Brněnská Kometa, ve které Dostál hokejově vyrostl, před pár dny vydala 11 let staré video, na kterém mladý gólman mluví na kameru po titulu v kategorii osmých tříd.

Vypráví, jak byl na ledě soustředěný i za rozhodnutého stavu, nebo o tom, že medailí se nikde příliš nechlubil. A jestli se těší na prázdniny? Ano, ale nejprve je třeba zabrat ve škole, aby bylo vyznamenání.

V komentářích pak lidé zmiňovali, že to vypadá jako rozhovor ze současnosti. S třiadvacetiletým Dostálem, mistrem světa.

„Vyspěl sportovně i lidsky, ale pořád je to ten samý kluk,“ usmívá se bývalý trenér brankářů Komety Jaroslav Odehnal, který vedl Dostála od nejmladších kategorií až po A-mužstvo.

„Vždycky byl neskutečně pracovitý, pokorný a skromný. První přicházel, poslední ze stadionu odcházel. Už od mladých let měl sen a dobře věděl, co pro něj musí udělat. Že nic není zadarmo,“ pokračuje Odehnal.

S Kometou získal Dostál republikový titul i v dorostu a juniorce, českému mužstvu vychytal stříbro na Hlinka Gretzky Cupu v roce 2017 nebo čtvrté místo na světovém šampionátu do 18 let v Rusku.

„Ve čtvrtfinále jsme tam šokovali Kanadu výhrou 2:1, ten zápas byl hodně o Lukášovi. V zápasech, kdy o něco jde, se z toho nepodělá. To je jeho velká přednost,“ říká někdejší gólman Martin Prusek, jenž s Dostálem pracoval právě v reprezentaci do 18 let.

„Tehdy mu bylo sedmnáct, byl hodně přemýšlivý a komunikativní. Když se s ním člověk o něčem na tréninku bavil, dokázal to potom opravdu přenést do zápasu. Zdaleka ne každý brankář tohle dokáže,“ dodává Prusek.

V dospělém mužstvu Komety dostal jen dva extraligové zápasy, tehdy Libor Zábranský viděl jasnou jedničku v Marku Čiliakovi. Dostál odešel v osmnácti letech do finského klubu Ilves Tampere a tam se naplno prosadil.

Místního trenéra brankářů Markuse Korhonena nadchl, Fin mu okamžitě věštil velkou kariéru. Ilves českého teenagera neustále stavěl a z Dostála se brzy stal nejlepší gólman finské ligy.

Dalším krokem byla farma Anaheimu, který českého brankáře draftoval, v San Diegu. Z ní se Dostál postupně vyškrábal až do prvního týmu Ducks. V uplynulé sezoně už v NHL odchytal 44 zápasů.

Více lidí z hokejového prostředí mluví o Dostálovi jako o ukázkovém profesionálovi.

„Vždy měl výborný přístup k hokeji. Jeho kariéra má stoupající tendenci. Lukáš má na to, aby své výkony potvrzoval, má nakročeno, aby se stal špičkou mezi brankáři v NHL,“ tvrdí Prusek.

„Garantuju vám, že u něj uspokojení rozhodně nehrozí. Ten kluk už dneska přemýšlí, co udělat, aby byl ještě lepší. O tom jsem přesvědčený,“ zdůrazňuje Odehnal.

Klid, jaký přenášel v zápasech MS na spoluhráče, byl u něj vidět i při následných oslavách. Alkohol pije jen výjimečně, možná i proto se při křepčení s pohárem držel spíše v pozadí.

Když ale moderátor na Staroměstském náměstí vyhlásil jeho jméno a Dostál zvedl pohár před fanoušky, celý tým vyběhl za ním a hlasitým pokřikem a gesty dal najevo, jak důležitou součástí brankář byl.

Dostál odchytal osm zápasů, chytil 200 z 213 střel. To znamená průměr 1,58 gólu na zápas a úspěšnost 93,9 procenta. K tomu zmíněná tři čistá konta proti Finsku, USA a Švýcarsku.

„Má na tom úspěchu obrovský podíl. Vidíte na něm, že nedělá v bráně zbytečné pohyby. Je rychlý a přesný. Když z něj ani nevypadávají puky, mužstvo to vidí a kluci před ním mohou hrát více v klidu,“ míní Prusek.

Klid a sebevědomí byly takové, že si Dostál i ve finále za stavu 1:0 dovolil zariskovat a snažil se přes celé kluziště trefit prázdnou bránu.

Trefil protihráče, naštěstí pro Čechy se puk odrazil k mantinelu.

„Byl na vlně, že se nic špatného nemůže stát,“ směje se Prusek. „Troufl si, nemám nic proti tomu. V AHL už takový gól dal,“ připomíná Odehnal.

