Čtyřiadvacetiletý Brady je mladším z bratrské dvojice Tkachuků a v NHL obléká dres Ottawy. Mimochodem i tam dělá kapitána, a to už třetí sezonou. O dva roky starší Matthew válí za Floridu a v posledních dvou ročnících pořádně pije krev hokejistům Bostonu.

Vloni byl ústřední postavou překvapivého vyřazení vítězů základní části NHL a letos s Panthers přehrál Pastrňákovu partu znovu. Právě český útočník proti Tkachukovi ve druhém zápase série dokonce shodil rukavice.

„Nebojím se ho. Umím dát ránu a pro spoluhráče bych udělal cokoliv,“ komentoval tehdy Pastrňák. Porval se po šesti letech a jeho odvahu ocenil i soupeř.

V Praze se při vzpomínce na tento moment pousmál a pustil se do srovnání obou bratrů. „Brady je taky tvrdý, hlavně je to ale lepší hokejista,“ začala česká osmaosmdesátka.

„Ještě jsem neviděl, jak hraje tady na mistrovství, ale je na ledě moc šikovný, je velký. Má opravdu dost schopností,“ doplnil Pastrňák.

Zatímco Matthew Tkachuk bývá kvůli zákeřnostem leckdy označován za špinavce, Brady má pověst ryzího tvrďáka. Jak ale poznali soupeři na MS v ostravské skupině, také on rád popíchne a provokuje.

V utkání proti Slovákům se ještě před úvodním vhazováním skoro serval s Milošem Kelemen, ve druhé třetině už na rvačku skutečně došlo, a sice proti Martinu Pospíšilovi.

„Speciálně na Tkachuka jsme byli připraveni. Není jednoduché vydržet rýpání na ledě, ale v tom jsme byli fantastičtí,“ hodnotil pak slovenský kapitán Tomáš Tatar.

Slováci zaskočili Američany výhrou 5:4 v prodloužení, v první den MS je porazili také Švédové. Jenže pak už se hvězdný zámořský soubor rozjel naplno a pohodlně došel k druhé pozici. Kazachstánu nadělil dokonce deset gólů.

Tkachuk zapsal v sedmi zápasech sedm tref a šest asistencí. S tímto zápisem je druhý jak v produktivitě šampionátu, tak mezi kanonýry. A zaujal rovněž svým projevem mimo led.

Američané středečním odpoledním triumfem nad Lotyši zajistili postup do čtvrtfinále Slovákům, kteří by jinak v případě tříbodového lotyšského vítězství potřebovali večer bodovat proti Švédsku.

Kapitán Tkachuk potom v rozhovoru po zápase zmínil slovenskou ikonu Demitru, který zemřel při leteckém neštěstí hokejového týmu Jaroslavle před necelými 13 lety.

„Z celkového hlediska dnes mohu věnovat vítězství Pavolovi a jeho zemi,“ prohlásil útočník, jehož otec Keith s Demitrou kdysi nastupoval v jedné formaci za St. Louis.

Brady Tkachuk má Demitru spojeného se vzpomínkami na dětství a již dříve v průběhu šampionátu o tom pro slovenská média promluvil.

„Chodil se dívat na trénink, na kterých jsme byli já i Matthew. To bylo od něj krásné gesto. Můj otec ho zbožňoval a viděl jsem, že jeho úmrtí ho pořádně zasáhlo,“ vyprávěl.

„V době před 20 lety nebývalo tak blízké přátelství mezi Američanem a hráčem z druhého konce světa zvykem. Rozuměli si spolu na ledě i mimo něj,“ popisoval Tkachuk junior.

Dokonce mluvil o tom, že když hráli Američané před MS přípravný duel na Slovensku, otec mu napsal zprávu, ať pamatuje na to, že v Demitrově zemi reprezentuje nejen USA, ale i jeho samotného.

Keith Tkachuk hrál proti českému, potažmo československému výběru na olympiádách v Albertville a Naganu, ale na mistrovství světa nikdy nebyl. Ani jeho starší syn Matthew.

Brady je prvním vyslancem hokejové rodiny na této akci a rád by ukončil 64 let dlouhé čekání Američanů na zlato. Česko je ve vyřazovací části turnaje první překážkou.

Podívejte se na rozhovor s komentátorem Michalem Dusíkem:

Třiadvacetiletý Macháč po zdravotních problémech, které mu zkomplikovaly předchozí starty v Barceloně a Madridu, a nucené pauze vyhrál poprvé v sezoně na antuce dva zápasy za sebou. S úspěšným účastníkem kvalifikace, kterému ve světovém žebříčku patří až 140. místo, dlouho sváděl vyrovnaný boj.

