly Švédů, o kterých se tady mluvilo jako o hlavních favoritech?

Poslední tři zápasy, které jsme hráli, byli proti super soupeřům a se všemi jsme hráli vyrovnaně, ne-li jsme byli lepší. Je jedno, na koho půjdeme. Je to jen o nás.

Oproti soupeři budete mít díky dřívějšímu semifinále výhodu čtyř hodin navíc. Může to hrát roli?

Je to super, skvěle vymyšlené. Jsme domácí, je to trošku lepší. Je super, že jsme to urvali a máme trošku více času na pauzu. Když hrajete v osm, tak jdete spát kolem druhé, půl třetí. Když pak hrajete hned na další den, není to nejlepší. Takže teď super pro nás.

Aktualizováno před 35 minutami

Třiadvacetiletý Macháč má však i tak za sebou vydařený turnaj. Kariérní maximum si vylepšil už postupem do semifinále, v němž navíc senzačně vyřadil světovou jedničku Srba Novaka Djokoviče.

Rekord si stanoví i v novém vydání světového žebříčku, v němž se posune ze 44. na 34. místo.

Macháč mohl pomýšlet i na víc, ale dobrého vstupu do zápasu nevyužil. Ruud kvůli dešti musel kvůli dešti odehrát semifinále s Flaviem Cobollim až dnes dopoledne.

Itala sedmý hráč světa porazil 1:6, 6:1 a 7:6 a po zhruba tříhodinové pauze se rozjížděl pomaleji. Český reprezentant se tak v první sadě ujal vedení 5:3, ale náskok neudržel.

Ve druhém setu Macháč rychle prohrával 0:3 a pětadvacetiletý Nor už vedení udržel. V Ženevě navázal na triumfy z let 2021 a 2022.

Perricard premiéru zvládl

Na rozdíl od Macháče se francouzský tenista Giovanni Mpetshi Perricard hned při první finálové účasti na okruhu ATP dočkal titulu. V dnešním vyvrcholení turnaje v Lyonu porazil 6:4, 1:6 a 7:6 Argentince Tomáse Etcheverryho.

Dvacetiletý Mpetshi Perricard do Lyonu dorazil jako 117. hráč žebříčku a stal se nejníže postaveným finalistou v historii turnaje. Díky premiérovému triumfu si v pořadí ATP výrazně polepší a posune se na životní 66. příčku.

Čtyřiadvacetiletý Etcheverry naopak prodloužil nepříznivou finálovou sérii. Prohrál všechny tři dosavadní zápasy o titul v kariéře.

Duel Američanek pro Keysovou

Americký souboj ve finále turnaje tenistek ve Štrasburku vyhrála Madison Keysová. Finalistka US Open z roku 2017 porazila hladce 6:1, 6:2 Danielle Collinsovou a získala první letošní titul.

Devětadvacetiletá Keysová se turnajového triumfu dočkala po roce a celkově si připsala osmý titul. Naopak třicetiletá Collinsová, která má v plánu po sezoně ukončit kariéru, se ve finále letos představila potřetí a poprvé prohrála. Finalistka Australian Open z roku 2022 má na kontě čtyři tituly.

Tenisový turnaj mužů v Ženevě (antuka, dotace 651.865 eur):

Dvouhra – finále: Ruud (2-Nor.) – Macháč (ČR) 7:5, 6:3.

Čtyřhra – finále: Pavič, Arévalo (3-Chorv./Salv.) – Rojer, Glasspool (Niz./Brit.) 7:6 (7:2), 7:5.

Tenisový turnaj mužů v Lyonu (antuka, dotace 651.865 eur):

Dvouhra – finále: Mpetshi Perricard (Fr.) – Etcheverry (6-Arg.) 6:4, 1:6, 7:6 (9:7).

Čtyřhra – finále: Heliovaara, Patten (Fin./Brit.) – Bhambri, Olivetti (Indie/Fr.) 3:6, 7:6 (7:4), 10:8.

Tenisový turnaj žen ve Štrasburku (antuka, dotace 802.237 eur):

Dvouhra – finále: Keysová (4-USA) – Collinsová (3-USA) 6:1, 6:2.

Čtyřhra – finále: Niculescuová, Bucsaová (Rum./Šp.) – Muhammadová, Sutjiadiová (USA/Indon.) 3:6, 6:4, 10:6.

Ruud se měl s Cobollim utkat už v pátek, ale na kurt je nepustil déšť. Hrát proto museli dnes dopoledne. Norský favorit do zápasu nevstoupil dobře a první set rychle ztratil. Sedmý hráč světa se však dokázal oklepat a ve druhé sadě vyrovnal.