„David Pastrňák se mě ptal, jestli jsem se s prominutím nepo**al. Ale co, žijeme jen jednou,“ komentoval pak Dostál se zlatou medailí na krku v rozhovoru pro Českou televizi.

„K trestu jsme sáhli poté, co jsme hráče vyslechli a vzali jsme v potaz i to, že při předvolání před disciplinární komisi odmítl účast na dalších akcích na podporu boje s homofobií,“ uvedlo vedení francouzské ligy.

Pro Camaru jde o relativně nízký trest, protože mohl dostat stop až na deset zápasů.

Proti Camarovi vystoupila mimo jiné i francouzská ministryně sportu Amélie Oudéaová-Casteraová a vyzvala k jeho nejpřísnějšímu potrestání.

Od reprezentanta Mali se distancoval i monacký klub, který přelepení znaku odsoudil a přidal, že se proti trestu neodvolá.

Camary se naopak zastal malijský svaz. „Je důležité mít na paměti, že fotbalisté jsou také lidé. A stejně jako všichni ostatní mají základní práva, která musíme chránit,“ uvedl v prohlášení.

Weissmüller se narodil 2. června 1904 jako banátský Němec v tehdejším Rakousko-Uhersku (dnešní rumunský Temešvár).

Nebyl mu ještě ani rok, když s rodiči přesídlil do Pensylvánie, kde jeho otec pracoval jako horník, po dalších třech letech se přestěhovali do Chicaga.

Když Johnny prodělal obrnu, poradil mu lékař, aby začal s plaváním, které mu pomůže s uzdravením. Byla to klíčová rada.

Brzy začal vyhrávat každý plavecký závod, do kterého se přihlásil, k tomu si přivydělával jako plavčík. Jeho výdělek se hodil, zvlášť když otec rodinu opustil.

V roce 1921 se stal Weissmüller mistrem USA a překonával jeden rekord za druhým. O rok později, 9. července 1922, se stal prvním člověkem na světě, zaplaval 100 metrů volným způsobem pod jednu minutu.

Královskou plaveckou trať zdolal za 58,6 vteřiny, čímž překonal světový rekord dalšího legendárního amerického plavce a surfaře Dukea Kahanamokua.

Vrcholná představení předváděl Weissmüller na olympiádě v Paříži v roce 1924 a o čtyři roky později v Amsterdamu.

Po zisku pěti zlatých olympijských medailí a překonání 67 světových rekordů se s amatérským plaváním definitivně rozloučil začátkem roku 1929.

Plavky vyměnil za filmové plátno a vedl si ještě lépe. Ve dvanácti snímcích ztvárnil krále džungle – Tarzana, čímž okouzlil mnohá ženská srdce.

V 50. letech se objevil ještě v dalších dobrodružných filmech jako Jungle Jim, ale v Hollywoodu lesk jeho hvězdy pomalu uhasínal.

Později si vydělával na živobytí jako plavecký instruktor nebo vrátný hotelu v Las Vegas.

Zemřel v mexickém Acapulcu 20. ledna 1984 ve věku 79 let rok poté, co byl uveden do americké olympijské Síně slávy.

Na jeho hrobě si lze přečíst krátký, ale všeříkající nápis: Johnny Weissmuller, Tarzan.

Minulý pátek zkušený slovenský tenista prohrál ve finálovém kole kvalifikace s Argentincem Romanem Andresem Burruchagou a mohl balit kufry po dalším z dlouhé řady grandslamových neúspěchů.

Jenže ještě než stihl francouzskou metropoli opustit, obdržel radostnou zprávu: dostal se do hlavní soutěže Roland Garros coby takzvaný „lucky loser“, tedy šťastný poražený.

Nabídnutou šanci Kovalík využil nejlépe, jak mohl. 

V prvním kole si proti Američanovi Marcosi Gironovi připsal na desátý pokus svou premiérovou výhru v hlavní soutěži grandslamu. 

Vysloužil si tím duel se světovou osmnáctkou a dvojnásobným čtvrtfinalistou turnaje Karenem Chačanovem.

Ve večerním utkání nejprve podle očekávání zaostával. První dvě sady ztratil shodným poměrem 4:6.

Potom ale začal ruského favorita stále vážněji mučit svým vysoce nepříjemným stylem čistokrevného antukáře a postupně v sobě nahodil dostatek energie i sebevědomí na ohromující zvrat.

Vítěz dvou letošních antukových challengerů ukončil třiapůlhodinovou bitvu krátce před půlnocí.

