Sebastian Vettel byl o víkendu v Imole hlavním hybatelem připomínky 30 let od tragické smrti pilotů formule 1 Rolanda Ratzenbergera a Ayrtona Senny.

Edmonton po většinu zápasu domácí přehrával a ve druhé třetině byl za svou aktivitu odměněn. Skóre otevřel necelé dvě minuty po prvním návratu z kabin Cody Ceci, o čtyři minuty později na něj navázal tečující Zach Hyman a v čase 35:22 zvýšil už na 3:0 Zach Hyman.

Domácí se dlouho nemohli dostat do hry. Probudili se až v posledních deseti minutách, na obrat už ale bylo pozdě. Branku naději dal osm a půl minuty před koncem Connor Garland a v čase 55:24 vystřelil Vancouveru naději Hronek.

Český bek se po buly v útočném pásmu dostal k puku na modré čáře a ranou z první prostřelil všechno, co mu stálo v cestě. Hradecký rodák dva dny po prvním bodu v play off přidal i premiérový gól, k postupu ale nepomohl.

Oilers se dostali mezi nejlepší čtyři týmy ligy po roční pauze, na finále ale čekají už od sezony 2005/2006. Ještě výrazně delší je v Albertě čekání na Stanley Cup. Pohár nad hlavu zvedl naposledy tým složený kolem Marka Messiera před 34 lety.

Po posledním zápase proti Lotyšsku, kde museli zvládnout přesčas v podobě prodloužení a nájezdů a nakonec prohráli 2:3, se Slováci ozvali naplno.

„Je tady takové teplo, že v páté minutě máme mokré rukavice a nedokážeme pořádně kontrolovat puk,“ stěžoval si na podmínky v ostravské hale obránce Šimon Nemec.

„Někdo by se na to měl podívat. Nejsme roboti, ale lidi. Myslím, že takhle to dál nepůjde. Už při rozcvičce je hodně teplo. Nevím, čím to je, zažívám to poprvé. Organizátoři se snaží, led není až tak špatný, ale když máte vodu v rukavicích a bruslích, hraje se těžko. Chtěli jsme víc tvořit, ale nedá se to,“ líčil.

Útočník Juraj Slafkovský, zřejmě největší slovenská hvězda současnosti, zašel ještě dál a kritizoval i kluziště.

„Otřesné podmínky, v takových se hokej hrát nedá. Led je špatný po pěti minutách jedné třetiny. Neomlouvá nás to, ale člověk by čekal, že na turnaji, jako je mistrovství světa, to bude lepší,“ hořekoval. 

Křídelník kanadského Montrealu, známý svým temperamentem, si rýpl už po vyhraném utkání s Francií.

„V hale je strašné horko, mohli by zapnout klimatizaci, ale asi šetří,“ prohlásil.

Byť výtky na ostravskou arénou, otevřenou v roce 1986 a zrenovovanou v nultých letech, zaznívají především od Slováků, problémy mají i jiní, hlavně brankáři. Dva z nich, Lotyš Kristers Gudlevskis a Polák českého původu Tomáš Fučík, dokonce následkem přílišného pocení skončili v nemocnici. 

„Snažíme se maximalizovat pitný režim i suplementaci, ale podmínky jsou opravdu extrémní. Hráč ztratí za jeden zápas čtyři až pět kilogramů, z většiny je to voda,“ poznamenal týmový lékař Slováků Pavol Lauko.

Smířlivěji se k vedru v ostravské aréně, která při probíhajícím šampionátu pojme v jednom utkání až 9109 diváků, staví trenér Slovenska Craig Ramsay.

„Věřte mi, v NHL býval led mnohem horší. Mám s tím dlouholeté zkušenosti. Podmínky jsou, jaké jsou, na to nemůžeme hledět,“ řekl kouč, který v zámořské soutěži nastupoval v 70. a 80. letech a později tam desítky let zastával různé funkce, zpravidla trenérské.

Vedle horka řeší Slováci také čtvrtfinále, které v poslední den skupinové fáze stále nemají jisté. Postup jim unikne v případě, že odpoledne nezískají proti Švédsku ani bod a Lotyšsko večer porazí Spojené státy v základní hrací době. Nepravděpodobné, ale ne nemožné.

Kde Slováci odehrají případné čtvrtfinále, záleží na jejich umístění ve skupině a také na pozici české reprezentace, která určitě zůstane v Praze.

Ostrava hostí dvě čtvrtfinálová klání, pak se mistrovství kompletně přesouvá do moderní pražské haly, která problémy s horkem neeviduje, alespoň ne ve stejné míře.

Spartu se snažily překonat Slavia a trochu vzdáleně i Plzeň, ale letos na ni neměly.

Kdyby byly lepší výsledkově a fotbalově, jsou mistři. To se nestalo. Nikdo lepší není.

Přestože v základní části Spartu nejvíc potrápila Boleslav, když ji doma porazila a na Letné remizovala, tentokrát mě moc zklamala.

Nebyla jí vůbec soupeřem, nepředvedla nic. Nijak ji neprověřila, inkasovala hrůzné góly.

I když měl Kuchta výjimečnou střeleckou formu, bylo to pro Spartu až moc lehké. Nula pět doma je šílená ostuda.

Slavia vyhrála na Slovácku, hraje dobrý fotbal, to jí nikdo neupírá. Ale mistrovský titul jí unikl, smutnější pro ni je, že už potřetí za sebou.