V rozhodující sadě Ruud, který v Ženevě triumfoval v letech 2021 a 2022, prohrával už 1:4. Dokázal však srovnat a za stavu 4:5 odvrátil mečbol. V tie-breaku už měl pětadvacetiletý Nor navrch a při třetím mečbolu utkání ukončil.

Třiadvacetiletý Macháč, který v semifinále vyřadil světovou jedničku Srba Novaka Djokoviče, se s Ruudem na okruhu ATP utká podruhé. Loni s ním na Australian Open v prvním kole prohrál ve čtyřech setech.

Američanka Peyton Stearnsová ve finále turnaje v Rabatu porazila 6:2, 6:1 Majar Šarífovou z Egypta a získala první titul v kariéře.

Tenisový turnaj mužů v Ženevě (antuka, dotace 651.865 eur):

Dvouhra – semifinále: Ruud (2-Nor.) – Cobolli (It.) 1:6, 6:1, 7:6 (7:4).

Tenisový turnaj žen v Rabatu (antuka, dotace 267.082 dolarů):

Dvouhra – finále: Stearnsová (USA) – Šarífová (Eg.) 6:2, 6:1.

Rafael Nadal se letos představí v Paříži s největší pravděpodobností naposledy. Čtrnáctinásobný šampion turnaje a tedy absolutní rekordman French Open už se s žádným tlakem vyrovnávat nemusí.

Vzhledem ke stavu, v jakém se jeho tělo nachází, by byl senzací i jeho postup přes první kolo. V němž mu los nemilosrdně naložil složitou výzvu v podobě světové čtyřky Alexandera Zvereva.

Pod ultimátním tlakem bude někdo jiný a ne, nebude to ani Novak Djokovič, jehož role favorita má s přihlédnutím k letošní formě své evidentní limity.

S nejtíživějším očekáváním všech okolo i sebe samotné se bude muset vyrovnat Polka Iga Šwiateková.

Mašina na antukové triumfy je v očích tenisových osobností favoritkou, která si v podstatě nemůže dovolit zaváhání. Kolem varšavské superstar se šíří aura neporazitelnosti, padají srovnání s Nadalem i s Chris Evertovou, ženskou rekordmankou v počtu pařížských titulů.

„Jen vzácně vidíme někoho, kdo si konkrétní kurt nebo povrch ukradne pro sebe, jako se to povedlo Rafovi na Roland Garros. Podle mě se Iga na antukových dvorcích stává ženskou verzí Nadala,“ nechal se slyšet Todd Woodbridge, australský expert a jeden z nejlepších deblistů tenisové historie.

Šwiateková vyhrála French Open v letech 2020, 2022 a 2023.

Její famózní sérii přerušila pouze před třemi lety Češka Barbora Krejčíková, Polku tehdy odklidila z cesty ve čtvrtfinále Řekyně Maria Sakkariová. Minulý rok Šwiateková v nervydrásajícím finále přetlačila další českou hráčku Karolínu Muchovou.

Polské superhvězdě je stále teprve dvaadvacet let, je konzistentní, hladová, neustále se zlepšuje a její mentální rozpoložení – dříve tak křehké – začíná působit skálopevně.

I proto od ní světové osobnosti očekávají skutečně velké věci. Zvlášť na antuce. Šwiateková už si vysloužila přezdívku „Královna antuky“, na okruhu WTA odehrála na oranžové drti 87 zápasů a prohrála jich pouze deset.

„Iga bude v Paříži stejně velkou favoritkou, jako byl všechny ty roky Rafa. Myslím si, že pokud zůstane zdravá, vyhraje minimálně sedm nebo osm Roland Garros,“ prohlásil pro Eurosport Mats Wilander.

Podobně smýšlí i Martina Navrátilová. Podle českoamerické legendy by Šwiateková měla nahánět rekordních sedm titulů Američanky Chris Evertové. Pro zajímavost, šest jich má Němka Steffi Grafová a čtyři Belgičanka Justine Heninová.

„Co se týče antuky, mám z ní podobné pocity jako kdysi z Chris. Proti ní bylo nesmírně těžké na antuce hrát a teď mi přijde, že hrát proti Ize je takřka nemožné. Právě teď vypadá neporazitelně,“ uvedla Navrátilová.

„Je navíc pořád mladá. French Open začala vyhrávat dříve než Nadal i Evertová,“ připomněla.

Todd Woodbridge popsal, proč Šwiateková na antuce znamená až děsivou hrozbu pro všechny soupeřky.