Na světelné tabuli svítil šokující výsledek 4:6, 4:6, 6:4, 6:3, 6:4, znamenající životní triumf Kovalíka, až 145. hráče světového žebříčku. Za účast ve třetím kole si v Paříži vydělá 158 tisíc eur, přibližně tedy částku, kterou si za normálních okolností vydělá za celou sezonu. 

Nečekaný průlom tenisty přezdívaného „Jojo“ okamžitě ovládl titulky slovenských médií. 

„Obrat z říše snů. Kovalík zaskočil ruskou hvězdu a oslavuje životní triumf,“ napsal deník Pravda.

„Ruská hvězda nevěřila vlastním očím. Bojovník Kovalík se famózním obratem postaral o šokující senzaci,“ rozplýval se Tenisovysvet.sk.

„Prostě se neustále zlepšuje. Poté, co tento rok vyhrál dva challengery, jednatřicetiletý Kovalík poprvé v kariéře postupuje do třetího kola grandslamu,“ poslal gratulaci účet ATP Challenger Tour na sociální síti X.

Dva tituly získal Kovalík v březnu v Zadaru a v dubnu ve Splitu. Nyní se rozzářil i na hlavní světové scéně.

Dalšího favorita může zaskočit v sobotním třetím kole, jeho soupeřem bude mladý Dán Holger Rune, třináctý hráč světa.

Slováci totiž hráče z Kontinentální hokejové ligy do reprezentace stejně jako Češi neberou. Alespoň zatím.

Nezdůvodňují to oficiálně vojenským vpádem Ruska na Ukrajinu, ale vloni i letos Slováci hrající ruskou soutěž na mistrovství světa chyběli. Před rokem byl důvodem „klid týmu na přípravu“, letos to byly „zdravotní, osobní, rodinné nebo jiné důvody“.

S Ružičkou a Grmanem, který na nedávném šampionátu v Ostravě a Praze hrál, bude Slováků v KHL už jedenáct.

Působí tam brankáři Adam Húska s Patrikem Rybárem, obránci Michal Čajkovský, Martin Gernát, Christián Jaroš, Mislav Rosandič a útočníci Tomáš Jurčo, Michal Krištof a Adam Liška.

„Kdybych byl prezidentem svazu, kluky z KHL bych na šampionáty bral,“ prohlásil před letošním šampionátem bývalý obránce Boris Valábik.

„Je naprosto jasné, že hráči z KHL se z vícero důvodů nemůžou MS zúčastnit. Dovedete si představit, že by nastoupili v situaci, kdy žádný jiný tým hráče z KHL nepřiveze? Rozbilo by to kabinu,“ namítal jiný někdejší reprezentant Richard Lintner.

Letos přivezly hokejisty z KHL na mistrovství světa jen Kazachstán, jehož základ tvoří hráči Astany, a Francie, která má v Rusku jednoho ze svých nejlepších hráčů Stéphanea Da Costu.

Problém slovenské reprezentace je s dvěma dalšími hráči v KHL zase o něco palčivější. Na letošním MS měli Slováci štěstí, že reprezentovat mohli skoro všichni jejich hráči ze zámořských lig NHL a AHL.

Jinak by horko těžko skládali výběr schopný konkurovat nejlepším.

Rozhodnutí, kudy se vydat dál, by mělo na Slovensku padnout v brzké době. Hlasovat budou způsobem per rollam zástupci klubů, které jsou řádnými členy Slovenského hokejového svazu.

Řešit by měli konkrétní otázku: „Jste pro to, aby v sezoně 2024/25 hráči se slovenským pasem, kteří mají platnou smlouvu v KHL v období války na Ukrajině, byli nominovaní do slovenské reprezentace?“

Nová reprezentační sezona začne pro Slovensko dříve než obvykle, už v srpnu čeká jeho národní tým v Bratislavě olympijská kvalifikace proti Kazachstánu, Rakousku a Maďarsku.

Slovenský web Pravda popsal odchod Grmana do Vladivostoku jako „nečekaný přestup“. Na nové adrese by si měl sedmadvacetiletý bek přijít zhruba na osm milionů korun (315 tisíc eur).

O dva roky mladší útočník Ružička by si měl v Moskvě vydělat dokonce přes jedenáct milionů korun (460 tisíc eur). Nastupovat bude v jednom týmu s manželem své sestry Čajkovským.

Ještě před několika měsíci měl přitom urostlý forvard slušně rozjetou kariéru v NHL. Za Calgary a Arizonu nastřádal 118 startů v nejlepší lize světa, ale dveře si zavřel letos v únoru výstupem na sociální síti.

Na Instagram nahrál video s kreditní kartou a bílým práškem. Po chvilce ho sice smazal, jenže to už kolovalo dál internetem. Arizona se potom s Ružičkou okamžitě rozloučila.