Povedlo se jim to v letech 1976 a 1986 proti Sovětskému svazu, respektive proti Československu. Na mistrovství světa v Katovicích a Moskvě.

Zkraje šampionátu v roce 1976 využili Poláci dokonale výhodu domácího prostředí. V prvním zápase na turnaji zaskočili úřadující mistry světa Sověty výhrou 6:4.

Vladislav Treťjak, Boris Michajlov nebo Valerij Charlamov se museli sklonit před nadšeně bojujícím týmem, kterému hattrickem pomohl Wieslaw Jobczyk a dvěma góly Mieczyslaw Jaskierski.

„Hodně nás hnala dopředu nabitá hala Spodek,“ zmiňoval obránce tehdejšího polského výběru Henryk Gruth.

Hned na další den ovšem Poláci podlehli Čechoslovákům drtivě 0:12. A paradoxně za několik dní i přes slavnou výhru nad Sověty sestoupili.

Podobný osud je potkal o deset let později na šampionátu v Moskvě, kam přicestovali jako nováčci. A na začátek turnaje vyzvali Československo, úřadujícího šampiona z Prahy 1985.

Opět z toho byl šokující výsledek. Českoslovenští střelci si vylámali zuby na perfektním brankáři Franciszku Kuklovi, překonal ho ve třetí třetině jen Petr Rosol. Jenže to už pouze snižoval na 1:2.

Oba polské góly vstřelil útočník Jerzy Christ, v závěru mohl ještě pečetit hattrick, ale prázdnou bránu netrefil. I tak byl doma hráč Polonie Bytom hrdinou.

„Jerzy Christ Superstar,“ hlásily polské novinové titulky s odkazem na známou rockovou operu.

„Přitom jsme v tom zápase na vítězství ani nepomýšleli. Vždy jsme proti Čechoslovákům prohrávali o osm nebo i deset branek,“ vzpomínal po letech Christ.

„Ale hrálo se proti nim jinak. Je známo, že v té době hrály roli i politické záležitosti. Sovětský svaz byl Sovětský svaz, proti jeho týmu jsme se s Čechoslováky bratřili,“ popisoval účastník dvou elitních MS a dvou olympiád Christ.

K polskému vítězství přispěla i horší nálada v československém týmu. Reprezentaci převzal po Luďku Bukačovi Ján Starší a v šatně přibylo slovenských hráčů.

„Říkalo se, že když je v nároďáku do pěti Slováků, hraje dobře. Tehdy ale vyhrály ligu Košice a Slováků tam bylo najednou sedm. Mužstvo bylo rozdělené na partičky, nesvědčilo nám to,“ prozradil Jiří Šejba.

Brankářskou dvojici Čechoslováků tehdy tvořili Jaromír Šindel a mladý Dominik Hašek. V útoku doplňovali Šejbu třeba Vladimír Růžička nebo Jiří Hrdina.

„Myslím, že nás podcenili a pak začali panikařit. Udělali spoustu chyb a začali se mezi sebou hádat. Zazněla slova, která by během zápasu zaznít neměla. Nám to hrálo do karet,“ zmínil polský forvard Krystian Sikorski.

Čechoslováci pak prohráli i se Západním Německem 3:4 a mistrovství pro ně skončilo propadákem. Poláky potkali ještě jednou ve skupině o udržení, tentokrát už zvítězili 8:1 a skončili pátí.

Christ a spol. po úvodní senzaci další vítězství nepřidali, doplatili na porážku s Němci a elitní skupinu stejně jako v roce 1976 opustili.

Od té doby si Polsko zahrálo MS na nejvyšší úrovni ještě v letech 1989, 1992 a 2002, ale ani jednou se nedokázalo zachránit. Před 22 lety ve Švédsku mělo přitom v kádru i dva hokejisty z NHL, Mariusze Czerkawského a Krzysztofa Oliwu.

Letos se pokusí o udržení s partou výhradně z polské ligy. První zápas hrají Poláci v Ostravě proti obhájcům bronzu Lotyšům dnes od 16:20.

Osmadvacetiletý kanonýr ale nakonec utkání stihl a nastoupil jako novopečený otec dcery Mii.

„Na sto procent je tohle nejhezčí den života. A také hrozně náročný. Moc jsem si to nedokázal představit, ale věřím, že každý, kdo má děti, ví o čem mluvím. Změní se vám svět a najednou už má člověk úplně jiný pohled. A zjistí, že hokej není až tak důležitý,“ řekl Kubalík novinářům.

Zpráva o blížícím se porodu ho zastihla během pátečního rána. „Emočně to létalo nahoru dolů. Snažil jsem se v porodnici být aspoň nějaká opora, ale bylo to všechno o paní. Zvládla to fantasticky, já jsem tam byl spíš jen takový podržtaška. Všechno bylo ale skvělé a ty pocity jsou úžasné. Jsem hrozně rád, že to holky zvládly,“ radoval se Kubalík.

„S termínem to vyšlo přesně na den. Vstával jsem kolem šesté a kolem sedmé mi paní volala, takže jsem sednul do auta a jel. Ani jsem moc neplánoval, jak to bude nebo nebude. Nakonec to dopadlo takhle, takže skvělý,“ uvedl útočník Ottawy.

Trenéři v čele s hlavním koučem Radimem Rulíkem byli připravení i na variantu, že by zápas nestihl.