Kapitán Tomáš Holeš to označil za neúspěch. Souhlasím s ním. Pro Slavii je jediným cílem pouze titul, nic ostatní se nebere.

Tabulka jasně ukazuje, že o něj hraje pouze Sparta a Slavia, druhé místo ani jednoho z nich nezajímá.

Plzeň zaostala za pražskými týmy o více než deset bodů. To je skutečně hodně. Dokáže však stále oba porážet, v tom je její hodnota a přínos do soutěže. A snad se oběma opět přiblíží i výsledkově, aby byla liga zajímavější.

V prostřední skupině Hradec Králové zvítězil hodně šťastně v Teplicích gólem před koncem utkání, třebaže hrál v oslabení. Ale neřekl bych, že o vítězi je už rozhodnuto.

Jde o klasické pohárové střetnutí doma-venku, v jednom duelu se může přihodit ledacos, což se nyní ostatně v Teplicích potvrdilo.

Přestože domácí měli víc šancí, i vyložených, nakonec prohráli. Pořád je to otevřené, vidím šance padesát na padesát. Teplice už proti Liberci ukázaly, že i venku dovedou, výkonnostně se na jaře hodně posunuly.

České Budějovice ani Zlín nezvládly doma důležité zápasy proti týmům, které jsou už zachráněné – Jablonci a Bohemce. Budějovice dokonce vedly o dva góly, ale náskok neudržely.

Jde o sílu okamžiku. Tlak na hráče je obrovský, zodpovědnost je velká a hodně tíží. Přitom taková kvalita v mužstvech není, to by nehrála o záchranu.

Bojovat o záchranu je skutečně, jak se říká, na palici. Já něco podobného zažil při angažmá v Hradci, ale to nebyla nadstavba, to nebylo tak stresující. Věděli jsme, kdo nás ještě čeká, koho máme před sebou my, koho přímý konkurent. Třicet zápasů s každým doma-venku a konec.

Teď hráče po základní části čeká pět zápasů s přímými konkurenty, každý zápas o pověstných šest bodů. Obrovský tlak na psychiku je tím umocněný, kdo nezažije, nepochopí.

Vůbec jim to nezávidím.

Už při Federově rozlučce před dvěma lety na Laver Cupu, kdy spolu s Nadalem ruku v ruce ronili slzy na lavičce, když se dívali na vzpomínkové video, bylo jasné, že tyhle dva už nepojí tenisová realita, ale přátelství.

A právě to je hlavní myšlenka kampaně oděvní značky Louis Vuitton s názvem Core Values.

Ta totiž adoruje základní hodnoty kariér obou tenisových ikon, které je vedly k absolutnímu vrcholu. Oba je naplnili bok po boku a oba to dotáhli až na úplnou špičku.

Přesně tak se je snažila zachytit slavná fotografka Annie Leibovitzová na vrcholcích zasněžených Dolomit. Ovšem hlavně pro Španěla to byla velká výzva.

„Mrznou mi uši, v podstatě je necítím, ale stejně si to užívám,“ smál se Nadal v rozhovoru při focení a jeho švýcarský parťák si ho hned začal dobírat. 

„Vidí sníh poprvé v životě,“ šťouchl Federer Španěla.

Zatímco Švýcar ukončil kariéru před dvěma lety, Nadal prožívá rozlučkovou sezonu právě letos. Přesto si už oba dovolili bilancovat a vzpomínat.

„Záleží mi na tom, jak na mě budou vzpomínat všichni lidé kolem okruhu. Protože to, jaký jste byl tenista, ukážou trofeje, ale pro mě je důležité, jaký dojem zanechám jako člověk,“ vysvětlil Nadal.

Podobně to vidí i Federer. „Vždycky je fajn, když někam přijdete a rádi vás vidí, než aby si říkali: Ajéje, zase je tu tenhle…“ pronesl s úsměvem dvacetinásobný grandslamový šampion. 

I když tenisový svět bere oba jako hlavní rivaly své generace, Federer je ve 42 letech o pět let starší než hráč z Mallorky. Možná i proto si nevybavuje jejich první vzájemné setkání.

„To já si to zase pamatuju. Bylo to na Wimbledonu 2003. Ohromně jsem se styděl, já byl junior a on velká hvězda,“ líčil Nadal.

„A byl jsem na tebe milý?“ zeptal se odvážně Federer.

„No, trošku arogantní,“ utrousil s nadsázkou Španěl a hned dodal. „Ne, byl hodně milý. Tehdy vyhrál svůj první Wimbledon.“

Federer budoucího rivala zaregistroval ve stejném roce na turnaji v Monaku. „Tam jsem si říkal: Hele, další Španěl, co bude hrát skvěle na antuce a možná to dotáhne i do desítky. A on pak vyhrál úplně všechno,“ pochválil rodák z Basileje Nadala.

Být součástí kampaně tak slavné značky si prý sice pochvalují, ale nejvíc pro ně znamená právě to, že kývli na focení oba.

„Roger byl mým největším rivalem a teď je mým blízkým přítelem. Během kariéry jsem dokázal víc, než se mi kdy snilo, ale nakonec je tenhle náš odkaz tou nejdůležitější hodnotou,“ uvedl Nadal a Federer ho hned doplnil.

„A k dokonalosti přispívá i to, kde dnes stojíme. Oba na vrcholu hor. Pro nás oba je to výjimečné a smysluplné.“