Úvodní set prohrál po ztrátě podání v desátém gamu, druhý naopak v koncovce rozhodl a zápas zlomil. Za stavu 4:5 soupeři sebral poprvé servis a další hru už mu nepovolil. Ve třetí sadě Američana vyprovodil jednoznačně za 25 minut s kanárem.

O první semifinálovou účast na okruhu ATP v kariéře se aktuálně 44. hráč světového žebříčku utká s dalším Američanem. Jeho soupeřem bude vítěz duelu mezi třetím nasazeným Taylorem Fritzem a Alexem Michelsenem.

V rozhovoru s novináři v Síni slávy českého hokeje zavzpomínal také na zlatý pražský šampionát v roce 1972. Vůbec ho nemrzí, že na tom současném kvůli válce na Ukrajině chybí Rusko. Nedomanský si myslí, že by ruští hráči dočasně neměli působit ani v zámoří.

„Těším se na hokej, viděl jsem v televizi několik zápasů, v Americe se to vysílá. Atmosféra je ohromná, český národ je neuvěřitelný. Atmosféra je lepší než v NHL na většině právě probíhajících zápasů play off,“ uvedl někdejší vynikající útočník.

Do Prahy dorazil teprve v pondělí a hned zaznamenal, jakou pozornost turnaj vzbuzuje. „Zájem mladých lidí vidím na ulici a kolem stadionu. To množství mladých lidí a dětí je neuvěřitelné. To je velmi zajímavé nejen pro mě, ale jistě pro celý svět,“ prohlásil člen čtyř různých Síní slávy včetně té v Torontu.

Před 52 lety s československou reprezentací ukončil třiadvacetileté čekání na zlato.

„Tehdy to bylo taky bouřlivé, ale ne tak jako teď. Měli jsme velmi silný tým, sebedůvěru. Tým se budoval velmi dlouho, takže se víceméně očekávalo, že uděláme dobrý výsledek. Je to velmi dávno, všechny věci se tak strašně změnily, že srovnávat se současností se to nedá,“ konstatoval rodák z Hodonína.

Kvůli vojenské agresi na Ukrajině, trvající od února 2022, není na šampionátu potřetí za sebou Rusko.

„Mně Rusové vůbec nechybí. Hned ze začátku (ruského vpádu na Ukrajinu) jsem do českých novin komentoval, že podle mě byla chyba NHL nebo vlády, že dočasně nesuspendovala jejich vízum a pracovní povolení v Americe. Dokud se vše nevyřeší, nenechal bych je hrát,“ prohlásil rezolutně.

„Jenže tam je problém, že majitel, který platí velké peníze, chce vyhrávat a je mu to jedno,“ dodal.

V březnu oslavil 80. narozeniny. „Vínečko bylo, ale to je skoro každý den. Nijak zvlášť jsem to neoslavil, na oslavy nejsem, ani moje žena. Jsem rád, že jsem zdravotně tam, kde jsem,“ podotkl se 163 góly nejlepší střelec v historii české i československé reprezentace.

Hokej stále pravidelně sleduje. „Byl jsem zakladatelem Las Vegas. Spolu s asi dalšími 10 lidmi jsme vybrali hráče, kteří za šest let vyhráli Stanley Cup (v roce 2023). To byla moje poslední organizovaná práce, bylo mi už tehdy 75. Nejsem už součástí žádné organizace, stačilo,“ řekl Nedomanský.

„S manželkou si užíváme jako každý, když jsme spolu dlouho. Naplňuje mě pořád zájem o hokej, jak se vyvíjí, jaké jsou změny. Pořád v televizi sleduju tři zápasy denně, když mám možnost. Play off zápasy NHL jsou vynikající. Snažím se být zdravý a fungovat v rámci možností,“ poznamenal někdejší útočník Slovanu Bratislava, který po emigraci v roce 1974 působil i v NHL v dresech Detroitu, St. Louis a New York Rangers.

S manželkou žije v Kalifornii, v Praze se ale možná zdrží delší dobu.

„Máme to v hlavě. Přijeli jsme včera, takže jsme o tom moc nediskutovali. Krátkodobě tu zkusíme žít, pronajali jsme si tady byt. Zůstaneme a doufám, že se to dá skloubit po všech stránkách. Když vidím ten provoz v Praze, spoustu lidí a neočekávané okamžiky, vezme to čas na aklimatizaci,“ prohlásil Nedomanský.

Před rozhovorem s novináři si za doprovodu bývalého hokejisty a nyní manažera výstavy Bedřicha Ščerbana prohlédl nové prostory Síně slávy v ulici Nekázanka, kam se přestěhovala z Galerie Harfa.

Otevření se dočkala před necelými dvěma týdny, za prvních sedm dní ji podle webu Českého hokeje navštívilo zhruba 1500 lidí.