„Šel jsem do toho s tím, že bych případně nehrál. Byli jsme domluveni na tom, že je budu průběžně informovat, kdyby se to protáhlo. Moc jsem o tom nepřemýšlel, soustředil jsem se hlavně na to, abych byl u paní. Chtěl jsem u ní být, ať to bude trvat jakkoliv dlouho,“ řekl Kubalík.

Dcerky se dočkali necelou hodinu po poledni. „Jel jsem zpátky tak, abych byl zpátky na sraz před zápasem. Myslím, že všechno proběhlo v pohodě,“ uvedl.

Přiznal, že opustit právě narozenou dceru bylo těžké. „Neodjíždělo se mi jednoduše. Nicméně malá potom spala, paní byla taky unavená, takže jsem toho trošku využil,“ pousmál se Kubalík. „Ale teď po zápase mě samozřejmě mrzí, že je nemůžu vidět. Doufám, že to nějak zvládnou a uvidíme se co nejdřív,“ přál si plzeňský rodák.

Zvažoval i možnost, že by se z turnaje z rodinných důvodů omluvil. „Řešili jsme to s paní. Jelikož je ale mistrovství světa doma a už se to nikdy v mé kariéře opakovat nebude, šli jsme do toho. I když samozřejmě to bylo náročné pro mě a ještě náročnější pro paní. Věřím ale, že to zvládneme a že si malou naplno společně užijeme, jakmile to bude možné,“ uvedl Kubalík.

Jeho příběh dal vzpomenout na tehdejšího kapitána Jakuba Voráčka, jenž zažil stejnou situaci před pěti lety v Bratislavě. „Kluci na to měli narážky, že přijel a udělal čtyři body. Já jsem se ale soustředil na to, abych zápas nějak odehrál,“ konstatoval Kubalík.

Proti Finům nastoupil zdravě nabuzený, hned během prvního střídání nebezpečně vypálil, ale nakonec nebodoval. Narození Mii však oslavil výhrou – národní tým zvítězil 1:0 po samostatných nájezdech.

„Já měl hlavně motivaci ten zápas nějak odehrát,“ řekl s úsměvem Kubalík. „Nijak jsem o tom nepřemýšlel, ani jsem v zápase myšlenky moc na hokej neměl. Kolikrát mi tam zničehonic skočila myšlenka na paní, co asi dělá. Nebylo to nic jednoduchého, z tohoto pohledu velmi náročný zápas,“ uvedl.

Spoluhráči ho překvapili minidresem.“To bylo od nich moc hezké. Byl to asi jeden z prvních dárků, které jsme dostali. Jen myslím, že jí bude trochu velký.“

Tradiční zapíjení potomka musí odložit. „Dojde na to ale hned, jak bude možnost,“ ujistil s úsměvem Kubalík.

Nechce se věřit vlastním očím. V letošní sezoně odchází z tenisových kurtů jedna hvězda za druhou. Z okruhu WTA i ATP mizí velká jména. Jsou mezi nimi šampioni velkých turnajů i světové jedničky.

Boston vyhrál první utkání série 5:1, ale další ztratil 1:6 a 2:6. V posledním duelu otevřel skóre z dorážky Evan Rodrigues šestnáct sekund po návratu Pavla Zachy z trestné lavice.

Florida odskočila v rozmezí 37. až 44. minuty na 4:0. Faul vysokohou holí, za který obdržel Mason Lohrei 2+2 trestné minuty, využili hosté beze zbytku. Vladimir Tarasenko se prosadil z levého kruhu a rychlou kombinaci zakončil z prostoru před brankou Carter Verhaeghe.

Na začátku třetí třetiny oslabil tým Lauko a ranou od modré čáry zvýšil Brandon Montour.

Za necelé dvě minuty se český útočník radoval poprvé v play off ze své branky. Při signalizovanéo výhodě dostal puk do levého kruhu, ze kterého skóroval střelou přes obránce pod horní tyč.

V čase 48:31 založil Pastrňák průnikovou přihrávkou přečíslení, které zakončil Jake DeBrusk.

Při hře Bostonu bez brankáře ale uklidnil Floridu Sam Reinhart. Výhru zpečetil Rodrigues střelou bez přípavy z levého kruhu a využil tím čtvrtou přesilovou hru týmu ze šesti možností v zápase.

Podle něj 27 procent respondentů očekává, že svěřenci kouče Radima Rulíka vypadnou ve čtvrtfinále. Jako světové šampiony vidí domácí reprezentanty 16 procent účastníků průzkumu, sedm procent tipuje stříbro a 17 procent bronz.

Podle 14 procent respondentů skončí národní tým na čtvrtém místě a tři procenta uvedla, že nepostoupí ze skupiny. Zlato podle výsledků průzkumu obhájí Kanada (37 procent).

Loni čeští hokejisté ještě pod vedením finského trenéra Kariho Jalonena skončili osmí a zaznamenali nejhorší výsledek v historii. O rok dříve získali bronz a ukončili desetileté čekání na medaili. Titul vybojovali naposledy v roce 2010.

Třetina lidí by si podle průzkumu přála, aby na šampionátu nastoupil Jaromír Jágr. Téměř polovina s tím nesouhlasí. Dvaapadesátiletý hrající majitel Kladna reprezentoval naposledy v roce 2015 na domácím mistrovství světa, které pro české hokejisty skončilo porážkou v utkání o bronz s týmem USA.