„Antuka je jí ušitá na míru. Její schopnost klouzat se po povrchu a hýbat se na něm je naprosto bezkonkurenční. Na antuce má nejlepší obranu ze všech a ve chvíli, kdy se dostane z tlaku zpět do výměny, má díky svému forhendu i nejlepší útok. Jak tuhle kombinaci chcete překonat?“ položil si Australan řečnickou otázku.

Američan Andy Roddick označil pohybové umění Šwiatekové na antuce za „nadalovské“.

„Myslím, že má teď nejlepší práci nohou na světě. A to bez ohledu na pohlaví. To, jak dokáže měnit směr, je zkrátka fenomenální,“ podotkla pro Tennis Channel bývalá světová jednička.

Šwiateková ovládla obě velké generálky, slavila v Madridu i Římě a pokud uspěje i v Paříži, získá prestižní antukový „hattrick“ v jediné sezoně jako teprve druhá tenistka v historii.

Zatím se unikátní počin povedl pouze Sereně Williamsové před jedenácti lety.

Světový šampionát v hokeji hostí samostatné Česko potřetí a stejně jako v předchozích případech sklízí od startu turnaje výhradně pochvaly a ódy na perfektní atmosféru na stadionech.

„Když kotouč dopadl na led, decibely vylétly do netušených výšin. Nic takového jsem nezažil skoro deset let. Naposledy jsem byl svědkem takového rachotu v té samé aréně v roce 2015, když Češi na MS ve čtvrtfinále vyřadili Finy,“ vyprávěl finský novinář Jussi Paasi.

Vášeň fanoušků v Česku znovu uhranula také osobnosti z NHL, kde zdaleka nejsou na takový způsob povzbuzování zvyklí.

„Fanoušci tu stojí a skáčou, což je pro nás něco úplně nového. Snažíme si to užívat, v Kanadě to často nezažíváme,“ popisoval hvězdný a protřelý kanadský útočník John Tavares.

„Jsem rád, že jsme to pro národ zvládli. Co tady kluci dva týdny zažívají, to je neuvěřitelné. Lidé vytváří neskutečnou atmosféru. V NHL se moc nefandí, Evropa to umí o hodně líp, lidé povzbuzují společně a hlavně celý zápas,“ přidal David Pastrňák po vítězném čtvrtfinále s USA.

Kapitán Roman Červenka, jenž si užívá domácí šampionát podruhé v kariéře a fanoušky vychvaluje takřka po každém zápase, se jim po postupu do semifinále nebál připsat zásluhu na úspěchu.

„Mají ji, mají velkou zásluhu na tom, že jsme takový zápas zvládli. Drží vás pořád ve střehu. Taková atmosféra vás nenechá vypnout ani na chvilku,“ pochvaloval si.

Další český útočník David Tomášek doufá, že diváci pomůžou Čechům i v semifinále s nabitým soupeřem ze Švédska. „Švédové přijedou z Ostravy, budou tady hrát poprvé. Dýchne to na ně, udělá to hodně.“

České turnaje jsou vedle unikátní atmosféry při zápasech domácích specifické tím, že i na méně atraktivní utkání chodí vyšší tisíce lidí.

Když hrála česká reprezentace vloni čtvrtfinále proti USA ve finském Tampere, bylo slyšet každé zadunění mantinelu, každý hlasitější pokyn. Pohled na prořídlé ochozy bolel. V Česku to nezažijete ani v sobotu v poledne na zápase Francie s Kazachstánem.

„Fanoušci jsou neuvěřitelní a chodí na každý zápas, což je super,“ ocenil kanadský útočník Dawson Mercer. „Zdejší atmosféru miluju!“ rozplýval se v Ostravě lotyšský kapitán Kaspars Daugavinš.

Před semifinálovými zápasy má celková návštěva letošního MS hodnotu 736 813 fanoušků. V průměru to dělá 12 280 lidí na utkání. Všechny čtyři zbylé souboje o medaile už se odehrají v Praze, přičemž O2 Arena má kapacitu 17 413 míst.

Je jasné, že rekord padne už při prvním utkání Čechů se Švédy ve 14:20. Večer (18:20) pak sehrají druhé semifinále Kanaďané se Švýcary, jejichž příznivců dorazila do Česka také slušná řádka.

Je otázkou, kam až se výsledné číslo po nedělním finále vyšplhá.

Nicméně pořád žije šance dosáhnout na milník 800 tisíc fanoušků. To když na každé víkendové utkání přijde v průměru aspoň 15 797 diváků.