„Viděl jsem starou síň. Bylo tam víc věcí. Tato je zajímavější v tom, že osloví mladé lidi. Je možné víc sledovat hokejové hvězdy minulosti,“ uvedl dvojnásobný olympijský medailista.

Streamovací platforma Viaplay už se za komentář svého hokejového experta omluvila.

Helenius ho pronesl během analýzy mezi druhou a třetí třetinou. Bývalý gólman, který si v dresu Tampy zachytal i zámořskou NHL, takto nešťastně hodnotil finskou přesilovku.

„Přesilovky byly v podstatě dobré, ale 6. srpen v Hirošimě byl také docela dobrý den, když nepočítám atomovou bombu. To, na čem záleží, je výsledek,“ řekl Helenius.

Na sociálních sítích se okamžitě strhla lavinka kritických komentářů a internetová platforma si musela pospíšit s omluvou. „Je to nesmírně smutná událost a omlouváme se, že během živého vysílání došlo k tak nevhodnému srovnání,“ uvedla marketingová šéfka Erika Miramová.

K bombardování japonských měst Hirošima a Nagasaki přistoupily Spojené státy americké 6. a 9. srpna 1945. V prvních dvou až čtyřech měsících po shození bomb zahynulo v Hirošimě 90 000 – 166 000 lidí a v Nagasaki 60 000 – 80 000, z toho v každém městě téměř polovina zemřela během prvního dne.

Spojené státy měly původně hrát v pražské skupině, ale čeští pořadatelé chtěli v hlavním městě divácky atraktivnější Kanadu, původně umístěnou do Ostravy, a tak využili práva jedné změny v rozložení skupin a zámořské velmoci prohodili.

Američané se však české reprezentaci vrací při první příležitosti. Ve čtvrtfinále. 

Rozhodl závěrečný den skupinové fáze. Češi věděli, že když porazí Kanadu v základní hrací době, půjdou na Slováky, nebo Lotyše. Utkání sice neměli pod kontrolou, ale v závěru díky dvěma gólům při hře bez brankáře senzačně vyrovnali na 3:3. 

V tu chvíli zbývaly do konce třetího dějství skoro dvě minuty a leckomu mohla problesknout hlavou myšlenka na další odvolání gólmana. Jen tři body by zajistily prvenství ve skupině a určitě i papírově lehčí čtvrtfinále.

Lukáš Dostál však zůstal v brance. O tom, že by ji znovu opustil, se podle všeho ani neuvažovalo. 

„Chtěli jsme vyhrát zápas, ale pokud jde o odvolání gólmana v základní hrací době za stavu 3:3, tak nic takového jsem na střídačce nezaslechl,“ prohlásil kapitán Roman Červenka. 

Češi následně padli v prodloužení a věděli, že je čeká buď Německo, nebo USA.

Na papírově mnohem silnější Američany je poslala výhra Švýcarů nad Finskem, kterou zápisem 2+1 řídil Čechošvýcar Kevin Fiala.

„Nikoho bychom se bát neměli,“ upozornil Červenka, ještě než znal jméno čtvrtfinálového soka. „Samozřejmě je tady spousta skvělých týmů, ale ten my máme taky. Stejně jako charakterově super kluky, kteří tam ve čtvrtek nechají všechno.“

Češi odehrají čtvrtfinále proti Spojeným státům poosmé za posledních dvacet světových šampionátů. Žádného jiného soupeře nepotkali v této fázi turnaje víc než třikrát.

Z dosavadních sedmi střetnutí mají nepříznivou bilancí tří výher a čtyř proher. Třikrát rozhodovaly nájezdy.

Poslední nezdar přišel na loňském mistrovství, kde Češi po stěhování z Rigy do Tampere schytali porážku 0:3.

Ze současné americké reprezentace pod vedením trenéra Johna Hynese
si ji ale pamatuje jen útočník Michael Eyssimont. Američané totiž do Česka nepřivezli nevýrazný výběr plný univerzitních studentů jako loni, ale našlapaný soubor s řadou hvězd na hraně olympijské sestavy.

Třeba útočníci Matt Boldy, Brady Tkachuk a Johnny Gaudreau vedou bodování probíhajícího šampionátu.

Respekt ale budí i jiní. Pro představu – v uplynulé základní části NHL dosáhlo na stejnou nebo vyšší produktivitu než Ondřej Palát hned deset členů americké družiny.

Ta je tak našlapaná, že by v nejlepší lize světa vyšla na 87 milionů dolarů (skoro dvě miliardy korun), čímž by přesáhla platový strop o 3,5 milionu. 

Pro příští sezonu má Hynesův výběr ještě vyšší hodnotu, 92 milionů. Čtyřem hráčům sice chybí smlouva, ale dvěma dalším výrazně vyskočí plat. Jinými slovy, Čechy čekají silnější Spojené státy než obvykle.